existuje posmrtný život?

Jo a jaký máš názor na tu medúzu? Má vědomí, nebo ne? Je přírodním robotem, nebo opravdovou vnímající bytostí? Je to můj příspěvek z 1. 3. 10:29, byla by docela škoda to zamluvit...

docela dobrá stránka k tématu jpavol.sweb.cz/co_je_lidske_vedomi.htm

tady uvedu zajímavé výtažky:

"Vědomí rozvinuté v každém jedinci je mostem mezi vesmírným vědomím a hmotou."
"Proto považujeme za přijatelné předpokládat existenci fyzikální síly, analogické gravitační síle, elektromagnetické síle nebo Van der Waalsovým molekulárním silám. Tato síla existuje i mimo mozek a není totožná s lidským vědomím, ale je schopna ovlivnit mozkové fyziologické pochody a uplatnit se tak, že se subjektivní lidské vědomí vytvoří. Tato síla, nazývaná jinými autory občas vesmírným vědomím, pravděpodobně není podobná lidskému vědomí."

Já ti tu nic nevyčítám,...Promiň, nechtěl jsem dělat vlny. Ano, vyplývá z toho, že opravdu přestaneme existovat se vším všudy, souhlasím s tím. Nyní jsme dvě rozdílné entity. Po smrti se nějak (sorry, nevím přesně) vyčlení ta "vypůjčená" část z univerzálního vědomí a začlení se zpět sama k sobě. Samozřejmě vyvstává otázka, že pokud je to "fraktální" vesmírné vědomí dokonale homogenní, tak už je vlastně jedno, zda-li se ta vypůjčená část vrátí, anebo ne. I když...pokud by se to kosmické vědomí těmito "sestupy" do těl nějak spotřebovávalo, mohlo by se smršťovat a nakonec zmizet. Bez vědomí by pak padla jedna z fundamentálních vlastností vesmíru a to by třeba znamenalo i jeho úplný zánik. No a taky je možné, že jsem pro to kosmické univerzální vševědomí nešťastně zvolil pojem "vědomí". Možná by to chtělo vymyslet nový název, dost se to plete s tím naším individuálním a stávají se z toho jakési spojité nádoby.

Já ti tu nic nevyčítám, Marku, naopak oceňuju tvůj kritickej přístup. Bavíme se tu přece proto, abysme otázce líp porozuměli, a ne proto, abysme se ujistili, že je vše tak, jak se nám chce věřit. Dokonce je možný, že to tu ani nevyřešíme :)

Těch problémů s vědomím je spousta, vždyť jsme o nich mluvili. Model átma-brahman (https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%81tma) ale vlastně většinu z nich vůbec neřeší. Jsi to právě ty, kdo se snažíš átma a brahman brát jako jedno a zároveň jako dvojí. Já říkám, že pokud se A a B cítí jako odlišná individua, tak opravdu JSOU odlišná individua. I kdyby byla pravda, že se po smrti snad zase spojí do jednoho, tak v tuto chvíli jedno nejsou. Takže z toho vlastně vyplývá, že moje vědomí by mělo po smrti skončit. Takže jsme tu postupně přijali předpoklad univerzálního vědomí, ale skončili jsme tam, kde jsme začali: totiž, že po smrti přestanu existovat. I se všema paradoxama, kerý z toho plynou.

Otázka je, jestli jsi...Pořád se snažíš spojovat a pářit dva zcela odlišné stavy vědomí, které jsou ve své podstatě opačné, zákonitě tak narážíš na problémy. Myslím, že jsem ty dva stavy (vševědomí mimo tělo ve skryté dimenzi a "pobyt v těle" v tradičních 4 dimenzích) jasně časově a prostorově oddělil. Nemůžeš být zároveň v těle a mimo tělo. Zkrátka a jasně: za (jakéhokoliv) života nelze zakusit univerzální vědomí (maximálně psychedelicky nasimulovat). Ale jak píšu v prvním textu, stejně vím kulové.

K tomu naladění se na...Jo, vcítit do druhého se jistě dá, mně to jde hlavně při nějakých trapných situacích, do kterých se ten druhý dostává a tak je mi hned trapně i za něj. O naladění se na vševědomí rozhodně nejde, prostě se jen projektuješ do situace druhého. Ale s těmi houbičkami atd. to asi bude přeci jen jiné kafe, tam to totiž svou vůlí nemůžeš tolik ovlivnit (jsi "pod vlivem"), nemyslíš?

Otázka je, jestli jsi...Tak já už fakt nevím. Připadá mi, že se začínáme točit v bludném kruhu, možná by to chtělo někoho třetího. Co by to teda vlastně mělo řešit? Všechno, co jsem napsal, nemusí a ani nemůže dávat stoprocentní smysl, jsou to jen spekulace a dohady, jakýsi mlhavý pokus o nějaký koncept. Hele, já si klidně přiznám, že vím prostě hovno a basta, no problem :-)

K tomu naladění se na univerzální vědomí bych měl výhrady. Nalaďoval jsem se na různá vědomí nebo jejich skupiny (ve smyslu, že jsem se do nich vcítil nebo s něčím splynul) a nebylo k tomu ani třeba LSD (a jakože psychedelika v tom jistě pomůžou). Ani k tomu není nutná nějaká nehybná meditace nebo "sankalpa". Koneckonců, takový věci zažije každej normální člověk mnohokrát v životě třeba při pocitu sounáležitosti či prociťování kolektivního ducha, ať už při zpěvu, hluboký lásce, milování nebo třeba v diskotékovým transu. Ale nikdy to nebyla jednota s nějakým univerzálním vědomím. Vždycky mi stačilo nějaký menší vědomí než to "univerzální" a ani to nechci jinak.
Otázka zní (a proto to celý píšu), jestli naladit se na vědomí V automaticky dokazuje nějakou nezávislou existenci V. Já si to nemyslím.

Že vnímáš omezeně, je...Otázka je, jestli jsi tímhle vysvětlením něco vyřešil. Pojďme si to tu systematicky shrnout. Měli jsme tu různý problémy, jako strašná nahodilost vzniku mého konkrétního vědomí, neověřitelnost ostatních vědomí nebo otázka síly/míry vědomí... (Možná jsem teď nějakej problém i vynechal.) To se dá všechno vyřešit solipsismem. Protože ale u solipsismu nechce nikdo zůstávat (na existenci ostatních vědomí přecejen věříme), chceme dospět k tomu, že i ti ostatní jsou vlastně já.

Navrhuješ, že všichni jsou jedno, ale myslí si, že nejsou jedno, protože jsou jaksi odděleni. To je i součástí starých východních nauk, buddhismu a bráhmanismu. Pokud ale já jsem univerzální vědomí a nějaká moje část A si myslí, že není já (myslí si, že má svoje já) a zase jiná část B si myslí, že není já a není ani A, pak to tak vlastně opravdu je. Myslet si, že mám svoje vlastní já, opravdu znamená mít svoje vlastní já. Ve výsledku, jak to vidím, máme svět nikoli s jedním vědomím, ale s mnoha, a k tomu extra hypotézu, že existuje eště nějaký vědomí, od kterýho se trhaj a se kterým se pak spojujou. Řeší to něco?

Že vnímáš omezeně, je...Žádné psychotropní látky k tomu ale nejsou potřeba. Stačí i obyč. pitomá vhodně zaměřená meditace. Pro ty kteří mají problémy s koncentrací lze využít i spánek, viz http://jenia.sweb.cz/sank.html
Článek vyšel za vlády bolševiků takže tam nesmělo být nic o duchovnu aby jej dovolili otisknout ale postup se dá využít k čemukoliv.

Jestliže moje vědomí je...Že vnímáš omezeně, je dáno jednoduše fyzikálními limity tvého těla jakožto entity, hmoty, nacházející se jen mezi klasickými čtyřmi dimenzemi - entity, která je dočasnou úschovnou "trsu" univerzálního vědomí. To, že se cítíš jako jedinečná a redukovaná entita, je tedy úplně v pořádku. Po smrti se ten trs vrací zpět do vyšší dimenze, do toho "oceánu" a poté se případně recykluje v jiném těle. To posmrtné univerzální vědomí jednoty patrně můžou nasimulovat psychotropní látky jako třeba LSD nebo meskalin (viz text Brány vnímání od Aldouse Huxleyho). Už jsem zde na to dával odkaz v předešlé plant.ffa.vutbr.cz/~jiricek/knihovnicka/Aldous%20Huxley%20-%20Brany%20vnimani.pdf

national-geographic.cz/foto-tydne/nesmrtelni-zahavci-20160222.html
cs.wikipedia.org/wiki/Med%C3%BAzovci
"K důležitým smyslovým orgánům patří statocysta (orgán sloužící k určování polohy), obvykle i jednoduchá očka umožňující vnímání světla a občas také speciální orgány hmatu." // medúza nemá mozek a přesto jí nechybí smyslové orgány, takže musí vnímat...anebo ne? Robot je vlastně taky vybaven čidly, ale vědomí postrádá. Medúza je ale označována za živočicha. Může být tedy živočichem i "přírodní robot"? Je to zajímavé...

Tělo a mysl jsou dočasné...Jestliže moje vědomí je stejně (ne)podstatný jako vědomí tvoje nebo kohokoli dalšího, tak proč vnímám právě to, co vnímám? Takovej bezvýznamnej zlomek světa? Pokud svět je univerzální vědomí (a já jeho součást), předpokládalo by se spíš, že bude přímo vnímat samo sebe, čili celej svět. A místo toho jsem tu jen já, svět kolem, a možná nějaký další duše, který si můžu akorát domýšlet...

Já taky souhlasím, že vědomí asi těžko mohlo vzniknout nějakým přepnutím: tma, tma... a najednou světlo. Ale na druhou stranu mě teď nenapadá argument, proč by to nemoh být plynulej jev. Když ho budeme vázat na jakousi inteligenci, tak prvoci ho maj jakože velmi slabý, zvířata poloviční, průměrnej člověk ho má na 100%... a může to jít jakože dál, vysoko ad stovku. Neúplný nebo slabý vědomí si představuju jako spánek. Taky si asi úplně nejsme vědomi sami sebe.
Samozřejmě je tu otázka, z čeho přesně odvozovat jeho sílu. A pak je tu největší problém, jak to změřit, jak to ověřit. Nicméně, ta představa neúplnýho vědomí tady je a není snadný smést ji ze stolu.

jsme zajedno. Vědomí...Jo, nedává to moc smysl. Jak by vypadal ten přechodný organismus na pomezí bezduché hmoty a bytosti uvědomující si vlastní existenci? To by jako měla mozek, nějaké smyslové orgány, ale nevnímala? Vědomí má dle mě spíše binární charakter, prostě je, nebo není. U inteligence, velikosti vnímaného spektra barev atd. už je to jinak.

Může a nemusí, já ho...jsme zajedno. Vědomí skutečně nevzniklo naráz a evolucí, což je do očí bijící hovadina. Je tedy jasné, že vědomí tu odjakživa bylo.

tedy uvažovat, že vědomí...Může a nemusí, já ho třeba považuji skoro až za další, skrytou dimenzi vesmíru, která je autonomní na těle bytosti a mozek je jen jeho dočasnou úschovnou. Ale třeba je fakt jen produktem mozku a evoluce. Pokud vzniklo evolucí, tak patrně naráz, vývoji podléhá spíše intelekt.

tedy uvažovat, že vědomí jé skutečně produktem mozku, tak jak ho mozek vytvořil? Evolucí? Že by si lidé dříve uvědomovali sebe méně než dnes? Že by evoluce vědomí? Ne na tom něco nehraje.

tedy uvažovat, že vědomí jé skutečně produktem mozku, tak jak ho

Já bohužel to 3. oko...se označuje tzv. epifýza (šišinka mozková), je součástí mezimozku a má ji každý. Lidé ji mají zakrnělou, přesto jsou výjimky, které ji mohou mít vyvinutější.