existuje posmrtný život?

Já právě ano.Někomu...No, s tou náhodou je to taky zajímavé...ale to by bylo asi pro jinou diskuzi. Ano, někomu můžeme ublížit atd., ale pořád jsou to "jen" pojmy a dojmy našich subjektivních myslí, příroda přece na žádnou etiku nevěří (viz evoluce) - žer, nebo budeš sežrán, "křesťanský" a milosrdný živočich by brzy zahynul. To je lidský vynález, který s člověkem a jeho mozkem umírá také. Neobhajuji tímto zločiny, jen tvrdím, že je to náš konstrukt, tím to přece nijak nesnižuji, to nás ostatně vedle jiných věcí odlišuje od jiných druhů - jen to prostě zařazuji do nějakých mantinelů. Otázkou ale je, co z nás tedy zbyde, jak o tom píšu před tím.

No, já na tyhle karmy a...Já právě ano.Někomu ubližuješ,jednou bude ublíženo tobě.Karta se obrátí.Vlastně ani nevím,proč tomu věřím,ale jen si to myslím,že tomu tak je.Nic se neděje náhodou.

Já třeba věřím tomu,že...No, já na tyhle karmy a podobné věci moc nevěřím, ale budiž, kdo ví :-)

No a nakonec přichází i...Já třeba věřím tomu,že zde nikdo není poprvé.Setkáváme se s lidmi,které známe i v tomto životě,akorát se ta role může obrátit a hlavně,pokud máme s někým něco nevyřešeného,pak i s ním se budeme ustavičně setkávat,dokud si ten problém s ním nevyřešíme.A proto se má v závěru všem odpustit.Jak je to doopravdy ale nikdo nevíme.

No a nakonec přichází i taková možnost, že zaniká úplně všechno a "probudíme se" (bude to zcela nová existence!, zde už jazyk trošku selhává), jak už někdo naznačil výše, někdy a někde jako někdo/něco s novým vědomím, bez jakékoliv vazby na něco před tím i po tom. Tím pádem je tedy odpověď na otázku v názvu diskuze vcelku jasná.

Pokud připustíme možnost...Jo a s tělem by ještě navíc měla odumřít i paměť jedince jakožto vyšší funkce mozku, to je taky důležité podotknout.

Tak to jsem rád, že jsem...Pokud připustíme možnost "znovuzrození" i v tělě jiného živočicha, třeba i v jiné formě života, museli bychom tedy připustit i mnohem menší, možná i nulovou odlišitelnost jednotlivých mimotělních vědomí, jak o tom píši výše. Pak ale celkem padá možnost nějaké volby. To, co se ti v životě hnusí, je součást temperamentu a charakteru, tedy vlastností nakonfigurovaných genetikou. Ta by ale měla odumřít i s tělem. Už si moc nemyslím, že se jedná o software namísto hardwaru. Co z nás tedy ve finále zbyde (tedy jestli vůbec něco) a jak moc se to od sebe bude lišit (jakožto relikty individualit) ví asi jen ten Bůh :-)

Pokud existuje multiverzum a posmrtné bytí (připadá mi to vhodnější označení než život), je otázka, zda se naše vědomí nedokáže mimo tělo pohybovat i skrze různé úrovně multiverza. Můžeme tedy překročit nejen hranice svého těla, planety, ale i samotného vesmíru. Mohli bychom se dostat třeba do těla Napoleona, byl by to ovšem Napoleon z paralelního vesmíru, takže je možné, že bychom třeba vyhráli bitvu u Waterloo a nakonec si tu Evropu přeci jen podmanili, kdo ví :-D Ale to už samozřejmě balancuji na hraně sci-fi (no, možná už spíš fantasy). Krom sporného úvodního předpokladu ale vyvstává i otázka, jakou roli tedy hrají v životě geny. Pokud by určovaly jen vizáž, nebyl by s tím takový problém. Geny ovšem určují i povahu, temperament atd. Tyto psychologické atributy bychom museli od vědomí jako takového, schopného samostatné existence mimo tělo, nutně odstřihnout. Vědomí/forma by pak v mimotělní sféře byla jen od sebe neodlišitelná bytí "čekající" na vhodnou látku/tělo (viz podobně Platon, Aristoteles)? Mohla by si ta vědomí opravdu vybírat místa pobytu, anebo by se vše dělo na základě "velké losovačky"?

je však pravdepodobne to, že vědomí nikdy neskončí. Začíná si to uvědomovat i spousta vědců.

kdekoli u jakékoli hvězdy a jakákoli forma, anebo taky v neviditelném světě coby bezhnotna existence

.... asi né, NIC!

Zdarec,
taky něco napíšu....Tak to jsem rád, že jsem tě přesvědčil. Ne o tom, jak to je, ale o tom, proč bychom měli pochybovat o konečnosti svýho vědomýho bytí.
Živé organismy se rodí pořád a všude (to se ještě moc neví), takže jak to vidím já, po smrti se do jednoho z nich zahnízdíme. Rovněž se mi jeví velmi pravděpodobný, že to bude do odlišnýho světa, kterej funguje podle odlišných zákonitostí. Asi těžko se staneš nějakym hmyzákem nebo něčim, co se ti v tomto životě hnusí. Prostě to bude spíš něco, co si teď nedokážeš ani představit, natož abys o tom moh říct, jestli se ti to líbí. Podle mě půjdeš přesně tam, kam tě to potáhne.
Ale neber to tak, že tu říkám něco závaznýho, možná je to celý úplně jinak. Vycházím z toho, že existuje více vzájemně prostoupených světů. Kolikpak jich asi bude? Řekl bych, že přibližně nekonečně...

Zdarec,
taky něco napíšu....Ta potom někdy v budoucnu bacha na BIOLIT ! :-)

Zdarec,
taky něco napíšu. Osobně si nějak nedokážu představit, že by miliardy let (nebo od úplného počátku či od minus nekonečna) nebylo žádné já, pak bych chvilku byl a pak zase do konce věků nebo donekonečna zase nebylo nic.
Já si to teda představuju poměrně jednoduše, nevěřím v nějaké duše, které by po smrti někam putovaly nebo přebývaly než najdou další schránku - tělo. Prostě si myslím, že umřu, tím všechno pro mě i z duchovního hlediska skončí (ale jen dočasně), nějakou dobu z mého pohledu nebude nic a pak, 1 z narozených tvorů kdekoliv ve vesmíru, kde se rodí živé organismy, budu jakoby zase já, prostě někdy v budoucnu zase znovu začnu vnímat ale bude to čistě náhodné, vlastně to pořádně nedokážu vysvětlit, jak to myslím. A svým způsobem mě to děsí, když si představím, jak malá je pravděpodobnost, že budu znovu člověkem s ohledem na to, že třeba počet hmyzích jedinců převyšuje počet těch lidí několikanásobně, nebo kdybych měl aspoŇ jistotu, že se narodím do podobného světa. Svým způsobem je představa dalšího života až znepokojující ale možná míŇ znepokoující než představa věčného nic.

středověcí pámbíčkáři...ne "pámbíčkáři" ale "pánbíčkáři" !

to je spíš filozofie..."filozofii" scholastiky se vyhýbám pro její primitivitu.

středověcí pámbíčkáři...to je spíš filozofie čemuž ty nerozumis

...středověcí pámbíčkáři opravdu nejsou relevantní.

http://www2.tf.jcu.cz/~machula/tomismus/qda14.htm

"Ke Stevovi: Co máš pořád s tím vstávánim z hrobu? Jsi debil, či co?"

Mám to, že takový jediný může říci jaký je po smrti život ... ;-)

Pozemšt'ani si můžou myslet a psát ledacos ... a pravda nebude nikde.