Mužnost
statný sportovec Afkari jistě musel přijmout oprátku s velikou vyrovnaností. V jeho poslední hodince mu nepomohlo ani to, že byl jistě popravován daleko méně fyzicky zdatnými a mohutnými lidmi, než byl on sám. Před popravou se měl jako muslim navíc jistě povinnost i modlit k Alláhovi.
Je to přesně tak. Ten sportovní borec a bývalý reprezentant Íránu v zápasu se musel se svým smrtelným rozsudkem a popravou smířit aspoň do té míry, aby zemřel statečně jako muž. Stejně tak se musel smířit i s 54-letým a 27-letým rozsudkem vězení, které byly tragicky uděleny jeho bratřím.
Informace o popravě Konradina Hohenstaufského a Fridricha Badenského se jistě po řadě měsíců dostala i do Velkoknížectví vladimirského. Velkokníže Jaroslav o této popravě se svými družiníky jistě debatoval a analyzoval ji, aby posléze seznal, že má pro jeho velkoknížectví jen omezený význam. To ovšem neznamená, že danou informaci nemohli jeho nejvyšší duchovní zakomponovat mimo jiné například i do svých soukromých modliteb.
Nicméně jinou důstojnou smrtí pro jinošského kralevice či krále by jistě byla smrt při lovu.
Soudobé prameny, které vypovídají o okolnostech smrti kralevice Eduarda, budou zřejmě spolehlivější než prameny pozdější, ovlivněné yorkistickou ideologií. Jinošský kralevic Eduard tak velmi pravděpodobně zemřel v boji, než aby jej nějaká část vítězného Lancasterského voje chytila až těsně po něm, a neprodleně jej sťala během nějakých Eduardových nedůstojných suplik.¶ Bylo-li však tomu tak opravdu, pak se v případě Eduarda Westminsterského (nebo také Eduarda Lancasterského), prince waleského, jednalo o ještě důstojnější smrt, než jaké se dostalo o dvě staletí dříve Konradinu Hohenstaufskému, jenž utekl z bitvy, aby byl poté zajat, odsouzen k smrti a formálně popraven stětím hlavy, byť bez nedůstojných suplik.
Jinošský kralevic Eduard z Westminsteru (nebo také Eduard z Lancasteru), princ waleský, podle všech dochovaných soudobých pramenů padl přímo v bitvě u Tewkesbury. Jen pozdější prameny uvádějí, že bitvu přežil, a byl Yorskými chycen - a i přes svoje údajné supliky - popraven stětím hlavy na improvizovaném špalku, až bezprostředně po bitvě.¶ Mají-li ty starší - brzy po bitvě u Tewkesbury pořízené - prameny pravdu, a kralevic Eduard opravdu zahynul až přímo v bitvě, a nikoli až bezprostředně po ní, pak lze i říci, že zemřel daleko čestněji než jeho bitevní spoluvelitelé na lancasterské straně, Somerset a Wenlock. Zatímco stařičký Wenlock byl zabit Somersetem po zpackaném manévru, samotný Somerset, vrchní to velitel (!) následně z nedobojované bitvy utekl a nalezl útočiště v nedalekém tewkesburyském klášteře, kde jej do dvou dní vítězní Yorští objevili, a odkud jej násilně vyvedli, aby jej po zkráceném hrdelním soudu sťali u kříže v řečeném městysi Tewkesbury.
... to vše mi berete, můj vavřín i mou růži ....
Jen berte, jedno přec vždy zůstane tu muži,
co sebou odnesou, co večer vrátím Bohu,
až s dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu ....
Co nemá trhliny, ni skvrny .... v triumf jistý
sebou to odnesu ... a to je ...
štít svůj čistý ....."
Jaký je pro statného, jinošského následníka trůnu čestnější způsob smrti, nežli položení života v krvavé bitvě za otcovské dědictví? Smrt při požárnickém vyprošťování dětí ohrožených uhořením? Smrt při záchraně tonoucího? Atentát při vojenské přehlídce? Asi těžko!
Atentát je způsob jak se někoho zbavit velmi účinný , ale z hlediska rytířství nečestný.
Nejen nečestný , přímo podlý . Vůbec nebere ohled na druhotné následky takového činu . Pokud zaplatí životem atakovaný a atentátníci , budiž . Ti do toho s touto eventualitou šli . Ale jak k tomu přijdou lidé naprosto nezúčastnění ?
Jasně. Ale já to myslel z hlediska cti oběti atentátu, nikoli atentátníka. A kdo se nechá zamordovat atentátníky, o něm pak lze říct, že byl málo pohotový nebo měl slabou autoritu či mizerné organizační schopnosti. Mininálně tedy pokud nešlo třeba o svatého Václava. U něj to samozřejmě byla - z nějakých hagiografických důvodů - mučednická čest ;)
Ano , tenkrát bylo pro rytíře jaksi nepatřičné umřít v posteli . Umřít na bojišti a za správnou věc byla čest .
Každý vodojem, ano, každý vodojem (!!) je pomníkem rozhodnosti a neohroženosti nějakého muže, který prosadil jeho výstavbu, ačkoli si zprvu všichni kolem něj mysleli, že se asi musel úplně zbláznit! A odvrácenou stranou existující sítě zrealizovaných vodojemů jsou zničené kariéry těch, kteří svůj vodojem neprosadili, nebo si přitom nadělali tolik nepřátel, že nakonec skončili v blázinci, dokonce i když jejich návrh uspěl a byl zrealizován!¶ Vzpomeňme si na podobné statečné muže, když nám obecní úřad nebo magistrát nezakáže zalévat zahrádky při každé druhé vlně letních veder! A nosme takovýmto mužům květiny i do alkoholických a gerontopsychiatrických oddělení blázinců, ve kterých musejí mnozí z nich pobývat!
Že by vše nevděčné a skutečně potřebné museli dělat muži?
Když člověk projíždí vlakovými nádražími v těch nejčasnějších ranních hodinách, vidí na nich samé chlapy. Stejně jako v tom samotném časném ranním vlaku okolo sebe.¶ Kromě toho, bitva u Tewkesbury si vyžádala životy Eduarda z Westminsteru (nebo také Eduarda z Lancasteru), prince waleského, stejně jako Somerseta nebo Wenlocka, nikoli však královny-manželky Markéty z Anjou. Ta si mohla dovolit se nechat zatknout, a po krátkém věznění poslat do Francie. A to i přes riziko, že porodí nového vzdorokrále.
K vlastnostem jinochů patří mimo jiné i horkokrevnost a netrpělivost, palčivá potřeba rychle všechny problematické věci rozetnout. Jistě i pro svou jinošskou netrpělivost Eduard též přemluvil svou matku, aby se invazní jednotky vyslané z Francie do Anglie ani po Warwickově porážce a smrti nevracely zpět, nýbrž se pokusily porazit Eduardova jmenovce, krále Eduarda IV Yorského!¶ Následná porážka zmíněných jednotek Eduardem IV Yorským pak vedla k dekádě stability pod vládou tohoto schopného krále.¶ Je nabíledni, že by tato stabilita nebyla možná, kdyby se invazní jednotky Lancasterovců po Warwickově porážce vrátily zpět do Francie, a pak se pokoušely zasáhnout do anglického dění v nějakou pro ně příhodnější dobu.¶ Tím, že se Eduard Westminsterský (nebo také Eduard Lancasterský), princ waleský, rozhodl věci rychle rozetnout, a následně byl se Somersetem, Wenlockem a svou matkou poražen, přispěl k míru a prosperitě ve své zemi. Zasluhuje si proto, aby mu někdo k jeho mosazné pamětní desce v kruchtě kláštera v Tewkesbury občas nosil květiny.
proč? - bude mu to houby platný
Ale mladická rozhodnost tak bude oslavena. Z obdobného důvodu by též bylo vhodné nosit květiny i na náhrobek Konradina v kostele Nejsvětější Marie Panny z Hory Karmel na neapolském náměstí Piazza del Mercato. Mladí regionální a municipální politici, spolu s mladými manažery státních vodárenských společností, pak budou směleji dospívat k návrhům výstavby nových vodojemů, a energičtěji své návrhy prosazovat na k tomu příslušných grémiích. A nebudou se tolik bát toho, že budou vyhozeni, pokud svoje návrhy neprosadí, a skončí jako lůzři a alkoholici.
...též bylo vhodné nosit květiny jistě i se ke každé příležitosti i hříchu hodí jiná...
Dnes byl v Šírázu popraven vynikající mladý íránský zápasník Navid Afkari. Stalo se tak i přes apel Donalda Trumpa na ušetření života tohoto sportovního borce. Fotografii Navida Afkariho v zápasnickém úboru naleznete zde: https://tinyurl.com/y44xaz9r
- Odpovědět
Pošli odkaz