Panická porucha

Ahoj Lucko, i mě se to spustilo v době, kdy jsem začala mít problémy s bývalým přítelem a rozjelo se to neskutečně, neboť jsem 3 roky vůbec netušila o co jde a stále jen běhala po internách, kardiologiích, endokrinologiích a nikdo mi nebyl schopen říct, že je to psychické. Moc ti držím palce hlavně ať se dostaneš k dobrému psychiatrovi, protože s tím mám také svou zkušenost a hlavně ať je ti co nejrychleji dobře. Je škoda, že to nemůžeš říct mamince, ale až seženeš tu knížku (doporučuji vydavatelství Grada), tak bys jí to mohla dát přečíst a možná to líp pochopí. Moc ti držím palce a doufám, že nám budeš psát a to hlavně zprávy o tom jak se léčíš a je ti líp a líp. Nevím jak dlouho tvé problémy trvají, ale říká se, že délka léčby hodně závisí na tom jak rychle se tato nemoc podchytí. U mě to trvalo relativně dlouho (cca 4 roky), ale už je mi fajn:-)

Ahoj Romco, dekuji Ti za odpoved - potesila me. Ja jsem se tenhle tyden taky izolovala - jsem schopna chodit jenom do prace. Jeste nez jsem zacala brat ty prasky, tak jsem mela strach jit i do prace a to jsem pak mela doma peklo. Vcera jsem mela jit s pritelem a jeho kamaradama do kina a mela jsem takovy strach, ze jsem mu rekla, ze nikam nejdu. Pritel se me sice snazi chapat, ale bojim se, mu jednou dojde trpelivost. Vubec nechape, co se se mnou deje. Rika mi, at se na neco tesim a mam radost, at na to nemyslim... Jemu se to rika - jenze ja se porad bojim, ze se mi to jeste zhorsi a nakonec se fakt zblaznim. Docela rada bych si koupila tu knizku od Mudr. Paska - da se sehnat vsude nebo jenom nekde? Doma mame to vubec nerikam, ta to nechape, mysli si, ze jsem slaboch, zbytecne se v sobe hrabu a poddavam se tomu... ze zacatku jsem si to myslela taky, ale pak jsem se s ni o tom prestala bavit. Ted si mysli, ze uz je vsechno v pohode. A ja se modlim, aby se to vsechno opravdu uz zacalo zlepsovat. Jenom mam obcas stavy, kdy mam strach, ze se to jeste zhorsi.

Ahoj Lucko, řeknu ti, že mi bylo úplně stejně, příznak po příznaku. Ve finále jsem se úplně izolovala, jen pud sebezáchovy, strach ze stráty zaměstnání, mě přinutil chodit do práce. Ale každé ráno jsem se budila se stejně hnusným pocitem a každý den jsem to měla chuť vzdát. Ale jinak jsem jen dřepěla doma a čučela na ty stupidní telenovely. Neboj všechno bude dobrý, dostat se z toho dá, určitě si za tím odborníkem zajdi. Budu zas propagovat ten svůj Seroxat, ale ten mi popravdě zachránil život a po 5 týdnech léčby se cítím na 90% původního stavu. Důležité je, že ses odhodlala s tím něco dělat.Uvidíš všechno bude dobré.Pajka a ostatní ti k tomu určitě taky řeknou své. Nejseš v tom sama, vydrž !

Ahoj vsichni, dneska jsem poprve narazila na tuhle stranku a jsem strasne rada, ze v tom nejsem sama. U me to vsechno zacinalo postupne. Nejdriv jsem mela strach chodit do kina, do obchodu...(tocila se mi hlava a bala jsem se, ze ztratim vedomi - pritom se mi to nikdy nestalo), ale zvladala jsem to prekonat a rikala jsem si, ze jsem prastena, ze to neni normalni. Pak jsem ale mela krizi s pritelem a vsechno se to hezky rozjelo. Najednou jsem mela strach usnout (jakoze uz se treba nikdy nevzbudim) nebo si vzit jakykoli prasek (protoze po tom by se mi urcite tocila hlava a omdlela bych). Zacala jsem mit strasny pocity. Presne jak tady popisujete, ale snazila jsem se s tim bojovat. Nekdy to bylo lepsi, nekdy zase horsi. Ztratila jsem chut do zivota a chtela jsem byt jenom doma. Jednou (po celkem pohodovym vikendu) jsem to nevydrzela v praci a byla jsem tyden doma. Uplne jsem se psychicky slozila - uz toho na me bylo nejak moc. Citila jsem se vycerpana, tocila se mi hlava a porad jsem mela strasny strach a pocit uzkosti. Rodina i pritel mi byli nejdriv oporou, ale rodinu to pak prestalo bavit - mama na me rvala, jak se to chovam... ja sama jsem to nechapala. Nakonec jsem jela k doktorce a ta mi predepsala Lexaurin (trikrat denne pulku) a na spani Stilnox (ten se snazim nebrat). To bylo asi pred 3 tydnama. Od te doby se mi udelalo celkem lip. Bohuzel tenhle tyden mi zase neni nic moc. Asi to bude tlakem (mam ho strasne nizky) a taky mozna uplnkem. Vcera mi dosel Lexaurin a dneska jsem vubec nebyla schopna pracovat, tak jsem zajela na krizovy centrum RIAPS, kde mi znovu napsali Lexaurin. Na pondeli mam domluveny prvni sezeni u psycholozky, tak jsem zvedava, jestli mi to pomuze. Je mi 22 let a nikdy driv jsem se s tim nesetkala. Uplne normalne jsem zila, bavila se, chodila parit, chodila s kamaradkama na vino... ted nemuzu - mam strach. A strasne rada bych se z toho dostala. Chci zase zit. Myslite, ze je mozny se z toho uplne dostat???

Pajko, tak jsem koukala na ty stránky HZP na Seroxat. Jasně, člověk má pocit, že snad jí jed na krysy, ale ber to rozumně. Komplikace se mohou vyskytnout, treba u jednoho pacienta z tisíce. Kdyby to byl nějaký pekelný dryják tak by to přece nepustili do oběhu. Oni tam prostě musí napsat všechno, i když se to vyskytlo pouze u jednoho pacienta. Můžu ti říct, že jsem kupovala příteli sirup na kašel, na recept, a po přečtení příbalového letáku jsem mu to ani nechtěla dát. Vždyť to je horší než cyankáli, povídám. Člověk z toho měl pocit, že bude mít po požití, nádor, epilepsii, Alzenheimera a takové hrůzy. Fakt, dívala jsem se na psychiatrické stránky a antidepresiva na bázi SSRI, byla vyhodnocena jako velmi bezpečná. Anxiolytika a Neurol, pomáhají lidem, kteří jsou třeba trochu úzkostní, mají lehčí depky, ale v našem stavu, kdy se přidaly výrazné tělesné problémy už samy o sobě nepomůžou. Prostě podstatu problémů neléčí, pouze utlumují a to je přece nanic. To pak nikdy neskončí. Prostě bych hrozně chtěla, aby ti bylo dobře, všem ostatním pomáháš, držíš je nad vodou, ale kdo pomůže Tobě ? Vidíš jak se z toho většina z nás dostává, tak přece nemůžeme být my všichni zdraví a ty nemocná.... Chápu, že je to těžké rozhodnutí, ale nikdy není pozdě to zkusit. Promluv si s nějakým odborníkem, který ti zodpovědně řekne, jaké riziko by ti hrozilo, kdyby sis vybrala, ten který lék.Já tě nechci nasilu přesvědčovat, i když to asi dělám, když tak mě pošli do pr...., ale myslím, že TY si určitě lepší život zasloužíš.A už do tebe hučet nebudu, slibuju :-)

Souhlasím s Romčou. Nemyslím, že je srabík ten, kdo pod odborným! vedením absolvuje léčbu včetně léků a vyléčí se anebo se jeho kvalita života rapidně zvedne. Konkrétně u Libora si myslím, že má-li nabídku léčit se u Praška, je z Prahy a chce být zdravý, že by tam měl jít a pak se pořád může rozhodnout, jak dál. Ale být jím, udělala bych to. Ten boj je strašně vysilující a pomalý, je to ta nejtěžší cesta, co zvolil a je bez garance úspěchu (i když mám pocit, že by ji vyhrál). Je to takové dilema možná všech lidí s psychickými problémy. U angíny je antibiotikum jasná, neoddiskutovatelná věc. Tady se v tom plácáme. Člověk se na to má tendenci dívat jako na slabost, že jsem "na práškách", ale když je to cílený lék, tak asi bude cíle dosaženo, minimálně se mu hodně přiblíží. Tu životní sílu bych já šetřila na jiné věci, každé hezké chvilky v životě je škoda a nesouhlasím s tím, že "co tě nezabije, to tě posílí", mě spousta věcí zbytečně vysílila. Je to velmi individuální a hranice mezi zdravím a nemocí velice křehká.

Vy jste dnes všichni jedna velká euforie! Já ani ne, moje "luna do úplňku" je vždycky pohroma, špatné spaní, napětí a ještě k tomu "vysoké datum".Tep: Tyto léky ho snižují, tedy i tlak, zkrátka utlumení všeho...Léky: Včera jsem si pročítala na tom webu HZP o lécích a mně vám přišlo, že ty vaše antidepresiva jsou strašný svinstvo v porovnání s těmi mými anxiolytiky, asi jako aspiryn a antibiotika. A mají podle mne děsně moc vedlejších účinků, generace negenerace. Tak nevím, poradím se ještě s odpornými odborníky a uvidím.No s tím Peklem, má to logiku, že by fakt někde bylo Nebe? Ale potkala jsem tu hodně bezva čertů a čertic, o čertíčcích ani nemluvě a taky je tu často jako v ráji, ach... :-)Knížka od Praška: čtu její jinou podobu, jsou tam stejné instrukce, ale já to neumím sednout si a zapisovat (tedy jinak jsem pisálek). Jsem schopna se z toho řídit jenom něčím a provádět něco jenom do určité míry. Tu analýzu si dělám jenom v duchu, takže polovičatě, byla bych neukázněná pacientka a asi by mě brzo poslal zalehávat na břicho... :-) Fakt je, že je to úžasný zdroj zkušenostmi ověřených informací a že se s tím žije mnohem míň vyděšeně. Dnes v noci jsem měla takový nástupek na ataku, měsíc mi svítil na hlavu a ta mi bláznivě třeštila, ale v mé reakci bylo hodně rozumu a tak to i rychle odeznělo. Měl by si to přečíst každý. Ví, o čem píše a je z toho cítit pochopení těch trampot a maximální snaha pomoci všem postiženým.Romčo, dík za podporu, nejsem zase takový andílek (ty do pekla přece nepustí) a můj horizont je asi 4 krát větší než tvůj :(Zira, myslím, mladí lidé se s tím vyrovnájí hodně dobře, denně to tu čteš a věda je tak daleko, že aspoň zmapovala chemii této poruchy, takže nasadí protilátku a serotonin se zaklidní a neserotoninuje. Skoro by som povedala, že majú vetšiu šancu ako staré baby. Já som vynímka lebo s tým žijem celý dospelý život, takže vlastne ani nič iné nepoznám a páči sa mi to aj tak :-) A pozri sa na liek Guajacuran, sú to len bylinky, volně predajné, hoci aj u vás, no niečo pre teba. A ty budeš ok, keď sa dostaneš cez oné, klimaktérium (veď to ti predsa spustilo tvoje problémy) :-)

Já Liborovi děsně fandím, ale prostě mám jiný názor než ostatní. V určitém stádiu už si člověk sám nepomůže. A znám to velmi dobře. Stojí za mnou 17 měsíční zkušenost. S prášky i bez nich. Také jsem měla od psychiatra půjčenou publikaci, jmenovala se Odyssea a tam to psali jasně. Drtivá většina pacientů se uzdraví až po medikamentózní léčbě. Například Liborova historka od holiče, jak dobře to znám. Já už jsem se raději neobjednávala, protože jsem si nikdy nebyla jistá zda tam dolezu. Našla jsem si kadeřnictví, kde se objednávat nemuselo. Když jsem tam pak vlezla, hned to na mě skočilo. Natlakovala se mi hlava, točení hlavy a nohy jak z gumy. Jednou jsem měla pocit, že snad zdrhnu s napůl ostříhanou hlavou. Jasně když jsem pak byla ostříhaná byla jsem hrdá, že jsem to zvládla. Ale příště se to opakovalo a opakovalo se to vždy když jsem tam vlezla. Vždy jsem to dotáhla dokonce a ostříhaná jsem byla, ale ta mrcha podvědomí si mnohem víc pamatuje ten stres a strach, než to jak se mi bylo dobře na duši poté. A takhle to bylo se vším a všude. I kdybych to na daném místě zvládla 100x po 101 to budu prožívat úplně stejně. A to už mě přestalo bavit. Donekonečna pozorovat a uvědomovat si svoje tělo. Prostě jsem zjistila, že přes veškerou snahu to prostě potlačit nejde. A to jsem nebyla až tak velký srab. Celých 17 měsíců jsem chodila do práce a nemocenskou jsem měla jen jednou 7 dní, když už mi došly síly pro další boj s větrnými mlýny. Prostě tenhle hnus je už tak pevně zakořeněný v podvědomí, že nemá s ním cenu bojovat vůlí. Člověk ho přemůže, ale na jak dlouho ? Na půl dne, na den ? Ale to je pro život strašně málo. Chápu, že člověk má potřebu si dokazovat, že není nějaká hysterická bačkora a že to zvládne sám, ale to je jen čekání na Godota. Usínat tak jak já ještě nedávno s myšlenkou, panebože jak mi bude zítra, zvládnu to? Děkuju, už ne. Libor má možná jednu zkušenost s léky jako já. Už jsem to psala. Zoloft mě téměř odkrágloval, ten opravdu snese jen málokdo. Tak jsem ho vyhodila, a dalších půl roku jsem bojovala jen neurolem. Vždy přišla krátkodobá úleva a pak si člověk musel vzít další a neskončilo to do té doby, dokud jsem se nezačala skutečně léčit. No tak to jsem se zas rozjela. Sorry já když k tomu sednu tak nevím kdy skončit. Prostě moje motto je: "Přestaňme si hrát na hrdiny, těch jsou plné hřbitovy". Hoďme předsudky za hlavu a přiznejme si, že sami to nezvládneme. Nedělejme si ze života dobrovolně odmítáním léčby jedno velké trápení...

Zira, já jsem sice v tomto oboru úplný začátečník, ale myslím, že to bohužel není s těma práškama tak lehké.Myslím, že Neurol, Lexaurin apod se dají brát jen v případě potřeby.Ale Seropram, Seroxat, Citalec atd... potřebují dlouhodobější užívání, aby se ta ošklivka už nevrátila. Pokud možno NIKDY.Doufám, že se nebudete zlobit, že si tady dovoluji poučovat. Mějte se

Ahojte,viem, že môj názor nie je smerodajný, pretože väčšina z Vás mala alebo má horšie problémy, než som mala (a dúfam, že už nebudem mať) ja. Ale plne fandím Liborovi, ktorý dokazuje, že to ide aj bez liekov. Kompromisom je neužívať tabletky stále, len keď je ve?mi zle, alebo pred nejakou mimoriadne zaťažujúcou povinnosťou.Pochopenie podstaty tejto choroby, ako píše Libor, ve?mi pomohlo aj mne, lebo som sa prestala nepríjemných pocitov báť a to bol prvý krok k lepšiemu. Druhý krok je, naučiť sa vyjadriť vlastné pocity a "vykecať" ich. A to ja neviem :-( ale svedomito sa to učím. Chémia by mala byť len dočasnou, resp. príležitostnou oporou. Priznávam, že keby ma tieto problémy chytili skôr (tak, ako Vás) a nie až v štyridsiatke, určite by som sa s nimi vysporiadavala ove?a, ove?a horšie.

Ahojte!Dneska se to tak dobře čte!!!!Libore jsi třída!Chci se přidat k vychvalování chemie!Lidičky, já zase ŽIJU a užívám si už takové dva měsíce a to prosím zásluhou Citalecu. To je zase můj oblíbený kůň....Všechny vás moc zdravímmmmmmmmmmm

PAJKO,co se týče léčby skutečnými antidepresivy, myslím, že se nemusíš vůbec bát. Neznamená to, že vysadíš ty prášky co bereš, anxiolytika s antidepresivy jdou dobře dohromady a taky je tak lékaři předepisují. Nechci tu nějak vehementně hájit Seroxat, ale myslím, že kdybysis o tom promluvila se svým lékařem, že bys to chtěla zkusit, myslím, že v tom neuvidí žádný problém a předepíše ti ho. Vídiš jak se Janina zvedla a začíná se vracet ke svému původnímu životu. Dokud jsem brala jen neurol, tak nějak tak pomáhal, ale furt jsem cítila, že uvnitř mě něco špatně funguje. Pak přišel seroxat a vše se změnilo. Určitě to zkus, o moc horší už to být nemůže. Připrav se na čtyřdenní nevolnost (mírnou) a pak už budeš valit jen oči, jak tvůj zdravotní stav jde rapidně nahoru. Neříkám, že mi je už úplně stoprocetně, ještě k tomu kousek chybí, ale dá se s tím pohodově žít. Včera jsem ujela 30km na kole, v osm jsem dorazila domů, v tu chvíli telefon, kamarád mě pozval na večeři. Dříve bych okamžitě odmítla. Včera jsem řekla: no jasně. A šla jsem. Jasně červíček úzkosti v žaludku se začal probouzet, ale neměl šanci. V hospodě jsme kecali tři hodiny a bylo to skvělý, žádný blbý pocity prostě jen strašná radost. Já už prostě zase žiju! A přeju to moc Tobě a všem ostatním. Prosím tě, zkus to s těmi léky, jsem si jistá, že ti pomůžou. Začni zlehka na půlce a během 14ti dnů přejdi na celý. Ty si nezasloužíš takový život, pomáháš lidem, jsi prostě dobrý člověk a ti by neměli trpět. Někde jsem četla, že Země je peklo jinýho světa, dobrý ne?PS: Popravdě s tím neurolem, snižuju ho asi jak ty, nejdřív z 3x 0.25 na 2x0.25 a pak horizontálně :-)JANINO, včera, jak jsi určitě četla výše, jsem měla stejně super pocity. Je to děsná úlevy a téměř šok, že to čeho člověk tak strašně bál je najednou pryč. A jde to tak přirozeně, bez přemáhání, prostě samo. K neuvěření.

Janino to je úplně super jak se ti daří líp! Vůbec si ten pocit nekaž, že je to díky těm bílým bonbonkům a užívej si to a pěkně si fixuj ty příjemné pocity! Je to bezva, že to jde tak rychle a je to dobré poselství pro ty, kteří stále jen přemýšlejí jestli k psychiatrovi ano nebo ne.S tím tepem je to opravdu úplně normální, buď v klidu.

Víš já se už ani práškům nebráním, ale zatím nechci nikde otravovat,dokud to neskusím prozměnu bez nich, s nimi jsou to zkoušel a dopadlo to jak to dopadlo.Spíš bych řekl,že odvahu jsem nabral tím,že mi to jde lépe bez nich. Když jsem je polykal tak mi to moc nenutilo jít dopředu (spíš takové krůčky) já si chci vyšlápnout krokem.Na terapii,jsem se toho hodně dozvěděl, ale po 2 dnech četby knížky Jak zvládat paniku a strach cestovat jsem se toho dozvěděl o 500% víc než u těch dvou předchozích terapeutů.Vím,že záleží na volbě odborníka z mé strany,ale člověk to zkraje nepozná,dokud si neudělá nějaký ten testík na něm.Nejpravděpodobnější větší úspěch má ten,který léčil víc jak 10 lidí s touto poruchou. Ta knížka je o to zajímavější jak dopodrobna popisuje veškeré jak tělesné a emoční pochody našeho těla při atace,příklady různých klientů jak je to postihlo a jak se vyléčili.No prostě jsem z toho out jak je to pro laika velice profesionálně napsáno. Prostě Mudr. Praško je kapacita.Chci si to nejdříve pořádně pročíst a pak podle toho postupovat.Nebude to sice snadné ale s Vámi to dokážu!!!Mějte se a budte fit !!!!Libor

Libore, díky moc za rychlou a hlavně uklidňující odpověď.Jsi opravdu "velký borec", jak to zvládáš bez prášků.Představ si, že jak jsem začla papat ty prášky, tak už jsem zvládla zajít (bez manžílka!!!) posedět do restaurace. Skoro dvě hodiny, a mně ani nenapadlo, že by mi mohlo být vůbec někdy špatně.Takže snad ,už to bude jen a jen lepší, i když bohužel za pomoci těch malinkých bílých bonbonků.Měj se J.

Janino,sice léky neberu už dlouho,ale mám obdobnou zkušenost - před byl tep 100-120 a po - 59 -75.Je to úplně normální.Jak nyní čtu knížku Jak vzládat strach a paniku cestovat od Mudr. Praška tak ten v ní přímo popisuje, jak je důležité sebepozorování a zapisování pocitů,příznaků,emocí spouštěčů ... pro zmapování k následné vhodné terapii.Opravdu tě můžu uklidnit je to normální!!!!!!!!!!U zdravého jedince může být nejmenší tep okolo 50 a nic se neděje.Pod by klesnou neměl.Takže jsi v nádherné limitu, a kdyby jsi měla přeci jen divný pocit tak si zaběhej nebo zacvič on se ti tep zvýší.Čágo Libor

Ahojte všichni.Teď vám asi budu připadat jako úplný blázen,ale chci se na něco zeptat.Jak už jsem psala, konečně jsem se začala léčit.Ale ještě předtím (asi to taky znáte) jsem se pořád pozorovala a kromě jiného jsem si taky pořád měřila tep. Mívala jsem vždycky něco kolem 85, někdy i víc, což je asi docela dost.No a teď když jsem začala brát ty prášky, tak se mi tep zpomalil zhruba na 60-65. Takže už zas uvažuju, jestli to pro změnu není málo, jestli je to normální.Jsem asi fakticky cvok.Jestli máte někdo nějakou podobnou zkušenost,prosím zkuste poradit.Jinak se fakt cítím docela dobře, takovou rychlou změnu jsem ani nečekala,jsem šťastná jako blecha.Takže dík a mějte se.

Nikol, no vidíš, že je líp, ale nesmíš si to nechat moc připustit k tělu (líbilo se mi, jak Libor na to zadupal a poslal ty své pocítky někam... a ono to zafungovalo, zkus to taky a stříhat se kvůli tomu ani nemusíš, odměň se nějak žensky) Pa někde do dálky :-)Libore, jsi teď aspoň kluk ušatý? Gratuluji, ty bojovníku, ty to prostě každý den a každou situací vyhráváš. Až zvítězíš úplně mohl bys sem psát dál? Máš něco, co dává naději :-)Romčo, jenom žádné výčitky. Já jsem taková stará kronika, ale všechno nevím a ráda se dovím. Omrknu si nějaký weby, knížky a odborníky a uvidím. Moc se mi nechce experimentovat, aby mi nebylo hůř, ale na druhé straně by bylo fajn, kdyby mi bylo líp :-) a teď si baba můžu radit... Ale zajímalo by mě, kolik to je, když píšeš snižuju Neurol, já taky snižuju, ale jsem furt nějak v horizontále, tak nevím...Lenko, ta adresa na léky zdá se být dost dobrá. Dík

Ahoj,Tak jsem se Vám nechal objednat na dnešek k holiči. Katastrofa nastala tehdy,když jsem si uvědomil,že tam musím dojet a dojít sám.Zkraje mi bylo hnusně,ale v duchu jsem si citoval pasáže s knížky od Prška (moc to nezabíralo ale přeci jen mi to sklidnilo) Až jsem se nasebe naštval a řekl jsem si abys ses z toho nepos... No a to taky zabralo.Ztravil jsem i s cestou 45 min. A vždy,když jsem cítil nával,(pocit zrychluj uteč) tak jsem naopak zpomalil a vychutnával okolí.Nakonec se to srovnalo samo a já byl rád,že jsem to podsoupil,výsledkem jeradost,že jsem to zvládnul a jsem ostříhaný.(To je ta odměna za podstoupení strachu).Myslím,že to odměnování jehodně důležité,ikdyž jde o úplnou pitomost, hlavní je jakou radost to udělá.Muselo to jít ze mě ven, mám z toho radost. :-))Libor

Pajko, ještě jednou k tomu tvému léku. Nechci se tady prezentovat jako vševědoucí, ty máš zkušeností, že bys mohla otevřít vlastní soukromou poradnu, ale pokud lék, který bereš je pouze anxiolytikum, stejně jako třeba lexaurin, mám pocit, že k úplnému vyléčení to nepovede. Anxiolytika většinou psychiatři dávají jako podpůrný a dočasný prostředek při léčbě antidepresivy. Poté co se stav pacienta zlepší, většinou anxiolytika pomalu vysazují, protože sama o sobě neléčí, pouze dočasně zklidňují. Stejně tak Neurol, na chvíli zabere a pak si člověk musí vzít další.Psychiatr mi napsal Seroxat v kombinaci s Lexaurinem, stejně si furt žeru ten svůj Neurol, a už mi ho pomalu snižuje. Já ho nejím, tak snižuju Neurol. Zamysli se nad tím jestli Seroxat nebo Deprex by nebyl lepší volbou a k tomu si přikusuj ten svůj lék. Třeba tě to samotnou překvapí. Jak sama říkáš, plácáš se v tom už taky pěknejch pár let, takže ta léčba nebude možná ta úplně pravá. Prosím tě, ber to jen jako můj názor a ne že se tu snažím dělat chytrou. Tvoje znalosti respektuji a hrozně si cením toho jak podporuješ nás všechny ostatní, kteří ještě nezískali takový nadhled.