poruchy příjmu potravy- anorexie, bulimie

Ahoj holky a Deniso,Vím, že život je o jiných hodnotách a věcec než o jídle a váze. Také vím, že je daleko důležitější co mám v hlavě, jaká jsem atd. než to kolik, vážím a jak vypadám. Jenže ne a ne si poručit se podle toho také chovat. Mě samotnou to hrozně unavuje a otravuje, ale nemůžu přestat. Včera jsem to zase udělala a to jenom proto, že jsem snědla jedno normální jídlo (menší porce rýže + maso+zelenina)- mimo 2 suchých housek to bylo jediné jídlo za celý den. Zase jsem se cítila tak odporně plná, že jsem to nevydržela a opět si vzala projímadlo. Měla jsem špatné svědomí, také možná trochu kvůli vám. Když jsem v práci a čtu vaše příspěvky, tak jsem plná odhodlání přestat, otevřete mi oči, ale jen co se najím, ty oči opět zavírám. Dnes jsi mi hodně promluvila do duše. Ráda bych se zeptala, jas jsi to dokázala ty, vnímat jiné věci, jak se snažíš kašlat na jídlo a jak se zbavit všech těch vlezlých myšlenek na svoji hmotnost a vzhled. Jak to jen udělat, abych byla spokojená sama se sebou? Vím, že se rouhám, měla bych být vděčná za to, jak vypadám, že jsem celkem zdravá (až na tohle).S přítelem jsme toho prožili už hodně, jsme 2 roky zasnoubeni, vzít bych si ho moc chtěla (ale ještě chci tak 3 roky počkat může se ještě hodně věcí změnit - nemusí to semnou vydržet). Podotýkám, že přítel je kuchař a vaří výborně. Snaží se mi o víkendech vařit má oblíbená jídla - podle mého požadavku, a právě o víkendech s ním mě chytají záchvaty přejídání a v neděli večer pak vážím tak o 2 kg víc a padne na mě deprese. Celý týden to pak napravuji, nejím, beru projímadla a v pátek večer to u něj začne nanovo. Tak fakt nevím, jak z toho ven. Zatím se všichni mějte fajn - pokud to jde. Čau Lenka

Jste skvělé. Já toho mám hrozně moc, život se mi strašně zaplnil vším možným...tak nemám čas psát. Na světě je toho tolik, kromě úvah o jídle a nejídle...a je škoda se o ty věci okrádat kvůli kalhotám vel. 34 - i když jsem ten pocit měla taky ráda, přiznávám...Ale na konci tejdne možná něco většího přihodím.ŽIVOT BEZ BLITÍ JE SUPER, jinak. Věřte, že na každou z vás moc myslím!!!!

Ahoj vsichni!Jsem strasne rada,ze ses nam zase,Ali,ozvala.Protoze ja taky ziju za tou velkou louzi,plne chapu,co jsi prozivala a co prozivas.I kdyz se vlastne vsechny zname jen z chatu,pripada mi,jako bychom se znaly leta.A myslim si,ze kdybychom se nekde vsechny sesly,bylo by si o cem povidat.Na me taky obrovsky zapusobily clanky Maxi.Jenze kdykoliv jsem se chtela rozepsat,neco me zastavilo.Dokonce z toho jejiho nejpesimictejsiho dopisu jsem na ni myslela snad kazdou minutu a doufala,ze si vse rozmysli.Maxi mi totiz pripada jako nadherna ruze plna tech nejostrejsich ostnu.Verim,ze v hloubi duse je strasne fajn,ale bala jsem se,ze by me svou odpovedi poradne pichla.Tak jak uz napsala Alca,i ja jsem si prosla takovymi stavy a trvaly pekne dlouho.Ale pak prislo "neco",neco neidentifikovatelneho,co mi otevrelo oci a ja si rekla a DOST.Jsou to uz temer ctyri mesice,co se drzim.Jsem nekdy na dne,ale ty neustale myslenky na jidlo pomalu mizi.Prestavam si delat vycitky vuci kazdemu soustu neceho "zakazeho",jim zdrave a normalne.A nepribiram.Diky cviceni petkrat tydne a neustalemu pohybu v praci zjistuju,ze me telo opravdu potrebuje nejaky hnaci plyn.Uzivam vitaminy a ty mi taky dost pomahaji.Je mi hrozne lito mych nejblizsich,ktere jsem behem sve bulimicske kariery tak zranovala svym negativismem,nervozitou,predrazdenosti.Stava se ze me zase ta vesela holka,prima manzelka,ktera se uz nestydi prevlekat pred svym manzelem a nemusi se nutit do sexu /a za podminky jedine ve tme/.Zacinam se mit postupne rada a taky zacinam ustupovat od svych prehnane kritickych usudku.Samozrejme,ze mam dny,kdy si pripadam,ze staci opravdu jen malinecko a jsem v tom zase,ale snazim se,jak se da.Je mi moc lito,ze se Petra odmlcela.Petri,uz jednou jsem Ti psala,a nejen ja,ze nas nezajimaji hrubky.Ja si tento chat nenasla proto,abych jako vystudovana ucitelka cestiny si mohla oprasovat gramaticka pravidla.Me zalezi na tom,CO ctu.A Tvuj prispevek byl super.Jsem totiz jako Ty zastankyne zdrave stravy.Vis,co by me zajimalo?Ten Tvuj recept na ovesne placicky s medem.Doufam,ze jsi na nas nezanevrela diky kvuli jedne netaktni pripomince.......to je neuveritelne,jak takove vypsani duse muze pomahat.....

Ahoj berusky a Jandulko,Ne ja jsem vpohode. Jen jsem ted mela takovy kolotoc, protoze jsme se stehovali. Kazdy asi zna ten shon, a telefon nam zapojili az pred chvili, takze hned jsem supajdila sem. Jak jinak taky. Jinak ctu stale pravidelne vsechny nove prispevky a sleduji deni kolem. Ja jsem vporadku. Mam ted spousta jinych starosti z denniho zivota, ze na jidlo a blbnuti kolem nej si skoro uz nevzpomenu. Ale jsi hodna, ze na me myslis.Kolem cesty do Cech a pak hned na to stehovani, ktere jeste ale zdaleka neni u konce mam starosti a prace az nadhlavu, ale docela mi to vyhovuje a bavi me to si to tu upravovat a vymyslet drobnosti kolem. No a aby se to nepletlo, tak asi uz pristi tyden konecne najdeme chvili, aby jsme dokoncili moje pracovni povoleni a papirovani kolem toho a pak hned si muzu zacit hledat praci. Takze se nenudim.Jak jsem psala nekde minuly tyden ulitla jsem hned po prijezdu, ale pokracuji dal ve svem predsevzeti. Jim snad vsechno, nic si nezakazuji, neprecpavam se, jimdo pocitu sytosti, podle toho jak se citim. Nekdy vic, nekdy min, jako treba kdyz je vedro, tak ten hlad takovy neni, jako kdyz litam a mam staarosti nad hkavu. Pak jsem rada, ze mam cas se najist dvakrat za den. Alke hlidam si to, abych pak jedla dost. Nehubnu nastoprocent a asi aninetloustnu. Nekdy mam brisko, nekdy ne. Tak se to nejak ustalilo, vaha se vyrovnava podle tempa, kterym ziji ze dne na den. Jsem asi nejspokojenejsi ve svem zivote, holky. Mam chlapa, ktery me ma moc rad, mam skvely rodice, ma dva hodny mazlivy pejsky, praci v dohledu, ted uz i vic soukromi, mam stale co delat. Jo, pripadam si stastna a casto si to uvedomuju a jsem za to rada. Jde to byt spokojena sama se sebou a se svym zivotem a to i bez trapeni se kolem jidla a vahy, vazne to jde. A stale mam jeste hodne planu a snu, za kterymi chci zkusit jit, jakmile to pujde.Ted asi nejvetsim je neco dokazat v praci. Chi byt dobra v necem. Jeste nevim presne jestli zustanu u rehabilitace, nebo jestli se vrhnu na asistenta na veterine, kde bych rada pokracovala az na veterinarku. Moc by me to bavilo pracovat se zviratkama, protoze ty jsou tak cisty a bezelstny, kam se na ne hrabe spousta lidi. A navic, budu lip vedet o svych dvou milaccich. Takze to bych si prala vic, nez rehabilitaci. Ale kdyz to nepujde, budu radai za to, na co jsem studovala a tam bych se asi casem obratila na psychologii, ktera jemi hodne blizka. Kdo vi, co bude...Pak chceme s manzelem taky jezdit casteji domu a to stoji korunky, jako vsechno. No a pak mame dalsi sny jako poridit si vodni skutry a radit a nich o dovolenych, poridit si obytny prives se kterym budeme jezdit na ryby a kempovat a na dovoleny....a to vsechno bude potrebovat spousta prace, setreni a pak energie na to si to uzit. A do toho vseho samozrejme chceme trosku pozdeji,ne hned ted mit deti. Dve. A moc, moc. ale musim pockat, az budu Ok dele a az se postavime na svy nohy a poridime si vlastni bydleni. Je na cem pracovat a za cim se hnat a na Bulimii tam rozhodne misto neni a nebude. Je mi bez ni fajn. Nerikam, ze jsem uz zdrava, Bulimickou budu navzdy, ale muzu byt vylecenou Bulimickou, ne?Tak to je o me.Ted jsem se chtela vratit k clanku, ktery me oslovil z poslednich asi nejvic, ale nemela jsem cas se ozvat. A tim je Maxi. Maxi, Ty jsi zvlastni stvoreni, takova tvrda povaha k sobe same predevsim. Nevim, proc, ale chapu Tve prispevky a jsou mi nejak blizke. Taky jsem byla v podobnem stadiu a neni to tak dlouho zpatky. proste jsem prezivala a bylo mi jedno jak, byla jsem smirena, ze to am uz navzdy a ze se toho nikdy nezbavim a ani jsem to nejak zvlast nbechtela zkouset. a bylo mi skoro fuk jak se mi hrouti zivot. Ne fuk tak, ze by m i to nbevadilo, ale proste to nebylo dost na to, abych se pokusila zase s tim skoncit. Uz me nebavilo zkouset stale dokola a pak byt zase a zase zklamana a nastvana sama na sebe i bna cely svet kolem. No a tak jsem zila skoro dva roky. A pak najednou jsem toho vseho zacala mit plny zuby. Ne ze bych chtela, ale uz me to proste prestalo bavit takhle zit. Zacal jsem se snazit hledat jak z toho ven. Prislo to samo od sebe. Jsem rada, ze jsi neprovedla zadnou hloupost Maxi. Vis, myslenka na to vsechno ukoncit takhle me pronasledovala skoro celych deset let.Zni to tak jednoduse... A pak najednou jsem poznala tohohle chlapa. Ne ze by se vsechno zmenilo ze dne na den, ale najednou jsem si zacala uvedomovat, ze je nejaka budoucnost, ktera me laka, kterou bych chtela s tim svym chlapem prozit a zazit a stihnout. A najednou mam vlastne strach, ze by se mi neco mohlo stat a ani ne mou vinou a ja bych nebyla schopna, mozna ani pritomna se toho ucastnit. Asi nejvic jsem si to uvedonila, kdyz zemrela Jana tady a pak Juliin tatinek. Ti nemeli na vyber a prece by dali vsechno, co mohli, kdyby tu mohli byt dele. Ale ja mam moznost a zase to nestoji tolik moc namahy. Pokud je to mozny vubec neco delat, vlastne je vsechno JAKOBY HRACKOU OPROTI TOMU, KDYZ SE NEDA DELAT nic. A vis, co, vlastne je lepsi zit s Bulimii a i tou nejmensi nadeji, ze jednou.... nez nezit vubec. To je pak konec, nic potom. Dohrana, prohrana hra.Citim z Tebe, ze vic nez vsechno, je Ti ted prote jen moc moc zle na dusi a to pak cloveka stve cely svet.Kdyby uz nic jinyho, ver ze tady je jedna blazniva holka, ktera Te mozna nezna osobne, ale ktera na Tebe mysli. A nic o Tebe necekam. Jenom cas od casu rada uvidim, ze proste jsi. A to nekecam, ani jenom neblafuju. Proste jednou jsi me oslovila tim, co jsi napsala a to staci, aby mi zalezelo na tom, ze jsi. Jsi jedna z nas, vis to? A presto, ze pises mozna hrubsim zpusobem nez vetsina tady, ja vim, ze tam pod tou maskou je citliva dusicka, ktera tak moc vola po pocitu porozumeni, sounalezitosti....a vsem normalnim.Maxi, drzim Ti pesticky, jo? Ala

Ahojky holky a hlavne LENKO, ja sem obcas psavam, ale po precteni novych prispevku hlavne od Lenky zjistuji ze jsem na tom relativne dobre...TED NECO PRO LENKU:Lenko jestli se domnivas ze v zivote je dulezita vaha, tak to jsi na omylu......Nerikam a nechci tvrdit ze mas vazit 100kg, ale trochu pribrat bys mohla......To ze Ti tvuj chlapec rika ze mas fajn zadecek, hezke nohy a atd............By te jako zenu melo uspokojovat, ne?????A ted k veci..Leni ja jsem na tom byla obdobne, pisi obdobne, jelikoz jsem se trapila s vahou a ke vsemu tim zatozovala cele sve okoli............Presne jak pises v podvedomivis ze to neni normalni...., ale ve skutecnosti si to nechces pripustit.........Vis my vsichni ti tu muzem psat co chceme, ale vse zalezi na Tobe....Ja o sobe netvrdim ze jsem nejaka hubena ci stihla, mozna pro tebe budu tlusta, ale domnivam se ze zivot neni od toho abyses neustala zajimala jidle atd.....A hlavne chlapa si neudrzis stihlou postavou ale sexem........To ze chodis s pritelem 3 roky neznamena, ze si ho vemes....nebo on tebe.......Zamysli se nad tim....Mozna zpocatku se chlepum libi stihle divky,ale cim jsou starsi tim vic pokukuji po poradnych ztensky tj. prsa, zadecek a stihly pas....ne po kostrach, kterych mimochodem po Praze chodi spousta.......Co se tyka stihleho pasu to je dedicne s tim nic neudelas, tak teze neudelas se stehnama atd....Pochop to ze tve telo potrebuje energii, a kde ji ma brat kdyz mu nic nedavas..Pises ze jsi inteligentni, tak bys mohla taky vedet ze tve organy musi pracovat na zaklade energie, kterou samozrejme musis telu dodat.....Proboha vzpamatuj se a zacni u sebe...........

Ahoj,omlouvam se, ze trochu odbocim od tematu, chtela bych jenom vyzvat FILIPA TROJANA, jestli by mi nemohl napsat jeste jednou mejl, ten jeho posledni jsem omylem smazala (zenska a pocitac!!!)a ted nevim, kam ti mam odpovedet!!! Diky moc!!! Jinak holky, ctu pravidelne od zacatku vase prispevky (psala jsem sem ze zacatku) a uz ani neprispivam, protoze v kazdy z Vas je kousek me, ale takhle to mate hozeny asi i vy, ze jo??? No nic, ja bych chtela jenom jeste vyzvat Alcu, ktera tohle tema zavedla, aby se URCITE ozvala, at je na tom spatne, dobre nebo jakkoliv, jenom se prosim ozvi!!! Mam o Tebe strach a myslim, ze nejsem sama!!!A kdyz uz, tak uz - chtela bych poprosit Alu - pampelisku, jestli by mi taky nemohla poslat kontakt nebo aspon blizsi informace k tomu jejimu doktorovi na mejl jandula"atlas.cz. Dekuju vsem predem moc a moc!!!Mejte se, chrante se a koukejte, jak venku sviti slunicko...paJana

LENČA: MAZEJ K DOKTOROVI A TO HNED !!!!! Já na tom nejsem asi zdaleka tak hrozně jako ostatní,cejtím ale,že bych mohla.Ale když jsi ještě schopná něco takového napsat,jako že víš, že co píšeš,jsou blbosti a někde v hloubi duše víš...tak si osobně myslím,že to není ještě to nejhorší.Kriste pane utíkej k doktorovi pokud chceš být šťastná a nepřijít o svou lásku.Nedávno jsem si prožila 7 měsíční období plné smutku,depresí a dennodenních myšlenek na sebevraždu. Dostala jsem se až na psychiatrii a začala brát antidepresiva. Teď jsem už skoro zdravá, a souvisí to i s jídlem - to, že mne má někdo rád,mám se dobře, jsem zdravá a už ani v nejmenším nemám chuť nežít - to všechno si musím donekonečna opakovat,každý den si to uvědomovat.Jestli nechceš takhle skončit,běž k lékaři,vážně.Dokonce bych ti i mohla poradit, měla by li jsi zájem,neb se pohybuju mezi lékaři a jeden z nich je odborník na anorexii/bulimii.Je moc hodnej,nemusela by jsi mít strach.Chceš-li,ozvi se:pampeliska"centrum.cz

Milá Mariko, moc ti děkuji za tvá moudrá slova. Nejdříve ti chci říct, že si myslím, že při tvé výšce 173 cm a váze 4 kg bys ses nemusela vůbec trápit. Vsechny příspěvky jsem ještě nečetla, takže přesně nevím, čím jsi pošla ty, ale to o dítěti jsem četla. Moc ti to přeju a držím Vám oběma palce. Určitě nehubni, naopak ještě nějaké to kilo sneseš. Já vidím kriticky pouze sebe. Máme v práci sekretářku, která se mi svěřila, že trpěla anorexií. Je dost vysoká, určitě měří min. 175 cm a dostala se na 48 kg. Nějakým záhadným způsobem se z toho vyhrabala, ona sama neví jak. Pořád se to ale o ní pokouší. Řekla mi, že když mě vidí, jak jsem zhubla, tak musí prý taky začít držet dietu. Úplně jsem se zhrozila a řekla jí, ať je ráda, že se z toho jakžtakž dostala a neblbne. Má krásnou postavu, je to prostě kus ženské, velká prsa a zadek. Mě se líbí, ale kdybych takhle vypadala já, to bych rozhodně spokojená nebyla. To bych nasadila dietu. Vidím to jen na sobě, ostatní mi tlustí nepřipadaj a přtom ve skutečnosti jsou daleko tlustší než já. Potom, co jsem byla v nemocnici jsem přestala chodit po roce cvičit. Zjistila jsem, že netloustnu, že stačí nejíst a dosáhnu stejného cíle, jako kdybych se trápila 3 x týdně v posilovně. Nedokážu nic dělat pro zábavu. Vše dělám s určitým cílem. Trpím asi perfekcionismem,pořád se s někým srovnávám a na sobě vidím jen samé chyby. Třeba jdu po městě a místo abych koukala po pěknejch chlapech,pozoruju každou holku a říkám si, ta je tlustší, dobrý, ta je hubenější, hrůza, musím se sebou něco dělat. Jsem jak posedlá. Kdybych byla hloupá, ale to já nejsem a vím to moc dobře. To je asi jediná věc ve které si věřím. Mám velice inteligentní rodiče a hodně jsem toho od nich zdědila, dobře jsem se učila, jsem ambiciózní, mám super práci, která mě baví, jsem velice dobře ohodnocená a dokonce jsem si ve 22 letech koupila své první auto, které je jen moje. Dojíždím totiž do práce do jiného města, každý den najedu celkem 70 km. Takže v tomto směru jsem spokojená. Proto se lidi diví, že zrovna já. Ne že by jich to tolik vědělo, ví to ale rodina mého kluka. Po přečtení tvého dopisu jsem usoudila, že toho svého vemu s sebou k tomu doktorovi. On chtěl jít, ale já mu to zakázala. Nakecala jsem mu, že bych se před ním styděla a přitom už jsem kula plán, že tam vůbec nepůjdu a jemu budu lhát. Je to hrozný, a teď vím, že ho poprosím, aby se mnou šel. Určitě půjde. Když se ti povede otěhotnět, ty se nebojíš toho hrozného ztloustnutí? Vždyť pro anorektičku nebo bulimičku to je noční můra! Já mám děti hrozně ráda, a proto bych radši neriskovala, že kvůli tomu, abych neztloustla bych v těhotenství nejedla a ještě bych potratila. Tak se tomu asi radši vyhnu. Moje máma by ale strašně ráda měla už teď vnoučata. Vím, že si ubližuji tímhle vším, jak zravotně tak psychicky. Ale neznám lepší pocit, než si koupit kalhoty vel. 34 a vidět jak mám hubené nohy. Za tento pocit blaha bych opravdu dala dost. Měj se zatím moc krásně a těším se na příště. Lenča

Jakoby ste mluvily holky z moji duše.Já pořád bojuju s bulimii,diky knize Dr.Krcha teď trochu úspěšněji.Základem všeho je opravdu zvykat si na větší porce a zbavit se problému,že se mi nelíbí pocit plnosti po jídle.Já mám teď asi 45kg,výšku asi 168.Vypadám hrozně.Chodím pravidelně už několik let do posilovny,a v poslední době už se tam stydím vylézt bez mikiny,mám sice po celém těle svaly,ale mám jich polovinu co předtím.Všude mi vystupují žíly,které,když cvičím,jsou ještě víc vidět.Taky nemám žádný prsa,co jsem mívala.Pamatuju si,když jsem byla ještě zdravá,že mě holky v posilovně zastavovaly,a ptaly se,jak mají cvičit,jak dlouho cvičím,že mám tak skvělou postavu.Teď mě lidi zastavujou,jestli nejsem nemocná.Je třeba přijímat od všeho kousek,proteiny,sacharidy,ale i tuky.Mám s tím velké problémy,jsem přejedená z banánu s jogurtem.Musím se do jídla nutit,a pak mám chuť zvracet.Dřív jsem zvracela i několikrát denně.Teď to ustojím tak pět,šest dní a pak sním celou ledničku a vyhodím ji pak do záchodu.Čím víc si totiž ubírám na sladkostech,upírám si tuky i v malém množství,tím větší pravděpodobnost nutkání jíst je.Je třeba si i malé neřesti dovolit,jinak se to zvrtne.Zakázané ovoce přece nejvíc chutná.Každý člověk si rád zamlsá,ale nejde s tím hned na záchod ale umí si to vychutnat,potěšit se a nevyčítá si to.Taky Vám můžu říct,že když se budete hýbat,cvičit,jezdit na kole nebo chodit na aerobic,rozhodně nepřiberete.Mám s tím dobé zkušenosti.Když jsem přestala cvičit nabrala jsem,když začala,tak zhubla.Nesmíte to ale přehánět,jako já teď.Když nejdu cvičit mám hrozný pocit,nejradši bych buď nic nejedla,nebo snědené jídlo vyzvracela.Prostě platí pravidlo,ode všeho něco.Od jídla i cvičení.Rozhodně se to vyplatí,ale i já mám co dělat,abych to pochopila a řídila se tím.Ale jednou se to určitě podaří.Pa Zuza

Ahoj spolubojovnice,skoro ani nevím, co bych mohla víc napsat, vše už bylo řečeno. Nevím, jestli mám být ráda nebo nerada, že v tom nejsem sama. Na jednu stranu mě to uklidňuje, na druhou i trochu překvapuje, že je nás tolik a že to cítíme stejně.Děsí mě, že mi to už ani nepřijde nenormální. Prostě to beru tak, že když se přejím, nebo když sním něco, co je podle mého hodnocení "špatné", je třeba s tím rychle něco udělat. Mám hrozný strach, že si toho jednou někdo z mého okolí všimne. Já bych si toho asi všimla. No ale já jsem taky "detektiv", takže možná to z mého pohledu vypadá dost nápadně. Už ani moc nepočítám s tím, že bude všechno jako dřív, jako kdyby se tohle nikdy nestalo a nepokračovalo to. Myslím, že už to máme jednou v hlavě "přehodnocený" a konec. Občas s tím zkusíme zabojovat, ale nakonec to stejně nevydržíme. Netvrdím, že všichni, ale myslím, že většina. Má to vůbec řešení??? Asi má, ale je to jen na nás. Já osobně k doktorovi nikdy nepůjdu, protože ty to budou rozpitvávat a tím to jen zhorší.... Občas mám světlé chvilky a pozoruju na aerobicu ostatní bojovnice za lepší tělo a říkám si, buď šťastná za to, co máš. Zničíš se a budeš si to vyčítat. Samozřejmě to brzy přejde a napadá mě nejíst, jíst jen ovoce, týden jen pít atd. Jsou to všechno nesmysly, ale my tomu věříme. Bojujeme proti přírodě, která nám dala určitou dispozici ať k tloustnutí či postavě celkově. Ale já bojuju také a nevzdám se. A jsem u toho. Tady je ten koloběh, který dokud člověk sám v sobě nepřeruší, nemůže nikdy skončit. Přála bych si přestat na to myslet celý den. Na jídlo, na to jak vypadám....Katka

Ahoj Lenčo,musím se přiznat, že mě Tvůj příspěvek hodně rozesmutněl. Myslím, že je Tvoje situace dost vážná, protože si zatím svůj problém vlastně ještě pořádně neuvědomuješ. Připomíná mi to všechno, co jsem vlastně dělala já. Tobě to připadá normální, ale věř tomu, že to normální není. Taky jsem měla s mamkou ustavičné problémy kvůli jídlu - pocházím z Moravy, a to z rodiny, kde se hodně baští. Mamka i táta jsou oba tlustí, sestra (26) i bratr (21) jsou oplácaní. Tlustí jsou u nás prostě všichni. Tři roky už u našich nebydlím, ale i tak se vždycky děsím toho jet k nim na návštěvu a jíst "normální jídlo". Tedy to normální jídlo vůbec není normální: táta běžně zkonzumuje 9knedlíků, pořádný kus masa a hodně omáčky. Já knedlíky téměř nejím, když už, tak jen jeden, protože mi to stejně nechutná. Nemám moc ráda maso a také jsem ho téměř vůbec nejedla - teď jsem se ale dočetla, že karnitin, které maso obsahuje, zrychluje metabolismus a způsobuje odbourávání tuků. Naopak přísně vegetariánská strava vede k tloustnutí. Myslím, že to asi tak skutečně bude - pamatuju si, jak jsem jedla pořád ovesné vločky, sóju, rýži a žádné maso: tloustla jsem. Takže jsem vypustila i to a skončila jsem jen o nízkotučných jogurtech a ovoci a zelenině. Takový režim se ale nedá vydržet pořád, a tak jsem se přežírala a následně v zoufalství zvracela. Zkus trošku víc papat maso, aspoň to rybí a drůbeží. Vitamíny bys měla určitě brát, možná máš i nedostatek železa, vápníku, hořčíku a podobně. Také mám úplně šílenou imunitu, navíc se mi pořádně rozjela alergie. Jediný způsob, jak ji zlepšit, je zase začít trošku víc jíst. Chápu, že chceš být štíhlá, ale Tvoje váha se mi zdá až zbytečně moc nízká. Měla bys mít aspoň 52 -s tím bys určitě nebyla tlustá, podle mě tedy ještě dost hubená, ale zase ne tak strašně, jako jsi teď. Myslíš, že já jsem tlustá, když mám 54kg a 173cm? Já si myslím, že 54 - 56 je moje optimální váha - nechci mít víc ani míň. A co jím? Myslím, že jím tak akorát: k snídani nízkotučný jogurt a 2lžíce ovesných vloček, ke svačině jablko a pomeranč, k obědu plátek ryby (nebo kuřecích či krůtích prsíček), 50g rýže nebo 2 brambory a spoustu zeleniny, ke svačině třeba půl banánu a sklenici mléka a k večeři zase kousek masa a salát. Večeřím okolo 18. hodiny, později už nejím. Moje strava tedy obsahuje i tuky, i když v malém množství - až si trošku začnu zvykat na jídlo až úplně eliminuji můj "spořič tuků", tak můžu ještě trošku přidat a jíst malinko víc. Dvakrát týdně chodím do posilovny (je to pěkná fuška, ztratila jsem spoustu svalové hmoty) a občas si jdu zaběhat nebo zajezdit na kole. Lenčo, Lenčo, možná ani nevíš, jak moc svého přítele trápíš. On Tě určitě strašně miluje a nechce, aby sis takhle ubližovala. Uvažovala jsi někdy o tom, že bys s ním chtěla žít a mít s ním rodinu? Aby mohla mít žena děti, musí mít určitou základní tělesnou hmotnost, jinak se činnost vaječníků zastaví, zcvrkne se děloha a pak už je to docela težké. Jestli jsi četla mé předchozí příspěvky, tak víš, že se teď s Tomášem na dítě chystáme - teď jsem vysadila antikoncepci. Mám docela strach, jestli to všechno půjde hladce, jestli opět začnu mít normální menstruační cyklus.Ty sama sebe nevidíš zdravýma očima, zatímco Tvůj přítel určitě ano. Běž k doktorovi, seber odvahu, možná by bylo dobré, kdyby šel Tvůj kluk s Tebou a dělal Ti duševní podporu. Nemůžeš se takhle ničit. Držím Ti moc palce, ahoj, Marika

Ála 24.4. Závidím ti tvůj optimismus a odhodlání a přeju ti, že slova tvého kluka pro tebe něco (a asi hodně) znamenají. Já jsem v takovém stádiu, že mi je úplně jedno, co si myslí ostatní. Nejenže si připadám tlustá, ale navíc já mám opačný problém - jsem plochá. To je můj další mindrák. Když trochu přiberu, prsa mi povyrostou ale s nima i zadek. Tak jsem se rozhodla, že radši budu plochá a budu mít menší zadek. Před rokem jsem změnila zaměstnání, nastoupila jsem do velmi atraktivní firmy, kde se hodně kouká na to, jak člověk vypadá. Vlastě pracují tu samé hezké holky. Musím ovšem podotknout, že 90% z nich jsou také velmi inteligentní. Když jsem nastoupila vážila jsem 55 kg (168) a byla jsem oplácaná a necítala jsem se tak dobře. Oni všechny byly hubenější a mě se to těžce snášelo. Tak jsem je všechny předběhla, nyní jsem nejhubenější z celé firmy (to mi aspoň říkají ostatní, já si to samozřejmě nemyslím) a jsem na to moc hrdá.Klára 24.4. Tak dobře se to vše poslouhá, vím, že na to máš ten správný názor. Ovšem můj problém je hlavně v tom, že já NECHCI. Nechci si zvykat víc jíst, nechci se dostat do normálu, protože pro mě je normál to, jak jím já. Absolutně mi to tak vyhovuje, nepříbírám (jen občas po žranicích). Dokonce jsem vypozorovala, že i když se třeba celý týden přejídám, přiberu během dne 2 kg, ale ráno jsem opět na tom, na čem jsem byla než jsem se začla cpát. Příjde mi to, jako že už ani přibrat nemůžu. Jak píšeš abych se na sebe zkusila podívat očima ostatních - vím, že se mu líbím, že se mu líbí moje malá prsa, zadek, stehna (jinak by se mnou asi už 3 roky nebyl)- pořád mi to opakuje, ale mě to nepomáhá. Je mi to celkem jedno, hlavní pro mě je, co si o tom myslím já. Když si mylsím, že jsem tlustá, tak prostě jsem. Holky, chci vám říct, že moc dobře vím, jaké blbosti tu píšu, opravdu někde uvnitř vím, že přemýšlím úplně nesmylsně.V červenci jedeme na dovolenou, včera jsem si zkoušela plavky a usoudila jsem, že nemůžu vylíst na pláž. Jelikož bydlím pořád u rodičů, mám věčné problémy s mámou kvůli jídlu. Ono jí to ale pořád nedošlo, jenom mi nadává, že jsem blbá. Myslí si, že to je pouze můj rozmar a výmysl, nechápe, že to je těžký psychický problém. Teď naštěstí jezdím na každý víkend k mému klukovi, tak se vyhnu víkendovému jídlu (normální oběd). Když náhodou jsem doma, tak je z toho šílená scéna, protože já jíst nechci, ani nemůžu, protože množství 1 oběda někdy nesím ani za celý den. A taky nejím skoro žádné maso. Pokud ho mám 1 x za měsíc tak to je moc a ještě nepozřu nic jiného než kuřecí. Zase jsem se tolik rozepsala. Už jsem z toho všeho hrozně unavená, nemůžu dál, nevím jak to vyřešit, jak být zase normální (jestli jsem tedy vůbec někdy byla). Nevím, jestli mám k tomu doktorovi jít nebo ne? Co myslíte, stojí to za to, nebo je to jen zráta času? Když nepůjdu, bude na mě ten můj hrozně naštvanej, možná se se mnou i rozejde a nebu mu mám lhát ?- to si nezaslouží! Ještě bych se chtěla zeptat, jestli nemáte zkušensoti s nějakýma vitamínama - nemám skoro žádnou imunitu, každé 2 měsíce jsem nemocná, v únoru jsem skončila v nemocnici na JIP s celkovým selháním organismu a dehydratací. Vážila jsem 48 kg a 3 dny jsem byla na kapčkách s umělou výživou. Byla jsem dost hubená a mě se to líbilo. Ostatní na mě koukali jak na kostru. Lenka

Lenka 24.4.: Pocit porejedeni i po malem mnozstvi jidla je normalni. Musis zacit pomalu, zvetsovat porce treba o jedno soustu navic. A hlavne naucit se zvyknout na pocit nasyceni. Zvykly jsme si mit ten sviravy pocit, ze v brise nic nemame, nic nas netlaci. Taky mam obcas pocit, ze po jednom rohliku nad povoleny limit se hrouti vsechny predstavy o svete, jsem jak parni valec a ten den uz nesmim nic snist. Ale to neni reseni. Jeden rohlik neni nic. A jedny hranolky? Nebo par brambor? Kdyz nebudem jist vubec, nebudem fungovat, nebude z ceho. Nerikej si, zitra budu jist min. O svatcich se preji snad kazdy, vzdyt jsi doma a vari se jen same dobroty. Vanoce, velikonoce.. jsou to svatky, ma se oslavovat. Tak oslavuj! Mrka na tebe za okny lackovne slunicko? Tak se na nej usmej. Dava ti silu, zivotni energii a ty se z toho vseho raduj. Mozna bysme mely dat na to, co nam nasi blizci rikaji. Ten, kdo nas ma rad, nam nelze, zalezi mu na nas. A nam zalezi na nich. Tak si stoupni pred zrcadlo, a zkus se na sebe divat jejich ocima a pochopis, proc je pro tvyho kluka tvuj zadek tak pritazlivy a sexy. Jim se libi a chlapi to preci musi vedet. Premysli nad nasima krivkama od te doby, co se poprve koukli na tenhle svet.. A ze to po par kilech navic uz nerekne? Ale rekne, protoze to bude porad jeste pravda. Vzdyt po tobe nikdo nechce, abys pribrala 20-30 kilo. Staci 2-3, abys nebyla jen hromadka kosti. Tvuj kluk te urcite obcas po tom tvym zadecku rad poplaca, vid. Myslis, ze si chce zlamat ruku? Precti si, co psal Vasek: "My chlapi mame radi holky, jak se rika, u kterych je za co vzit a do ceho kopnout... :-))))))". Tak se neboj toho jednoho kila, ktery nas obe ceka. A uznej, ze kluk kdyz je kostlivec, tak prilis atraktivni neni. Taky chcem za neco vzit (i kdyz oni toho maji na hrani vic nez my) :-)))))). Tak se ho primo zeptej, co se mu libi a pak se zkus na sebe podivat jeho ocima. Treba uvidis, to co on...

No s tim kručením jsem psala já, nejlépe mi je,když mi kručí v břiše. Když to ale tady čtu,tak musím uznat,že jsem na tom asi lépe.Nezvracím a ani neberu žádná projímadla(ovšem zatím). Včera mi volal můj přítel,který vůbec netuší,která bije, a říkal mi,jak mne miluje a jak už se na mne těší.A já si unovu uvědomila,jaké mám štěstí,že mám vedle sebe člověka,který mne miluje,ne pro má velká prsa,ale pro to,co mám v srdci a hlavě.Dnesa ráno jsem byla plavat, protože když už mám ty velká prsa,chci je mít krásná a pevná. Musím si to neustále opakovat, protože podvědomě cítím, že bych mohla lehce do anorexie sklouznout.Kupříkladu dnes už jsem měla zas takové tendence jako že budu mít k snídani banán,k obědu jednu Vitalineu....ale nesmím,nesmím,nesmím. Zkusím od oběda nejíst a chodit pokud možno 3x týdně plavat. Uvidíme.Ach jo. Máme tady jednu sekretářku,která je absolutně blbá jak štoudev kdybyste viděli tu její figuru !!! Vosí pas,vysoká,dlouhé nádherné nohy..a co si dává k obědu ? Pokud jsou,tak knedlíky,sní jich tak 5-6. To zpucnout, tak se výčitkama utrápím.

Kláro (23.4.), moc ti děkuju za tvá slova. V duchu s tebou naprosto souhlasím. Máš pravdu s tím, že se děsím každého kila navíc. Přemýšlela jsem co budu jednou dělat, až budu těhotná. Já snad dítě nebudu moct mít, protože si nedokážu představit, že přiberu. Je to hrozný, já vím, kdyby mě tak slyšel někdo, kdo děti mít nemůže. Ohledně normální váhy - nemyslím si, že bych na tom byla tak špatně, přeci jenom 51 kg není žádný extrém. Podle BMI mám sice mírnou podváhu, když já se cítím tak skvěle. Dnes jsem v jednom příspěvku četla, že dotyčná se cítí nejlépe, když jí kručí v břiše. Já taky. Neznám lepší pocit, příjde mi totiž, že tím hubnu (vím, že je to totální kravina). Včera jsem snědla v poledne v práci kuřecí rizoto, to bylo v 11 h a pak až v 16 h 2 krajíčky cel. chleba s ředkvičkama - bylo mi tak zle, mám stažený žaludek, tak jsem se i tímto přecpala. Jak už jsem psala včera, zvracet mi nejde, tak jsem si vzala projímadlo, abych se toho zbavila. Sice jsem pak celou noc nespala, bylo mi blbě, ale cítím se lehčí. Je mi ale ze sebe tak zle. Hnusím se sama sobě a tomu mému klukovi se divím, že se mnou je. On je také ten typ, který je nadšen mým zadkem. Pořád říká jak je krásnej, že by mohl být trochu větší a mě to tak strašně vadí!!! Nikdy se nenaučím mít ráda své tělo - může mě tisíc lidí přesvědčovat, jak jsem krásná a stejně si budu myslet své. To samé si myslím o doktorech. Pracovala jsem 2 roky ve zdravotnictví a moc dobře vím, jak se tam k pacientům přistupuje. Anorektičky a bulimičky jsou jim pro smích, hnusíme se jim a nechápou to. Jednou jsem slyšela vrchní sestru, jak řekla, že musí schánět místo na psychiatrii pro nějakou blbou husu, která nežere. Když prý nechce žrát, tak co jí přemlouvají, že má prž spoustu jiné práce. To je její přesná citace!! No a také mají ten názor, že když neumíráte, tak vám nic není. Tak co u doktorů?! Tak já jdu - musím pracovat. Možná na to na chvíli zapomenu. Určitě se sem ještě dnes vrátím. Děkuju tomu, kdo nám tyto stránky umožnil, je fajn vědět, že v tom nejsem sama, nikdy bych nevěřila, že nás je tolik. Lenča

ahoj holky.Tak uz jsem se konecne i ja odhodlala sem prispet svym pribehem.nemyslim si,ze by snad byl v necem jinej nebo vyjimecnej,ale mohl by pomoct nejake dalsi zoufale dusicce a vlastne to vykecani se pomuze hlavne mne.zacalo to asi v patnacti,pripadala jsem si se svyma sedesati kilama na 170 cm vysky tlusta.Tak jsem nasadila dietu.Zpocatku spocivala v tom, ze jsem se zrekla sladkosti, omezila tukz,zaradila more ovoce a zeleniny a zacala se hybat.Zpocatku to bylo hodne tezky, ale vysledky se samozdrejme zacaly dostavovat.Tenkrat bylo jeste vsechno v pohode.vsichni mi rikali,jak mi to slusi,vcetne myho kluka.Ale mne to porad nestacilo.nakonec to dopadlo tak,ze uz jsem nedokazala pozrit vubec nic a mela jsem vycitky,kdyz jsem za den snedla jedno jablko.nakonec jsem skoncila na 38 kilech.moje vlasy,ktery mi driv kazdej zavidel,mi vypadaly asi na tretinu.nastoupila lecba, nutnej byl samozdreje psycholog.zacala jsem jaskztekz joit.ale brzo me to zase dostalo.zacala jsem se naprosto odpornym zpusobem prezirat a uz tu byla bulimie primo ukazkova.trva to dodneska.neni pro mne problem jit do obchodu,utratit treba i 500kacek za zradlo stim,ze prijdu domu,vsechno sezeru a pak to pekne vsecno vyzvracim.zvracim skoro kazdej den a to i nekolikrat.....ani nevite,kolikrat jsem se uz pokousela prestat.vzdycky vydrzim par dni i tydnu a to jsem ten nejstastnejsi clovek na svete.je to takovej kolotoc a obcas pochybuju,zese jeste nekdy zastavi.Prestohle vsechno jsem porad optimista a verim ze to vsecny,co jsme nejak zavisli,nakonec fakt zvladnrme.mam kolem sebe spoustu skvelych lidicek vcetne moji maminky,ktera je ten nej clovicek na svete a pomaha mi se s tim nejak poprat.Uz kvuli ni to musim zvladnout.Dekuju vsem,ze jsem se mohla takto vypsat,fakt mi to pomohlo.

Álo, šetřící gen mám taky. Jak víš, bulimím už 31 let. Jde čistě o psychiku, protože i já málokdy vydržím sníst jen to, po čem NETLOUSTNU. Při mé výšce a váze (160/38)je to pouze: v poledne asi 100 g salátu - pouze syrová zelenina, asi 6 ořechů, lžičku semínek (dýně, slunečnice, len nebo neloupaný sezam) + zálivka (převařená voda, lžička medu a lžička vinného octa). A večer - tj. nejdřív 8 hodin od oběda 2 vařené brambory, 1 cibule a 5 stroužků česneku, vypiju i tu vodu, ve které to vařím. Denně asi hodinu cvičení, mám takový svůj vlastní mišmaš z tibeťanů, jógy, tai-chi, meditací. Chodím co nejvíc pěšky, občas si zaběhám. Pokud si uvařím brambory 3, jdu zvracet. A jak se naučit se mít ráda? Asi se to nedá vynutit, já jsem se tvrdě nenáviděla celých 40 let. Před 5 lety jsem byla u svého prvního léčitele, který mi na druhém sezení řekl, abych zkusila říct

Marie: Tezko rict, proc nenavidime svoje telo. Me potesi, kdyz mi muj kluk rekne, ze mam hezky zadek. Ale neuvedomuje si, jak je to pro me. Po par kilech navic uz tak sexy urcite nebude. Tak jak z toho ven?

Lenca 23.4.: Nediv se jim. Je to vlastne porad o tom samem. Ty musis pribrat, ale nechces. Vis ze musis, ale ta predstava, ze budes mit normalni vahu te desi. Znam to.Prosla jsem si obdobim anorexie a i pri vaze 45 jsem si pripadala tlusta. Nakonec jsem se "spokojila" s vahou 42 pri 170. To jsem konecne uznala, ze by to mohlo stacit. Chtela jsem se libit v plavkach, ukazat se, jak se z baculky muze stat atraktivni holka. Jo atraktivni, tak by me nenazval asi nikdo. Muj bracha se mi smal, ze jsem jak kurz anatomie. Medici se na mne mohli ucit- kosti, svaly, zily. Cele leto jsem nosila teple ponozky, byla mi hrozna zima. Ze je aspon trochu teplo se mi zdalo, az kdyz ve stinu bylo kolem 35 °C a vsichni okolo padali horkem. K vode jsem se ani nepriblizila, zmrzla bych. Nakonec jsem dala na radu moji kamaradky a zkusila trochu jist. Vaha sla pomalu nahoru. Nicilo me to, ale taky jsem pochopila, ze jinak to nejde. Stale si udrzuju svoji podvahu (53), ale svymu klukovi jsem slibila, ze budu jist poradne, jako vsichni ostatni, zadny rohliky a jabka. Jenze ja nevim, co to je jist "normalne". Zila jsem strasne dlouho jen mezi dietou, hladovkou, prejidanim a zvracenim. Jen trochu priberu, pripadam si tlusta a odporna a nejradsi bych se zavrela nekam do sklepa, kde me nikdo neuvidi. Normalni vaha? To je pro me nocni mura. Kdybych mela v tech nekolika kilech jenom svaly a jeste tam, kde bych chtela, klidne. Jenze byt zenska znamena mit urcite geneticke dispozice ukladani= stehna a zadek. Vim jake je reseni- smirit se se svym telem takovym jake je. Rika se to dobre, ale zmen okolni svet a chlapsky mysleni..:-)))Ala: Ja jsem zkusila snad vsechny vyzivove smery- makrobiotika, delena strava, vegetariani, vegani, vitariani, frutariani. Vetsina lidi ani nevi, ze to existuje. Experimentovala jsme vlastne sama na sobe. Maso nejim asi 7 let, ale postupem casu jsem zjistila, ze tenhle extremismus telu zas tak neprospiva. Knizek jsem precetla spousty, kazdy v nich tvrdi, ze tohle je to, co ti zajisti nesmrtelnost. Casem jsem pochopila, ze jist se ma vsechno, i maso. Nelibi se mi to, ale co mam delat. Je to spis na zvyku. Nerikam, ze se mi maso hnusi nebo mi nechutna. Ale nejedla jsem ho tolik let, ze mi nechybi (myslim chutove). Zatim se presvedcuju jenom v hlave, odvahu jsem jeste nenasla :-)). Diety nemuzes drzet naporad. Ale co pomaha je pohyb. Musis vybudovat svaly, ty uz si pak s jidlem poradi samy. Zkus krome plavani treba jizdu na rotopedu nebo na kole (pokud ti to doktor dovoli). Budes se citit lip, cele telo se ti zpevni. Ale kdyz vic cvicis, musis i vic jist. Jinak to nejde. Nebudes muset mit vycitky svedomi, ze jis vic nez pri diete. Vic pohybu= vic svalu= vic vydane energie. Ale neprehanej to, nektere dny v tydnu patri i na regeneraci a odpocinek. S kyclema si nezahravej, sama nejlip vis, jak dokazou mrchy bolet....how, domluvila jsem :-)))P.S. S tim slohem a cestinou asi budu muset neco delat, je to bida :-)))

Pardon,ještě dodatek - jak připravuji makrobiotickou stravu - jednoduše.Kuskus a pohanku pouze zaliji vroucí vodou a nechám 30 minut odstát - změkne za tu dobu. Ostatní(jáhly,rýži) vařím dostatečně dlouho,dokud nezměkne.Žádný olej ani tuk.Jediný olej,který používám,především do salátů,je olej olivový.A proč nemám ráda své tělo ? Nevím.Nelíbí se mi.Nechápu,jak mi může můj přítel říkat,že mám nádherné nohy a vůbec,že jsem nádherná.Kolikrát se neudržím a prohlásim,ať mi neříká takovéhle věci.Místo abych byla šťastná,že se někomu líbí mé tělo,ještě ho sprdnu.