Panická porucha

Ahoj lidičky.Koukam že se motáme všichni pěkně dokola v kruhu a ne a ne z něj vyskočit.Možná jsem našel řešení.Nebojujme s tím jsou to jen myšlenky které nás rozhazuji.Koupil jsem si knihu od Tomáše.Jmenuje se sto osm meditací.Je sice určena pro pokročile jogíny ale najdete v ni inspiraci ale i navod všichni.Takže vydržte i když je to mnohdy k nevydržení.A opakujte si jsou to jen moje myšlenky jenž mne ohrožují.PROČ ????????????????? johanz

Czusss vsichni, zacal jsem mit problemy s derealizaci a depersonalizaci, trva to uz zhruba 8 tydnu. Pokud by se tady nasel nekdo, kdo ma ohledne tady toho stavu nejaky info, zkusenosti nebo rady, plís, kontaktujte me na lubomir12"post.cz nebo napiste sem. Ten stav je vazne nemoznej, udelalo me to uplne off, ztrata zajmu, bojim se vyjit ven z baraku /sice beru Neurol na uklidneni a jeste Prosulpin-ten jaxi nezabira/, ale ze vsech sil se snazim to prekousnout doma, do nemocnice nechci... Mohlo by se jednat o panickou poruchu? Hodne me svazuji prave pocity neskutecna... Takze predem dikeccc, zdravi Lubosh...

čauky,tak jak se vám daří.Dneska se vrátilo sluníčko a je lepší nálada.Libore je pravda,že včera byla veliká změna tlaku.Mám pocit ,že jsme tu všichni barometři.Jsme dosti citliví a vše hned zaznamenáme.Petře ,tak to ti gratuluju k vykonání poslední zkoušky.V těchto stavech to muselo být hodně náročný,ale máš to za sebou.A co máš proti antidepresivům,máš s nimi nějaké špatné zkušenosti?Pajko,jak píše Libor,opravdu Tvé příspěvky se hezky čtou a myslím ,že by si neměla přestávat psát.Mějte se a nezapomínejte na tu naši terapii.....Ahoj Jana

Petře, gratuluji !!!!! Dala jsem si tu práci a našla tvůj příspěvek z 11.6., kde se tak moc bojíš zkoušek. No a vidíš, šels tam, udělals je a absolvoval i promoce. Všude stres a plno lidí a tys to prostě zvládl! Státnice, maturita apod. nápory dávají zabrat i zdravým jedincům, takže když jsi to dokázal zvládnout jsi na dobré cestě. Jenom se prosím tě přestaň litovat a utvrzovat ve svém strachu z toho a onoho. Zatoč s tím jako s těma státnicema!!! Jenomže teď ti nikdo nedal termín, že? A nejet autem, nejít mezi lidi apod. ono tě to trápí, ale lidi to nezaregistrují a tak to člověka jaksi společensky neznemožní, když se tomu vyhne. Asi ta soukromá traumata, co tě postihla, se na tvé psychice pěkně podepsala, ale už to bylo! Už to nezměníš, vezmi to na vědomí a žij!!! Nečekej, že ti tady někdo dá návod na zázrak. Neexistuje!!! Všichni se s tím tady rvou sami a je to tvrdá a dlouhá cesta, chce trpělivost a především chuť se z toho dostat a tu máš, když jsi šel na ty zkoušky. Tak se usměj na slunko a běž si k vodě zaplavat. Jsi zdravý a chytrý kluk, jenom máš krizovou životní etapu. Ale nepřemýšlej o svých potižích, řeš je, jdi proti nim a když to bude nutné tak v první etapě za pomoci léků. Získáš sebevědomí a pak to půjde i bez nich. Jsem o tom přesvědčená. Já taky beru Anxiron a Neurol. Víš co, anebo si polož na břicho (viz můj příspěvek z půlnoci 24.-25.7), ale to bych nerada :)Napiš nám, jak Ti to jde. Obvykle nebývám, ale musela jsem na tebe být taková tvrdá, tak promiň...

Libore, díky moooc. To počasí tady mává asi s každým, ale jsi opravdu dost silný, když to zvládáš bez léků.

Ahoj všem,Právě jsem přišel z práce tak můžu ödpovědět až ted :-))Jani,jen ti můžu říci,že bez těch léků jsem měl třeba dnes pocit,že je to "má poslední hodinka",jenže za to tak nemohla ta porucha,ale špatné počasí tlak venku se měnil z nízkého na vysoký a já to cítil tak silně,že jsem myslel jak už padám k zemi (při otočení hlavou se to se mnou začalo tak všechno kolem točit,chvílema jsem dýchal tak slabě a nemohl se nadechnout.) Při tom jsem byl klidný necítil jsem žádnou paniku jako před tím. Jen jsem věděl,jak se do 3 hodin začne vyjasnovat a na zítřek předpovídám jasno a 30C.Připadám si jak barometr.V duchu jsem si alespon vzpoměl na Xanax jak by učinkoval,ale opravdu mi došlo,že na počasí by asi nezareagoval.:-))Pajko,kokej napsat dlouhatánckej příspěvek.To,že více lidiček nepíše je ovlivněno hodně prázdninama. Tak prosím piš,je opravdu příjemné si to číst.A vy ostatní pište také :-))Tak se zatím mějteLibor

Ahoj všichni.Kdysi jsem tu také měl svůj příspěvěk,tenkrát jsem měl těsně před státnicema a státnice s panickou poruchou není nic příjemnýho.Nakonec to dobře dopadlo a je ze mě Ing.(pomohl mi spíš Neurol),ale klidně bych vyměnil titul za to abych se nemusel bát samoty,bát jezdit autem na dlouhý trasy,bát pocitu že jsem daleko od domova apod.Zkoušel jsem kineziologii,ale jsem z toho už tak zmatenej.Teď momentálně neberu nic.Vyhýbám se antidepresivum Efektinu,ale jak to tak vidím asi to stejně přijde.Kdybych věděl že mi to neublíží a pomůže mi k návratu do normálního života,neváhal bych a šel potom.Za odstranění této nemoci bych dal cokoliv,ale zatím si nevím rady.Třeba si rád přečtu váš názor?Zatím všem ahoj

Libore a všichni. Já mám takové výčitky z těch mých dlouhatánských příspěvků, že jsem si to včera prostě zakazála, ale stejně jsem tam nakukovala a říkala jsem si: jojo děvče, vše, jsi to zhnusila, že už sem ani radši nechodí... :))

Ahoj Libore a všichni, s těma lékama máš pravdu,ale máš s nimi špatné zkušenosti.Když mi poprvé dali Antidepresivum Zoloft,tak jsem myslele ,že je to moje poslední hodinka.Tak zle mi ještě nikdy nebylo.Máš špatné reakce na léky.No a to ve mě zůstalo zakodovaný .Tak možná ten ¨strach mi vyvolá nežádoucí účinky.Nevím jak to snášíte vy,ale já ne...Tak proto to rozhodování brát či nebrat.Doktor říkal,že bez léků je těžké se z toho dostat.A co všichni děláte,že nepíšete...Počasí u nás je zamračený a jak je u vás?Jdu sekat zahradu už to nemůžu oddalovat.Tak Ahojky Jana

Ahoj Jano,cestovat sám úplně ještě nezvládám :-(Nedělej si starosti s práškama, zkus to s nimi a pak uvidíš. Záleží potom na tom jetli zabírají nebo ne. A potom se rozhoduj. Já bych to řešil asi i nyní tak. (ale asi bych nemohl neustále testovat jaký mi zabere).Z toho supermarketu si nic nedělej, důležité je že jsi to zvládla a neutekla jsi. Mívám stejné myšlenky.V tom mi hodně pomohlo přehrabovat se nebo hledat i co nepotřebuji koupit, no prostě myslet na něco jiného.Z kraje to nešlo,ale ted mi to ani nepřijde.Léky beru akorát na vysoký tlak. Který mám od 18 let čili nějakých 12 let. Jinak obšas ipobrufen když mi bolí záda. Ale snažím se je nebrat často tak 1-2 za měsíc.Když mi bolí hlava, zkouším střídavě teplou a studenou vodu - zabere to.Tak zatímLibor

Tak to se máš.To už cestování zvládáš sám?Začal si chodit na tu terapii.Tak si se na prášky vybod a je to lepší.Mě teď moc dobře není,mám nějaké špatné období.Možná to je tím,že mám brát jiný léky ,no a než se rozhodnu je brát ....a nebo nebrat.Stále si řikám zvládnu to sama,ale když mi je nanic tak většinou to nevydržím.Tak ty ted´neužíváš léky žádný ? Dneska jsme byli v supermarketu,ale nic moc.Myslela jsem,že hned vezmu nohy na ramena a uteču.Pak jsem se tam nějak stabilizovala,ale stejně to stálo za .....Takže dneska nic slavnýho¨.Tak dobrou a pište......Jana

Jen doufám, že neležíte všichni na břiše :-))))

Jejeto Vám všem vypad proud, nebo jste užzdraví :-))Dneska ani příspěvek.Pajko, ty asi budeš psát až k ránu co?:-))Já se měl dneska skvělě, vůbec nic se nedělo a mám z toho upřímnou radost (ani při jízdě a to už je co říct)tak zatím Libor

Alino, tak to mi bylo 23, když ses narodila, měla jsem ročního chlapečka a učila se na státnice... Numerologií se nezábývám, někdy jen tak pro zábavu, takže ty jsi č.4 a já 8 (součet čísel celého data narození až do prvočísel).Jo, a o Zoloftu tu byla stopro řeč, ale já zkušenost nemám. Zdárek :)

Milá Jano,Já práškům také věřím,když mám anginu ... Ale začínám si trochu věřit v tom, že se jimi nemusím uklidnovat a vše "vítězství" i "prohry" jsou jen v mých rukách.Zní to sice nadneseně,ale má to logiku u mě takovou,že se znám a vím, že bych se na ně spoléhal a to nechci. Chci za sebe bojovat sám.(Nebojte se taky to porušuji a v bojimi mi pomáhají i jiní třeba i vy všichni).Libor

Ahojky Pajko! tak to je tedy gooool! Tak nazdarek Rybicky! Je to doopravdy zvlastni i to,ze jsi baromerik! haha. Jak jsi psala o tom....hovinku,tak to me vazne mooooc pobavilo! A je to vazne logicke a urcite si na toto vzdy vzpomenu,kdyz nebudu v dobrem rozpolozeni. No a to jak jsi psala o tech detickach! To jsem se tady rozplyvala! Zatim jeste miminecko neplanujeme,ale jsem rada ze odpovedi tohoto typu,protoze nad tim samozrejme take premyslim.Chtela bych se dopracovat k tomu,ze az budeme "zadelavati"na miminko,budu uz davno bez Zoloftu. Zvlastni,temer nikdo Zoloft tafy nezminuje a pritom je v letaku doslova psano,ze je pro lecbu panickych uzkosti. Vite vubec o techto praseckach,lidicky? Pajko,jeste by me zajimalo pokud to samozrejme chces uvest,jaky jsi rocnik. Ja jsem 77 a to prave jeste vice podporuje to 4.3. Cislo 7 je totiz cislo citlivosti a vnimavosti a ja jich mam pri secteni 4 a 3 dohromady tri a to uz je tedy pry co rict...Nevyzna se tady nekdo z vas v numerologii? ahoj

Díky za Vaše odpovědi.Diano,ještě jsem se chtěla zeptat,jestli ti dělalo problémy chodit někam sama....Připadá mi,že lék aurorix je spíš na deprese,než-li panickou poruchu.Aspoň co píší v letáku.Moniko,když mám špatné období tak mě napadají taky různé....Mám prostě všechno.Jsou to vlezlé myšlenky né a né se jich zbavit.Seropram jsem taky brala asi 3 měsíce,ale moc mi neseděl.Tak teď mám jiný.Tak uvidím.Nejraději bych všechny prášky vyhodila,mám podobný názor jako Libor.Zatím mě moc nepomohly,ale možná je to právě o tom.Je potřeba tomu léku věřit a né je brát se špatným pocitem.To je můj problém.Pajko jinak díky za povzbuzení.Já jedno dítě mám holčinu je jí 9 let.To bylo ještě v pohodě.Ničím takovým jsem netrpěla.Teď by chtěla sourozence a je problém...No uvidí se.Ahojky Jana

Ivo, dík za rychlou informaci, ale asi to nestihnu, protože to mám do Prahy asi tak 300 km :-) Chtěla jsem si to nechat poslat na dobírku, i to je zajímavá cena anebo tam někoho poslat. Kromě toho ta kniha není k mání ani za plnou cenu. Tak se mějte vy všichni, co jste v Praze.

Jano, Diano, Ivčo (už jsi tady dlouho nebyla)a všechny budoucí maminky... taky jsem si včera pročítala příspěvky z minulosti. S tím těhotenstvím bych neviděla problém. Já mám tři děti. Fakt je, že problémy mám od 13-ti let, ale tato nemoc je vědecky pojmenována asi 20 let, což je věk mojí nejmladší dcery. Nevím, jak bych se zachovala, kdybych znala přesnou diagnózu. Řekla jsem si tehdy, že jsem prostě neurastenička, není to nakažlivé ani smrtelné a není to nemoc, ale porucha. Což je vlastně i panická PORUCHA. Měla jsem silný mateřský pud, bylo pro mě prioritní mít děti a skutečně to byla šťastná období a nelituju ničeho. Těhotenství se nemusíte bát ani slabých nutných dávek léků, znám spoustu žen, které riskovaly třeba při cukrovce mnohem víc, proležely celé těhotenství v nemocnici atd. Navíc je dokázáno, že hormony, které střeží plod, působí proti našim obtížím. Nejproblémovější se pak může zdát období šestinedělí, ale člověk je tak šťastný, že má dítě, že ty deprese se ani nedostaví. V tom období je přecitlivělá každá žena, někdy jsem doslova cítila jak si hormony se mnou pohrávají. V okamžiku, kdy si věci logicky zdůvodníte a podpoří vás okolí, což je velice důležité, jste na dobré cestě, nemít potíže takové intenzity, která by vám bránila normálně a spokojeně žít. Faktem je, že po třetím porodu jsem se trochu sesypala, ale traumatické impulsy přišly zvenčí (v našem vchodu si 14-tiletý kluk doma na záchodě ustřelil kus obličeje a přežil to a vzápětí naproti nám, v činžáku podpálil opilý blbec byt, kde byly 2 děti 6 a 12 let a skákaly lidem ze třetího patra do náručí - nic se jim nestalo. Já jsem to bohužel viděla a v tom okamžiku netušíš, že to dobře dopadne) Měla jsem pak šílený strach zůstávat s dětmi v paneláku sama a vymýšlela jsem způsoby, jak s něma přivázánýma k tělu budu slaňovat. Psychiatr mi nějakým omylem řekl, že mám endogenní depresi, předepsal mi léky, které jsem zkusila a zahodila a kamarád psycholog mi řekl, že se z toho dostanu sama, že "blázinec je pro debily a inteligent si pomůže sám" Samozřejmě, že to tak není, ale tehdy to na mě zafungovalo, svůj strach jsem vyřešila tak, že když nejstaší syn odešel do školy, já jsem spakovala ty dva špunty a strávila jsem den u rodičů do doby, než přijel manžel z práce a začala jsem chodit 2 krát týdně večer na volejbal a postupně se ze mě stala zase veselá a samostatná ženská. Ale ty drobečky tablet - tehdy Dizepamů mě provázely v každé těžší chvilce, přesto si myslím, že nejsem závislá a mé děti všechny úspěšně studují VŠ a jsou psychicky v pohodě. Poslední a nejhorší sesypání nastalo, když měly být "vypuštěny z hnízda". Celý život jsem musela pořád něco zařizovat (první dítě jsem měla během studia a hned pak do práce), o někoho se starat a najednou jsem stála s prázdnýma rukama a nic, na co bych se mohla těšit jsem před sebou nebyla schopna vidět. No a pak si mě vzal můj přítel pod křídlo a děti uviděly, že i já jsem zranitelná a náš vztah dostal další zajímavý rozměr. Současně tím, že ví dost o mých potížích, je to pro ně i dobrá prevence. A já si žiju přítomností a raduju se z maličkostí. A vy všichni, co sem píšete jste hodně mladí a brzy vás začali správně léčit, ale co je hlavní, chcete se uzdravit a tak se taky uzdravíte, protože tato nemoc není zhoubná, jenom dost nepříjemná. Takže mi promiňte, že to fakt neumím zestručnit, ale HOLKY NEBOJTE SE MÍT DĚTI !!!, je to jedna z nejkrásnějších událostí, které vás v životě mohou potkat :)

Ahoj Pajko, presne Ti to nereknu, kde to je. Kdyz jdes od Jindriske veze, tak napravo. Tedy na druhe strane, nez je nakladatelstvi Portal. Jsou tam hodne slevnene knizky a taky CD. Kdyz pujdes od Vaclavaku, tak je to po leve strane, nemuzes to minout. Ale radsi si pospes, at Ti to nevyprodaji - za 19 Kc to koupi kdekdo. Ja zas shanim jeho knizku Deprese - pomoc v zoufalstvi a beznadeji, pokud byste nekdo vedel, kde ji maji, tak mi taky dejte vedet. Uz je ale asi vyprodana.