Panická porucha

No Romčo, nemáme Ti tam poslat záchranku ?:-)))Ty si ale vymýšlíš blbosti, rychle na to zapomeň nebo Ti naplácáme :-)Já se tu sice prezentuju jako vysmátá, ale věřte, že zažívám taky ještě horké chvilky. Pořád mám obavy z cestování, i když vím, že už bych to zvládla.Lucko, citlivky jsme tady snad všechny, jinak by jsme neměly PP, takže se tak nepodceňuj. A pravidelně dávej vědět, jak Ti je. Držím Ti palečky a víc odvahy, holka, přece Tě to nepřeválcuje, i když se tak potom cítíme :-)))

Romco, jenze ja od vcerejska tu praci vubec nezvladam a zitra asi do prace ani nepojedu. Dneska rano jsem se musela hodne premahat a ted uz jdu radsi taky domu. Mela jsem strasny strach, ze mi bude vecer na ceste stejne blbe jako vcera. Docela zacinam mit strach, ze kvuli tomu prijdu o praci a jestli me zase uvidi mama, ze jsem doma, tak bude kraval. Kazdopadne se porad nevzdavam nadeje, ze bude lip.

Lucko, nejsi zadna citlivka. Kdyz je ti blbe, tak je ti blbe. Klidne si postezuj. A kdybys Seropram vzdala, tak si nemysli, ze jsi nejaky slaboch. Ty s tim aspon chodis do prace. Ja jsem po Zoloftu lezela jak lazar a musela jsem si vzit jeste 5 dni dovolene po jeho vysazeni, abych se vubec dostala do toho stavu co jsem byla pred tim. Nedes se toho, ze zlepseni by melo prijit az po dvou az trech tydnech, treba to zabere driv, tak jak me. Ale radej se priprav na tu delsi variantu. Znas to "smir se s nejhorsim, doufej v nejlepsi". Uz bych ti moc prala, aby ti bylo lip. Vim, ze kdyz je cloveku soufl od zaludku, tak to na nalade moc neprida.

No, ja to zkusim jeste par dni. Volala jsem tomu psychiatrovi a ten mi rek, ze to musim vydrzet, ze je to normalni. Rozhodne mam porad zvysovat davku. Ted jsem si ten svuj zazracny lek vzala, tak uvidime, co to se mnou udela dneska. Prej by se to ale uz nemelo zhorsovat. V tom pripade bych to i vydrzela. Melo by se to zacit zlepsovat behem 2-3 tydnu. Takova doba!!!! Nad vodou me drzi myslenka, ze jestli se to pak opravdu zlepsi, tak to bude super a jsem na te spravne ceste. Pokud ne, mazu tam zpatky a chci Seroxat! :))) I kdyz mozna jsem jenom strasne velka citlivka, ktera nic nevydrzi. :(

Petro, to máš teda recht. Na Seroxat nedám dopustit. Teď mám trošku jiný problém. Před půl hodinou mě začalo pálit na hrudníku a v krku, nevím co to je. Asi pálení žáhy. Každopádně mě to pěkně s..., protože nevím co s tím a nechce to přestat. Možná mám infarkt, nebo rakovinu hrtanu...:) Doufám, že ne.

Ahojky,Lucko, já beru sice Seroxat jako Romča a měla jsem to samý jako ty. Když jsem s lékem začínala asi před 13 dny, tak zpočátku jsem měla záchvaty skoro obden, čemuž jsem se moc divila, protože před tím jsem je takhle často neměla. Takže dej tomu ještě ten správný čas, aby se ukázalo, zda ti ten Seropram pomůže. Doktor Ti určitě řekl za jak dlouho by Ti asi měly kapky pomoci nebo ne ?Romčo, s tím usínáním nejen v práci už je to u mě dobrý a zdá se, že opravdu Seroxat pomáhá. Ještě před jeho užíváním jsem byla hrozně nervní a vzteklá, bylo to nepříjemný jak pro mě, tak pro blízký okolí a teď jsem mnohem klidnější, vyrovnanější. Docela tu spolu děláme Seroxatu reklamu, viď ?

Ahojte všichi.ROMČO, i když Seroxat beru teprve druhý týden, budu za něj bojovat s tebou. Už jsem psala, že asi po třech prvních den všechno zmizelo jako mávnutím kouzelného proutku.Sem tam nějaká malilinká slabůstka, ale to vůbec nestojí za řeč!I když mé příznaky byly asi trochu mírnější,než u některých z vás.SONÍKU, mrzí mně, že momentálně nejsi moc v pohodě. Léto je daleko, tak vydrž a piš...Co ty na to, vyzkoušet taky zázračný Seroxat?PAJKO, prober to se svým psychiatrem, není možné, že by Ti už konečně něco nepomohlo! ODVAHU!To se to kecá,když je fajn,že?Mějte se všichni...

Nazdar vsichni, na vas chat jsem narazila dnes cirou nahodou. S panickou poruchou jsem se setkala oficialne poprve v r. 1997, to mi bylo 28, ale symptomy jsme mela uz par let predtim, jen jsem nevedela, co mi je, a utvrzovala jsem se v presvedceni, ze jsem proste neuroticka.Uz na skole jsem mela obcas problemy, zvl. pred pr. dulezitou zkouskou - nevolnost, nuceni na stolici, ledove ruce, apod. Prikladala jsem to treme, zname to vsichni.Ale poradne se to rozjelo az v r.96-7. Zachvaty dychavicnosti, studeny pot, pocit, ze jsem oddelena od ostatniho sveta nejakou divnou mlhovinou, prujem, pocit, ze prave ted omdlim a hruza, co si o mne lidi pomysli. Ku prospechu veci neprispelo ani to, ze kdyz jsem jednou kdysi sebou placla o podlahu kdesi na koncerte, probrala jsem se, kdyz me nekdo fackoval a nadaval mi do fetaku. To cloveku moc nepomuze.Nejdriv jsem mela ataku v souvislosti s nejakym stavem vypeti, konkretni situaci, ktere jsem se bala, pr. navsteva lekare (ktery mi rekne, ze si vymejslim, coz se mi i stalo, a to taky nepotesi), navsteva na urade, kde nejaka predulezita slepice rozhoduje o tom, jestli vy neco budete nebo nebudete moci, apod.Ovsem pozdeji, kdyz uz jsme byli s atakou stari znami, jsem zacala mit zachvaty vsude mozne, bez zjevne souvislosti s konkretni situaci - zacala jsem mit ne strach z neceho, ale strach, ze budu mit strach, a stal se ze mne takovy (pardon) samonasiraci agregat. Zacala jsem myslet na to, co kdyz me to zase capne, a svete div, ono me to caplo. A tak se pomalu zacal rozsirovat pocet mist, kterym jsem se zacala vyhybat. Nejdrive linkove autobusy, kde se neda vystoupit a kde neni zachod. Pak i ty vlaky se zachodky. Pak metro. Pak se mi udelalo nekolikrat blbe v divadle, kine, a kdyz to jednou prislo i v samoobsluze, tak jsem byla vyrizena. rikala jsem si, jak budu zit, co jako budu delat? jsem na budku? Pak jsem jednoho dne v mf dnes cetla clanek o panicke poruse, kde byl uveden i seznam symptomu. kdyz jsem si je vsecky odfajfkovala, bylo jasno. pak jsem samozrejme musela hodne bojovat sama se sebou, abych se odvazila zvednout telefon a nekam se vnutit. Nejdrive jsem chodila ambulantne k psychiatricce, dostala jsem seroxat, a cekala jsem na denni stacionar, kde mne bylo vysvetleno, ze k panicke poruse mam i depinku, aby to stalo za to. panickou poruchu jsem doufam zvladla, deprese se vratila loni s nebyvalou silou, ale prezila jsem ji sama bez leku.nechci vas tu obluzovat nekonecnymi traktaty, jestli nekdo chcete, dejte vedet, a popisu dalsi vyvoj.je dobre vedet, ze je nas hodne. clovek si s timhle pripada strasne sam, a kdo nezazil, nepochopi. velmi casto se setkate s reakci, ze jde o nejakou vasi pitomou manyru, kterou lze potlacit vuli, kdybyste jen trochu chteli. to ovsem muze rict jen stastlivec, ktery to nikdy nepoznal a myslenkove vubec neni schopen obsahnout tu hruzu, ve ktere s atakou zijeme, a nebo kreten.kdyz jsme sedeli se skupinou ve stacionari, rikali jsme si - nejsme blazni, jsme proste mnohem citlivejsi jedinci nez ti na druhe strane plotu. jsme o spoustu prozitku bohatsi, ale boli to, ze jo. takovy prozitky by si kazdy rad odpustil.myslim na nas na vsechny, ty, co se v tom zrovna mlatej, i ty, co se domlatili a ted se nekdy boji, ze se v tom octnou znova. co taky vime, ze jo. drzim nam vsem palce!

Já jsem Zoloft vydržela 4 dny, pak jsem už měla takové závratě, že jsem řekla dost. S tím lékem co beru teď se to nedá srovnat. Pochopitelně, nemůžu říct, že bych z toho byla úplně venku. Ještě furt cítím, že prostor pro zlepšování je, ale díky bohu za to. Můžu vykonávat prakticky vše co chci. Jasně, než začnu nějakou expozici, tak cítím trochu úzkost, našla jsem vynikající název pro tento stav: "motýli v žaludku". Takový ten zvláštní, stísněný, lochtavý pocit v žaludku. Ale skutečně se to nedá srovnávat s tím co bylo, kdy jsem celý den chodila jak nalitá a taky jsem tak viděla, všechno se hýbalo, nemohla jsem se ani prudčejc otočit. Doufám, že to nejlepší ještě přijde. A jestli, ne díky bohu aspoň za to. Lidi mají horší nemoci než my, pokud tedy nejsme v akutním stádiu. To pak nemá nikdo horší nemoc než my, aspoň mi to tak připadá. Já bych to dokázala srovnat snad jen se stavem po chemoterapii, kdy je pacientům tak blbě, že sotva lezou...

Ja to ted jeste asi nevysadim. Dneska jsem si ho jeste nevzala, ale za chvili pojedu domu a pak si ho vezmu. Uvidim, jak mi bude. Treba to fakt za par dni prejde. Boze, jak ja bych si to prala! Mozna bych asi mela zvysit davky Lexaurinu, abych to zvladala lip.

Lucko, tak to se mi naštěstí nestalo. To už bych strachy asi žádné antidepresivum potom nevzala. Tak se na ten Seropram vykašli, když ti nedělá dobře. Zkus ten Seroxat. Uvidíš, ten sneseš určitě líp.

Ahoj lidicky, bohuzel dneska je mi jeste hur nez vcera! Jsem jedna velka panika a deprese. Mate tady nekdo zkusenosti s kapkama Seropram? Dneska je mam brat ctvrty den. Vcera jsem byla docela v pohode az na nevolnost, ale kdyz jsem jela domu, tak jsem myslela, ze nedojedu - motala se mi hlava a nemohla jsem dychat - proste panika jak blazen. Kdyz jsem vystoupila z autobusu, tak jsem se pri kazdym kroku skladala... Jestli se to po tech kapkach bude jeste zhorsovat, tak asi nezvladnu chodit do prace. :(A tak jsme se dneska rozhodla, ze budu chodit na stacionar Mudr. Praska. Ma tam ale docela dlouhou cekaci dobu. Sice je to na 5 tydnu a budu na celou dobu potrebovat neschopenku, ale myslim, ze je to dobra investice do budoucna.Romco, kdyz jsi brala ten zoloft, stalo se Ti, ze bys ztratila vedomi?

Pridávam sa k Tebe, Soňa. Aj mne je teraz na jeseň nanič. Zle spím, budím sa na pocit úzkosti a so zaťatými päsťami. Cez deň je to o čosi lepšie, som len nesústredená, nič sa mi nechce, ani písať. Ale klimaktérium a jeho problémy, ktoré mám, predsa nie je choroba. Pajka, napíš, ako Ti pomohlo tehotenstvo, myslím že si to radi prečítame viacerí.

Zdravim Vas lidicky.Procitame tu prispevky dve panikarky.Vsem drzime palecky,taky se s tou potvorou pereme.Pobavil nas prispevek ROMCI,nasledne pak LUCKY.FAKT zajimave,jak jste vtipne a odolne :-) !

No vida, mám tu jmenovkyni. Nejen v Praze, ale asi v celé republice je expert MUDr.Praško. V předešlých příspěvcích o něm dost mluvíme. Vyléčil Andreu 1, hodně nás čte některou z jeho knih, kde nám vysvětluje a dává návody, jak s tou mrškou umět žít anebo se jí zbavit a protože ti PP odhalili brzy, budeš z toho venku rychle a lehce, tak žádné strachy. Zítra ti tu určitě pár lidí odpoví. Tak ahoj :-)

Teda dnes vyloženě dialog. Nebýt Soni a mě. Pořád výkyvy, ale každý už ví, oč jde, takže nepříjemný, ale snesitelný, už ne umírání. Zaujalo mě, jak si představujete těhotenství ublinkané. Mně nebylo špatně ani jednou ani nevolnost, prostě super. Porod za totality to opravdu nebylo to pravé ořechové, představovala jsem si něco podobného jako Romča před operací, obkladky na čelo a laskavé uklidňování, ale ty se na mně vyventilovaly: "Nedělejte nám tady scény, vysokoškolačka! váš muž sedí na chodbě a slyší vás!..." Říkala jsem si: "jen ať do pr... slyší, jak tady trpím, nikdy více!" a pak jsem tam stejně byla ještě dvakrát, už jsem ten box na porodním znala nazpaměť. Dnes je to lidské a šetrné, paráda, partner u porodu, lázně, voda, všechno. I já jsem dokonce byla u porodu mého vnoučka před sedmi lety, syn se bál, tak mě tam snacha chtěla a bylo to úžasné, byla to už má druhá asistence, první kamarádce před 13-ti lety. Říkám tomu porod z druhé strany. Vůbec se toho nebojte, mě vlastně první těhotenství vytáhlo z hodně špatného psychického stavu a dalo do pořádku, ale to vám napíšu (možná) později. Není to ani moc k tématu a zase vykecávám.Přemýšlím, co je s ostatními, Libor už nějak dlouho mlčí?Tak dobrou pohodovou noc vám všem :-)

Vsechny moc zdravim a dekuji, jsem tzv.Nováček. Teprve pred tydne jsem zjistila, ze trpim panickou poruchou.Ted vim, ze nejsem jedina a take, ze nejsem blaznivka blazniva. Mela jsem to stesti, ze mi na to prisli velice rychle a me priznaky nejsou az tak dramaticke. Stavy uzkosti, navaly horka a zimnice uz ustoupily, ale porad me trapi mdloby.Chtela bych se optat, kdo je v Praze nejlepsi specialista.Vim, ze sama to nezvladnu a jsem pripravena se lecit.Prasky sice uz nejake beru, ale to jen ted na tyden, pak musi stanovit pricinu a pak se uvidi.Urcite se zase ozvu.Vsem drzim palce a preji klidne spani

Tak já se teda přidávám. Dneska jenom pouze čtu. A to takovým způsobem, že na to tak tak vidím. Jsem protivná jak p..., brní mě snad i zuby, mluvím opět jak hotentot a absolutně nic si nepamatuju! Dobré ne? Jinak - 3 měsíce jím Citalec - mimochodem výborný. Ale prostě jakmile skončilo léto, tak mám pocit, že PP opět klepe na dveře. Pravda není to takové, že bych nemohla pracovat, nakupovat atd. (naštěstí!), spíše mě to rozčiluje, protože jsem si bláhová myslela, že jsem už v těžké pohodě... Takže teď už se fakt smiřuju s tím, že prostě "magor" budu až do konce života :) Ono zas to brnění není až tak nepříjemné... :)

No, hlavne ze jsi tu operaci prezila v pohode a tvoje mama taky. :)Ja jsem v podstate mela "jenom" hodne velkou krizi s pritelem (kdybych si to tak nebrala, tak by to nemuselo byt tak hrozny).Pak taky odvezli babicku do nemocnice s tim, ze ji praskla vydut na aorte kousek od srdce. Kdyby zavolali zachranku o par minut pozdejs, tak uz tady neni. Mela jsem o ni strasnej strach. Nastesti se z toho dostala a porad bojuje. Vzdycky kdyz ji vidim a povidam si s ni, tak mi doda hrozne moc optimismu, jak moc chce zit. :)S babickou i s pritelem je ted vsechno v pohode. Ted jeste abych se z toho dostala ja. Dneska asi pojedu driv z prace. Chce se mi tak strasne spat!Romco, mej se moc krasne. Dekuju, ze jsi mi odpovidala, doufam, ze jsem Te moc neotravovala. :)

Na psychoterapii nechodím, jen k psychoušovi jednou měsíčně, říct mu jak se to vyvíjí. Moje problémy určitě začaly dlouhodobým stresem. Pět měsíců předtím, než si na mě tahle zrůda sedla, mojí mamce (tehdy 45) praskla výduť na žíle v mozku. Takže dovedeš si to představit, když ti doktor řekne, že tvoje máma možná umře. Naštěstí operace se zdařila a máma na tom je skvěle. Normálně chodí do práce, cestuje, vše zvládá. Ale byly to 3 měsíce strachu, jestli se z toho vylíže. Do toho jsem dělala dálkově vejšu. Stará perfekcionistka chtěla červenej diplom, tak se dřela jak hovado. Taky se dařilo, za 3 semestry průměr 1.25. Ale za cenu děsných stresů. Tak teď už tam nechodím, ty hovada mě vyrazili, že jsem nebyla u zápisu do 4tého semestru, přestože jsem jim psala, že mám vážné zdravotní problémy a žádám o přerušení studia. Tak prej ať jim pošlu neschopenku. Těžko jim budeš vysvětlovat, že na neschopenku to není, ale na studium taky ne. Do toho práce a rozdrbaná štítná žláza, kterou mi odoperovali zhruba měsíc poté co ty moje panické stavy začaly. Strach z operace jsem ale neměla, spíš jsem se, v době kdy mi ještě nic nebylo, těšila. Byla to moje první operace v životě, viděla jsem se jak budu děsně důležitá, všichni kolem mě budou skákat, anestezioložka mě bude hladit po hlavě, prostě budu středem takové pozornosti. Prostě pako. Pak to začalo a na operaci už jsem netěšila, protože jsem si myslela, že mám určitě něco z mozkem a na tom operačním stole jim zůstanu. Ztrácíme ji! defibrilátor! 100, 200 voltů ! To nemá cenu, čas smrti 12:38... Takže jsem se potom už pekně bála a byla jsem šťastná, když jsem po operaci otevřela oči. Takže tyhle zážitky tuhle mrchu s největší pravděpodobností probudily.