Panická porucha

Jarku, co chceš poradit? Jestli se v našich příznacích poznáváš, tak diagnózu už vlastně víš. Xanax (=český Neurol - předepsaný od psychiatra je zadarmo) je lék proti záchvatům a fakt, že Ti pomáhá neznamená, že jsi na něm závislý (dlouhodobé užívání neznamená ještě závislost). Jak často a kolik ho bereš? Doporučuji Ti zajít k odborníkovi. Určitě je ve Tvém okolí psychiatr nebo psycholog, kteří mají dobrý kredit a popovídej si, aby Tvoji léčbu někdo řídil. Možná jsi schopen žít bez potíží i bez léků. Nemůžeš tím nnic pokazit, naopak. :-)

Už delší dobu pročítám tyto stránky a je velice dobře že jsou.U mně tyto problémy začli zhruba před 10lety.To jsem chodil k mojí obvodní lékařce půl roku,spolykal jsem různé léky aniž by mi řekla co mi vlastně je.Asi po půl roce mně na LPK sdělil pan předseda komise že jsem symulant a že jse mi nechce dělat.Přitom jsem dělal práci která mně bavila a do dneška baví pořád i když už zdaleko většíma problémama než když jsem začal chodit po doktorech.Dneska jsem závislý Na Xanaxu bral jsem snad všechny léky o kterých vy všichni píšete na těchto stránkách.A to do dneška mně ani jeden z těchto doktorů neřekl vastně co mi vůbec je (oni to prostě neví).Tak vás prosím zkuste poradit.

Možná, že teď je ten správný okamžik, kdy se přeladit pár poznámkami o trávení dovolené.Jeli jsme do Alp. Už cesta po zaplněných dálnicích v horku, prudkých lijácích, bouřkách, kolísání teplot je nepříjemný stres. Dále nikdy netuším, kam vlastně jedu a jsem z toho nervní. Toužím vyhnout se lidem, horku, mít blízko do bezpečí.První túry jsou nejhorší. Mířím a nevím na jak dlouho a kam, vždycky bojuju více či méně úspěšně s panikou a chutí přemístit se rychle domů. Pak si celkem zvyknu. Bylo tam málo lidí a božský klid. Jeden den jedeme lanovkou - velkou kabinou - k jezeru do výše asi 2300 m n.m. Mísí se ve mně klaustrofobie, agorafobie, fobie z výšek, z rozlehlých prostor... Mám snad všechny fobie. Pak jsem si rozkázala, že mně musí prostě být lhostejné, že tou lanovkou musím jet, spadne, tak spadne, já se budu kochat krásami přírody a docela se mi to i daří. Lanovka je velmi rychlá, takže než se stačím leknout, jsme nahoře. Rozhodli jsme se obejít jezero (procházka cca 3 hodiny). Z počátku ztrácím klid a mám blízko k panice. Lehnout na břicho, kravských h.... tam bylo až dost. Začnu bojovat tím, že obdivuju každou kytku, zajímavé oblázky, fotím, fotím, fotím: detaily kytek, nádherná panoramata a chci to mít za sebou. Pak je to za námi a jedeme dolů a já jsem šťastná, že jsem to zvládla. Už během té cesty jsem v duchu pojmenovala slovy, to co jsem roky cítila v podvědomí: Často si neumím vychutnat přítomnost, sílu okamžiku. Já ji protrpím a to úžasné prožívám až pak. Ale nakonec i to je v konečném efektu pozitivní... Co myslíte?Často jsem si v životě říkala: "Kamarádko, ty se tím životem probojíš, místo, abys ho normálně prožila, vychutnala!" Někdy bylo líp a někdy hůř, ale člověk by se opravdu neměl zastavit a položit "na břicho", ale jít a vnímat a přemýšlet co nejvíc pozitivně. Často je to velmi těžké, ale je to vždycky možné a já nám všem přeju, aby se nám dařilo, docílit toho :-)A co vy?

Libore a všichni z Prahy a zatopených oblastí. Myslím, že "kdo nezažil, nepochopí". Už ty záběry v TV jsou hrozné. Takové situace stmelují lidi a dávají zapomenout na osobní "malicherné" problémy. Já poslouchám rozhlas a sleduji zprávy na internetu, zdá se, že už bylo nejhůř...?

Zdravím,Pájko mě sice voda nikam nevyhání, ale musím zůstat doma nemůžu jít do práce. Bohužel spojení je přerušené tramvaje nejezdí je tady spousta vody.Já mám to štěstí,že bydlím na kopci.Ale ty sirény a houkání je deprimující. Musel jsem jít dřív z práce abych stihnul dojet domu. Měl jsem to štěstí protože to byla jedna z posledních tramvají která tou oblastí ještě stihla projet. Všude byla jenom voda,jeli jsme pomalu. Cestou jsem taky viděl jak ve Vltavě plavala i nějaká chatka či stánek,kusy kmenů.měj te se Libor

Dnes nejsem schopna myslet skoro na nic jiného, než na ty zatopené chudáky. Celá atmosféra kolem velké vody je velice skličující, protože mám silný pocit bezmoci... Nám na jihu Moravy je zatím upršeně, ale v podstatě nás voda nikam nevyhání ...

Pajka,to Ťa obdivujem. Zostať sama po viacročnom manželstve je aj sama osebe záťaž. A k tomu 3 deti, o ktoré sa treba starať, ale aj živiť ich, zarábať... Nemala si to ?ahké. Hoci, hovorí sa, že ťažkosti človeka zocelia, že viac zvládne. Je fakt, že keď sa mi nahromadia doma nejaké problémy, venujem sa im a vôbec mi nie je zle. Asi mi nemá čas byť zle. (?) Stalo sa mi ale, že keď už bolo po starostiach (boli to zdravotné problémy v rodine), tak som sa asi mesiac cítila nanič ja. Nebýva mi ale až tak zle, aby som sa s tým musela priznať. Doma nechcem znepokojovať, kamoške som len začala hovoriť, že mi občas búcha srdce a už sa na mňa tak divne, vyvalene pozrela. Radšej som jej už nič nepovedala, len som sa zasmiala, že keď bude niekedy potrebovať odborné rady, ako prežiť klimaktérium, nech sa obráti na mňa :-) Neviem, či som plachá. Navonok tak určite nevyzerám. Ale je fakt, že sa ťažko zdôverujem druhým. To skôr priatelia a známi všeličo porozprávajú mne. Tiež sa snažím o otvorené vzťahy s deťmi a som rada, keď mi kadečo porozprávajú. Syn mi nedávno po dôvernejšom rozhovore povedal, že som jeho slniečko do nepohody. Potešilo ma to možno viac, ako jeho ten rozdebatovaný problém.

Libor,predstava liečenia teploty v práci v mrazáku ma v tomto daždivom počasí dobre rozosmiala. Ale ja som tiež asi podobná, ani neviem, kedy som naposledy maródovala s chrípkou. A o experimentovaní sa naozaj ?ahšie píše, ako sa to robí v praxi :-( Mňa k tomu vlastne tiež donútila známa, ktorá mi ten Calabron ešte aj kúpila a doniesla. Sama by som si ho asi nebola kúpila. Najskôr som si ho postavila na stôl, pozerala sa na krabičku a povedala som si: Tak toto budeš jesť, keď sa nepozbieraš. Ale celkom to nepomohlo:-) Po nieko?kodňovom váhaní som si vzala menšiu dávku, ako písali na obale a čakala, čo to urobí. Zaúčinkovalo to dosť silno, ledva som mohla hýbať jazykom a trvalo to zo 2 hodiny. Myslím, že som dosť senzitívna na lieky, ve?a som ich zatia? v živote nepojedla. Preto som si určovala dávkovanie sama, tak, že keď mi bolo zle, užila som pol tabletky. Aj ešte užijem, keď bude treba. Teraz cez leto nemusím brať nič, chvalabohu, a dá sa to vydržať.

Ahoj, tak jsem dneska dorazila z krátkodobé dovolené.Už jsem se těšila na Vaše psaní,ale bylo to tu nějaké mrtvé.No, dneska jsme si užili,jeli jsme z Plzně domů,ale ty záplavy no děs a hrůza.Když jsem to viděla na vlastní oči a sama jsem se brodila v autě vodou né teda sama,ale s manželem tak to bylo fakt neskutečný .V Praze samé uzávěry a tak jsme museli čekat v koloně skoro 4 hodiny.Občas mi blesklo hlavou co kdyby se mi udělalo ....co teď,ale myšlenky jsem hned zaháněla a snažila se myslet na něco jiného,docela se mi to podařilo a záchvatek nepřišel uf.A co vy ,jak zápasíte?Dovči jsem si užila tak jeden den a to v lese na kole bylo tam krásně,ale pak už jen a jen pršelo tak jsme jeli dom.A co ty Libore jak si dopad u nového lékaře.Napsal Ti nějaký léky anebo bojuješ sám?Pajko minule jsi psala,že nám popíšeš Tvé zážitky z dovolený tak nezapomeň.Soňo a co hfan už je fit?Mějte se hezky a pišteJana

Soňo, Ty si schválně přečti své první příspěvky a uvidíš... :-)I mě ta velká deprimuje, ale některé věci nelze změnit, tak se s tím netrap. A se záchvaty si už umíš přece poradit...

Diano, krásnou dovolenou bez problémků a nemysli na šéfa! Ať máš krásné počasí a sluníčko i na dušičce. Já jsem zjistila, že si pěkné věci užívám, až si je odžiju (protrpím). Napíšu víc

Ahóójte!Pajko, máš svatou pravdu - to počasí "nemá" chybu. Minule si mě asi přechválila, protože přes víkend jsem si trochu pozápasila. Klasika - žádný důvod k tomu nebyl. Možná na mě působí ty povodňové zprávy v Čechách. Mám to v živé paměti v 97 u nás na Moravě. Ale to počasí je tady děs, půl dne je hezky, hnusně dusno a odpoledne šílené lijáky. No prostě konkrétně neděle byla ÚŽASNÁ!ÁÁÁle - už je líp a doufám, že to vydrží! Taky si říkám co se děje, že nikdo nepíše. Pište pište pište panikáři!

Ahoj Pajko,já jsem O.K., minulý týden jsem prožívala trochu větší pracovní stresy, ale teď už je fajn.Dnes jsem poslední den v práci před dovolenou a zítra odlétám do teplíčka k moři.Tak se tu všichni mějte hezky a nepodléhejte panice.

Co se děje? Jste O.K.?Minulý týden, řekla bych, bylo zase něco ve vzduchu, zachvátilo mě pár záchvatíků, ale teď už to povolilo. A co vy ostatní? Jste zdraví anebose povalujete na břiše? :)

Ahojte všetci čo trpíte ako ja!Úplnou náhodou som sa dostala na túto stránku a som rada, že som konečne našla ?udí, ktorí prežili to čo ja a vedia to pochopiť.U mňa to začalo asi pred rokom.Všetky tie príznaky už isto poznáte,nebudem sa k ním vracať.Dôležité je to čo chcem poradiť každému,čo to prežl.S týmto problémom si sami neporadíte. Ja som odkladala návštevu lekára,lebo som dúfala,že to prejde.Dnes viem,že som to mohla urobiť skôr.Užívam 3 mesiac Zoloft 1x denne a Frontin 1 večer. Necítim sa ešte úplne OK, ale je to lepšie ako predtým.Bála som sa chodiť sama,cestovať autobusom atď, doslova každý deň som pretrpela.Mala som aj tú výhodu,že som sa zverila kamarátke,ktorá to prežila pred 5 rokmi. Ona mi ve?a poradila,vypočula ma, lebo môj muž povedal,že si namýš?am.U neho som veru pochopenie nenašla hoci vlastne všetko začalo kvôli nemu.To?ko trápenia a starostí čo som s nám prežila ma asi takto poznačilo.Ale som si povedala,že predsa sa nezničím a snažím sa všemožne proti tomu bojovať. Ak niekto vie tak nech mi poradí ako ďalej.Ve?a som čítala o tejto poruche ale chcela by som vedieť či existujú nejaké cvičenia,ktorými sa proti panickým atakom bojuje alebo niečo podobné.Prajem všetkým ve?a síl!

Nazdar lidi,Romčo, já jsem prošel tím samým,tedy musím přiznat,že když mě to prvně draplo,tak se to semnou točilo pořád všechno bylo tak nerealistický jak ve filmu tlak jsem měl stabilní okolo 180/105 ikdyž jsem bral ne něj léky. Byla i doba kdy to bylo tak silný,že jsem musel chodit při zdi a přidržovat se abych neupadnul. To jsem ještě nevěděl co mi vlastně je. Chodil jsem asi 4 měsíce po různých vyšetřeních až v nemocnici na interně kde udělali test na nadledvinky a zjistili větší hodnoty usoudili i podle ostatních negativních nálezů že se jedná o panickou poruchu (částečně spojenou s agorafobií). Po asi 1 měsíci docházení se mi zlepšilo i vnímání okolního světa,už se mi zřídka objevuje stav, kdy jsem derealizován. Ale jinak úzkost cítím nepravidelně třeba 1x týdně pak 1nebo dva týdny nic no a pak se mě to třeba drží i 4 dny pořád.Dnes je mi o 80%lépe než předešlé dny.Bohužel zatím nezvládám jízdu samotu,ale překonal jsem na 100% nakupovat a pohybovat se v krámech zajímavé to mi fakt nevadí.Pájko, díky za tvé zkušenosti vzal jsem si hned při náznaku 1/2 Xanaxu a nebyl jsem vůbec v útlumu, sice se měl pocit,že to narozdíl od předešlého dne nezabralo. Ale když jsem zacítil večer nástup dalšího,než jsem si to stačil uvědomit bylo to pryč. Asi v tom hraje důvěra a hlavně víra ve vlastní vnitřní sílu,více relaxace a ten pokec s někým kdo má ty samé zkušenosti a rád se s nimi podělí.Co se týká cigaret pořád to omlouvám,tím že to zahodím hned jak bude dovolená,abych to lépe ustál (pěkná blbost co?)ZiraK experimentování zatím nemám dost sil,spíš se snažím lékům vyvarovat, ale asi to nepůjde jinak než s nimi.Já jsem spíš takovej otužilec,který když dostal teplotu šel do práce a tam jí srazil pomocí 10 hodinové práce v mrazáku kde bylo -27C.Vždycky jsem byl spíš silnější nátury a opora pro druhé. Nyní je to pravý opak. (Paradox nebo potřeba těla vzdorovat a být tak trochu sobecký vůči okolí a myslet více na sebe?)Tak přeju všem brou noc Libor

Ahoj Soni s těmi cigaretami jsem na tom stejně jako ty chodila jsem před půl rokem po všech možných doktorech a mimo jiné ušní,nosní,krční a ten když nenašel nic na rentgenu tak mi řekl ať přestanu kouřit, že to mám z toho, pak když se mi pořád točilo v hlavě jsem absolvovala CT mozku nic žádný nádor,EKG nic, hormonální vyšetření nic,potom mě obvodní doktorka poslala k psychiatrovi ten při popsání příznaků nasadil zoloft a Xanax a tím to pro něho skončilo já jsem ale chtěla vědět co mi takové stavy zapřičiňuje trochu mi pomohla kineziologie nejhorší byli první tři měsíce teď už mi je líp tak jsem ty tabletky nezačala brát pořád doufám že musí být ijiná cesta na vyléčení vyhledávám situace, které mi vadí trpím, ale když odcházím je mi dobře někdy mě to chytne i doma a to si dám panáka někdy pomůže jak jste na tom vy ostatní?

Zira,k tým deckám. (Prepáč mi moju slovenčinu, ale privelmi sa mi od mladosti páči a aj niektoré knihy som uprednostila čítať vo slovenčine, je taká libozvučná, tak si ráda akosi srandovne porozprávam...).Ale k věci. Moje děti, bohužel, vyrůstaly jenom se mnou (nejstaršímu bylo 13 a dalším 8 a 6 let, nyní o 13 více). Tehdy jsem byla ještě v relativně dobré kondici a předsevzala jsem si, že fakt, že vyrůstají bez otce, je nesmí zneurotizovat a pochopitelně jsem si nepřála, aby měly v životě takové problémy jako já, které jsem neuměla tehdy ještě správně pojmenovat a netušila jsem, že jsou dědičné. Měla jsem s nimi vždycky a mám doposud velmi otevřený vztah, nedělá mi problém mluvit zcela otevřeně na jakékoliv téma, žádná otázka, na kterou znám odpověď, nezůstala nezodpovězena. A před dvěma lety, když se můj stav rapidně zhoršil a bylo evidentní, že mám problémy (prožily si se mnou pár záchvatů), jsem je myšlenkově orientovala tak, aby z toho nebyly vyděšené. Jsou dnes vlastně už dospělí lidé, každý se k tomu staví trochu jinak, pokud sami prožijí nějakou svoji úzkostnou chvilku, mluvíme o tom a mají instrukce, kdyby jim věci přerůstaly přes hlavu, jít k odborníkovi, nic nezanedbat, mluvit o tom, nedržet nic v sobě. Já jsem pro ně tak odstrašující příklad, že si dají hezký pozor, aby se jim podobné problémy vyhnuly. Na druhé straně, kdyby se jim to v životě přece jen stalo (nikdo ti nikdy nic v tomto směru nemůže garantovat), ví, že je to nepříjemné, ale že se s tím na druhé straně dá prožít pěkný, plnohodnotný a veselý život a neumírá se na to!Jako každá normální matka mám i já milion strachů z nemocí a bůhvíčeho, ale v tom je potřeba dodržet taky určitou mírou, jinak svůj život neprožiješ, ale probojíš se jím a stejně je spousta věcí, které prostě nelze ovlivnit a předejít jim. A ani Ty se neboj někomu otevřít a říct, co Tě trápí, jsi asi velmi plachá, ale tohle anonymní svěřování by Ti mohlo usnadnit život. Tak piš. :)

Pajka, ďakujem za pozitívnu odozvu na moje 2 príspevky, naozaj to dobre padne. Dlho som mala zábrany chatovať o chorobách, jednak kvôli tomu, že mám písať o sebe, čo ve?mi neviem a jednak nechcem, aby ma niekto spoznal. Problémami, ktoré mávam, sa ve?mi nechválim a zvlášť nie v zamestnaní, kde máme internet. Možno som mala nejaké dispozície na úzkosť či depresie aj pred klimaktériom (vyvolanom chirurgickým zákrokom a preto o niečo skôr, ako býva zvykom: pár týždňov po štyridsiatke). Žijem pomerne pokojne, len s bežnými starosťami a mám pocit, že na úzkosť nemám dôvod. Vždy som mávala silnú trému, od školských čias. Snažila som sa premáhať (napr. verejne vystupovať), išlo to (spočiatku to asi vyzeralo hrozne), nebývalo mi nikdy zle, ako teraz. Na optimistický postoj k životu sa musím od mladosti systematicky nastavovať, ale myslím, že rokmi sa mi aj to vcelku darí. Som aj dosť úzkostlivá na deti, na celú rodinu, hlavne čo sa týka zdravia. Neviem však, ko?ko z týchto vlastností na mne ?udia (okrem najbližších) vidia. Myslím, že úsmev na tvári, resp. aktivita mnohé zakryje. Pajka, v ktoromsi príspevku si písala, že svoje dorastajúce deti psychicky otužuješ. Prosím Ťa napíš mi, ako to robíš? Dá sa vôbec rôznym psychickým a nervovým poruchám predchádzať? Inak, ako len správnou životosprávou, športom, pokojným prostredím v rodine a pod.

Zdárek, jsem doma! A žiju a mám na co vzpomínat! A mám co psát! Vy jste to tu hezky roztočili - než jsem to přelouskala, no půl hoďky mi to vzalo.Takže: LÉKY - to je tak individuální, že nikdo nikomu nic raději nezakazujte ani nevnucujte. Sdělujte jenom své pocity a zkušenosti, příp.tipy.Např.: Já Neurol alias Xanax beru 8 let a troufám si říct, že nejsem závislá a pořád mi zabírá, když to přijde.Libore, Ty jsi silný bojovník a asi to bez těch léků zvládneš, když to přežils doposud. Jenom bych Ti doporučila, aby sis ten Neurol vzal při záchvatu a ne až po něm, to nemá logiku. Ten lék je tu od toho, aby Tě z toho průšvihu dostal. A kdybys našel ten pravý lék, tak budeš mít asi snesitelnější život, když už mluvíš o hnusu. Dobře to tu popsal už podruhé Radek, jak to s těmi léky zkouší po drobečkách a pak to s ním nemávne a nepříjemné pocity nejsou tak silné. A čtěte i ty příbalové letáky a nebojte se svého doktora zeptat, když vám něco nehraje, jde o vaše zdraví!Soňo, já z Tebe žasnu. Tys udělala obrovský pokrok. Už nepoužíváš vůbec slovo hnus (na rozdíl od Libora) a jsi veselá. Jsem přesvědčená, že máš blízko k uzdravení, máš vnitřní sílu a chuť se s tím porvat a nekazit si život :) Víš, že Tvůj první zoufalý příspěvek je teprve z 24.června! Tu knihu PP pro odborníky si už půl roku po kouskách taky čtu, kdosi tu psal, že ho ta literatura pro odborníky deprimuje, no není to zrovna veselé čtení, ale zase nám tam nalejí čistýho vínka, že? Fakt je, že bychom si měli číst knížky určené pro nás...Jo k tomu vínku, pivku. Já alkohol nemusím ani mně nechutná, ale na druhé straně, když je nejhůř, tak chlazený pivo nebo vinný střik mě z toho vytáhne. jen z toho nesmí být pravidlo a záminka. Alkohol se nemá rád s žádnými léky, buď jejich účinek potlačí nebo zesílí, což je náš případ, takže hrozí předávkování, dostanou zabrat játra a ledviny a u žen je vyšší riziko vzniku závislosti.Ziro, s Tebou tu jaksi zatím nikdo nekomunikuje, ale jen piš dál, evidentně je Ti to ako soli treba. Ten Calabron mi taky dělal dobře. Už si nevzpomenu, kdo a proč mi ho doporučil, znám ho snad 25 let. Kdysi když jsem měla po porodu problémy, jsem psychiatrovi řekla, že je mi po tom léku líp, byly to jenom takové rozpustné tablety, on se zamyslel a řekl, že vlastně jo, že ten lék má logiku na tyhle obtíže, protože působí na vegetativní nervstvo a vlastně upraví některé nepříjemné příznaky naší poruchy. Myslím, že u nás nebude volně v prodeji, je-li vůbec. Já od puberty čekám, jak klimakterium se mnou zacvičí a taky jo. A taky doufám, že po tom hormonálním uragánu mi zas bude dobře.Diano, sleduju, že šéf Ti leze sice pořád na nervy, ale pořád se držíš :)Jano, to miminko, to přijde a dopadne dobře, jenom se do ničeho nenuť, nic nemusíš, ale pouze chceš.A všem, co sem píšete dobrou noc :)Vidíte, jak bylo dobře, že jsem byla na dovolené! Ale zakážu si psát, až vám popíšu, jak jsem si to prožívala a co se mi u toho honilo hlavou ...Ale do h.... jsem si ani jednou nelehla a že tam bylo možností!