Panická porucha

Ahoj lidičky,úplnou náhodou jsem objevila tento server a jsem za to moc vděčná. Bohužel jsem si nestačila přečíst všechny příspěvky, je jich zde moc, ale zaujaly mě ty z jara(z dubna) od Ivčy a spol. Jestli sem ještě chodíte, ozvěte se, dík moc.

Milý Zdeňku, reaguji docela se spožděním, ale myslím si, že ve vašem případě se asi moc o panickou hrůzu nejedná. Protože všem ostatním lidem s těmito potížemi Lexaurin velice pomáhá.

Ahoj lidi,pravidelně si zde čtu a tentokrát mi to nedá nepřispět.Rozhodně se připojuji k radám pro Lucku,aby se nebránila těm antidepresivum.Ty anxiolytika nic neřeší,jenom se Ti na chvilku uleví.Taky jsem tak začínala,myslela jsem si ,že jsem z toho venku,ale pak přišel jeden velký stres a lítala jsem v tom,jak nikdy.A vedlejších účinků se moc neboj,rozhodně je to oproti neléčenému stavu procházka růžovým sadem.Já taky měla hrozný strach,ale neznala jsem ještě tyto stránky a tak jsem se neměla koho zeptat.Rozhodně vedlejší účinky antikoncepce byly horší.A taky mi asi dopomohly k tomuto stavu.Navíc dělám dálkově VŠ a potřebovala jsem fungovat.A taky proto mi léčba trvala trochu déle,než třeba píše Romča - ty stresy se zkouškama mě vždycky posunuly trošku zpátky.A vůbec stresy,PMS,úplňky,bouřky...Ale to jsem si za ten rok postupně musela na sobě zjišťovat a vždycky jsem dostala strach,že se to zase vrací.Kdybych si tenkrát mohla počíst tady...Ále...Ani antidepresiva nic neřeší.Jenom člověku dovolí normálně fungovat a pomoct člověku dát si svůj život do pořádku.Už když jsem byla u obvodního,tak mi dal Neurol,ale řekl mi - no,jestli tak chcete pokračovat...Řekl,že si tím taky prošel,jestli vím,co je to workholismus.Člověk prostě musí taky relaxovat,hýbat se (psycholožka mi doporučila 2 h svižné!!! chůze),vyřešit některé vztahy.Mimochodem,přišla mi knížka od MUDr.Praška Proti stresu krok za krokem,v podstatě to tam všechno píše.Ještě se tím řídit...Ta mi přišla z Grady asi za tři dny,ta o té panice by měla přijít do 40 dnů. Jo,musím se s Váma o tu radost podělit.Mám PMS,je úplněk a nic!Je mi fajn.Mějte se.

Mě zajímá totéž co Libora, protože ta rychlost mi připadá taková moc, až zrádně zázračná a na to já su už dost stará a zkušená děvčica. Nechci vám brát radost, ale bylo by to strašně krásně snadné. Navíc, když pročítám tu Praškovu knížku a dívám se na ty křivky pokroků, tak je to makačka jak hrom. Fakt je, že vám ten lék může úžasně sedět. U Romči to není sugesce, po Zoloftu na tom byla pořád blbě. Na druhou stranu její trable trvaly tak dlouho, že může zažívat, jaksi navrch, až eruforický pocit štěstí, že je jí konečně dobře. A taky nepíší, že je jim stoprocentně a jsou zdravé, ale jen to, že jsou venku z pekla a je jim mnohonásobně líp než dřív. Musíme se na to správně podívat. Je to tak holky?

Holky,prominte mi mou drzost (klidně mě pošlete do p...)Já když jsem chodil k na psychoterapii a upozornil,že mi došel Citalec tak mi doktorka odpověděla,že by mi další prášky nedoporučovala, aby se země nestal mrzák na práškách.Já se chci jen zeptat,jestli to jak se cítíte fajn je tím,že jste se vědomě zbavili vystavovaním (expozicí)situacím (např. sama doma, nakupovat sama ..) nebo jestli je Vám lépe jen proto, že prášky zabraly hned z kraje a tudíš vlastně když si vemete další tak Vám to přidá pocit jistoty?Nerad bych se někoho dotknul, ale docela mi to zajímá.díky za odpovědíLibor

V tom RIAPSu věděli své, když Lucce řekli, že to má z tlaku nebo úplňku. Měsíc se zlomí zítra :-) a počasí vydržíte. Komu se přitížilo, víte aspoň kdo a co za to může. Plus ty hormony k tomu! Já jsem lítostivá až k slzám a jenom trošinku netrpělivá a agresivní. Tak si víkendujte co možná nejpohodověji :-)

Snad jsme se všichni zbláznili anebo uzdravili! Takový cvrkot nepamatuju :-)Romčo, já vím, že působí děsivě ta doba mých obtíží. Taky jako Tobě, cca před 18-ti měsíci se mi náhle rozpoutaly ataky atak, a tak mě mé starostlivé "okolí" popostrčilo k návštěvě k psychiatra. Předepsal mi k Neurolu Anxiron. Zlepšování bylo spíš v naději. Taky jsem často služebně v zahraničí a na tom nejdůležítějším scuku jsem odpadla podobně jako Ty, nebyla jsem schopna vylézt z auta, brečela jsem a třásla se, kolem mě účastně kroužili němečtí obchodní partneři, tvářili se chápavě a ochotně, můj zasvěcený přítel to uhrál ve stylu "i ženy mají své dny" a já jsem doufala, že si myslí, že už i na mě přišlo klimaktérium. Myslela jsem, že to nezvládnu a skončím někde v Krankenhausu, ale zvládla jsem to včetně dvou slavnostních večeří nakonec i díky studenému pivu (malé množství).Můj stav se zlomil k lepšímu po dvou týdnech v lázních, tam mi taky doktorka řekla, že už se neuzdravím, nevzalo mi to chuť žít a bojovat, ale naděje teda moc nezůstalo :( Kdybych měla obtíže, které tu líčíte v takové akutní podobě celý život, tak tady nesedím, nepíšu, nesměju se, nemám děti, radosti, bolesti. Byla jsem úzkostliváa měla jsem ataky takové rychlovky a opravdu občasovky, že se to nějak dalo snést. Proto Lucko, s tím velice rychle něco udělej. Závislost na léky nevzniká rychle a je velmi individuální. Neboj se, jak psáno výše, není to horší, než hrůza záchvatů. Budeš jenom ospalá, ale jinak spokojená. A jestli se do toho pustíš, vezmi si ze začátku poloviční dávky, než ti předepíší, otestuješ účinek a když ti lék nebude sedět poznáš to a současně to nebude velmi nepříjemný zážitek, jak popisovala Romča účinky Zoloftu. A na to krizové centrum běž, prožiješ klidněji víkend. A maminku z toho zkus vynechat, jestli to jde. Měl by jí to vysvětlit někdo třetí, a smiř se i s tím, že někteří lidé nemoci duše nepochopí a není to jejich chyba. Drž se :-)Dano, ty se neboj taky ničeho a zajdi tam. Řekni, kde začíná a končí krizovost a kdo do tebe vidí? Vždyť je to centrum od toho, aby pomohlo, alespoň radou a ocitnout se v cizím městě bez léků je krize.Zira, já jsem měla krásné dětství bez dovolených s rodiči a cestování. A nechybí mi to. Ale v tom jsem fakt prošvihla šanci. Člověk žije ze vzpomínek, ty člověku nikdo nevezme, měla jsem tu možnost, ale nebyla jsem schopná anebo jsem málo chtěla. Každopádně mně ty roky splývají do takové divné šedi a není se čeho zachytit. Fakt je, že jsem posílala aspoň mé děti samotné, kam byla možnost třeba se školou, s přáteli. Když vychováváš sama, máš pocit, že jim něco chybí, za co jsi osobně zodpovědná, protože třeba neudělalas dost pro zachování rodiny a selhalas v dost podstatné životní roli. Ale to je zase z jiného soudku a rubriky :-)

Romco, dekuji Ti za podporu. V pondeli to vsechno reknu psycholozce a necham si doporucit nejakyho psychiatra. Snazim se verit, ze to vsechno zvladnu, i kdyz mi dneska zase neni nic moc. Mejte se a krasny vikend. Pa

Petro, urcite to bude dobre. Seroxat zabira nejcasteji mezi 10-20 dnem. Me bylo lip uz 5ty den, ale jeste to nebyl uplny zazrak. Nekomu zaberou driv, nekomu pozdeji. S tou ospalosti, mela jsem to same, odchazela jsem z prace driv, ne ze by mi bylo blbe, ale protoze se mi chtelo desne spat. V tu dobu jsem spala prvni ligu. 12 hodin mi neprislo dost. ale zhruba po dalsich 10ti dnech to preslo. A ted uz spim celkem normalne.

Ahojky bojovn(ice)íci,už jsem předlouho nepsala, jen jeden příspěvek v létě. Taky se potýkám s panikou, na kterou jsem dostala původně předepsaný Xanax-1mg/den. Užívala jsem ho cca 3 měsíce. Ze začátku to bylo dobrý, ale pak jsem se vrátila do starých kolejí a navíc jsem byla hrozně nervní a úzkostná, tak jsem pak zase jela k psychiatrovi a ten mi k tomu přidal již Romčou zmíněný Seroxat. Beru ho 7.den, ale stále se cítím jak opilá a klíží se mi víčka a nejradši bych usnula i tady v práci. Úzkost se v prvních dnech dost zmírnila, ale zatím jsem si prodělala i další záchvatky. Některý jsem rozdejchala na ulici, nějaký doma s dýcháním do igel.sáčku od záchranářů z pohotovosti. Jak psal Libor nejhorší je ta hyperventilace, to pak ani nejde na nic myslet, ale ten sáček fakt pomáhá, takže se takhle dobrovolně dusím a on se ten dech zklidní a pak je dobře.LUCKO nemusíš mít strach z léků, já jsem je taky nechtěla brát, myslela jsem, že to zvládnu jen s psycholožkou, ale nezvládla, a navíc to bylo v době, kdy jsem měla odlítat na dovolenou a děsně jsem se bála, že mě to chytne zase v letadle jako loni, tak mě poslala k psychiatrovi, protože ten jediný může předepsat léky. Dostala jsem Diazepam, ten byl dobrý, ale podstatu věci neřeší, což jsem věděla a nechala se pak léčit, jak mi bylo doporučeno.Zatím mi hej není, ale stále doufám. Nedokážu si představit, že bych na ulici, až mi bude zle, vytáhla igel.sáček a začala do něj foukat. To by byla podívaná. Proto se mi to zatím daří zklidnit částečně myšlením a částečně dýcháním.Tu knížku od MUDr.Praška, co má Libor jsem si taky už objednala, tak jsem zvědavá.Tak se mějte hezky, pište, dýchejte klidně, myslete na hezký věci a držím palce.

Jo Lucko jeste, snad te to trochu uklidni, uz jsem to psala. Kdyz jsem byla poprve u psychiatra, tak tesne prede mnou psal Seroxat sve dceri. Myslis, ze by vlastnimu decku dal nejakej sunt ?

LUCKO, klidně počkej, co ti řekne psycholožka, a užívej si bezpečí náruče tvého přítele. Já jsem se taky nejlépa cítila v blízkosti manžela.A neboj, horší už to být nemůže.Taky jsem byla v šoku, jak se mi najednou udělalo dobře, až jsem si myslela, že jsem se asi zbláznila.Ale ona je to pravda. PA

Lucko, nebud jak mala. Co je lepsi, mit slabe nevolnosti 4 dny, nebo trpet dalsi mesice? S pocasim to nema nic spolecneho. Psala jsem si zdravotni denik, protoze jsem chtela najit nejakou logiku v tom, proc mi je jeden den lip a druhy den desne. Jedinou odpoved, kterou mi muj "vyzkum" prinesl, ze je mi nejblbejc behem menzes. Ale jestli bylo slunecno, nebo padaly trakare, tak to bylo uplne fuk. Jednou mi bylo dobre kdyz svitilo slunce, podruhe zas blbe. Tyhle pocity se nevazou totiz vubec na nic, akorat snad jen na ty nase dny, kdy dochazi v organizmu k hormonalnim zmenam. Val k tomu doktorovi, psycholozka ti moc nepomuze, nezapomen, ze to neni diplomovany lekar, ale pouze absolvent fakulty socialnich studii... Zajdi si za skutecnym lekarem a to psychiatrem. Jinak se budes dal zbytcne trapit.

Premyslim o tom vsem, co jste mi tady napsali a neni mi z toho nic moc. :( Bojim se toho, ze mi po tech praskach bude blbe a ze se to pak stejne jednou vrati a ja s tim budu muset bojovat cely zivot. Mozna pockam do toho pondelka a treba me ta psycholozka nekam posle na terapii nebo tak neco. Kazdopadne dneska mi je divne - asi je to taky tim hnusnym pocasim. Uz aby byl vecer a ja byla u pritele v naruci. Chce se mi z toho vseho brecet. Pripadam si jako v nejakym hnusnym snu, ktery snad nikdy neskonci!

Ježíši,omlouvám se za to zdvojení.Chybička se vloudí...

LUCKO, nedá mi to, abych se taky nepřidala k Romči.Já byla u psychiatra poprvé minulý týden. Už jsem to tady psala, napsal mi Neurol, ale hlavně Seroxat.A teď to nejdůležitější:První tři dny jsem se jen necítila ve své kůži, ale byla to celkem pohoda.A od čtvrtého dne mi je tak super, jak už mi dlouho nebylo. Fakt je, že bych pořád spala. Tak jdi radši k psychiatrovi, nevím,, jestli ti psycholožka bude moct napsat antidepresiva. Jestli si počteš kousek zpět, zjistíš, jaký já jsem měla strach, myslela jsem, že už do konce života budu jen trpět.Ale stálo to za to se překonat!!!Hodně štěstí všem. PA

LUCKO, nedá mi to, abych se taky nepřidala k Romči.Já byla u psichiatra poprvé minulý týden. Už jsem to tady psala, napsal mi Neurol, ale hlavně Seroxat.A teď to nejdůležitější:První tři dny jsem se jen necítila ve své kůži, ale byla to celkem pohoda.A od čtvrtého dne mi je tak super, jak už mi dlouho nebylo. Fakt je, že bych pořád spala. Tak jdi radši k psichiatrovi, nevím,, jestli ti psycholožka bude moct napsat antidepresiva. Jestli si počteš kousek zpět, zjistíš, jaký já jsem měla strach, myslela jsem, že už do konce života budu jen trpět.Ale stálo to za to se překonat!!!Hodně štěstí všem. PA

Díky Libore, dívala jsem se tam. Asi tam půjdu, uvidím. Mám to blízko školy. Už jsem stejně byla smířená, že zůstanu bez prášků, tak nic neriskuji. Já jenom, že jsem si přečetla ten Lucčin příspěvek, že jí tam napsali Lexaurin, tak mě napadlo, že bych si to tam taky mohla jít napsat. Ještě jednou díky.

Spíš tam asi zkusím jít, protože když už tam přijdu, tak mě snad neodmítnou a napíšou mi to. Jinak nevím, jak bych to přežila. Nezlob se, že tě s tím tak otravuju, ale jsem dost nesmělá, tak vždycky musím vědět dopředu, jak to tam chodí a tak. Prostě si říkám, když je to krizové centrum, tak tam spíš berou lidi v krizi. No uvidím, třeba mi poradí nějakého doktora tady, kam bych mohla chodit, bylo by to pro mě asi lepší.

Dano,trochu jsem brouzdal po netu,zkus se podívat na jejich stránkyhttp://www.mcssp.cz/bodyinfo/bodyinfo10.htmlLiborPS-najdeš tam potřebné informace