Panická porucha

Tak jim zkus zavolat na 02/22586768 a uvidis. :)

Lucko, díky za odpověď. Já jenom nevím, jestli to není blbý, když mám svýho doktora jinde - že bych si to měla sama ohlídat, aby mi to vystačilo. Můj doktor mi vyhovuje, jenom by se mi hodilo si ty prášky radši nechat předepisovat tady. Je to složité, protože nikdy nevím, kdy pojedu domů a on taky objednává dost napřed (asi 2 měsíce). Myslíte, že to nebude vypadat blbě? V krizi zrovna nejsem (když je to krizové centrum), jenom potřebuji ty prášky, co normálně beru.

Lucko, jak jsem cetla v pribalovem letaku, pri vyssich davkach muze vznikat zavislost na Lexaurinu, Neurolu, Diazepamu apod. lecich. Zatim co na tech od psychiatra zavislost nevznika

Do RIAPSU si muzes zajet kdykoli a oni te tam vzdycky musi vzit. Do ctyr hodin je tam i psycholog - ten ale prasky predepisovat nemuze, pak je tam jenom psychiatr. Je to u Olsanskyho namesti, ulice Chelcickeho 39. Vystoupis na zastavce Olsanske namesti (jede tam tram c. 5,9,24,26). Hned naproti zastavce je hotel Olsanka a za nim je park, tak zahnes smerem nahoru a tam uz to v pohode najdes.Ted nevim, jestli tam nemam dneska nebo zitra zajet a vsechno to ty psychiatricce rict anebo jestli mam cekat az do pondelka, co mi rekne ta psycholozka. Puvodne jsem nechtela brat ani ten Lexaurin, chtela jsem to zvladnout bez prasku, bojim se, ze si na ne zvyknu a pak to bude vsechno jeste mnohem tezsi.

Ahoj Lucko, to jenom tak můžeš jít do RIAPSU a oni Ti tam předepíšou prášky? Mě by to zajímalo, protože studuji v Praze, svýho doktora mám daleko a došly mi prášky na spaní. Tak nevím, co mám dělat. Jestli je to možné, kde ten RIAPS je?

Lucko, to ze ti po lecich bude na zacatku trosku zle, je pravda, ale vetsinou jsou to jen lehke nevolnosti od zaludku, to pise vetsina lidi. Mela jsem je taky, ale nebylo to nic hrozneho. Normalne jsem s tim chodila do prace, proste mas jen blby pocit v zaludku, ale ten za 4-6 dni zmizi, neni to nic strasneho. Rozhodne se to neda srovnavat s mymi stavy predtim. Pote budes ta 10 dni trosicku unavena, ospala, ale to taky prejde. A pak uz jen Dolce Vita! Ale jsou lide, kteri nemaji vubec zadne obtize. Ja sice nejsem odbornik, ale rozhodne si nenech napsat Zoloft, ten jsem nesnesla, mozna ze tobe by nevadil. Ja doporucuju Seroxat,Seropram nebo Deprex (v Americe snad nejpouzivanejsi psycho lek, pod nazvem Prozac). To vidis v kazdym priblblym americkym filmu. jakmile nekdo navstivi psychoterapeuta, hned mu soupne Prozac.

Pajka, tým, že si s deťmi necestovala, sa vôbec netráp. Aj bez toho si im do života určite dala dosť. Ko?kí necestujú, lebo nemajú peniaze, alebo to považujú za zbytočné a radšej robia v záhradách. Ko?ké ženy nešoférujú, lebo sa boja, hoci sú zdravé... Guajacuran vyzerá dobre, našla som si ho na www.hzp.cz/leky Tak ve?mi by som chcela už nebrať nič, porozmýš?am či, kedy a čo skúsim. Držte sa všetci!

Jenze ja mam strach zacit brat ty prasky, o kterych pises. Cetla jsem tady, ze je po nich ze zacatku zle a nevim, jestli to zvladnu. Vcera jsem byla v krizovem centru RIAPS pro ten Lexaurin. Mluvila jsem tam s psychiatrickou - ale rekla jsem jim, ze uz jsem na pondeli objednana k psycholozce, tak mi jenom predepsali ty prasky a rekli mi, at to necham na pondeli, pry je taky mozny ze to mam ted diky tlaku a uplnku anebo to mam z detstvi. Tak nevim? Kdyz tady tak ctu, tak taky obdivuju Pajku, jak to mohla vydrzet takovou dobu? Ja to mam teprve od ledna - to bylo jeste v pohode a nekomplikovalo mi to zivot, ale od cervna se to rozjelo naplno (a to jsou 3 mesice!!!) a uz ted je mi z toho na nic!

Lucko, kdyz rikam lecba, nemyslim tim Lexaurin. Ty mas uz takove fyzicke potize, vsechny je znam, ze Lexaurin uz te moc nevytrhne. Ja jsem brala driv jen samotny Neurol, bylo mi po nem lip, ale do toho kina jsem presto nesla. To jsou leky pro mene postizene nez jsme my, ver mi. Pajko, vim, ze se rozhodnes spravne. Ty stavy, ktere zazivas uz tolik let, me stacily 17 mesicu a nechapu jak to muzes vydrzet, tahnout tu karu sr...k dal. Jak rikam Neurol je anxiolytikum/antidepresivum, trochu mi pomohl, alespon prezit v praci, ale problem nevyresil. Jako ty jsi trpela na svych sluzebkach, na horach trpela jsem uplne stejne. Pracuju u aerolinek, takze se dost casto dostavam na exoticka mista. Za posledni rok jsem byla v Singapuru, San Diegu, vsude mozne po Evrope a myslis, ze jsem si neco uzila? H...o!Trpela jsem tam jak zvire, na celou exotiku kaslala a za Arabelin prsten, ktery by me okamzite prenesl zpatky do me postele v Praze bych dala milion, kdybych ho mela. Kdyz jsme v cervnu prileteli ze San Diega do Parize, po vylezeni z letadla mi bylo tak zle, ze jsem chtela pozadat o wheelchair. Normalne jsem si sedla na vozik, kdyz jsme cekali na kufry, a usedave se rozestkala lidi nelidi. Myslela jsem, ze uz do Prahy nedoletim. Kdyz jsem dorazila domu, jen jsem se spesne umyla, lehla si do postele a bylo mi tak silene, ze jsem myslela, ze umru. Musela jsem si vzit tyden dovolene, abych to rozchodila.Tak takhle to bylo s mymi vylety, naprosto nezavidenihodne. Az Seroxat (vim, ze uz ho nenavidis :-) jak o nem furt melu) pomohl. Anxiolytika mi byla prd platna, ta pomuzou prezit, ale ne zit a uzit ...

Začala jsem psát včera večer, ale vypadl mi u toho počítač, asi věděl proč.Jsem teď jakási ufňukaná ani nemá smyls nic psát, když vás to nepodpoří. Přemýšlím o tom, že ty problémy mám od svých 13-ti let, takže asi ani nevím, co to znamená, když se řekne "normální život". Nespěchejte na mě, já s tím něco podniknu. Každopádně jsem i přes ty své problémy dokázala v životě dost a většina mého i nejbližšího okolí nepoznala, že nejsem v pořádku. Je mi líto, že jsem nedokázala cestovat v době, kdy už to bylo možné a že jsem sebe a své děti ochudila a dost určitě pěkných vzpomínek a zážitků, sama jsem si netroufla a vymlouvala jsem se osm let na práci, takže jsem byla absolutně bez dovolené, dnes mi to i děcka vyčítají. Podnikla (já spíš protrpěla) jsem s nimi jenom dvakrát hory. Teď jsou už dospělí a je to pryč. Na druhou stranu jsem byla taková odvážná školačka, že jsem je na vánoce 1989 ještě s mojí maminkou nahodila do staré škodovky 105 a jeli jsme do Vídně, já + děcka 14,8,7 let a babička. Taky jsem byla párkrát sama na letišti ve Vídni přivézt nebo odvézt mého synovce Kanaďana, přibrat si ho na pár týdnů k těm svým dárečkům a komunikovat s ním v angličtině, protože tehdy ještě česky neuměl. Byla jsem na tom líp, ale u všeho byl taky pan Diazepam, to je fakt.Co píšete o lécích je více méně pravda, všechno by mělo být co nejvíc v rovnováze. Velkou bolest by měl člověk překonat léky a netrpět zbytečně a naopak nebrát je zbytečně na každé píchnutí.Lucko, Ty bys měla něco udělat. Pokud Tě okolí nechápe, je dobré ho informovat, tak aby pochopili. Už jsem tady odkazovala na článek v časopise Marianne, prosinec 2001, str.140 "Tichá sabotáž duše". Je to stručné a jasné. A čím dřív se začneš léčit, tím míň nepříjemných zážitků budeš muset ze svého podvědomí vytěsňovat, tím rychleji a snadněji se uzdravíš. Ale běž za psychiatrem, psychologa si nechej jen jako doplněk, dobré slovo na tuto poruchu bohužel nestačí. Nikdo jiný to za Tebe neudělá, tak se měj, dobře to dopadne (do kina chodit nemusíš, "I ženy mají své dny"... např., vždyť už si nějakou výmluvu najdeš) :-)

Ja uz jsem lecbu zacala. Pred 3 tydnama jsem se totalne zhroutila - uplne jsem se klepala a myslela jsem si, ze ani nebudu schopna dojet k doktorce - ze se proste nekde musim slozit. Ten den na me jeste rvala mama, co si to dovoluju nechodit do prace, ze me zivit nebude a at si teda najdu podnajem... No, nebylo to nic moc a od ty doby se s ni o tom nebavim. K doktorce jsem se nakonec prece jenom dostala a ona mi predepsala Lexaurin. Tak jsem ho zacala brat, odjela jsem na vikend k priteli a dalsi den jsem jenom jedla a spala. Od te doby se citim mnohem lip. Jenze vcera mi dosel, tak jsem si musela dojet pro novy baleni. V pondeli jdu poprve k psycholozce - slysela jsem, ze je dobra, tak uvidime. Dneska mam trochu radost z toho, ze uz jsem treti tyden v praci a jeste jsem nechtela utect. :) Taky je mi mnohem lip, kdyz si tady s Tebou muzu psat a vím, ze v tom nejsem sama a ze je to vsechno opravdu jenom psychika. Obcas jsem si totiz rikala, jestli nahodou nemam nador na mozku, kdyz se mi porad tak mota hlava. :)

Lucko,uplne stejne to bylo se mnou. Jednou me chytla z niceho nic ma prvni ataka a od te doby to jelo. 5 dni jsem z toho soku musela zustat doma a kdyz jsem prisla do prace strasne se mi motala hlava a byla jsem slaba jak moucha. Xkrat se mi stalo, ze me museli z prace odvezt domu, protoze mi bylo tak desne blbe, ze jsem to tam nemohla vydrzet. Nenut se do niceho co delat nechces. Kdyz to nejde, tak to nejde. Akorat se s tim stresujes jeste vic. Samotna anticipovana (očekávaná) úzkost je jeste horsi. Kdyz jsem mela jit nekam na vysetreni, nebo nekam na sluzebku, tak se muj stav zhorsil, jen predstavou, ze musim jit nekam, kde se nebudu citit v bezpeci. S pritelem si o tom rozumne promluv, ze mas ten a ten problem a necitis se v soucasne dobe na spolecenske akce. Tim se zbavis pocitu zavazku. Take mu rekni, ze se v nejblizsi dobe zacnes lecit a pokud ti leky zacnou zabirat tak jak me, tak do dvou tydnu od zahajeni lecby budes temer fit a pak nebude problem kamkoli s nim jit. Ale at se te snazi pochopit a je ti oporou v teto tezke zivotni zkousce. Rozhodne nejsi zadnej cvok a rozhodne se z niceho neobvinuj. Neni to tvoje vina, ze je ti tak jak je. Dulezite je, ze vis, ze lecba a uspecna lecba existuje. Proste nez zahajis lecbu, dej si voraz od vsech akci, nic si nevycitej, proste si rekni, ted mam problem, ktery se vyresi a mam pravo uzpusobit svuj denni rezim tak, abych do zacatku leceni delala jen to co chci a nestresovala se.

Ahoj Romco,to mas pravdu - ja bych do toho kina tak rada sla! Pak jsem si nadavala, jak jsem hnusna, ze to nedokazu. Obcas mam teda obdobi, kdy se citim lip a do kina jit zvladnu (to bylo treba predminuly vikend), ale stejne me tam prepadaji takovy myslenky jako ze se mi mota hlava a ze asi budu muset odejit. Me tyhle stavy zacaly asi v lednu - kdyz jsem po nemoci prisla do prace a tocila se mi hlava. Tak jsem hystericky volala priteli, at pro me prijede. Nebo jsme jednou jeli do mycky a ja tam dostala paniku, ze se udusim. :) Nejhorsi to zacalo byt v cervnu, kdyz jsem jela na dovolenou - ta cesta tam a zpatky ve me vyvolavala strasnou paniku a nejhorsi byl vylet na lod - to jsem kvuli tomu 3 dny nespala. Pak jsem byla dvakrat nemocna, obehala jsem vsechny doktory, porad jsem jim rikala, ze se mi toci hlava a ze se citim strasne slaba. Asi to taky souvisi s tim, ze mam nizky tlak. Jak je takovyhle pocasi, tak je mi na nic. Uz od pondelka me boli hlava a citim se strasne slaba - dneska rano, kdyz jsem jela do prace jsem si tak rikala, jestli to tady vubec vydrzim a jestli se pak doplazim domu. Jsem stastna, ze uz je patek a zitra nebudu muset nic delat. Ale mozna budu muset do toho kina, protoze jsem se to ze stredy snazila nejak presunout - ted uz asi zadny vymluvy nepomuzou. :(Libore, diky za radu, pujdu se podivat na tu stranku a objednam si tu knizku. :)

PAJKO, napiš něco, postrádám tvé příspěvky...

Lucko, úplně tě chápu, že se ti nechtělo do kina s přáteli. Mě když někdo pozval, tak jsem okamžitě začala vymýšlet výmluvy, proč tam jít nemůžu. Jen představa, že bych měla jít do kina, mě vyděsila. Připadala jsem si úplně k ničemu, jak to, že nezvládnu tak banální věc, jako jít do kina, do restaurace... Rady tvého přítele "nehrab se v sobě" a podobná moudra ti rozhodně nepomůžou. Tahle nemoc člověka ovládá nezávisle na jeho vůli. A vím, že bys chtěla jít do kina, ven, ale ono to prostě nejde. My nejsme depresáci, které by život nebavil, váleli se zbůhdarma v posteli, protože nás nic nebáví. Nás by to bavilo a strašně bysme se chtěli jít bavit, děsně po tom toužíme, ale prostě to nejde. Jedinou cestou ven z tohohle bludného kruhu je léčba.

Libore, potěšil jsi mě s tou hláškou, že jsi na počítači pomalu ty řádky nemohl přečíst jak se ti točila hlava. Měla jsem pocit, že tenhle příznak jsem měla jen já. Teď už je to v pohodě, po těch lécích to úplně přestalo. Ale byl to hnus, koukat do monitoru a po půl hodině mít takové motáky, že když se člověk zvedne, tak pak chodí jak ožralej.

Ahoj Zira.Asi chápu, jak to myslíš s těmi léky.Jsem taky z těch, kteří po lécích sahají, až už je opravdu móóóc zle.Ale tak maximálně Acylpirin, kapky do nosu nebo proti kašli.Když mi doktor předepsal ten opěvovaný Seroxat, docela jsem měla strach,co to se mnou udělá,a hlavně že to je na delší dobu.Ale teď už si s tím hlavu nelámu, protože je mi fajn a právě díky práškům. Bez nich to asi opravdu nejde.Vlastně asi jde - viz. LIBOR, ale kde to ztuha a já osobně nejsem tak silná, abych to zvládla.PAJKO, jestli Ti my žabáci můžem taky radit, připojuji se k Romči. Ty nás všechny podporuješ a radíš co nejdřív navštívit odborníky,tak zkus taky nějakou změnu. Nikdy není pozdě.Všem nám držím palce. Mějte se

Ahojte, po včerajšku sa cítim ako protivná ježibaba, ktorá nikomu nedopraje pocit radosti z toho, že mu je lepšie. Mala som asi napísat: mne je nanič, ale lieky si nedám ani za svet, lebo som tvrdohlavá ako - česky je to mezek, že?S liekmi je to niekedy tak, že niekto jednu noc nemôže spať, trošku ho bolí hlava alebo má iný menší problém - a hneď berie liek, alebo si myslí že má vážnu chorobu. Aj lekári sa mnohokrát nerozpakujú predpísať zbytočne silné lieky. Včerajšie riadky som napísala pre tých ?udí, ktorí nie sú na tom až tak zle a antidepresíva nepotrebujú. Viem, laikovi je to ťažké rozlíšiť, aj lekári skúšajú, čo pacientovi zaberie.Najťažšie pod?a mňa je, potom sa od tých liekov dostať. Tak, ako sa to podarilo Andree1. Takéto myšlienky, doložené dosť pesimistickými príkladmi z môjho okolia ma včera obšťastňovali, keď som písala. Môj pesimizmus asi spôsobila zmena počasia, túto noc som zle spala. S?ubujem, že sa ho nabudúce pousilujem vyvarovať.Pajka, bodaj by si mala pravdu, že budem OK, ale už mi to dosť dlho trvá, tak neviem... Mňa by takéto problémy v mladosti asi zložili. Nielen kvôli lekárskej vede. Hovorí sa, že lekár urobí 50 percent práce na uzdravení pacienta. Ale tých zvyšných 50 musí urobiť pacient. (túto múdrosť som kdesi čítala) Zaspomínala som si včera, aká som bola dovtedy, kým sa mi narodilo prvé dieťa, a pochybovala som o tom, či by som zvládla tých mojich 50 percent. Vy, ktorí tu diskutujete, však pod?a toho, čo píšete, určite nie ste ten prípad.

Lucko,tu knížku od Mudr.Praškalze objednat na www.grada.czpřijde ti zhruba za 45 dní

Ahoj lidi,Pájko, taky nejsem pisálek a když jsem chodil na terapie chtělo se po mě dělat grafy. No dopadlo to vždy tak,že den před sezením jsem to matlal do počítače a tisknul.Nemohl jsem třebas v práci vyndat čtvrtku a naní zničeho nic si to zčít linkovat. Nevím jestli to máš v té knize napsané,ale na 100% každý z nás si většinou přivede ataku hyperventilací (zkrácené rychlé dýchání- nemusíme si toho ani všimnout,stačí jen nepatrná odchylka - a je to tady)Když mi to přepadlo venku hned jsem si to uvědomil a zkoušel to ovlivnit, ale jak jistě každý ví je to také spoštěno myšlenkami)Dýchání si musím cvičit nejde přeci jen o přečtení a myslet jsi seš borec tak a ted je ti líp.Jak popisuje knížka veškeré tělesné příznaky (motání,pocit omdlení,brnění,chvění,třes,deperzonalizace,bušení srdce,rychlí tep,svírání na hrudi,bolest hlavy,píchání u srdce,píchání hlavy,tuhnutí šíje,necitlivost končetin... má právě na svědomí ta naše hyperventilace (Mudr. Praško)Člověk se musí také učit relaxovat pravidelně každý den a stejnou dobu.Přehodnotit svoje katastrofické myšlenky jako bušení srdce,těžké dýchání "to je infarkt" na infarkt to být nemůže: protože mám za sebou vyšetření EKG,echo srdce... a ta nic neprokázala,nemůže to být ani proto protože jsem to už zažil vícekrát a nic se mi nestalo,bolest se při zátěži nezvyšuje a není skličující, po chvíli odezní......Před chvilkou jsem to zkusil znovu jít nakupovat a řízeným dýcháním se mi to podařilo utlumit. Mám z toho radost.Vím,že léky to usnadní dříve ale těm expozicím člověk stejně at chce nebo nechce neunikne, jestli ovšem chce a Vím kdo tyhle stavy zná a má je tak chce!!!Ještě k tomu dýchání v knížce je popisováno jako na nádech-stát výdech-stát v rytmu asi 3-1-3-1 (8-10 dechů za minutu).Snad to někomu trochu pomůže :-))Lucko:Všichni jsme si tím prošli určitě by jsi měla zkusit nejdříve nějaká antidepresiva viz, příspěvky.Chodit na terapie.A hlavně bojovat,já osobně když jsem sem poprvé zabrouzdal,tak jsem na ty řádky skoro neviděl jak se mi točila hlava. A ted můžu říci,že jsem na tom o 70% lépe. Hlavně se tady pořádně vypiš a ponadávej. Nám všem si myslím to hodně pomáhá :-))Vydrž bude líp,dá se to 100% vyléčit, jen se musí začít brzy a necouvnout. Nejlepší je kongentivně-behaviorální terapie spolu s antidepresivama.Uvidíš bude ti zase líp!!!!!!!!!!Mějte se Libor