Panická porucha

Libore, je fajn, ze se snazis to zvladnout bez prasku. Nevim, jak celkove hodnotis svuj stav. Ja jsem s tim bojovala bez lecby 17 mesicu. Me ani tak netrapily silne ataky, ty jsem mela za celou dobu asi 3x, ale celou dobou jsem trpela uzkosti. Moje stavy jsem popisovala. Byly dny kdy to bylo lepsi, dny kdy to bylo horsi a nekdy to bylo docela peklo. Ale i kdyz jsem se citila relativne dobre, stejne to tu porad bylo. Znam to, clovek vyleze z baraku a nejradeji by zdrhnul hned zpatky, ale kdyz neutece tak to vetsinou rozchodi. Ale s tim se neda plnohodnotne zit. Branis se lekum, ale mam pocit, ze nelecene stavy uzkosti nas poskozuji mnohem vic, nez brani leku. Lepsi brat pul roku, rok leky, a citit se dobre, nez byt bez leku a citit se mizerne. Clovek vyhodi nejlepsi leta zivota zbytecnou snahou, kdyz pomoc neni tak tezka. To tedy mluvim za sebe. Me vyoperovali stitnou zlazu a taky musim brat prasky cely zivot. Lide, kteri maji vysoky tlak, musi take brat leky cely zivot, ale to nam nehrozi. Muzeme se vylecit do jednoho roku. Jasne, muze se to opakovat, ale s tim musime pocitat. Z toho stresu a uzkosti nam tak akorat hrozi onen vysoky tlak a pak se tech prasku fakt nezbavime. Moje rada je, z vlastni zkusenosti, vykasli se na to sysyfovske valeni kamene do kopce a zvol schudnejsi a rychlejsi metodu. Nechci ti do toho kecat, rozhodnout se musi clovek stejne sam. At se rozhodnes jakkoli, drzim palce i na nohou.

Janino, to je super, zes u toho psychiatra byla. Beru to same 2x0.25 Neurol a 1x Seroxat. S tim Seroxatem jsem radsi zacala na pulce prasku prvni tyden, pak 3/4 dalsich pet dni a pak celej. Priprav se na to, ze ti mozna bude prvnich par dni trochu zle od zaludku, ale neni to nic tragickeho. Ja jsem aspon zhubla dve kila :). Ale taky ti nemusi byt vubec nic. Moje kolegyne brala Deprex a od prvniho dne ho snasela uplne pohodove. Doufam, ze ti to pomuze tak jako mne. Seroxat mi fakt sedi. Psychiatr mi rekl, ze ho pise i sve dceri, takze si muzu byt jista, ze me necpe zadnym dryjakem.At ti to dobre dopadne !

Ahojte spolubojovníci.Tak už to mám za sebou, tedy tu první návštěvu psychiatra. Musím říct, že za tu hodinu, než jsem to ze sebe dostala, jsem měla pocit,jako bych měla za sebou nějaký světový rekord.Tak unavená ale šťastná.Samozřejmě jsem dostala prášky (Neurol 2x0,25 ; Seroxat 1x), tak jen čekám, co to se mnou udělá.Zatím se po nich cítím jako sfetovaná, ale jinak celkem fajn.Takže znovu všem děkuji za podporu, hlavně Soni, protože ta mně k tomu rozhodnutí vyloženě dokopala.DÍKY, DÍKY, DÍKY.Snad už bude čím dál tím líp.Mějte se a DRŽTE SE. PA

Součástí kognitivně-behavioralní terapie je sebeodměňování, které se někomu může zdát trochu srandovní, ale věřte, že to asi má něco do sebe. Mě tedy upozornil doktor, ať to nepodceňuji a snažím se opravdu za každou zvládnutou expozici odměnit něčím co mi udělá radost.Celé to tedy spočívalo v tom, že když už jsem v rámci terapie musela vyzkoušet cestu metrem, jela jsem tedy někam, kde si můžu něco koupit:-) Trochu se tato metoda prodraží (u mě tedy hlavně manželovi:-)) ale faktem je, že jedete-li MHD s novým tričkem, kalhotama, nebo nějakou drobností, která Vám udělá radost, jede se Vám najednou nějak líp a už si z té cesty nepamatujete jen to zlé co se Vám honí hlavou, ale zároveň i máte z něčeho radost, takže celý ten zážitek prostě není jen a jen negativní.

Tak jak jsem předpokládal dlouhé období klidu narušil atak. V sobotu jsem se rozhodl vyrazit s přítelkyní na nákupy. Jen než jsme stihly dojít na zastávku asi 5x po sobě jsem měl pocit jakoby mi přeskočilo u srdce a potom se to opakovalo asi 3x. No a bylo to tady. Rozklepal jsem se jak ratlík (ruce-nohy). V tu chvíli jsem chtěl nejraději utéct zpátky domů.Kolem projížděla zrovna sanitka a moje přítelkyně ze srandy mi navrhla,že na ní mávne at zastaví,no tak to mě docela pobavilo :-)) Samozřejmě,že si dělala jen legraci, pak jsem si vzpoměl na Andreu kudy chodila tudy padala. Vlezl jsem do tramvaje a jel směr centrum.Světe div se nákupy mi nevadily prolezli jsme celou Prahu a domu přijeli až za 6 hodin.Byl jsem nakonec rád,že jsem neutekl,protože v centru Prahy jsem byl naposled před 2 lety. Moc jsme toho nekoupili,je to tam hrozně drahé,ale zato to byl krásný výlet.Sice ted se druhý den cítím pořád divně,ale celkem to jde.Čágo Libor

Pro Nicol:Tak s tou sedestailetou pani jsi to trefila. Ja jsem si ve svych 29 letech pripadala jak sedmdesatileta. Pripadalo mi, ze si nekdo pres noc drze vzal moje, zatim snad jeste mlady telo, a namontoval mi prave to sedmdesatilety. Dokonce jsem se pristihla, kdyz jsem sedavala v casech nejhorsich stavu doma na balkone, jak zavidim starym babkam, jak se prochazeji, debatuji, venci psy. Pochopitelne i ony maji problemy, ktere je trapi, ale nase onemocneni, prestoze neni v porovnani s ostatnimi nemocemi az tak zavazne, nas uplne imobilizovalo a odtrhlo od normalniho sveta. Kolikrat jsem se rouhala, i kdyz jsem ateista, ze lepsi je mit drevenou nohu nez tohle.Mej se Nikol, vysvobozeni urcite prijde.

Ahoj lidi, tak jsem zpatky z Barcelony a svete div se kastanety moje nervy nerozbrnkaly, jak se vyjadrila velmi vtipne Pajka. Tahle cesta byla skutecne vyborny experiment. Stejne tak, jak jsem nenavidela obchodaky, tak jsem nenavidela letistni haly. Jakmile jsem na takove misto vlezla, tak se zacaly dit veci. Pripadala jsem si jak v nejakem avantgardnim filmu. Znate to, hlavni hrdina stoji uprostred zaberu a vsechno kolem nej se toci. Nemohla jsem se otocit doprava ani doleva, vsechno se zacalo jakoby trhave hybat, tocit, tlak v hlave, gumovy nohy, no peklo. Abych tyhle stavy (pred Seroxatem) vubec zvladala, musela jsem se okamzite chytnout nakupniho resp. zavazadloveho voziku. Clovek mel pocit, ze aspon jeden pevny bod existuje. Jit do obchodu jen tak s nejakym kosickem nebo po letisti jen tak s prazdnyma rukama, tak to jsem se citila totalne ztracena. Vzdy jsem se musela neceho krecovite drzet, alespon vlastni kabelky. A ted, k memu uzasu, na letisti v pohode. Zadne motaky, dreveny nohy a podobne symptomy. Co se tyce letu samotneho, nerikam, ze letani miluju, ale zase me nijak vyznamne nestresuje. Vetsina z vas, jsk jsem cetla, ma problemy v dopravnich prostredcich. Tenhle jediny symptom se mi po celou dobu onemocneni vyhnul. Prave naopak, kdykoliv jsem vlezla do autobusu, sedla si k oknu, najednou ze me vsechno spadlo. Automaticky mi najel nepritomny pohled do oci, zadivala jsem se do dalky a ocitla se ve svem vlastnim mikrosvete bezpeci, kde po me nikdo nic nechce, s nikym se nemusim bavit a nechate volne myslenky plynout. Kazdy mame takove misto, kde se dokazeme zklidnit. Kdyby jsme ho nemeli, tak uz asi debatujeme v postylkach s pletivem v Bohnicich. Pravda, kdyz zastavil autobus na cervenou, okamzite me to vytrhlo z me nirvany a zacala jsem byt nervozni. V duchu jsem si rikala "sakra jed uz, cervena necervena, nebo se mi neco stane". Takze autobusy, letadla, vlaky docela v pohode. Jo, ale clovek z toho autobusu taky musi vylezt, a pak zase tahle nekonecna uzkostna show pokracovala. Motala jsem se jak nametena, mela jsem pocit, ze co chvili mi nohy urcite vypovi sluzbu. A ted zpatky do Barcelony. Letiste v pohode, let v pohode, ubytovani taky. Vecer jsme sli na trihodinovou prochazku a to jsem malicko citila takovy ten znamy sviravy pocit v krku a zaludku. Nevite kam jdete, kdy se vratite, cizi mesto a lidi. Nastesti Seroxat tento souboj s uzkosti vyhral. Druhy den vecer jsme absolvovali vyjizdku autobusem po pametihodnostech a spolecnou veceri s celou tou pracovni partou. To byla dalsi zkouska. Ja a restaurace! Boze, kdy jsem tam naposledy byla? A probehlo to uplne hladce, konecne jsem mela pocit, ze vse je na spravne ceste. To k vyletu. A pozor, v nedeli jsem byla v Tescu na Zlicine ! Sama, mestkou dopravou 2x prestup tam, 2x na zpatek. A bylo to super, uz dlouho jsem si tak nadherne nezanakupovala. Jezdila jsem mezi regaly, zkousela obleceni, dokonce jsem nadsenim, ze mi je dobre tancila v prevlekaci kabince! Takze vsem spolutrpitelum: Ti kdo se boji k psychiatrovi, jdete tam, vuli to vetsina z nas nikdy nezvladne. A my nemame 5 zivotu abychom je mohli marnit tim, ze si budeme dokazovat, ze nejsme zadne blaznive backory a ze to zvladneme i bez prasku. Uz 4 tydny beru Seroxat, k tomu 2x 0.25 Neurol a je to cim dal lepsi. Neurol sam o sobe je fajn vec, ale je to s nim jak s prasky na boleni zubu, dokud se zub nevyleci, nikdy nebude mit clovek pokoj. Takze Neurol ano, ale k tomu take nejaky lecebny prostredek. Myslim na Vas, drzim palce a zase napisu. Drzte se!

Ahojte, sledujem, že rozhovor trošku utíchol, a verím, že vám nie je tak nanič z počasia a ročného obdobia, že sa ani nechce písať?! Napíšem preto, ako som to v poslednom príspevku myslela s autosugesciou a "čarodejníckymi" vlohami. Tento príbeh sa mi stal pred 6 rokmi: Jedna moja známa, žena vo veku okolo tridsiatky, ochorela. Vedela som len, že má čosi s p?úcami. Bolo to v lete a ja som odcestovala na dovolenku. V poslednú noc pred odchodom sa mi nadránom sníval divný sen. Videla som v ňom moju známu a pri nej ostré bodové svetielko. Potom som sa zobudila. A o nieko?ko dní som sa dozvedela, že práve v ten deň moja známa zomrela. To?ko príbeh. Behajú mi zimomriavky, len keď si na to spomeniem. Podobných situácií som zažila nieko?ko, nešlo však len o predvídanie úmrtia. Mám pocit, že tu kdesi je k?úč k mojim pocitom úzkosti. Túto senzitivitu (alebo neviem, ako to nazvať) som pravdepodobne zdedila po mame, ktorá sa nikdy na psychické problémy nesťažovala a stále je plná elánu. Nikdy mi ale o svojich zážitkoch nerozprávala, spomína len jeden - telepatiu. Možno, že tiež nevedela, čo si má o tom všetkom myslieť... Nemáte niekto podobné skúsenosti? Pajka, čo na to Ty ako odborníčka?

Ahoj lidicky,tak opet po delsi dobe jsem u vas.Se mnou to neni tak jednoduche,tedy spise pro me to neni tak jednoduche dostat se k Netu,ale hura,dnes se to povedlo.Musim rici,ze posledni dobou to stale neni ono. Mam snizeny Zoloft,ze by tim? Ale ja chci vydrzet to snizeni a dostat se pomalu ale jiste do pohody,ve ktere jsem relativne byla.Ono hlavne cloveka/panikare rozhodi zjevne malickosti...Tak napr.lecim se se stitnou zlazou.Jakmile jsem se dozvedela,ze krevni test neni uplne dobry,lup ho...premyslecka....!!!!Udelala se mi na ruce nejaka oskliva vyrazka asi z bazenu /jsem v nem temer denne/ a opet panika...co to je atd.Je to fakt nekdy nestesti.Kolikrat jsem uz temer na dne. Ne,ze bych nikdy nebyla vice,byly i horsi casy,ale na cloveka preci jen padne splin. Rikam si je mi 25let a vnitrne si kolikrat pripadam jako bych byla sedestileta pani.Jak ale ted udelat,abych se odreagovala sama od sebe! Vim,ze za cas bude opet lepe,ale stejne bych uz byla rada kdyby to jednou pro vzdy prestalo.mejte se vsichni krasne a drzme si palecky,papa z velke dalky

Ahojte lidi,Libore, diky za programek, urcite ho vyuziju. Jak se vsichni mate? V patek to bylo hodne slabe... Ja nevim co se se mnou deje. Uz 2 dny jsem jak opila. Miluju život. vzduch, kraviny mych deti... Jenom si rikam, jestli to jsem ja, nebo jestli mam nejakou "spatnou" serii tablet. Je to hodne fajn, ale pripadne mi to hodne hodne HAPPY - az tak nezvykle. A misto abych uvazovala nad tim, ze je mi dobre, uvazuju nad "vadnou" serii. No chapete to? Je to zvlastni, protoze, jsem byla u me psycholozky, ktera mi rekla, ze mam chodit casteji....Preju prijemny vikend!

http://www.telecom.cz/infocentrum/o_cem_se_mluvi/precislovani_telefonnich_stanic/precislovani_10.php

Tak ted z jiného soudku.Jelikož se blíží přečíslování telefonních linek, je na stránkách telecomu prográmek,který zjistí nové číslo po přečíslování. Protože toho hodně provolám (zejména pracovní kontakty) tak jsem byl štastný jako blecha,že něco takového existuje.Najdete ho na adrese:Program je umístěný vlevo na pátém místě žlutě zabarvený.Myslím,že se to bude hodit většině.ČágoLibor

...ten boxovací pytel by som vylepšila fotografiou šéfa, nepodareného bývalého partnera či partnerky alebo klebetnej kolegyne :-)Pajka, máš pravdu. Chce to optimistický poh?ad na svet. Dnes sa od rána snažím potlačiť ospalosť vtipom, ale niekedy mám také nálady, že som nespokojná nielen s vlastnými deťmi a celým mojím okolím, ale celý svet mi pripadá na h....Rozmýš?ala som nad tým, čo tu odznelo o sugestibilite. Keď som pred necelými 2 rokmi prvý raz užila calabron, bolo mi doteraz najhoršie. Nevo?nosti spojené s úzkosťou som mávala skoro každý deň, často aj viac krát. V situáciách, keď som išla po vonku sama, v samoobsluhe ma oblieval pot, v aute pri šoférovaní (ale nevzdala som to vtedy a ešte žijem), v zle vetrane miestnosti (a takých býva v zime dosť). Aj d?žka týchto pocitov sa mi predlžovala. Od pár sekúnd až ... Vlastne ani neviem, ko?ko to trvalo. V porovnaní s Vami niektorými to nebolo silné. Neodpadávala som, a s vypätím vôle som pokračovala v činnosti, ktorej som sa práve venovala. Okoliu som neoznamovala, že mi je zle, iba, pokia? som bola v miestnosti, vyšla som radšej von na vzduch. Snažila som sa to nejako premôct. Nevedela som, ako to mám robiť, len intuitívne som sa zhlboka a pomalšie nadýchla a to som opakovala. Cítila som, že musím dačo urobiť, lebo sa to zhoršovalo. Vtedy som dostala darček

Tu knížku od MUDr.Praška čtu velice pomalu, ale musím říct, že když se tam dočtu, že při atace dochází např. i k odkrvení okrajových částí těla a kůže, mám najednou vysvětlení, proč "se necítím", řeknu si: "To se jenom moje krev přemístila do svalů nastartovaných na výdej energie" a už tak nepanikařím. Proto by tyhle skutečnosti měl každý znát. I to, že utlumení dýchání je proto, že organismus je přezásobený kyslíkem. A kdo má možnost tu nahromaděnou energii nedestruktivně vybít, pobíháním ( boxovací pytel by taky nebyl k zahození :-) ) apod., tomu se musí mnohem rychleji ulevit.

Libore, já se také řídila články MUDr.Praška a tím jak je rozdýchávání popsáno v knížce. Cvičila jsem to tak cca měsíc a do dnes neumím poctivě říct, jestli jsem ty záchvaty rozdýchala, nebo zmizely tím, že jsem se začala soustředit jiným směrem. Ta dechová cvičení mi taky nebyla nijak příjemná, taky jsem měla pocit, že mě v dýchání spíš omezují, ale výsledek tu byl a pak už tu hlavně byla téměř 100% jistota, že když pocítím, že na mě leze nějaký záchvat, tak stačí málo a je to pryč.

Zira, ale veď to nebola blbosť. Je predsa tak príjemné nechat sa hojdať a pre dospelých. Starostí si ešče v živote užije! Nevyplývá z toho, že máš líného potomka, jenom mu dáváš pocítit, že jsi starostlivá a milující maminka a to se ti v dobrém vrátí :-)

?udkovia, ja len čítam a súhlasne prikyvujem hlavou. Záchvaty a nevo?nosti po vyriešení problému, keď už je pohoda, tréma pred verejným vysúpením i konštatovanie, že keď je niekomu fajn, nedokáže si úzkosť vyvolať. Výstižne ste to popísali. Mňa v posledných dňoch lepšie naladil sled hektických udalostí doma i v práci. Nebolo to síce všetko len príjemné, ale som spokojná, ako sa všetko podarilo. Mám pocit, že aj stereotyp a nedostatok aktivity mi vadí (chýbalo mi v lete tých 120 percent...)Ešte sa vrátim k výchove vlastných potomkov. Bola som vybavovať za moje dieťa prihlásenie sa na krúžok, lebo jemu sa nechcelo. Mne to zasa nepadlo zaťažko, rada vybehnem von. Nakupujem (najradšej na trhu, nemám rada ve?ké supermarkety) niekedy aj na tri krát. Keď je už nakúpené, tak si nejaký dôvod už nájdem. Tak, ako včera ten krúžok. Dotatočne som si uvedomila, že to bola blbosť.Moje dieťa nie je bábätko, ale vo všetkom sa spolieha na mňa a nič si ani nebude vedieť vybaviť. Potom som doma urobila prednášku o lenivosti. Výsledkom bol umytý riad a tak som si musela nájsť inú robotu, keď sa mi nechcelo sedieť pri televízore :-) Želám Vám príjemný deň.

Milá Andreo1 rád bych se tě zeptal na to rozdýchávání,jakým způsobem ses to učila a jak dlouho. Já jsem to zkoušel podle článků od Mudr. Praška,které jsem objevil na netu,ale moc mi to nešlo,spíš jsem měl pocit jakobych přestával dýchat.Rád bych se to naučil.Dík za radu.Pájko,já jsem to psal v takové rychlosti,že jsem zapoměl uvést i to,že ataku prožívám i po boji stejně jako ty,když už nic nehrozí. Místo pocitu radosti z úspěchu jsem hozen do boje proti ničemu nic nehrozí a pak nastane ten známý kolotoč myšlenky pocity,fyzické příznaky. Avšak stačí v tu chvíli dostat jiný úkol tak to za určitou dobu potlačím a je fajn.Jano, když si nemůžu lehnout a přepadne mi to venku,tak se snažím třeba masírovat mezi palcem a ukazováčkem reflexní bod a v duchu si předříkám s nádechem dobrá energie do mě a s výdechem špátá pryč.Možná to přijde absurdní. Nebo taky štrachám v tašce,snažím se číst (i když to většinou nejde) pozoruji okolí a v duchu třeba něco počítám,přemýšlím o lidech co asi dělá ten a ta... a najednou zjistím že atak je pryč.ČágoLibor

Jano opravdu jsem nebyla schopna jit pred barak, dosla jsem treba do patra pod nami a to bylo maximum! Pak prisla doba kdy jsem uz schopna byla, ale radne pod praskama! Bez prasku nejen v sobe, ale i pri sobe, jsem nesla ani s kosem! Pak jsem si prosla odvykaci kurou, to byl docela ocistec a pak uz jsem chodila k MUDr.Praskovi a dostala leky, ktere mi pomohli prekonavat nejhorsi a postupne jsem s nimi zvladala krok za krokem vse, co jsem drive nezvladala. Samozrejme to trvalo a samozrejme jsem prosla nekolika mnoha zachvyty v MHD a podobne, ale lepsilo se to. Pak jakoby prisla az euforie z toho jak jsem sikovna!!!! ze dojedu sama do IKEY :-))) No a po vysazeni tehle leku jsem uz byla nejak nastartovana spravnym smerem, takze jsem plynule pokracovala a zvladala cim dal vic situaci a kdyz se objevily nejake naznaky zachvatu, tak jsem je umela nejak zvladat, rozdychat, rozptylit myslenky..., proste jsem najednou ucitila nejkou nadvladu.

Musím se ještě vrátit k tématu lékaři:Včera mi omylem odpoledne na telefon do práce zavolala nějaká žena. Mluvila strašně potichu a neartikulovaně a chtěla psychiatrii. Nejdřív jsem si myslela, že mě někdo trénuje, ale pak jsem s ní začala mluvit, díky svým znalostem a zkušenostem asi i dost odborně. Měla v sobě 6 lexaurinů a 3/4 litru vína, jedna doktorka-psychiatr ji nechtěla kvůli pojišťovně, druhou jsem nakonec vypátrala a ještě byla v ambulanci, ale absolutní nezájem: "Je ve špatném stavu? No to má teda smůlu." Žádná aspoň orientační otázka, o pomoci v nouzi nemluvím. Už jsem se nemohla dovolat na tu paní zpátky, ale dnes se mi to podařilo a jak se znám už asi pohlídám, aby před ní nezavírali dveře. I kdyby byla alkoholička, tak i to je diagnóza, se kterou by se měl odborník zabývat. Vnímám to jako obrovský problém, když je člověku opravdu hodně špatně a nikoho silného vedle sebe nemá, nemá ani šanci, sílu, odvahu a já nevím co všechno, tuto bariéru sám překonat. Měla by fungovat, ale být opravdu funkční nějaká centra první pomoci.Je mi z toho dost smutno, přiznávám.