Panická porucha

Andreo,tys nám teď vlastně sdělila, že jsi zřejmě v nejodbornější rukou v republice, co se týká téhle nemoci. Až by ti člověk skoro záviděl :-) Ty bys nám měla po zkušenosti s léčbou od člověka, který v tomto směru i publikuje, předat pár rad, jak na to.Co se týká tvých strachů, je to vlastně taky diagnóza, ale myslím, že snazší k žití, než ty hrozné záchvaty. Asi by sis měla říct, že se přece nechceš životem probát, ale prožít si ho. Jestli ti nedělá problém vyjít do ulic, nemáš ty naše panické a agorafobické zábrany, pak si myslím, že by neměl být problém vytrénovat svou psychiku k odolnosti proti svým úzkostným představám "co by kdyby...". Už jsem to tu psala: řekneš si, že je budeš řešit, až přijdou, tu energii si necháš na "potom", které většinou prostě nenastane. Musíš se dostat na tuhle myšlenkovou platformu a jsi z toho venku. To těhotenství a dítě ti jenom prospěje a bát se o své potomky je to nejpřirozenější na světě. Jenom to přijmi jako fakt a nesmíš se nechat tím strachem "převálcovat", musíš ho dostat pod kontrolu, dát mu přiměřenou míru, odehrává se to ve tvé mysli a nikdo to za tebe neudělá. Přeju ti, aby se ti to povedlo :-)

Andrea, myslím, že mať dieťa je pre každú ženu ve?mi obohacujúci a pozitívny zážitok, i keď si to možno v období otehotnenia a pôrodu až tak ve?mi neuvedomujeme. Hlavne vtedy, ak to príde akosi samé, bez dlhého a túžobného očakávania. Mňa tiež vtedy viac sprevádzali obavy z budúcnosti, ako radosť. Ako ve?a pre mňa znamená mať deti, si čoraz viac uvedomujem s pribúdajúcim vekom. Teraz už viem, že som sa mnohého zbytočne bála. Takže bábo vrelo odporúčam, pridá Ti fyzických aj psychických síl.

Tak prozatim jsem udelala prvni krok a to ten, ze na pondeli jsem se opet, po dlouhe dobe, objednala k MUDr.Praskovi a uvidim, co mi na to rekne on a jestli neco poradi. Pujdu do cehokoliv:-) Pak dam vedet co rikal!

Ahoj,díky za tvou odpověď.Docela ti rozumímTento strach mívám taky,ono to je způsobený taky tak trošku dnešní dobou.Je to takovou nejistotou jak v lékařství tak v práci samé konkurzy a veliký nátlak a stres.No a teď k tomu povodně a citlivý člověk to velice špatně nese.Jak píšeš skličující pocity a strach o život svých nejbližších.Nevím co Ti poradit ,protože aby si těhotenství měla v pohodě,bylo by dobré se tohoto strachu tak trochu zbavit,protože to malé v tobě všechno vnímá a cítí tvoji spokojenost a pohodu.Moje první těhotenství bylo docela pohodové,občas každého hlodá nějaké ty obavy aby bylo všechno v pořádku,ale musí to být do určité míry.Moje druhé těhotenství skončilo potratem,nevím důvod nikdo mi na to nedokázal odpovědět,ale je fakt,že jsem ho prožívala ve velikém strachu a byl to až nezdravý strach a já sama nebyla tak jak bych si přála být.Musíš se nějak smířit s tím,že život není peříčko a brát ho takový jaký je i když někdy velice krutý.....Jinak si myslím,že by ti mimčo pomohlo,ale musíš si uvědomit,že vše nemůžeme ovlivnit,ale hodně věcí ano a tak u Tebe je to aby si se cítila v pohodě a pak i tomu malému bude dobře.K čemu ti bude nějaký strach,nic tím neovlivníš a budeš se trápit,že nemáš miminko po kterém toužíš....Ono se to hezky píše viď?Aloe zkus to,žijem jen jednou.Pak mi napiš jak to zvládáš.Ahojky

Ahoj,odpoved Jane:to, ze jsem rok v pohode a bez prasku je zasluha MUDr.Praska, jeho kognitivne behavioralni terapie a psychofarmak. Nebyla jsem hospitalizovana, ale on byl prvni, kdo me naucil se zachvaty zachazet, kdo mi rekl, ze neprijemnym situacim se mam v podstate vystavovat a naucit se je zvladat. Zni to mozna pro mnohe z vas jako fraze, ale ja jsem dukaz toho, ze to jde! Pred tim jsem 5 let zkousela vse mozne a jedinym vysledkem byla zavislost na antidepresivech. Ze zacatku to bylo peklo, kudy jsem chodila, tudy jsem se skladala, jen pro to, abych si zafixovala, ze neumru:-) Po nejake dobe mi velmi dobre zabrala antidepresiva (bohuzel, kdyz mi je MUDr. Prasko naordinoval, tak byly ve fazi klinickeho testovani a tudiz bez komercniho nazvu, jen v bile papirove krabici, takze neumim poradit nazev)a to uz se mi hned zilo lip, zachvaty byly mensi a mensi, nejak uz jsem citila jistotu, ze pri nich nejspis neumru, kdyz na me preci jen nejaky lezl, naucila jsem se ho "rozdychat" a po 5-ti letech prichazely dny, kdy jsem si na svou nemoc ani nevzpomnela. Zachvaty uz nemam zadne, ale bez problemu nejsem. Pretransformovalo se mi to cele do uzkostnych stavu strachu o zivoty a zdravi mych blizkych, coz nevede sice k panickemu zachvatu, ale je to uzkost silna a sklicujici. I proto se bojim mit dite, protoze se do predu bojim, ze se mu muze neco stat, ze bude nemocne, atd atd... Tyhle myslenky jsou neodehnatelne a NEPRIJEMNE!!!

Čauko,myslím, že nám pomáha k lepšiemu prežitiu aj to, že sa diskusia často uberá aj veselším smerom. Treba si vedieť robiť srandu aj z vážnych vecí, z problémov a mindrákov a zo seba. A napokon, aj poskytovanie podpory druhým pomáha. Aspoň mne. Vždy, keď mi niekto rozpráva o svojich ťažkostiach, si v duchu hovorím : Ako mi je dobre, že nemám také problémy :-)Dnes som v noci nemohla spať, naháňala som komáre a teraz driemem za monitorom.

Jani,sám zcela sice nejezdím,ale odboural jsem zatím 7 stanic což představuje cca 30 min. jízdy a postupně chci každý týden zvyšovat. Vím,že hlavně nesmím couvnout.Ted mě zrovna od včera bolí v krku asi jsem se zaviroval :-))Libor

Ahojky všechny Vás zdravim a moc děkuji za odpověd a za podporu.Bydlim kousek od Plzně,ale tu ves neznam já jsem spíš směrem na Stříbro.Už se mi ten den D blíží tak mam docela strach.Doufam,že tam mají net,abych napsala jak se mi vede.Jinak mam pocit,že Rivotril přestává účinkovat.Opět mam ty panický záchvaty.Ale musim to vydržet na jaře chci jít na to umělý oplodnění.Jo,abych nezapoměla nestalo se mi to kvuli tomu,že jsme třeba byla nervozní,že nemužu mít děti.Dohnál mě k tomu tchán s kterym stále žiju pod jednou střechou.naše vztahy se trošinku urovnali,ale ta nenávist je pořád ve mě!!!Měj te se zatim všichni moc fajn pa pa Inka

JARKU, to je dobrý, to se stane, hlavně, aby to k něčemu bylo :-)Já jsem někdy stará skleróza :(, ale vím, že jsem reagovala hned...JANO, u té Soni je to fakt markantní jaký pokrok udělala, ale Libor je už taky ve velice dobré kondici. Veselý kluk.Nemůžu si uvědomit, že by někomu z těch, co sem chodí, bylo dlouhodobě hůř. Aspoň se to tak jeví. Naopak mám dojem, že to všem dělá moc dobře a těm, co ne, tak asi už nepíší??? a doufám, že jsou v pohodě.

Pajko velice se omlouvám nevšiml jsem si toho.

Ahoj,tak tady to frčí.Tak otázka na Andreu,co ti pomohlo,že už jsi teď v pohodě.Každá zkušenost dobráa a jak píšeš ,že jsi prošla skoro vším.Co ti pomohlo od abstinenčních příznaků atd....Jinak co se týče mateřství,tak já si myslím pokud se cítíš v pohodě a chceš mimčo,tak nějaký stach odhoď stranou...Pokud se budeš stále bát tak by ses ho nemusela dočkat a proto vzhůru do toho .Já taky uvažuji o duhém potomku,ale ještě nejsem tak úplně v pohodě jako ty a hlavně né úplně bez prášků.Sice se snažím být bez nich,ale ještě nevím jak to půjde,ale určitě v tvém případě bych nečekala.Jak píše Pajka,je to krásný a po porodu jsou občas problémky,ale dají se zvládnout,ale máš se z čeho těšit a radovat vždyť to malý stvořeníčko bude tvoje radost,že zapomeneš na nějaký strach,no a kdyby přeci bylo nejhůře tak už víš co s tím....Soňo, s tebou se člověk nenudí.Dneska jsem si pročítala starší záznamy a Tvoje to je hnus atd..už se nevyskytují.Myslím,že už ti je mnohem lépe.Jinak lexaurin už nebereš?A co spaní ?Vyzkoušela si nějaké naše rady.Tak nazdárek

No, čo s tebú budeme robiť, ty náš Cvok? Naozaj zaujímavo popisuješ, čo si prežíval aj to, čo prežívaš. Ty zrejme budeš taký festovný chlapík, taký samorost aj baran. Nemal by si sa trápiť alebo len do tek miery, ako je nutné. Tebe budeme museť podporiť prinajmenším my tuná, keď sa brániš ísť k lékarovi. Napriek tomu si myslím, že by si mal, aby si nebol nakonec ozajstný cvok. Páči sa ti, aj ti chutí život, len ti je treba teraz odbornú, ale myslím tým naozaj kvalifikovanú, pomoc. Podla reči som si myslela, že žiješ na Slovensku a chcela som ti odporúčať špecialistov z Bratislavy, ktorých poznám z odborných publikácií. Tvoja mailová adresa mi povedala bodka-cz, tak ti nepoviem. Napíš viacej a to by bolo, abysme nenašli rešenie, ktoré ti pomože a nebude zatiažovať tvoju frajárku. A drž sa, fest :-)

Už dlhšie som mal rôzne neurotické ťažkosti,a liečil som sa na ne.Viac menej úspešne. Ale vždy keď som dostal obavu,že sa mi vrátia divné myšlienky z ktorých som šalel, tak sa tak aj stalo.Večšinou som zabudol čo presne ma trápilo a sám som si vytvoril niečo ako blud a dostal som strach že tomu budem veriť.Všetko to začalo pred asi 14 rokmi.Pod?a toho čo viem jenalo sa o fóbiu získanú vďaka nepríjemnému zážitku. Bol som ešte chlapec a nešiel som za odborníkom,proste som si to nechal pre seba. Okrem úskosti, že by som stratil nad sebou kontrolu (napríklat keď som išiel na balkón, tak som dostal neuverite?nú úzkosť že vyskočím, aj keď nechcem.A pritom predtým som nemal problém preliezť zez zábradlie na balkóne a destiť susedov, proste absolútna sebadôvera a kontrola nad sebou ktorú som zrazu stratil a to bolo šieste poschodie)som získl aj nejaké obscesie.Nič som s tým nerobil a po čase utpenia som sa vďaka životu a množstvu povinností od toho odreagoval a asi na 90% mi moje problémy zmizli, ale zostal z nich otrasný zážitok. A to bol začiatok. V podstate som normálne žil mal ve?a priate?ov a iba občas som si spomenul na to všetko a myslel si že nie som normálny. Ale keď som zažil niečo čo sa týkalo ohrozenia môjho života,dostal akýsi bytostný strach aj z vecí na ktoré som sa pred tým tešil.Napr.že na zem padne meteór a bude a bude šou.Predtým by som sa tešil že sa toho zúčastním a robil by som si z toho srandu ale teraz z toho akurát človek chytí úzkosť. Tolko na začiatok. Teraz trpím taku vecou že mám fakt strach že vnímam realitu nejako ináč,spôsobuje to taká zvlášna myšlienka,ktorú keď mám tak je mi fakt desne zle,mám pocit že sám seba zle vnímam,moje myslenie je úplne divné,som dosť v sebe a čím viac sa snažím toho zbaviť je to horšie, V poslednej dobe dosť zabúdam som nervózny a doslova občas nemám síl.Mám poit že strácam kontrolu a tak.Toto je asi zatia? najhorší stav.Stáva sa mi že mám telefón, a keď ho položím ani neviem čo mi daný človek povedal.Normálne sa musím zamyslieť.V práci mám dosť času myslieť,vyslovene sa nudím a to nieje dobré apráca ma ani nebaví a pri perdstave že tu budem celý život je mi zle,ale momentálne odísť nemôžem,mám na to osobné dôvody. Mám stále taký fest divný nepríjemý pocit a absolútne občas zabúdam čo mám robiť,aj keď si na to často spomeniem,ale je to stále horšie a mám pocit že mi odchádza zdravý rozum a neviem sa z ničoho tešiť.Chodil som aj lekárovi ale ten usúdil že som na tom dobre a je jedno čo si myslím ja.Bol som aj u lekára asi pred mesiacom avtedy usúdil že som na tom dobre.V podstate som za svoj život pobehal vela doktorov,bol som aj v nemonici ale keď ma diagnostikovali, tak šup šup domov.Bolo aj podozrenie na schízu, ale dve kapacity nezávisle o seba to zamietli. Doteraz som často bral rôzne lieky ale teraz som sa rozhodol že to zvládnem bez nich ale mám fakt chuť to vzdať a ísť si niečo dať predpísať. lekár vravel že to zvládam a že lieky sú iba barlička,ale mne sa nezdá že to bude Ok.Občas som úplne vygumovaný a ako keby som sa ani necítil,nepríjmné a divné myšlienky mi litajú v hlave ale dakedy sa zrazu stane že som zničoho nič v poriadku,proste pohoda všetko zmizne ale uvedmím sa , zistím že mi je fajn chvýlku to trvá a nejak začnem nad tým dumať a je to speť.Občas som nozmálne popletený a často ma bolí hlava.Tento posledný atatk vznikol z toho že som si fest vypil,to som flámoval vtedy dosť často,málo spal, vela pracoval ale inde ako teraz. Ale v tom období sa mi tak vrátila sila, sebavedomie že moje problémy sa úplne vyparili a po tom preťažení sa to všetko vrátilo s ešte večšiou silou.Aj teraz skočím na pivko a snažím sa si problémy neprípušťať ale som z toho nejaký fest rozmlátený a vôbec niesom sám sebou. Smažím sa žiť tak ako by som nemal problémy ale neviem, neviem. Lieky rozhodne niesú riešnie a veriaci niesom, lebo to je proti môjmu naturálnemu presvedčeniu. To náboženstvo spomínam preto že to ve?a luďom pomáha,ale to nechcem, proste to by som už vôbec nebol ja. Raz mi lekárka spomenula že som moc tvrdý v svojích názoroch ako aj na seba,a nechať si od nej poradiť bol fest problém,vraj všetko musí byť ako poviem,rovnako aj liečba.Tá prebiehala často tak že som prišiel za lekárom povedal čo a ako chcem ,proste som si liečbu navrhol sám,potom sme diskutovali a nakoniec navrhol nejaký spôsob on.Ja som proste taký, že musím mať opraty v rukách ja.Ale keď som z ženou ktorú lúbim,tak jej tie opraty rád prenechám ale nie úplne.No ale momentálne som taký nejaký neprítomný a divný a vtedy cez tento stav sa mi aj realita javí iná,ale ja sa chcem znova dostať do normálu ale bez liekov a tak.Mám takú divmú sado maso povahu že aj keď mi je fest mizerne a skoro zomieram proste vstanem a idem von niečo robiť,kludne aj na pivo.Napríklat keĎ si zapálim cigaretu je mi niekedy o dosť horšie,ale ja si ju zapálim len preto aby som dokázal že sebe že sa toho stavu nebojím a že sa mu smejem. Proste je vo mne strašná bojovnosť,ale som ako Don Chichot či ako sa ten chlapík čo bojoval z veternými mlynmi volal. Niečo podobné ako teraz som mal, potom som šiel na univerzitu a aj z problémami, ale tým skvelým VŠ životom som sa problémov zbavil,nebol problém dve, tri noci prepiť a pretancovať do týždňa,zbaliť nejakú babenku,ráno ísť do školy a ešte mať aj nejakú pravidelnú brigádu aby boli prašule brigádu.No popíšte čo si o tom myslíte?Trápi ma hlavne ten neprítomný pocit a to že keĎ som v sebe mám problém vnímať veci okolo,a rovnako občas neznesite?ná úzkosť a pocit že nerozmýšlam a niesom sám sebou.Stav občas fakt blbý a frajerku tým zaťažovať nechcem,už raz mi z toho pomohla ale ja to chcem teraz sám,lebo do konca života nechcem otravovať ludí okolo seba, aj tak to dosť robím a čudujem sa že ma majú poniektorý ešte stále radi.Nazdar CVOCI

Už dlhšie som mal rôzne neurotické ťažkosti,a liečil som sa na ne.Viac menej úspešne. Ale vždy keď som dostal obavu,že sa mi vrátia divné myšlienky z ktorých som šalel, tak sa tak aj stalo.Večšinou som zabudol čo presne ma trápilo a sám som si vytvoril niečo ako blud a dostal som strach že tomu budem veriť.Všetko to začalo pred asi 14 rokmi.Pod?a toho čo viem jenalo sa o fóbiu získanú vďaka nepríjemnému zážitku. Bol som ešte chlapec a nešiel som za odborníkom,proste som si to nechal pre seba. Okrem úskosti, že by som stratil nad sebou kontrolu (napríklat keď som išiel na balkón, tak som dostal neuverite?nú úzkosť že vyskočím, aj keď nechcem.A pritom predtým som nemal problém preliezť zez zábradlie na balkóne a destiť susedov, proste absolútna sebadôvera a kontrola nad sebou ktorú som zrazu stratil a to bolo šieste poschodie)som získl aj nejaké obscesie.Nič som s tým nerobil a po čase utpenia som sa vďaka životu a množstvu povinností od toho odreagoval a asi na 90% mi moje problémy zmizli, ale zostal z nich otrasný zážitok. A to bol začiatok. V podstate som normálne žil mal ve?a priate?ov a iba občas som si spomenul na to všetko a myslel si že nie som normálny. Ale keď som zažil niečo čo sa týkalo ohrozenia môjho života,dostal akýsi bytostný strach aj z vecí na ktoré som sa pred tým tešil.Napr.že na zem padne meteór a bude a bude šou.Predtým by som sa tešil že sa toho zúčastním a robil by som si z toho srandu ale teraz z toho akurát človek chytí úzkosť. Tolko na začiatok. Teraz trpím taku vecou že mám fakt strach že vnímam realitu nejako ináč,spôsobuje to taká zvlášna myšlienka,ktorú keď mám tak je mi fakt desne zle,mám pocit že sám seba zle vnímam,moje myslenie je úplne divné,som dosť v sebe a čím viac sa snažím toho zbaviť je to horšie, V poslednej dobe dosť zabúdam som nervózny a doslova občas nemám síl.Mám poit že strácam kontrolu a tak.Toto je asi zatia? najhorší stav.Stáva sa mi že mám telefón, a keď ho položím ani neviem čo mi daný človek povedal.Normálne sa musím zamyslieť.V práci mám dosť času myslieť,vyslovene sa nudím a to nieje dobré apráca ma ani nebaví a pri perdstave že tu budem celý život je mi zle,ale momentálne odísť nemôžem,mám na to osobné dôvody. Mám stále taký fest divný nepríjemý pocit a absolútne občas zabúdam čo mám robiť,aj keď si na to často spomeniem,ale je to stále horšie a mám pocit že mi odchádza zdravý rozum a neviem sa z ničoho tešiť.Chodil som aj lekárovi ale ten usúdil že som na tom dobre a je jedno čo si myslím ja.Bol som aj u lekára asi pred mesiacom avtedy usúdil že som na tom dobre.V podstate som za svoj život pobehal vela doktorov,bol som aj v nemonici ale keď ma diagnostikovali, tak šup šup domov.Bolo aj podozrenie na schízu, ale dve kapacity nezávisle o seba to zamietli. Doteraz som často bral rôzne lieky ale teraz som sa rozhodol že to zvládnem bez nich ale mám fakt chuť to vzdať a ísť si niečo dať predpísať. lekár vravel že to zvládam a že lieky sú iba barlička,ale mne sa nezdá že to bude Ok.Občas som úplne vygumovaný a ako keby som sa ani necítil,nepríjmné a divné myšlienky mi litajú v hlave ale dakedy sa zrazu stane že som zničoho nič v poriadku,proste pohoda všetko zmizne ale uvedmím sa , zistím že mi je fajn chvýlku to trvá a nejak začnem nad tým dumať a je to speť.Občas som nozmálne popletený a často ma bolí hlava.Tento posledný atatk vznikol z toho že som si fest vypil,to som flámoval vtedy dosť často,málo spal, vela pracoval ale inde ako teraz. Ale v tom období sa mi tak vrátila sila, sebavedomie že moje problémy sa úplne vyparili a po tom preťažení sa to všetko vrátilo s ešte večšiou silou.Aj teraz skočím na pivko a snažím sa si problémy neprípušťať ale som z toho nejaký fest rozmlátený a vôbec niesom sám sebou. Smažím sa žiť tak ako by som nemal problémy ale neviem, neviem. Lieky rozhodne niesú riešnie a veriaci niesom, lebo to je proti môjmu naturálnemu presvedčeniu. To náboženstvo spomínam preto že to ve?a luďom pomáha,ale to nechcem, proste to by som už vôbec nebol ja. Raz mi lekárka spomenula že som moc tvrdý v svojích názoroch ako aj na seba,a nechať si od nej poradiť bol fest problém,vraj všetko musí byť ako poviem,rovnako aj liečba.Tá prebiehala často tak že som prišiel za lekárom povedal čo a ako chcem ,proste som si liečbu navrhol sám,potom sme diskutovali a nakoniec navrhol nejaký spôsob on.Ja som proste taký, že musím mať opraty v rukách ja.Ale keď som z ženou ktorú lúbim,tak jej tie opraty rád prenechám ale nie úplne.No ale momentálne som taký nejaký neprítomný a divný a vtedy cez tento stav sa mi aj realita javí iná,ale ja sa chcem znova dostať do normálu ale bez liekov a tak.Mám takú divmú sado maso povahu že aj keď mi je fest mizerne a skoro zomieram proste vstanem a idem von niečo robiť,kludne aj na pivo.Napríklat keĎ si zapálim cigaretu je mi niekedy o dosť horšie,ale ja si ju zapálim len preto aby som dokázal že sebe že sa toho stavu nebojím a že sa mu smejem. Proste je vo mne strašná bojovnosť,ale som ako Don Chichot či ako sa ten chlapík čo bojoval z veternými mlynmi volal. Niečo podobné ako teraz som mal, potom som šiel na univerzitu a aj z problémami, ale tým skvelým VŠ životom som sa problémov zbavil,nebol problém dve, tri noci prepiť a pretancovať do týždňa,zbaliť nejakú babenku,ráno ísť do školy a ešte mať aj nejakú pravidelnú brigádu aby boli prašule brigádu.No popíšte čo si o tom myslíte?Trápi ma hlavne ten neprítomný pocit a to že keĎ som v sebe mám problém vnímať veci okolo,a rovnako občas neznesite?ná úzkosť a pocit že nerozmýšlam a niesom sám sebou.Stav občas fakt blbý a frajerku tým zaťažovať nechcem,už raz mi z toho pomohla ale ja to chcem teraz sám,lebo do konca života nechcem otravovať ludí okolo seba, aj tak to dosť robím a čudujem sa že ma majú poniektorý ešte stále radi.Nazdar CVOCI

Soňo, tak to je. Člověka to drží nad vodou, když má třeba jen iluzi, že někomu pomohl udělat alespoň trochu snazší život. Ale taky nejsem zrovna v pohodičce :(

Andreo, já tě můžu jenom odkázat na to, co jsem tady napsala 25.07.02 ve 14.03 hod. (dala jsem si tu práci a našla ti to). Těhotenství byla nejkrásnější období mého života, kdy jsem se cítila opravdu šťastná a zdravá. Je dokázáno, že hormon těhotenství nám chemicky prospívá a je taky fakt, že šestinedělí se ženskou může, ale nemusí "zacvičit". Vrátit se ti to může i bez těhotenství. Taky jsme tu už rozebírali, že lidi, kteří touto poruchou prošli, k ní už celý život inklinují. Přeju ti, aby vše dobře dopadlo :-)

Pajko,já jsem si "kdysi" když mi bylo po tom chatování občas lépe řekla, že se prostě musím na tu druhou stranu (těch co radí) všemi možnými způsoby dostat. Jakobych šplhala na nějaký pomyslný kopec. A šplhám a šplhám... až se budu cítít jako terapeut (tak vidím já tebe) tak si budu pískat :). Konkrétně před hodinou jsem se trochu "vytočila" a už je mi šoufl, dokonce i slza ukápla, tak jsem zvědavá co se bude dít dál. Pomóóóóc :((((

Nahodou jsem narazila na tento chat a jsem dalsi z Vas, kteri s touto chorobou vice ci mene uspesne zapasi. 5 let jsem se lecila a znam duverne vse co tu jiz bylo mnohokrat receno: zachvaty paniky, zavislost na antidepresivech, vsemozna lecba - lecitele, hypnotizeri, psychologove, psychiatri, atd atd... Momentalne jsem jiz rok bez prasku a rok relativne velice v pohode. Strasne me vsak trapi jedna vec a potrebovala bych poradit. Velmi rada bych uz mela miminko a strasne se toho bojim. Strasne se bojim, ze cele tehotenstvi budu v depresich a v uzkostech aby "to" zas neprislo a hlavne vsichni lekari se shoduji na tom, ze po porodu se tato nemoc takrka 100% vraci. Mate prosim nekdo zkusenosti? Diky Andrea

Tož tak :-)Je tu pěkný cvrkot. JARKU, moje odpověď pro tebe tu je: 02.09. 15.10 hod., co jsem věděla a napadlo mě , to jsem napsala. Je to tam pořád, kontrolovala jsem si to :-)ZIRA, ty si naozaj číslo. Veď som ti hovorila na počiatku, že sa mi slovenčina privela páči. Ty si prípad ako stvorený pre placebo. Na teba by účinkovalo to, čo mi raz radil moj psycholog: "Noste v kabelce sušená jablka-křížaly místo léků...", asi si vieš predstavit, či som to urobila alebo placebo ... :-) A v práci mám podobný problém, co ty. Musím "uhrát" mnohá jednání s lidmi a stojí mě to občas dost sil, ale na druhou stranu mám ze sebe radost vždycky, když to v klidu přežiju.LIBORE, to co popisuješ mi připomíná moji fázi záchvatů, to byl jeden za druhým ve dne v noci. A nebyla jsem snad ani minutu sama. Říká se, že lidi s naší diagnózou "slyší trávu růst" tedy všechny smysly jsou rozjitřené a přecitlivělé. Já mám tendenci se "klubíčkovat", jak tomu říkám. Zavinuju se do takové embryonální pozice a v ní většinou záchvat přečkám, nemůžu se taky hýbat, chodit, sedět, stát, koupat, nic... Vyťukávám SMS-ky na mobilu, abych si uklidnila prsty a mysl..Raději zapomenout.INKO, nějak cítím, že ti pomaloulinku začíná být líp. Máš to opravdu komplikované s tím početím miminka. Mám kolegyni, která už taky 3x a taky neúspěšně a vím od ní, že ta předfáze je pěkný hormonální uragán, že to cítí silně a nepříjemně na své psychice a tak mě napadá, jestli ti to ke stavu, ve kterém jsi, nepřispělo.Všechno bude zase dobré, neboj se, ale už raději nedělej takové prudké přechody s léky.SOŇO, tak ty jsi taky expert. Přede dvěma měsíci jsi byla taky na jiné straně. Volající o pomoc a dnes jsi hotová psychoterapeutka. Už jsem o tom psala, že Libor je skoro fit a dokonce si libuje, jak hezky zdlouhavě přejíždí napříč přeplněnou horkou Prahou...JANO, ty máš pravdu s těmi doktory a léky. Je asi potřeba, abychom si ve vlastním zájmu hlídali, co nám předepisují, četli letáky a bránili se dělat něco, co nám připadá, že je "proti pravidlům hry". Psával sem i Radek, jak zkouší nový lék vždycky opatrně a po delším užívání je i potřeba něžně přestat, mějte rádi sebe a své tělo, chovejte se k němu s láskou a pozitivně se vám to vrátí. Bobřík mlčení už na mě významně pomrkává :-)

Ahojky!Teda tady se to rozjelo! Libore, já nevěřím vlastním očím! Ty si úplně někdo jiný. Já jsem vždycky tady ten chat měla rozdělený na dvě půlky - jedni byli ti, kteří potřebovali pomoc a druzí, kteří ji rozdávali. A ty už si na začátku té druhé! Vím, že zdaleka není vyhráno (viz podle sebe), ale hlavně "čumím", že to zvládáš bez tbl. Drž se a vydrž!No a když tady pročítám ty vaše absťákové stavy, tak mám docela hrůzu co mě čeká. Citalec by toto snad dělat neměl. A ten Dogmatil už beru občas. Teď nevím sice co se bude dít, protože dítka se vrátily z prázdnin, začla škola a doma je zas ten klasický blázinec. Prostě je po klidu. Uvidím co to se mnou bude dělat. Inko, držím palce, palce a zase palce a obdivuju tě! Drž se tam a pokud budeš moct tak piš! Ahojte všichni!