Porozumění karmě: příčina a důsledek
Zákon karmy je jedním ze základních přírodních zákonů, díky němuž vytváříme tyto nesmírně rozmanité podmínky. Je to, jako kdybychom byli všichni umělci, ale místo plátna a barev nebo mramoru či tónuje materiálem našeho kreativního vyjádření naše tělo, mysl a životní zkušenost. Obrovský pocit naplnění ve cvičení dharmy pochází z poznání této zákonitosti a z aktivního vytváření a modelování vlastního života.
Karma je sanskrtské slovoznamenající "jednání". Zákon karmy se vztahuje na zákon příčiny a důsledku: každý volní čin přináší jistý výsledek. Jestliže je čin motivován chtivostí, nenávistí či zaslepeností, zaséváme semeno utrpení; jsou-li naše skutky motivovány štědrostí, laskavostí či moudrostí, pak tvoříme karmické podmínky pro blahobyt a štěstí. Ilustrovat to můžeme analogií z hmotného světa: zasejeme-li jablečné semínko, strom, jenž vyroste, ponese jablka, nikoli mango. A jakmile je jednou jablečné jadérko zasazeno, sebevětší snaha či úpěnlivé prosby či naříkání nepřimějí jabloň nést mango. Jediný smysluplný čin, jehož výsledkem může být mango, je zasazení mangovníku. Karma je právě takovýmto zákonem přírody, zákonitostí příčiny a důsledku na psychologické rovině.
Buddha užíval slovo karma obzvláště ve vztahu k vůli, záměru či motivu jednání. Říkal, že karma je vůle, jelikož je motivací stojící za jednáním, která určuje karmický plod. Každému záměru v mysli je vlastní energie, jejíž mocí je přinést příslušné výsledky. Když chápeme, že karma se zakládá na vůli, vidíme obrovskou odpovědnost, již máme, abychom si uvědomovali záměry předcházející každému jednání. Jestliže si nejsme vědomi motivů ve své mysli, vyvstávají-li nedovedné záměry, pak jednáme nevšímavě podle nich a vytváříme si tak podmínky pro budoucí utrpení.
Zákonu karmy můžeme rozumět na dvou úrovních, ukazujících široké pole jeho působnosti na naše životy. Na první úrovni se karma vztahuje ke zkušenosti příčiny a důsledku v rozsahu jistého času. Provedeme určitý čin a někdy později začneme zakoušet jeho důsledek. Zasadíme mangové semínko a o mnoho let později ochutnáme plod. Druhá rovina pochopení karmy má co dělat s kvalitou mysli právě v okamžiku jednání. Když prožíváme mentální stav lásky, společně s ním přirozeně přichází pocit otevřenosti a radosti, který je jeho okamžitým plodem; podobně když se vyskytnou okamžiky chtivosti a nenávisti, tak kromě budoucích důsledků prožíváme bolestivé energie, které vyvstávají společně se jmenovanými stavy. Naše přímé uvědomění si toho, jak zákon karmy pracuje v každém okamžiku, může být silnou motivací k rozvíjení dovedných stavů mysli, tvořících jak naše štěstí v přítomném okamžiku, tak plody pohody v budoucnosti.
Jiná dimenze zákona karmy napomáhá pochopení toho, jak se vyvíjejí jednotlivé osobnosti. Jakkoli je pravda, že neexistuje žádná trvalá entita, žádná neměnná osobnost, kterou bychom mohli nazývat "já", je rovněž zcela očividné, že každý z nás je unikátně se proměňující a zřetelnou strukturou prvků. Je to proto, že každý svým vlastním způsobem, ať už vědomě, či nevědomě, kultivujeme různé mentální stavy. Pěstujeme-li dobrotivost, prožíváme její chuť v daném okamžiku a současně ji posilujeme jako zdroj v mysli, usnadňující její vyvstání v budoucím okamžiku. Jsme-li zlostní, prožíváme utrpení zlosti jako přítomnou karmu a současně posilujeme konkrétní mentální sklon. Stejně jako působíme na svoje těla nejrůznějšími způsoby pomocí cvičení, nebo jeho nedostatku, ovlivňujeme také svou mysl. Každý mentální stav, myšlenka či emoce, které prožíváme opakovaně, se stávají silnějšími a zakořeněnějšími. To, čím jsme jako osobnosti, je jen sbírkou všech sklonů mysli, jež jsme rozvinuli, a určitých energetických konfigurací, které jsme si vypěstovali.
Máme sklon popsanému podmiňujícímu mechanismu prožívání nevěnovat pozornost a místo toho se domníváme, že jak jednou prožitek odezní, je pryč bez pozůstatků či důsledků. Bylo by to jako pád kamene do vody bez zčeření hladiny. Každý mentální stav, který prožíváme déle, podmiňuje a posiluje sám sebe.
Zdroj: Jack Kornfield, Joseph Goldstein - Hledání srdce moudrosti, nakladatelství Eminent
Komentáře
Neboť tak bůh miloval svět,že dal svého jediného Syna,aby žádný,kdo v něho věří měl život věčný. Jan3,16
Oko za oko, zub za zub.
Pokud se podíváme na Bibli analyticky, tak zjistíme, že se postupně vyvíjela v závyslosti na tom, jak se vyvíjeli lidi, pro které byla psána. Z počátku nám naši otcové předali pravidlo oko za oko, zub za zub. Byla to surová doba a tohle byla cesta, která byla přijatelná tehdejšími lidmi. Poté, když byli lidé připravení pokročit dál přišel Mojžíš a předal jim desatero přikázání - Nezabiješ, nepokradeš.... V té době už byli lidé připraveni tahle přikázání přijmout a na nějakou dobu jim vystačili. S příchodem nového zákonu ale starý zákon padá a Ježíš ustanovuje nové pravidlo, přikázání lásky. To je pravidlo, které jsme měli zvládnou, měli jsme na to 2000let, ale přesto jsme v mnoha případech často pozadu. Teď nadchází doba, kdy i tohle přikázání pomine, kdy nový zákon bude ustupovat do pozadí a doba Ježíše, Marie, a Boha otce končí a nastupuje nový řád, nová úroveň, kterou je těžko popsat slovy.
- Odpovědět
Pošli odkaz