existuje posmrtný život?

já říkám že reinkarnace neexistuje.

tak, já to vidim poněkud...to je možné,nikdo neříká že ne. Posmrtný život může být zmrtvýchvstání,smrtí se snad nazývá zde na zemi ten okamžik ne ? přete se o malichernosti i obrazně řečené věci.
říkáte dle mého poznání...jakého ? Poznání je co jste poznal-zažil,jak ?
každopádně toto je diskuze zda poté něco existuje.

Když vás zajímá reinkarnace,takže vy vlastně až se narodíte znova se nenarodíte,ale skonáte ? Docela by mě zajímalo jak to myslíte.

Proč se vůbec zajimat,...nikdo neříká,že reinkarnace neexistuje...
posmrtný život je dle toho co o tom lidé "ví" období po skonu a dalším narození,je nasnadě že se nepřevtělí okamžitě,podle literatury se ale vyspělé duše i nerodí.Proč by to mělo být zbytečné ?

Proč se vůbec zajimat,...proč se zajímat o dějepis,astronomii,a jiné ?? co tj za otázku.

někteří mají zkrátka...zajímavé přirovnání

Rozhovor dosud nenarozených dětí

Mladá žena očekávala narození dvojčátek. Jednoho dne, už krátce před porodem, se najednou začaly obě děti mezi sebou dohadovat:„Věříš v život po porodu?“ „Určitě“ říká druhé a pokračuje: „Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.“ „Blbost!“ namítá první: „Žádný život po porodu není! Jak by vůbec mohl vypadat?“ „To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.“ „No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou – to je úplně směšné. Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený, pupeční šňůra je přece moc krátká.“„Ba ne!“ dál odporuje druhé dítě: „Určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než si myslíme a než na co jsme tady zvyklí.“ „Ale nikdo se přece po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí“ dál trvá na svém první dítě: „A stejně ten náš život je podivný: ve stísněnosti a temnotě.“ „No, já přesně nevím“ opět přemýšlí druhé dítě: ,jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.“ „Máma? Ty věříš na mámu?“ diví se první: „A kde má jako ta máma podle tebe být?“ „No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli!“ „Tomu nevěřím!“ trvá na svém první dítě: „Žádnou mámu jsem nikdy nevidělo, takže je jasné, že žádná není!“ „No, ale někdy, když jsme úplně zticha, můžeš zaslechnout, jak si zpívá, nebo cítit, jak hřejivou rukou hladí náš svět. Víš,“ nedá se zviklat druhé dítě: ,Já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…“

Proč se vůbec zajimat,...někteří mají zkrátka nevysvětlitelné přesto prožité situace s tím spojené,za další ten komu někdo "odešel" to mnohdy dodá trochu útěchy,je plno důvodů jako v jiných věcech každý má své

Nebylo. Je to stejný...sleep mode je že pc spí ovšem když je člověk v klin.smrti apod. o čem se tu píše člověk nespí,jseš fakt trochu vedle ale hraješ si na chytráka...haha

Dekuji Vám za tak pěkný a...za kladnou reakci

V narkóze viděli svou...Dekuji Vám za tak pěkný a obsažný příspěvek. To se tady na doktorce nevidí.
O téma se zajímám a ještě jednou moc děkuji.

jasně a viděli vše co se...nejsme stroje tj velice okrajové přirovnání ne ? ,zkrátka je plno věcí mezi nebem a zemí které se dějí a nedají se vědecky doložit.
Věda si ale vždy najde odpověď cokoli hledá nebo to logicky vysvětlí i když to nedává smysl a nebo to nazve blbostí,náhodou,nesmyslem a co to vlastně značí blbost=něco neexistuje?ne nerovná

jasně a viděli vše co se děje kolem i jinde a dokonce ze shora co ze "stolu" nemohli díky neuronový síti :-)))a ještě ke všemu když mozkový kmen nefungoval.
Pleteš si to panáčku nejsme roboti ani stroje. Furt chceš vědecký důkazy a když je nějaký vědec předloží meleš dál.Takže si tu dál rozvíjej fantazie typu Je to stejný rozdíl, jako mezi počítačem ve sleep modu a počítačem rozšlapaným. Jsi mimo mísu.

nebyl pravda on dál žil,ale...Nebylo. Je to stejný rozdíl, jako mezi počítačem ve sleep modu a počítačem rozšlapaným.
Ten prvý je ve stavu klinické smrti a lze jej oživit.
Ten druhý je ve stavu biologické smrti a oživit nelze.
"Máme před sebou jedinečný případ, kdy někdo byl v okamžiku svých prožitků na hranici života a smrti prokazatelně mrtvý."
To je nepravdivé tvrzení. Mrtvá prostě nebyla ani na okamžik, její neuronální síť ani její neurony nebyly poškozeny, pouze byly v klidovém módu.

Prožitek NDE a OBE je úžasný a formativní. Napoprvé.
Po několikerém opakování už je to běžný návrat do blaženosti ataraxie. Ale to lze sdělit jen někomu, kdo si to sám na vlastní mysl ochutnal. Takže si tu dál melte své duchařiny.

Takže si tu dál rozvíjejte fantazie typu "Vědomí existuje nezávisle na těle a mozku" a rozmatlávejte blbosti typu: "To znamená, že kořeny vědomí vlastního Já leží zcela mimo tělo a nelze je nalézt ve fyzikálně změřitelných mozkových strukturách."
Vaše věc, zda se v tom budete chrounit; pravda to není, i kdybyste se nebesa pokusili strhnout a peklo převrátit.

Maucta.

V narkóze viděli svou operaci

Mnozí vědci se nedokážou smířit s představou, že umírající dokáže pohlížet shora na své vlastní tělo. To totiž odporuje jejich víře, že vědomí nemůže existovat nezávisle na mozku. Za vším vidí představy a fantazírování. Naštěstí ale existuje stoprocentně prokázaný mimotělesný zážitek, protože byl zdokumentován za kontrolovaných lékařských podmínek.
Kenneth Ring a Sharon Cooperová zveřejnili v roce 1999 studii o slepcích. Jednoznačně z ní vyplývá, že během prožité klinické smrti získali schopnost zachycovat optické vjemy. Ukázalo se, že předsmrtné prožitky jsou spojeny s rozsáhlým procesem poznání právě proto, že vědomí existuje nezávisle na mozku.

Vědomí je univerzálním jevem a je základem všeho bytí. Pojem "vědomí" může být pokládán za metaforu křesťanského stvořitelského Boha, který dal vzniknout všem věcem a neustále je udržuje v chodu. V tomto smyslu je vědomí jednotkou, jejímiž součástmi jsme my všichni. V mimotělesném stavu se ukazuje, že vědomí není lokalizováno v prostoru ani čase a není omezeno životem nebo smrtí. Protože člověk je součástí tohoto univerzálního vědomí, vrací se během svého pobytu mimo tělo takříkajíc do svého přirozeného stavu. Ze zkušeností víme, že umírající se může v mimotělesném stavu dostat bleskurychle tam, kam se mu zamane. Pokud například máme děti a v okamžiku smrti si na ně vzpomeneme, okamžitě jsme přeneseni do jejich blízkosti.
Případ Sabine Uhligové
Během porodu své dcery císařským řezem upadla do klinické smrti a dostala se mimo své tělo: "Vznášela jsem se u stropu a dívala se na lékaře, kteří se mě všemožně pokoušeli oživit. Cítila jsem se však blaženě a smála se tomu. Mohla jsem se dokonce přemístit do vedlejšího pokoje a podívat se, jak sestry omývají mou novorozenou dceru. Potom jsem pomyslela na svého devítiletého syna, který byl se sborem na zájezdu v Sy1tu. Viděla jsem, jak obědvá, a vycítila jsem, že mne ještě potřebuje."
Později se paní Uhligová vyptávala zdravotních sester, které koupaly dcerku, zajela dokonce i do Syltu a prohlédla si hotel, v němž byl syn ubytován - všechno vypadalo přesně tak, jak to viděla během svého zápasu se smrtí!
Odborné vysvětlení
Mimotělesné prožitky spojené s opuštěním těla se v odborné literatuře označují také pojmem "Out-of-Body-Experience" (OBE). Tento stav může nastat i nezávisle na blízkosti smrti. Někteří lidé svoje tělo opouštějí spontánně, ať už vědomě, nebo nedobrovolně. OBE může být v laboratorních podmínkách vyvoláno pomocí určitých synchronizačních technik pravé a levé mozkové hemisféry. Takto zaměřené výzkumy byly prováděny v Monroeově institutu ve Virginii. A rovněž Elisabeth Kliblerová-Rossová se v mnoha knihách zmiňuje o svých osobních zkušenostech s tímto fenoménem.
Mimotělesné zkušenosti jsou nejčastějšími prvky kódu předsmrtných prožitků. K dispozici je celá řada sdělení a pozorování. Podstatným aspektem OBE je plné vědomí identity. Postižené osoby samy sebe přesně identifikují: "Díval jsem se dolů na své tělo, vypadal jsem odporně, protože jsem krvácel a po celém těle měl obrovské krevní výrony." - "Viděl jsem, jak ležím pod vodou, ale neměl jsem strach."
Další případy
Podívejme se na několik dalších příkladů výstupu z vlastního těla a přečtěme si, jak pobyt mimo vlastní tělesnou schránku popisují: "Po nějakou dobu jsem se vznášel v levém horním koutě místnosti. Viděl jsem sám sebe, jak jsem umazán od krve, ležel jsem pod přikrývkou na staré pohovce ... Objevil se lékař s kufříkem a začal mi zavádět infuzi."
Třiačtyřicetiletý muž se podrobil těžké operaci srdce, během níž došlo dvakrát k jeho zástavě: "Náhle jsem cítil, že se vznáším asi tak v polovině výšky sálu mimo své tělo. Pozoroval jsem lékaře hemžící se kolem mé tělesné schránky. Vnímal jsem každý detail a slyšel, co říkají."
Na dvě věci se pamatuje zvláště dobře: "Během svého vznášení jsem si povšiml typového štítku jednoho z lékařských přístrojů. Později jsem ho lékaři podrobně popsal. Ukázalo se, že vše jsem si zapamatoval naprosto přesně." Sálová sestra potvrdila, že pacient nemohl během operace štítek vůbec zahlédnout.
Anglická parapsycholožka Susan Blackmoreová pokládá takovéto zážitky za zbytkové smyslové vjemy stavu bezvědomí při zástavě srdce nebo pouhé představy a fantazírování. Je zcela běžné, že vždy najdete argumenty pro i proti jakémukoliv jevu, což ovšem nic nemění na reálném obsahu výše uvedených prožitků.
Jedinečný důkaz
Americkému kardiologovi doktoru Michaelu Sabomovi vděčíme za to, že máme k dispozici stoprocentně prokázaný mimotělesný zážitek, protože byl zdokumentován za kontrolovaných lékařských podmínek. Příklad potvrzuje existenci mimotělesných zkušeností: Jedná se o senzační případ operace mozku, která byla provedena v arizonském Phoenixu. Pacientka Pam Reynoldsová trpěla výdutí na tepně mozkového kmene (mozkové aneurysma), jejíž prasknutí může způsobit nebezpečné krvácení. Neurochirurg doktor Robert Spetzler viděl v operaci jedinou možnost, jak vadu odstranit. Tělesná teplota se při tomto zákroku uměle snížila na 15 stupňů do stavu hlubokého podchlazení, aby se tak předešlo rychlému odumření mozkové tkáně. Dr. Spetzler otevřel Paminu lebku pomocí kostní pilky. Krev byla odváděna mimo tělo, srdce tedy netepalo a EEG ukazoval nulu. Měřicí přístroj napojený na mozek jasně prokazoval, že mozkový kmen nefunguje.
Pacientka vše viděla
Pam byla v tuto chvI1i skutečně klinicky mrtvá a zpět do života byla přivedena pomocí elektrických šoků. Během své klinické smrti zažila následující předsmrtné zkušenosti: Opticky i akusticky vnímala průběh operace a velmi přesně popsala specifický zvuk a vzhled kostní pily: "Ta věc, jejíž zvuk nenávidím, vypadala jako elektrický kartáček na zuby ... Měla vyměnitelné listy, které byly upevněny v něčem, co vypadalo jako držák na šroubováky ... Slyšela jsem, jak pila vyje vysokým tónem."
Dr. Sabom Pamino sdělení prověřil. Nahlédl do operačních protokolů a promluvil si s dr. Spetzlerem. Vyšlo najevo, že Pam pilu popsala naprosto přesně.
"Vzpomínám si na přístroj nahrazující činnost plic a srdce . Měla jsem strach, když mě na něj napojovali. Vzpomínám si na mnoho přístrojů a nástrojů, které jsem přesně nerozeznala." Následně Pam v tomto stavu prožila další událost.
Cesta tunelem
"Někde na jeho začátku jsem zaslechla, jak na mne volá moje babička. Ale neslyšela jsem ji svým sluchem, vnímala jsem ji jinak, jasněji ... Měla jsem pocit, že chce, abych k ní přišla ... Byla to taková tmavá šachta ... a na jejím vzdáleném konci světélko, malé jako špendlíková hlavička, ale stále se zvětšovalo. Bylo neuvěřitelně jasné ... " V tomto okamžiku se však objevili další příbuzní a odradili ji od pokračování v cestě ke světlu. " ... A pak jsem uviděla tu věc, své tělo. Nechtěla jsem se do něj vrátit. Vypadalo hrozně. Dívala jsem se na ně a viděla, že je mrtvé!" Poté byla Pam vyzvána, aby do těla skočila jako do nějakého bazénu. "Poznala jsem, že jsem do těla vtahována. Tělo mě táhlo do sebe a tunel mě odstrkoval... Cítila jsem se jako ve vaně plné ledové vody, bolelo to!"
Rekapitulace
Máme před sebou jedinečný případ, kdy někdo byl v okamžiku svých prožitků na hranici života a smrti prokazatelně mrtvý. Pacientčiny výpovědi byly lékařsky pečlivě prověřeny a ukázaly se jako pravdivé. Pam Reynoldsová nejprve pozorovala dění na operačním sále a její sdělení se shoduje s operačním protokolem. Poté procházela tunelem, viděla světlo a potkala zesnulé příbuzné. Bylo jí řečeno, že se musí vrátit. Znovu se ocitla v operačním sále a pozorovala své mrtvé tělo.
Máme tedy před sebou nejen konkrétní důkaz mimotělesného pobytu, ale i toho, že předsmrtné prožitky jsou nezávislé na tělesných funkcích.
Ke stejnému výsledku dospěli i britští vědci ve studii, jež se zabývala pacienty s infarktem: Vědomí existuje nezávisle na těle a mozku. Identita našeho Já zůstává i při pobytu mimo tělo zachována a spíše se zdůrazňuje. To znamená, že kořeny vědomí vlastního Já leží zcela mimo tělo a nelze je nalézt ve fyzikálně změřitelných mozkových strukturách.

Existence astrálního cestování byla vědecky ověřena.
První vědecké pokusy s astrálním cestováním provedl na konci devatenáctého století francouzský vědec Hector Durville. Výsledkem bylo, že před očima svědků dokázal mimo své tělo klepat na stůl na opačném konci místnosti nebo vytvářet mlžný efekt na fotografických deskách. Ve dvacátém století si astrální cestování získalo ohromnou popularitu. Hugh Callaway vydal krátce před druhou světovou válkou knihu Astral Projection (Astrální projekce), která je i dnes nejčtenější literaturou svého druhu.

Právě že nebyl. Ale to bys...nebyl pravda on dál žil,ale jeho tělo bylo mrtvé

Právě že nebyl. Ale to bys...to teda byl a navrátil se

Právě že nebyl. Ale to bys těžko pochopil...

A čo je to také ťululum?

V narkóze viděli svou operaci

Mnozí vědci se nedokážou smířit s představou, že umírající dokáže pohlížet shora na své vlastní tělo. To totiž odporuje jejich víře, že vědomí nemůže existovat nezávisle na mozku. Za vším vidí představy a fantazírování. Naštěstí ale existuje stoprocentně prokázaný mimotělesný zážitek, protože byl zdokumentován za kontrolovaných lékařských podmínek.
Kenneth Ring a Sharon Cooperová zveřejnili v roce 1999 studii o slepcích. Jednoznačně z ní vyplývá, že během prožité klinické smrti získali schopnost zachycovat optické vjemy. Ukázalo se, že předsmrtné prožitky jsou spojeny s rozsáhlým procesem poznání právě proto, že vědomí existuje nezávisle na mozku.

Vědomí je univerzálním jevem a je základem všeho bytí. Pojem "vědomí" může být pokládán za metaforu křesťanského stvořitelského Boha, který dal vzniknout všem věcem a neustále je udržuje v chodu. V tomto smyslu je vědomí jednotkou, jejímiž součástmi jsme my všichni. V mimotělesném stavu se ukazuje, že vědomí není lokalizováno v prostoru ani čase a není omezeno životem nebo smrtí. Protože člověk je součástí tohoto univerzálního vědomí, vrací se během svého pobytu mimo tělo takříkajíc do svého přirozeného stavu. Ze zkušeností víme, že umírající se může v mimotělesném stavu dostat bleskurychle tam, kam se mu zamane. Pokud například máme děti a v okamžiku smrti si na ně vzpomeneme, okamžitě jsme přeneseni do jejich blízkosti.
Případ Sabine Uhligové
Během porodu své dcery císařským řezem upadla do klinické smrti a dostala se mimo své tělo: "Vznášela jsem se u stropu a dívala se na lékaře, kteří se mě všemožně pokoušeli oživit. Cítila jsem se však blaženě a smála se tomu. Mohla jsem se dokonce přemístit do vedlejšího pokoje a podívat se, jak sestry omývají mou novorozenou dceru. Potom jsem pomyslela na svého devítiletého syna, který byl se sborem na zájezdu v Sy1tu. Viděla jsem, jak obědvá, a vycítila jsem, že mne ještě potřebuje."
Později se paní Uhligová vyptávala zdravotních sester, které koupaly dcerku, zajela dokonce i do Syltu a prohlédla si hotel, v němž byl syn ubytován - všechno vypadalo přesně tak, jak to viděla během svého zápasu se smrtí!
Odborné vysvětlení
Mimotělesné prožitky spojené s opuštěním těla se v odborné literatuře označují také pojmem "Out-of-Body-Experience" (OBE). Tento stav může nastat i nezávisle na blízkosti smrti. Někteří lidé svoje tělo opouštějí spontánně, ať už vědomě, nebo nedobrovolně. OBE může být v laboratorních podmínkách vyvoláno pomocí určitých synchronizačních technik pravé a levé mozkové hemisféry. Takto zaměřené výzkumy byly prováděny v Monroeově institutu ve Virginii. A rovněž Elisabeth Kliblerová-Rossová se v mnoha knihách zmiňuje o svých osobních zkušenostech s tímto fenoménem.
Mimotělesné zkušenosti jsou nejčastějšími prvky kódu předsmrtných prožitků. K dispozici je celá řada sdělení a pozorování. Podstatným aspektem OBE je plné vědomí identity. Postižené osoby samy sebe přesně identifikují: "Díval jsem se dolů na své tělo, vypadal jsem odporně, protože jsem krvácel a po celém těle měl obrovské krevní výrony." - "Viděl jsem, jak ležím pod vodou, ale neměl jsem strach."
Další případy
Podívejme se na několik dalších příkladů výstupu z vlastního těla a přečtěme si, jak pobyt mimo vlastní tělesnou schránku popisují: "Po nějakou dobu jsem se vznášel v levém horním koutě místnosti. Viděl jsem sám sebe, jak jsem umazán od krve, ležel jsem pod přikrývkou na staré pohovce ... Objevil se lékař s kufříkem a začal mi zavádět infuzi."
Třiačtyřicetiletý muž se podrobil těžké operaci srdce, během níž došlo dvakrát k jeho zástavě: "Náhle jsem cítil, že se vznáším asi tak v polovině výšky sálu mimo své tělo. Pozoroval jsem lékaře hemžící se kolem mé tělesné schránky. Vnímal jsem každý detail a slyšel, co říkají."
Na dvě věci se pamatuje zvláště dobře: "Během svého vznášení jsem si povšiml typového štítku jednoho z lékařských přístrojů. Později jsem ho lékaři podrobně popsal. Ukázalo se, že vše jsem si zapamatoval naprosto přesně." Sálová sestra potvrdila, že pacient nemohl během operace štítek vůbec zahlédnout.
Anglická parapsycholožka Susan Blackmoreová pokládá takovéto zážitky za zbytkové smyslové vjemy stavu bezvědomí při zástavě srdce nebo pouhé představy a fantazírování. Je zcela běžné, že vždy najdete argumenty pro i proti jakémukoliv jevu, což ovšem nic nemění na reálném obsahu výše uvedených prožitků.
Jedinečný důkaz
Americkému kardiologovi doktoru Michaelu Sabomovi vděčíme za to, že máme k dispozici stoprocentně prokázaný mimotělesný zážitek, protože byl zdokumentován za kontrolovaných lékařských podmínek. Příklad potvrzuje existenci mimotělesných zkušeností: Jedná se o senzační případ operace mozku, která byla provedena v arizonském Phoenixu. Pacientka Pam Reynoldsová trpěla výdutí na tepně mozkového kmene (mozkové aneurysma), jejíž prasknutí může způsobit nebezpečné krvácení. Neurochirurg doktor Robert Spetzler viděl v operaci jedinou možnost, jak vadu odstranit. Tělesná teplota se při tomto zákroku uměle snížila na 15 stupňů do stavu hlubokého podchlazení, aby se tak předešlo rychlému odumření mozkové tkáně. Dr. Spetzler otevřel Paminu lebku pomocí kostní pilky. Krev byla odváděna mimo tělo, srdce tedy netepalo a EEG ukazoval nulu. Měřicí přístroj napojený na mozek jasně prokazoval, že mozkový kmen nefunguje.
Pacientka vše viděla
Pam byla v tuto chvI1i skutečně klinicky mrtvá a zpět do života byla přivedena pomocí elektrických šoků. Během své klinické smrti zažila následující předsmrtné zkušenosti: Opticky i akusticky vnímala průběh operace a velmi přesně popsala specifický zvuk a vzhled kostní pily: "Ta věc, jejíž zvuk nenávidím, vypadala jako elektrický kartáček na zuby ... Měla vyměnitelné listy, které byly upevněny v něčem, co vypadalo jako držák na šroubováky ... Slyšela jsem, jak pila vyje vysokým tónem."
Dr. Sabom Pamino sdělení prověřil. Nahlédl do operačních protokolů a promluvil si s dr. Spetzlerem. Vyšlo najevo, že Pam pilu popsala naprosto přesně.
"Vzpomínám si na přístroj nahrazující činnost plic a srdce . Měla jsem strach, když mě na něj napojovali. Vzpomínám si na mnoho přístrojů a nástrojů, které jsem přesně nerozeznala." Následně Pam v tomto stavu prožila další událost.
Cesta tunelem
"Někde na jeho začátku jsem zaslechla, jak na mne volá moje babička. Ale neslyšela jsem ji svým sluchem, vnímala jsem ji jinak, jasněji ... Měla jsem pocit, že chce, abych k ní přišla ... Byla to taková tmavá šachta ... a na jejím vzdáleném konci světélko, malé jako špendlíková hlavička, ale stále se zvětšovalo. Bylo neuvěřitelně jasné ... " V tomto okamžiku se však objevili další příbuzní a odradili ji od pokračování v cestě ke světlu. " ... A pak jsem uviděla tu věc, své tělo. Nechtěla jsem se do něj vrátit. Vypadalo hrozně. Dívala jsem se na ně a viděla, že je mrtvé!" Poté byla Pam vyzvána, aby do těla skočila jako do nějakého bazénu. "Poznala jsem, že jsem do těla vtahována. Tělo mě táhlo do sebe a tunel mě odstrkoval... Cítila jsem se jako ve vaně plné ledové vody, bolelo to!"
Rekapitulace
Máme před sebou jedinečný případ, kdy někdo byl v okamžiku svých prožitků na hranici života a smrti prokazatelně mrtvý. Pacientčiny výpovědi byly lékařsky pečlivě prověřeny a ukázaly se jako pravdivé. Pam Reynoldsová nejprve pozorovala dění na operačním sále a její sdělení se shoduje s operačním protokolem. Poté procházela tunelem, viděla světlo a potkala zesnulé příbuzné. Bylo jí řečeno, že se musí vrátit. Znovu se ocitla v operačním sále a pozorovala své mrtvé tělo.
Máme tedy před sebou nejen konkrétní důkaz mimotělesného pobytu, ale i toho, že předsmrtné prožitky jsou nezávislé na tělesných funkcích.
Ke stejnému výsledku dospěli i britští vědci ve studii, jež se zabývala pacienty s infarktem: Vědomí existuje nezávisle na těle a mozku. Identita našeho Já zůstává i při pobytu mimo tělo zachována a spíše se zdůrazňuje. To znamená, že kořeny vědomí vlastního Já leží zcela mimo tělo a nelze je nalézt ve fyzikálně změřitelných mozkových strukturách.

Jestli ti došla, klidně si...to byla ale otázka ne konstatování,takže opět nic nepředložil ťululum :-)