Panická porucha

Ahoj Jano,jak snáším vedra? Jak kdy. Letos jsem ale na koupališti ještě nebyla. Nějak na to pořád nebyl čas a nějak nemám ani chuť. Navíc s tím našim pesanem moc na sluníčko nemůžem, protože baští steroidy. I ten pes už je už na práškách...:) Ale vážně - když je kolem 30 stupňů tak mám návaly. Konkrétně teď - sice je ráno, ale je dusno,no necítím se dneska dobře. Třeba to ale není počasím, protože včera jsem se více začetla do té mé knížky a zjistila jsem, že to na mě působí dost depresivně. Je to pro doktory, takže žádné "sladké" věty pro laiky. Dočetla jsem se, že úplně se vyléčí jen 30 % nemocných, že ženy kolem 30 jsou postiženy nejčastěji, že 11 % lidí s panikou si vzalo život, no prostě - žádná sranda! Pořád nad tím uvažuju. A je mi asi tak - tuhne mě za krkem, nemluvím - do nikoho nevrtám(což je u mě divné), chce se mi brečet, bolí a brní prsty na rukách a nohách. Máš (máte někdo) taky takové pocity? Než začly fungovat tbl tak u toho bylo ještě špatné dýchání a nevolnost a nechutenství. No když to tak tady vypisuju tak netuším co budu dělat v důchodu, když v 31 mi je všechno! chachachachaK té dovolené - jezdíme pravidelně (letos to bylo po třetí) na Ranč Malevil. Je to takových 15 km od Liberce, přesně v Heřmanicích v Podještědí. Moc se nám tam líbí, výborná kuchyně, koně, tenis (hraje manžel a syn - já na ty sporty moc nejsem), bazének (letos to ale na koupání nebylo)... Mě se to sice zkomplikovalo, protože jezevčíkovi nebyla veterinářem cesta doporučena, takže rodinka odjela už v neděli a já hlídala doma psa, jela jsem za nimi až ve čtvrtek - 3 dny pobytu, to bylo málo. A musím přiznat, že jsem si docela nedokázala představit jak tu dlouhou cestu zvládnu, ale šlo to - až na ten Lexaurin (psala jsem včera). Mám sice hloupý dotaz, ale přesto - jaké máš (te) zkušenosti s tbl a alkoholem? Sice nejsem a nebyla jsem žádný pijan, ale to pivo v létě nebo vychlazená dvojka vína mě docela láká. Vím, že všude píšou a říkají, že antidepresiva apod. + alkohol neexistuje!, ale třeba na letáku na Citalecu o tom není ani slovo (pokud se teda dívám dobře). Nemáte někdo nějaké bližší informace? lidičky zatím se mějte a vzhůru do nového měsíce!

Ahojte všetci, prvý raz píšem, hoci toto fórum príležitostne sledujem už skoro rok. Vďaka Vašim detailným popisom príznakov som pochopila, čo mi je a prestala som sa báť vážnych chorôb. A to mi pomohlo, cítim sa lepšie. Je fakt, že príznaky mávam (asi) pomerne slabé a začali mi až v klimakteriu. Opísať sa to všetko (snáď) pokúsim v ďalšom príspevku. Rada by som sa teraz vyjadrila k liekom. Moje problémy som konzultovala len s gynekologičkou, ktorá mi radila len hormonálnu liečbu (ktorú som po nieko?komesačnom skúšaní skončila, lebo mi to nepomáhalo). Ešte mi predpísala Rudotel na uk?udnenie

Tak už si se vrátila z dovolený?Jaká byla?To si fakt dobrá,že jsi jela tak daleko sama...Tak už ti konečně léky začaly zabírat.Já jsem taky brala seropram to je stejný jako citalex,ale od jinýho výrobce,ale nějak mi po něm nebylo dobře a hlavně jsem byla hrozně unavená.Teď mi zkusil nový lék Aurorix jak bere Diana,tak jsem zvědavá.Moje kámoška brala deprex bralaho asi půl roku no a pak přišla do jiného stavu tak ji ho hned vysadily a v celku v pohodě to zvládla i když by se to nemělo ze dne na den přestat brát.Soňo kde jsi byla na dovolený,psala si ,že jedeš někam k Liberci já z Liberce pocházím tak proto se ptám.Jinak mám taky typ na dobrou knihu od Wolfové a Merkla"Jak rozumět svým pocitům a jak překonávat problémy.....Jak se Vám daří při tropických vedrech?Tak zatím Jana

Ahoj lidi,pro Radka ještě trochu k těm lékům. Před 10 lety, když jsem měla problémy poprvé, tak toho ještě na trhu moc nebylo. Prala jsem Prothiaden v kombinaci s Oxazepamem asi 6 měsíců a hned, jak mi bylo líp, tak mi doktor dávky snižoval. Když se mi to letos vrátilo a když jsem zjistila, že už to sama neustojím a vyhledala jsem odbornou pomoc, tak mi doktorka předepsala antidepresivum Aurorix. Asi jsem měla kliku, že mi sedly hned první léky. Ještě mám pro krizové momenty v kabelce Oxazepam, ale pořád nosím tu první krabičku a vzala jsem si ho jen několikrát.Ještě jsem Vám chtěla napsat, že jsem včera na ČT 2 viděla moc zajímavý japonský dokument Lidský genom. Bylo to o tom, jak geny ovlivňují naši osobnost. Také tam ukazovali, jak a proč vzniká úzkost a co se přesně děje při úzkosti v mozku. Vzhledem k tomu, že úzkost přímo souvisí s množstvím serotoninu v mozku, myslím, že andidepresiva mají své opodstatnění, protože hladinu serotoninu zvyšují.Jo, a taky tam říkali,že u úzkostnějších lidí jde pravděpodobně o genetickou dispozici - už snad byl nalezen gen, který způsobuje poruchu metabolismu serotoninu. Fakt je asi dobré tyto věci vědět.Zatím se mějte.

Ahojte moji panikáři!Všechny vás zdravím! Jak to tady tak pročítám - vidím že jsme všichni na tom stále stejně. Střídavě oblačno, že? U mě je to taky tak, ale převládá to "lepší". Libore,JDI do těch prášků! Když si vzpomenu na doby, kdy jsem vlastně ani pořádně nevěděla co mi je (jen jsem tušila, že to jsou nervy), neměla tbl a snažila jsem se TO nějak "rozchodit" jenom vlastní hlavou... no fuj málem mi začíná být blbě! Zkus jít do chemie ještě jednou - do třetice všeho dobrého :)Dovolenou jsem přežila v pohodě. Přišla jsem na to, že si záchvatek dokážu vyvolat sama. Svého času jsem tvrdila, že TO přichází samo... Když jsem jela na dovolenou (nějakých 600 km), jela jsem v autě sama, bylo mi fajn a z toho pocitu BLAHA, že mi nic není mě jenom prolítlo hlavou, že je to fajn, že mi je fajn (jéééžiš to jsou obraty, že?) - a co se nestalo, začlo mě být zle. Takže půl hodiny trápení a pak Lexaurin a pak jsem to teda v pohodě dojela. Máte taky někdo takové stavy, že si TO prostě jenom vzpomínkou vyvoláte sami?Citalec pojídám skoro 2 měsíce, 1. měsíc to bylo na sebevraždu :), teď je to dobrý. Je tady někdo kdo konkrétně Citalec baští delší dobu? Zajímalo by mě, po jak dlouhé době (vím, že nejméně se to musí brát 1/2 roku) se začnou snižovat dávky (mám to 2x denně 1 tbl) a jaký postup vlastně následuje. Někdo tady připomínal knihy od MUDr. Práška. Taky mě všude říkali, že nejsou a nebudou. Sehnala jsem si přes internet u nakladatelství Grada P. Kukumberg - PANICKÁ PORUCHA. Pravda je to určeno spíše lékařům, já osobně k tomu potřebuju občas slovník cizích slov, ale je to zajímavé a mnoho věcí mi je jasnějších. Nechce se mi přiznávat, že ten slovník cizích slov k tomu potřebuju skoro stále :)))) (chachachachachca)

Milý Radku, víš, je to težké, chce to přečíst všechny příspěvky. Někomu zabírá to a jinému zase něco jiného. Víš já mám diagnostikovanou úzkostně depresivní poruchu a léčím se 3 rokem. Bohužel jsem brala několi typů antidepresiv a jiných léků na úzkostné stavy. Některé potíže přestaly, ale bonužel něco zůstalo. Je to strašně těžké. Zkoušej dál a uvidíš!!!

Ahoj všichni!Tak jsem se delší dobu odmlčel,taky kvůli tomu,že mě minulý týden bylo zase hůř jako některým z vás.Zaujala mě vaše debata na téma léky.Já se s tím peru už tři roky a léků jsem vyzkoušel několik,takže mám zkušenosti.Po zkušenostech s doktorem mám radu pro všechny.Myslím,že antidepresiva ano,ale zpočátku velmi opatrně.Já jsem asi na tyto léky více citlivý a měl jsem při začátku užívání vždy problémy.Teď to dělám tak,že začíném s polovičními dávkami než mi předepsali (když je mi po tom zle tak i s menšími)a čekám,co to udělá.I když to bylo ze začátku špatný,většinou si tělo během několika dní zvyklo a daly se dávky zvyšovat až na předepsané.Důležité je brát pravidelně a nenechat se hned odradit vedlejšími účinky a že to hned nefunguje.I tak jsem se ale setkal s léky,po kterých mě bylo dlouhodobě zle a které jsem prostě užívat nemohl.Pokud vám některý pomůže a máte třeba po roce nebo i dýl léčbu ukončit,chce to postupně zase snižovat pravidelné dávky.Všude se to píše a pokud to doktoři dělají jinak,nejsou podle mne odborníci na svém místě.Pokud se totiž vysadí ze dne na den,může se vše rychle vrátit a celá léčba byla na nic.Tzv. udržovací dávky mají trvat ještě několik měsíců a mají prověřit zda se budou příznaky vracet a pokud nebudou,je možné léčbu po čase ukončit.Dost mě pomohla knížka od MUDr. Honzáka s názvem Deprese,je určena spíše pro všeobecné lékaře,ale mne dost pomohla k vysvětlení některých věcí okolo léčby.Vydalo nakladatelství Galén v roce 99.Dále mám radu ohledně léků typu Neurol,Lexaurin a pod.Jsou dobré,ale je třeba určité opatrnosti,protože jsou návykové.Pomůžou na chvíli,ale dlouhodobě nepůsobí,takže myslím,že užívat je bez antidepresiv sice lze,ale šance se z toho dostat je podstatně menší.Je dobré,si vyzkoušet jaká dávka vám vyhovuje.Mě například byl v začátku léčby předepsán Neurol 1mg 3krát denně a docela jsem se stal zbytečně trochu závislým,protože jsem zjistil,že mě stačí pouze 0,5mg 2krát denně,když to bylo horší,tak 3krát denně.Takže čím menší dávka vám stačí,tím lépe.A nebojte se to doktorům říct,jsou od toho,aby nás léčili a né těmi léky zničili.Ještě bych měl dotaz na Dianu.Které antidepresivum Ti pomohlo od panické poruchy?Ptám se z důvodu,že mne zatím úplně se zbavit problémů nepomohlo dlouhodobě žádné,protože sice deprese jsou menší,ale úzkosti mám více či méně stále.Teď beru už skoro rok Remeron,myslím,že je to dobrý lék na deprese,ale úzkostné stavy u mne bohužel neléčí,stejně jako jiné,co jsem vyzkoušel.Akorát v začátku po něm bolí hlava a je dost únava,ale do týdne to ustoupilo(alespoň u mne).Pokud máte někdo zkušenost s nějakým antidepresivem,které vám zabralo na panickou poruchu,prosím pošlete mě na mail radek.s"cbox.cz název léku.Díky.Tak to je ode mne vše,držte se a vězte,že bude líp(vyzkoušeno).Ahojky,Radek.

Diano,Když jsem si pročítal všechny příspěvky a zjistil jak dlouho s tím někdo bojuje i několik let a s odstupem bere léky ne je bere stabilně.To nechci,možná se mýlím. Ale zatím mě dosud nic nepřesvědčilo, ani moje vlastní zkušenost o tom co je správné jestli tvůj názor pomoci ze začátku nebo můj nebrat je.Mám prostě v tom hokej. Hlavně mě spíš bylo po nich ještě hůř a měl jsem pocit, jakoby tu paniku více stupnovala skutečnost účinku,který byl pro mne spíše útlumový.mějte se Libor

Libore,proč si myslíš, že bys měl brát léky dlouhodobě nebo celoživotně? Léky problém neřeší, pouze pomáhají ze začátku překlenout krizi, stejně si jinak musí pomoct člověk sám.Faktem ale je, že 6 měsíců je prý minimum, aby měly léky nějaký efekt.Mluvím z vlastní zkušenosti, před 10 lety jsem zažila problémy s panikou poprvé a léky jsem brala jen několik měsíců a pak už chodila jen na terapii. No a 9 let jsem žádné léky nepotřebovala a záchvat paniky už jsem si ani nedokázala představit.Pokud Ti doktorka léky nenabízí, tak asi ví, co dělá a Ty buď rád.Třeba to opravdu zvládneš sám.Jano,už zase všechno zvládám sama(kromě nesnesitelného šéfa). A jestli brát léky nebo ne, to jsem vůbec neřešila, protože bez nich bych ani nebyla schopná nakoupit, dojet do práce a nějak v práci fungovat. Teď je mi prostě dobře a za 14 dní odlétám k moři, kde určitě načerpám další síly na boj s panikou, abych už se obešla bez léků.Mějte se hezky.

Ahoj,tak koukám ,že se tu rozvinula hezká debata.Je pravda,že s těmi léky to je těžký,protože jak píše Libor tak každý jsme jiný.Jednomu dělá dobře a druhýmu to nesedí.Taky kolikrát přemýšlím o tom,jak to ti doktoři kombinují.Něco jiného je¨na letáčku a oni říkají něco jiného.Pak člověk nemá být na pochybách.Mě taky vysadil lék ze dne na den a při tom by se měl vynechávat postupně.To se mi moc nelíbí,protože vzniká nedůvěra....To už mám druhého doktora a připadá mi stejný přístup co se týče léků.Hned přestat brát,to prý vůbec nevadí.No nevím jsem jen laik.Ono neustále měnit doktora taky není to pravý ořechový.Tak nezbývá jen důvěřovat.Má někdo štěstí když mu sednou nějaký léky hned.Tak ty už se cítíš v pohodě? Sama jezdit čímkoliv už Ti nevadí.Já jsem začala brát ten lék co bereš ty,no tak jsem zvědavá.Jak si psala tak zabírá až déle....Tak AhojkyJana

Diano,Chtěl bych se toho zbavit třeba během 2 měsíců,na druhou stranu přemýšlím i o tom jestli brát ty léky dlouhodobě nebo i celoživotně je menší utrpení než se spoléhat sám na sebe.To druhé ve mě převažuje,zatím my je nechce doktorka ani také napsat.Nebyl by problém najít jiného doktora.Zatím se stále rozhoduji. Víš pořád se tady píše ja beru tohle.. a je mi fajn. Pak se objeví já to beru taky a je mi pořád zle.. Každý je jiný jak píšeme všichni shodně. Hlavně si to omlouvám tím, jak bych nerad skončil každý měsíc u doktora s tím,at mi dá něco jiného,protože tenhle lék co mi dal minule nezabral.Přemýšlel jsem i hodně o tom jestli nebyla chyba,když mi citalec vysadila hned po třech měsících aniž by se snižovala dávka prostě ze dne na den jsem je přestal brát.V letáku píšou,že je to minimálně na 6 měsíců po postupném vysazování. Upřímně řečeno mám v tomhle ohledu zmatek.Hezký den a pište Libor

Libore,psal jsi, že máš potíže už rok a že máš stále problémy cestovat metrem. takže asi moc "stabilizovaný" nejseš.Z vlastní zkušenosti vím, že s pomocí léků se dá z toho dostat mnohem dříve. Samozřejmě, je to hodně individuální a každý má možnost rozhodnout se sám. Záleží také na tom kdy se nemoc podchytí atd.Proč se ale zbytečně tak dlouho trápit, když existuje rychlejší řešení???

Ahoj,Diano souhlasím s tebou, až na to, žekaždý jsme jiný tobě ustoupil stav pomocí podání léku, mě se to zatím podařilo stabilizovat bez nich. Spíš jak píše Pájka na ženy působí ještě hormonální menstruační cyklus, šestinedělí a klimakterium ...zatím Libor

Souhlasím s Pajkou, že kromě psychiky se jedná i o chemické změny v mozku. A léky jsou nejrychlejším způsobem, jak tuto nerovnováhu v mozku vyrovnat. A tím, že se člověk začne cítit víc v pohodě, ustoupí i panické stavy. Jé beru antidepresiva 6 měsíců a díky lékům už nějakou dobu žádné panické stavy nezažívám, je mi den ode dne lépe a léky se chystám v dohledné době vysadit. Samozřejmě, že v terapii budu pokračovat, ale v tom ideální případě už bez panik.Myslím, že léky naše potíže hodně ulehčují a nechápu, proč bych se v těch stavech měla plácat třeba rok bez léků, když s pomocí léků z toho můžu být venku mnohem rychleji.Nemusíte se mnou souhlasit, ale podle mě mají antidepresiva menší negativní dopad na organismus než neustále prožívané panické stavy.

Letos jsem si dovolila dovolenou a za chvilku odjíždím. Tak buďte tady všichni co nejvíc v pohodě.Dám konečně prostor k psaní i ostatním :)Začínám držet bobříka mlčení a hlavně bobříka odvahy. Ozvu se, jakmile se vrátím, t.j. někdy příští týden :-)))

Jak to tady čtu, tak přemýšlím, jestli je to opravdu jenom o myšlenkách a myslím, že bohužel ne. Musí v tom být chemické pochody v mozku, když to lze vyvolat konkrétními látkami jako je kofein, oxid uhličitý apod. To je stoprocentně dokázané. Bude těch vlivů v součinnosti víc a když se potkají, tak je to uragán v psychice, ale taky spousta velmi nepříjemných somatických projevů. Měla jsem dnes v noci záchvatek, to se probudím a rovnou je tu, bez varování, bez přemýšlení, bez šance být připravena ani sen to nevyvolal. Tak si vezmu Neurol, vypiju litr vody, dýchám, snažím se to vydržet a nikoho s tím neotravovat, nepanikařit v té své panice a čekám, až to přejde... A hlavně se snažím potom nepřemýšlet, že to zase přišlo a že se toho nikdy nezbavím, snažím se rychle usnout. Myšlenky na téma "jsem chudák nemocný" nám škodí.Kluci, vy jste na tom statisticky líp. Nemáte tolik příznaků jako holky ani se vám to tolik nekombinuje s jinými nemocemi atd. A taky nemáte hormonální menstruační cyklus, šestinedělí a klimakterium. Utěšilo vás to aspoň trochu? No, pubertu máte a ta, když zastydne, tak to taky stojí za to :)

Libor: Thanxxx za tvuj prispevek, docela me povzbudilo to co jsi mi napsal, zacinal jsem si myslet, ze z toho neni cesta ven... Kdyz o tom tak premyslim tak je fakt, ze kdyz se premuzu a jdu se treba projet na kole nebo na skejtu, tak se mi ulevi... Jeste jednou diky za tvoje zkusenosti, je fajn, ze se jeste najdou lidi, kteri jsou ochotni poradit... Best regardz;-* Lubosh

Luboshi,já jsem s tím taky dlouho bojoval skončil i v nemocnici na neurologii 20dni. Dostal jsem (az na interně) antidepresiva Citalec a následně Xanax) Citalec jsem bral 3 mesíce a Xanax 1 den. Ty pocity byly pořád. Až když jsem přestal brát léky vůbec zhruba před 4 měs. to odeznělo a ted mám tyto stavy jen při velmi silném záchvatu. Tedy radu na to nemám jak se toho zbavit, u mě to více měně odešlo samo. Spíš jsem se víc zaměřil na aktivní činnost a práci při které se musí neustále myslet (samozřejmě ne na ty stavy :-))Zkus se víc hejbat doma, posiluj a relaxuj, stačí poslouchat (ale pravidelně nějakou tobě příjemnou hudbu nebo číst knížku - prostě jen přepnout na pozitiva. Ten pohyb je při této poruše (a myslím že ji máš) je důležitý,protože tělo vylučuje endorfiny - které tyto stavy odbourávají. Jinak to tělo při nedostatku aktivity bude vstřebávat strašně dlouho !!)zatím Libor

AhoJáro...:-) Neurol je antidepresivum. Ja osobne uzivam Neurol 0.25, 3 tablety denne uz asi 14 dni, musim rict, ze me to docela uspesne zbavilo uzkosti, depresi a celkove me to zklidnuje. Od derealizace a depersonalizace mi to ale nepomohlo. Ze je to az k zblazneni s tim s tebou naprosto souhlasim... Nejsem si jisty, jestli jsou prasky konkretne na DR. a DP., nicmene pokud se jedna o problem panicke poruchy, jakozto poruchy lecitelne, potom se to urcite prasky ovlivnit da... Pokud mas zmaklou anglinu, potom na serveru www.dpselfhelp.com muzes ziskat nejaky informace nebo si treba precist zivotni pribehy lidi co timhle prosly nebo prave prochazeji... Zivot je hard...

Zdar,tak to je fakt,že ty naše myšlenky nás hezhy ovládají,ale přicházejí jak se jim zachce.S těmi pocity neskutečna s tím taky bojuji.Je to hrozně nepříjemný,ale jak jsem dostala brožurky u doktora,tak tam to psali jako problém panické paruchy.Neumím si vysvětlit kde se ty pocity berou.Je to až k zbláznění.Možná pomohou antidepresiva,bereš nějaký?Já zatím ne.Mám jen prášky v podobě neurolu...Máte ještě někdo téže pocity neskutečna a odcizení? Pomokly Vám na to léky.Pište prosím Vaše zkušenosti...Dík za rady.