Panická porucha

Jano,ze začátku, než mi zabral Aurorix, tak jsem měla ještě Oxazepam, který jsem nosila v kabelce a měla jsem si vzít 1 tabletku, když bylo nejhůř.Vzala jsem si ho ale jen několikrát, pak už zabral Aurorix a bylo líp.Miminko už bych taky strašně chtěla a občas mě přepadají úzkosti z toho, že bych to nemusela stihnout (už mi bylo 30) nebo že by to nemuselo vyjít. Léky beru už 6 měsíců, domluvily jsme se s doktorkou, že přes léto je ještě budu užívat a pak se uvidí. Často s doktorkou o těhotenství diskutuji. Říká taky to, co už psala Pajka, že v těhotenství panické stavy ustupují. A po porodu má žena zase jiné starosti i radosti, takže se tolik nezabývá sama sebou.Vzhledem k tomu, že jsem se už jednou z těchto problémů dostala během necelého roku, tak věřím, že teď to nebude trvat déle a že na podzim už bych mohla být bez léků a pak bych se mohla pokusit otěhotnět.Kdo ví ale, jak to nakonec všechno dopadne...Tobě držím palce!!!

Jsen rada,ze jsem zavitala sem.Uz dost dlouho trpim pocitem,ze jsem nemocna.Loni jsem prodelala veskera vysetreni a bylo mi zdeleno,ze je vse v poradku a mela bych navstivit psychologa-neudelala jsem to.Letos se mi vratili ty same priznaky(nevolnost,nechutenstvi,strach z rakoviny),jela jsem k lekari,ktery mi rekl,ze nema vyznam delat vysetreni a je nutny psychiatr.Dnes jsem ho navstivila a predepsal mi Seropran.Ma nekdo z vas panicky strach z nemoci-zrejme jsem hypochondr.Bojim se,ze to nepomuze.Dekuji za odpoved

Diano,tak dneska jsem volala doktorovi a řekla jsem mu,že v lékarně mi řekly,že se nesmí určité potraviny.On mi na to odpověděl,kolik toho s ním např. banánů jest-li kilo,tak to prý by vadilo ,ale jeden banán apod vůbec nevadí,proto mi to ani neřekl.Nechtěl vyvolávat paniku.To je dobrý co.Ty jsi k tomu brala nějaké uklidnovací prášky jako neurol atd...S tím alkoholem je to sporný.Třeba na Seropram se prý trochu pít může,nevím.Pajko Tvůj poslední příspěvek má něco do sebe.Jak dlouho má být ještě úplněk?Já jsem ve znamení kozoroh.Včera jsem zabrousila do dřívějších příspěvků,tak hodně lidiček už přestalo psát.Diano jak to vidíš se založením rodiny?Včera jsem taky mluvila s doktorem o dítěti a práškách.?Ríkal ,že by to museli být mnohem slabší léky.Jak dlouho máš brát ten aurorix?Já jsem v listopadu byla v jiném stavu a v pátém měsíci jsem o to přišla.Hrozně mě to vzalo a vrátila se mi opět tato nemoc.Chtěla bych zase mimčo,ale s práškama to je blbý.Jak si to dělala ty Pajko.To jsi byla ještě v pohodě?A nemusela si žádný léky brát,ale jak si psala tak si se v těhotenství cítila dobře.No,už budu končit pište ......Ahoj Jana

Jo, a ještě k tomu Aurorixu. žádné vedlejší účinky nepociťuji. Útlum také ne, spíš se mi tak nějak líp funguje a mám lepší náladu.

Jano,já beru 3 tablety Aurorixu denně po 150 mg.Z potravin by se měly vyloučit ty, co obsahují látku thyramin. Ten zpomaluje odbourávání Aurorixu a tím může způsobit zvýšení tlaku, bušení srdce apod.Mezi ty potraviny, které by se neměly konzumovat, patří banány, fazole, hroznové víno, grepy, grepový džus, uzrálé sýry, pivo a červené víno (nechápu, proč zmiňují i alkoholické nápoje, když ty by se snad nesměly vůbec).A pak se musí dávat pozor na kombinaci s volně prodejnými léky (např. Modafen)a raději se vždy zeptat lékaře.

A když už ponocuju, tak vám napíšu něco o psychoterapii. Zhruba před rokem jsem navštívila v dost zbědovaném stavu psychologa s velmi dobrou profesionální pověstí. Byla jsem u něj podruhé v rozpětí necelého roku a spíš pro radu "první pomoci". Najednou se mě zeptal, jestli se ráda pěkně oblékám. Zarazilo mne to a znejistěla jsem, protože jsem na sobě měla nové smetanové lněné šaty. Nejistě jsem mu zalhala, že jo, i když jsem taková věčná a vděčná džínová holka. Říkala jsem si, co je na mně špatně, ale on pokračoval: "Tak, na sebe pěkně dbejte, dávejte si záležet, abyste byla vždycky upravená a hezky ustrojená. Byla jsem uvláčená neustálými záchvaty a fakt mi to nepálilo jako jindy a tak jsem jen přikyvovala a on pokračoval: "No, a když se vám udělá špatně, tak si, ať budete kdekoliv, lehněte na břicho..." Byla jsem tak zmatená, že jsem jenom hlesla, že raději ležím na zádech nebo na boku. Ale on trval na břichu: "Prostě si lehnete na břicho a když tam budou lidi, tak jim jenom klidně oznámíte, že je vám špatně, ať vás nechají. Lehnete si třeba do příkopu, lehnete si třeba i do hovna..." Vlastně už nevím, jestli říkal něco jiného, nasedla jsem do auta k mému příteli a jeli jsme asi 50 km domů a jak jsem začala vyprávět, co bylo, tak mi to nějak začalo docházet, začala mi pracovat fantazie a celou cestu domů jsem nezavřela pusu a moc jsme se nasmáli.A to byl bezprostřední pozitivní efekt mojí návštěvy u odborníka. Tak si to představte i vy: Jste v supermarketu, oznámíte nejblíže stojícímu člověku, ať si vás nevšímá, že máte jenom svůj dvacetiminutový záchvat paniky a mezitím projdou další neinformovaní ignoranti i zachránaři a pořád opakujete, to nic já si tady ležím, jak mi radil psychoterapeut a oni vás poslušně překračují. Nebo v bance či na poště jako stvořeno, aby zalehli všichni kolem v domnění, že je blízko lupič.Dobrý to musí uprostřed důležitého jednání nebo kantor ve vyučování. Dosaďte si, co chcete. A večer se dopotácíte oválení domů a svým blízkým pouze lakonicky oznámíte, že to na vás dnes jenom pětkrát přišlo. A tak jsem z toho nakonec udělala takový signál mezi mnou a přítelem, vždycky, když mi bylo anebo je špatně, tak špitnu: "Nemáš hovno? Potřebuju zalehnout." A nelžu vám, že v ten moment vykročím k tomu, aby to přešlo. A závěrem si myslím, že ten psycholog je fakt geniální. S kým je to hodně špatné a lehne si kdekoliv, tak fakt potřebuje odbornou a cílenou pomoc a nejspíš ho dřív či později možná i v kazajce odvezou. A většina lidí si prostě nelehne, ale doslova a do písmene ty své trable ustojí. Takže všichni tady si okamžitě můžete lehnout napucovaní třeba do toho hovna anebo to ustojte. Radím a přeju vám to druhé. Brou noc :)

Alino, tuto noc je úplněk, já nemohu spát a tak se rozptyluju se Chantal na ČT 2 a jen se tak orientačně kouknu na naše stránky a mám silný pocit, že je asi něco mezi nebem a zemí anebo ve hvězdách psáno, protože já úplňkový šílenec, jsem narozená taky 4.3.!!! a celé to horoskoposkotačení tady rozpoutala Nikol, která se dlouho neozvala tvrdí, že je taky 4.března. No, dnes se mi bude opravdu sladce spát, když vidím, že jsem fakt stará čarodějnice, jak často říkám a čtu si o tom právě o půlnoci. Taky o sobě říkávám, že jsem barometr jako Ty.A všem děkuju, že se vám moje blábolky dobře čtou a jestli vám aspoň na chvilku zlepší náladu, tak to má smysl :o)

Diano,díky za odpověď.Jenom mě zarazilo,že má být u toho nějaké omezení.Doktor mi nic neřekl.Mluvil jen o alkoholu.Můžeš mi napsat jaká omezení by to měla být? Jinak vedlejší účinky si u toho neměla?Jako útlum atd...Kolik tbl užíváš?Já mám 150mg.Pokud máte někdo ještě nějaké zkušenosti tak pište,díkyAhoj jana

Ahoj Pajko a vsichni ostatni,tak jsem se z te me depky celkem rychle dostala.Pajko,priklanim se k ostatnim,urcite nezkracuj sve povidani,doopravdy se to moooc hezky cte. Pripada mi jako bys mi mluvila z duse.Jako bys byla ve znameni Ryby jako ja...Ja jsem 4.3.a to ma i pry dle numerologie hodne spolecneho s tim "nahore".Takze proto to precitlivelost na mesicek a na vykyvy pocasi.O tom bychom si asi take mohly povidat. Jakmile se zmeni tlak,je pred bourkou,nebo je velka zmena teploty....je to na me hned jak znat.Jsem jako barometr.Uz si bohuzel nepamatuji jmeno,ale nekdo se tady ptal jake mame pocity pri atace,ze by je slecna chtela prirovnat. Takze,ja musim rici,ze ataka uz se nyni u me jen projevuje spise takovou celkovou sklicenosti a depresivnima myslenkama. Ale byly doby kdy jsem se trasla,byla jsem silene napjata,tuhnula mi sije a oblicej,spatne se mi dychalo,protoze jsem mela pocit,ze se snad kazdou chvili zblaznim. No a samozrejme jsem chtela okamzite uteci,odejit! Tyto veci se mi hlavne stavaly z pocatku.Kdzy jsem se pak dozvedela cim to je a proc to tak je a co stim delat,celkem dost se to uklidnilo.Ale preci jen to jeste nejakou dobu potrva. Ale musim to dokazat,dostat se z toho! Vim,ze mam dosti citlivou povahu a emotivni.Ja prave neskryvam sve emoce...a rekla bych,ze i k lidem jsem dosti uprimny clovek. No,ale uz vas nebudu zatezovat...mejte se hezky a hlavne moc nepanikarme!Ahooooooj

Ivo,já se také připojuji k Pájce,nemohu jí také sehnat,sice ji na netu inzerují,ale vždy mí odpoví jak litují protože jí nemají.díkyLibor

Ivo, tu knihu dost dlouho sháním. Máš na to knihkupectví kontakt (název, telefon)? Je jich tam několik. Dík :)

Chtěla bych vám jenom říct, že včera jsem v Jindřišské ulici v Praze ve zlevněných knížkách narazila na knížku J. Práška: Jak zvládat paniku a strach cestovat za pouhých 19,- Kč. Tak kdo ji ještě nemáte, tak si ji kupte. Je dobrá.

Ahoj Lído. Trpím stejnou poruchou jako ty uz 3 roky. Asi to znáš, někdy je lepe jindy huře. Každopadně se osvedčuje psychoterapie. Ale je to běh na dlouhou trať. Mužu tě uklidnit tím , že ve skutečnosti se ti u této poruchy nic zleho na co myslíš stát nemůže. I když vím , že při atace tomu nevěříš . Vydrž přejdetěto.

Ahoj Jano,Aurorix beru už skoro 6 měsíců a jsem s ním spokojená. Má minimum vedlejších účinků, jen se nesmí kombinovat s některými potravinami, ale o tom Tě asi lékař informoval. Zabral mi až po několika týdnech, ale cítím se teď podstatně lépe - mnohem lépe spím a úzkostné stavy se mi teď objevují je výjimečně při velkých stresech v práci.

Ahoj,tak dneska jsem byla na kontrole u dokotora..Dal mi nějaký nový lék Aurorix.CHtěla bych se zeptat jestli jste ho někdo užíval a jaký máte s ním zkušenosti.Dík Jana

Ahoj všem,Dovolená už mi skončila a jsem docela rád. Cítím se lépe v prácimezi lidma než doma odpočívat,to ve mě spíš všechno startuje :-)).Jelikož mám zaměstnání,které obnáší více pohybu a samozřejmě pro mě neoblíbenou administrativu (nesnáším tabulkování),je můj mozek tak vytížený,že si na nějakou paniku ani nevzpomene. Spíše je to horší jakmile se dostávám do fáze zpomalení a odpočinku to ve mě roste neklid a nervozita.V emocích jsem stejný jako Diana,vše v sobě stlačuji,ale s tím rozdílem,že se neotevřu před nikým.Ale na druhou stránku dokážu být pro druhé pěkně upřímný a pak mám z toho divný pocit jestli jsem to měl tak udělat nebo ne. Ráno mi vadí strašné bušení srdce a taky přeskakování,naučil jsem se to spíš provokovat a uklidnuji to větší aktivitou (cvičení ,poklus,skákání) no věřte nevěřte sice to na začátku dostane ještě silnější intenzitu,ale po chvíli cvičení se to ustálí a po skončení je to v normálu. Jak říká Pájka chce to jen vybít napětí,které se usadilo. Pájko rozhodně nepřestávej zkracovat své příspěvky,nádherně se to čte.Zatím se mějte a pišteLibor

Ahoj Lenko,dneska jsem si přečetla Tvůj dotaz, na to, zda taky někdo pociťuje slabost na hrudi. Takové stavy mívám , mám pocity sevření, myslím si , že mi srdce vynechává a nebo úplně přeskočí. Ty stavy jsou strašně nepříjemné, ale moje psychiatrička mi tvrdí, že nejsou nebezpečné. Vždycky mán pocit jako, že teď už doopravdy omdlím, ale zatím se to ještě nikdy nestalo a doufám, že taky nestane. jsem ráde, že jsem našla taky někoho se stejnými příznaky, mě to vždycky děsně vyděsí, ale pak to nějak překonám.Budu Ti držet palce, aby si se stím vyrovnala. Když budeš mít čas a chuť tak mi odepiš jaké máš ještě příznaky a jak je zvládáš. Zatím se mej hezky a ahoj Dana.

Diano, díky za poklonu.Co se týká projevů emocí, cítím se velmi uvolněná. Řekla bych, že to přichází i s věkem, tedy zkušenostmi. K lidem se chovám otevřeně a když něco nepříjemného neřeknu, tak často proto, že bych tím ničemu a nikomu neprospěla, naopak. Křehká je hranice mezi upřímností a taktem. Raději chválím, než vytýkám a raději dávám, než beru. Mám v sobě více úcty k člověku v obecném smyslu, ale zároveň mám hranici altruismu, člověk snadno může sklouznout do polohy, že ho začnou využívat a naučí se říkat "ne". Když se mě někdo otevřeně zeptá na názor, neříkám to, co čeká, ale co si myslím, ale na druhou stranu se snažím to své formulovat jasně, klidně a nekonfliktně i s vědomím, že mi to způsobí problém.Být otevřený je lepší, než cokoli držet v sobě, na druhou stranu, než člověk přejde do konfliktu, měl by vyhodnotit efekt z toho plynoucí. Mluvím o negativních emocích, protože ty pozitivní by asi neměly být problém a není jich nikdy dost. Každopádně jejich zadržování působí hromadění přetlaku v duši, tedy potíže. Závěrem přiznávám, že i já umím být protivná hysterka, někdy se mi uleví aněkdy si to vyčítám. "Nobody is perfect"... A ten přístup k dovolené a volnému času jako Ty, má tady málokdo. Tak si to vychutnej, protože těch pracovních dní máš mnohonásobně víc. Hodně sluníčka! :)

Pajko,rozhodně se v psaní neomezuj!Je to pro nás skvělá terapie.Ještě jsem se Vás všech chtěla zeptat, jak jste na tom s projevováním emocí. Já zjišťuji, že se téměř neustále ovládám a téměř neprojevuji emoce - v práci, před přítelem, před rodiči. Existuje opravdu jen pár přátel, kteří mě dobře znají, a před kterými se projevuji bez zábran. Určitě potlačené emoce a neustálá kontrola jsou jednou z příčin našich problémů.Už se nemůžu dočkat dovolené, protože jakmile opustím hranice, jsem konečně uvolněným člověkem a cítím se fajn. Jen nerozumím tomu, proč to tak funguje. V každém případě si ale své strachy a úzkosti k moři nepovezu. Mějte se hezky. Taky mi tento týden není dobře, ale musíme vydržet.

Alino, tak vidíš, že je líp. Mně je taky vždycky hůř ráno, jsem noční sova a příchod noci a tmy mě zaklidní, i když teď se každou noc budím. To ta luna - inspirace nás poetických duší. A chapájící přítel je pro Tebe velké plus!Jano, antidepresiva jsem nezkoušela a ani mně je nikdo nenabízel. I tak se z těch léků zrovna neraduju.Aktivita každá je dobrá a panikář si skoro nikdy nevěří. Už jsem tu psala, že v létě téměř denně asi tak hodinu nonstop plavu. Vždycky mám strach tam jít (včera silnější než jindy). Pak si rozkážu a většinou se i poslechnu. Říkám si: "Jestli nevylezeš ven, tak umřeš, tak dělej!" A pak jdu jak na popravu a vracím se plná optimismu, naděje a energie. Vlítnu do vody, plavu jak šílená a dřív nebo později vyplavu to napětí, co ve mně je a začnu vnímat krásu přírody, západ slunce, stříbrné čárky letadel, vylovím topící se mušku a začínám se usmívat. Musím svést vnitřní boj a pak to stojí opravdu za to. Ale loni byly situace, kdy mi bylo fakt moc zle a prostě jsem za určitou hranici nešla anebo jsem pobyt v bazénu při plavání probrečela. vnímala jsem zářící slunce, modrou vodu, optimistickou plejádu krásných letních barev a měla jsem černý flór přes duši, až najednou ani nevím jak se to zlomilo a začalo být lépe. S jízdou na kole je to podobné, celý život tento pohyb zbožňuji, na kole se cítím lépe než při chůzi. Vánek mě křísí, můžu před svými zachváty ujet, rychleji se mohu dostat do bezpečí. Je důležité taky kudy a kam člověk jede. Když jsem měla děti malé, měli jsme dvojkolo se dvěma sedátky pro děti, nejstarší syn jel na tandemu a ty dvě mladší ratolesti seděly v bezpečí na sedátkách, měla jsem nás pěkně všechny pod kontrolou. Teď jezdím spíš na rotopedu, jsem v bezpečí domova, ale chybí tomu poetika přírody. Kdysi jsem vysvětlovala v rámci své profese rozdíl mezi láskou a sexem a přirovnala jsem to k jízdě na kole přírodou a na rotopedu. Slibuju, že příště napíšu míň. :)