Panická porucha

Jani,Léky jsem přestal brát již v únoru a celkem se mi to daří zvládat až na takové ty záchvaty,které jsou méně časté.Většinou jsem k nim náchylnější při změně počasí.Snažím se to ustát bez nich,bral jsem Citalec a nic moc,dostal jsem i Xanax a to bylo ještě horší.Když vemu ten stav s práškama (okolí pro mě vizuelně bylo jako ve filmu),tak bez nich tento pocit mívám již jen občas,když je to silnější.Spíš jak tu již někdo psal, jakmile jsem z to zvládnou určitý příznak,nahle se z druhé strany vyskytne nový (pro mě doposud neznámí),a ten mi většinou paralizuje.Tak to jde pořád dokola.Zkraje jsem pořád hledal informace různě netu,pak jsem objevil tuhle diskusi.Sice mi trvalo víc jak 3 měsíce než jsem se odvážil do ní vložit i svůj problém,ale hned jak jsem to udělal tak se mi trochu ulevilo.Jestli někomu ty léky zabírají tak mu držím palce,jistě mu pomohou to lépe zvládnout. Bohužel u mě to tak nezabralo,a zatím neplánuji návrát ikdyž při záchvatu mám tendenci si vzít xanax,jenže hned to zavrhnu - hrozně mě utlumoval a jen se mi po něm chtělo hrozně spát.Mějte se fajn Libor

Ahojky, tak abych Vám pravdu řekla ,tak tady to počasí je hrůza.U nás byly nejdříve parna a teď prší a je zataženo.Takový veliký změny mi vůbec nedělají dobře.Libore,ty bereš nějaké léky na tu naši milou....Na dovolenou jedem s rodinou na chalupu.Nikam daleko.K moři bych taky ráda jela,ale strach je stále silnější.Stejně to má každý trošku jiný.Dianě cestování vůbec nevadí,to se má.Asi záleží jak tokaždýmu začalo a hlavně příčina.Já jsem zůstala dlouho doma po mateřský,protože jsem si dodělávala dálkově školu.To bylo v pohodě,ale po maturitě jsem si dala oddech a pak mi to začalo.Moc jsem přemýšlela a ¨ty konkurzi na práci byli taky nic moc.Hodně lidí málo práce.No a začala jsem v tom plavat.Kdyby člověk věděl co ho čeká tak by to dělal všechno jinak.Dlouho zůstávat doma bez stálého kontaktu lidí není dobré.Pajko,ale ty máš práci právě s lidmi.Fakt Tě obdivuji jak to zvládáš s tím co máme.dyž to začne tak je těžké se ovládat....Mějte se a pišteSoňo a co pesan už je fit?Ahoj Jana

Ahoj Pajko,já taky nejsem zatím na dovolené, chystám se až za měsíc k moři. Zajímavé je, že z toho cestování vůbec strach nemám, naopak se těším jak malé dítě - jak si tam odpočinu a odreaguji se.Spíš mě teď drtí práce a můj nepříjemný šéf. Minulý týden jsem měla domluvený pohovor na jiné místo, ale v práci byla tak hektická atmosféra, že jsem se vůbec neodvážila tam jít. Dost mě to mrzí.Prostě teď žiju od víkendu k víkendu a pracovní dny se snažím nějak přežít.Dost mě překvapilo, že spousta z Vás nemá ráda víkendy. Já o víkendech žádné záchvaty nemívám, ani je nemívám, když jsem sama doma, tam se prostě cítím bezpečně. Pokud ale zažívám přemíru stresů (hlavně těch pracovních), tak je zle. Stává se mi, že jsem najednou tak zahlcená podněty, že už nemůžu dál a udělá se mi fyzicky špatně. Jinak Vám všem přeji hezký den.

Ahoj Pajko,dík za radu. Tohle počasí mě taky nevyhovuje. Ted jsem byl alespon nachvíli venku a připadal jsem si jak v botanické zahradě. Asi budu takový spíš sklepní typ, jindy mi to nevadilo. Příští měsíc už v tom budu plavat rok, nevím jestli je co oslavovat,ale když vemu ty začátky a nevědomost oproti dnešku,je to o mnoho lepší.A když se to rozjede tak v tom plavu jako všichni, teoreticky mám zvládání nacvičené a můžu ho citovat ze spaní,a pak to přijde a já jsem jak paralizovaný a nesvedu nic. Bud mám tendenci utéct,ale to po dvou krocích zavrhnu a snaším se utlumit v klidu v posteli a ještě lépe mi začalo zabírat,když začnu něco dělat doma.Jsem technický antitalent,ale tahle porucha ze mě začíná dělat kutila.To je paradox dřív jsem byl do všeho nucený a ted to dělám i rád.jeje to jsem se taky rozepsal,ale ještě bych se rád na něco zeptal:Zajímalo by mě jestli je někdo kuřák a jak je to z počtem cigaret. U mě se spotřeba zvyšuje v závislosti na síle záchvatu.Vím,že to škodí,chci přestat,ale je to silnější a při záchvatech mi to trochu uklidnuje(alespon si to namlouvám).Měj se fajn a držím palce všem

Ahoj Libore, takové rychlovky nefungují ani u jiných potíží. Zkus se radovat z toho, že máš tu dovolenou jako takovou, to moře by bylo fajn, ale myšlenkově jsi u sebelítosti a to je špatně (trpíme tady tím plusmínus všichni). To dýchání nestačí, musíš se přeladit i myšlenkově, třeba při nádechu si říkej, že vdechuješ pozitivní energii a sílu a při výdechu, že se zbavuješ svého strachu a všeho negativního v sobě. Nebo soustředěně mysli na nějakou konkrétní věc, rostlinu, zvíře, člověka, něco příjemného, třeba vzpomínku, zkus taky něco dělat rukama, něco napsat, vyťukat text na klávesnici, popsat své potíže. Jde to i mně často těžko, ale funguje to. Možná je teď nějaké horší období, já se cítím proti červnu nějak hůř, ta horká dusna jsou pro mě zabijácká, ale používám různé "protichvaty" - studené sprchy, bazén. Studená voda je moc dobrá i při záchvatu, zkus někdy dát si rychlou studenou sprchu anebo střídačku hodně teplé s chladnou, dokáže to i přeladit mozek. Masáž vlasové části hlavy je super - správný kartáč na vlasy anebo stoj na hlavě taky dobře prokrví mozek a donutí koordinovat pohyby. Zase jsem se rozepsala a až to přijde, budu z toho moc smutná jako vždy, ale každopádně, proti loňsku už to dokážu skrýt "ustát" před okolím. Tak Ti přeju: relaxuj v pohodě :)

Ahoj Pajko,jak se vede,sice mám teď dovolenou,ale počasí tomu nesvědčí.No abych pravdu řekl nejsem schopen jet někam k moři a docela mě to štve.Připadám si jak v bludném kruhu. Strašně rád bych dělal věci jako dřív.Vím,že je to závislé na mém chování i na psychické pohodě.Většinou je to silnější a vyhrává.Mě pak nezbývá než se uklidnovat,že je to jen úzkost a panika a tak to jde dokola.Snažím se víc chodit ven,a nemyslet na to. Ale ty myšlenky přijdou aniž bych je sám zval.Pokoušel jsem se i při záchvatu o kontrolované dýchání. Nevím asi jsem někde dělal chybu,protože se to jen stupnovalo. Doufám,že ty jsi ale v pohodě?No vidíš ja si tak tady stěžuju a cítím jak se mi alespon trochu ulevilo.Nejraději bych se ráno probudil a zjistil,že všechno je jako dřív hmmmto by byla paráda (tenhle sen máme asi každý :-))Tak se měj Libor

Tak co, panikáři!Zhroutili jste se všichni anebo uzdravili? Snad si jen vychutnáváte dovolenou. Tak mrtvo - 5 dní bez odezvy, to tady ještě snad ani nebylo :)

Jano, buď ráda, že mezi nás nepatříš. Tvůj strach pramení z něčeho, co je konkrétní. Nevím, čím Ti vyhrožuje Tvůj bývalý muž a nevím, čeho je ve skutečnosti schopen. Jestli nejde o život, bylo by dobré říct si, že pak jde o ... No a jestli Tě vydírá, existují i právní cesty, jak si to nenechat, např.trestní oznámení. Nenechávej si to pro sebe. Určitě máš ve svém okolí někoho - silnou osobnost, kdo by se za Tebe postavil, abys měla klid. Případně se poraď s právníkem, jaké máš možnosti. Může vystoupit jako třetí nezávislá osoba, která ho písemně vyrozumí, že když nepřestane, tak co z toho vyplývá. Ale je to těžká rada, když nepíšeš nic konkrétnějšího, oč se jedná. Snad Ti těch pár řádků k něčemu bude... :)

Milí přátelé,čtu Vaše "osudy" a nevím, zda do tohoto světa patří i ten můj. Neprožívám své stavy tak intenzívně jako většina z Vás, ale i já mám problém a sama jej nezvládám. Mám strach z bývalého manžela. Moje první manželství byl jeden velký strach. Začalo to strachem "co na to řekne" a končilo strachem "aby vůbec něco neřekl na cokoli". Rozvedla jsem se, znovu dala, ale bohužel musím někdy s bývalým manželem komunikovat. Výhradně spolu mluvíme kvůli penězům na děti. A zde je moje panika. Stačí jej slyšet, vůbec vědět, že je to ON a můj duševní klid je ten tam. Hrdlo mám stažené, srdce mi bije jako splašené a já cítím strašné horko, strach, že řeknu něco, co vyvolá protireakci. Tím myslím nechtěnou reakci - vyhrožování. Doba je zlá a já mám někde hluboko v sobě strach, co když udělá to, o čem stále mluví. Mám vůbec právo si to vzít na svědomí?Pomozte mi jak se toho zbavit.Ani nevíte jak moc ráda bych chtěla jej slyšet a být nad věcí. Neumím to!Jana

Ahoj Soňo, tak to máš dobrý.Já jsem teď přestala Seropram brát,protože jsem mě bolela hlava atd...Brala jsem ho asi 2 měsíce.Tak uvidím jak bude doktor pokračovat říkal ať ho zatím neberu.Dneska jsem měla den blbec.Nic se mi nedařilo.Pes nám málem zakousnul našeho kocourka.Já těch zvířátek mám víc.Jednoho venku a to Haskyho a dva doma.Ten jeden už je dědeček a ta druhá jako vánoční dárek a to boloňáčka Katy.To je rodinný mazlíček,posteloví pejsek.Jak si psala o Vašem pejskovi tak to jste si museli užít...,ale tím raději ho budeš mít.Je fakt prima mít nějakou tu němou tvář.Hodně člověka uklidní v dnešní hektické době.Myslím si ,že jsi udělala dobře ,že jsi si ho pořídila.JInak už nejsi po práškách jak opilá?Jinak je pravda,že to tu nějak tichne.Asi jsou všichni na dovče...Dobrou Jana

Ahoj Jano,tak tady neprší, ale rozhodně je lépe než včera!Změna dávek Citalecu z 1 na 2 denně probíhala VCELKU v klidu. 3 dny jsem měla návaly, zalehlé v uších a takové to "návalové pocení". No a samozřejmě nervozita, třes. ÁÁÁle oproti "záchvatkům" je to procházka růžovou zahradou. Vážně - můžu říct, že po skoro 4 týdnech Citalecu se cítím dobře. Žádný třes, žádné slzy, žádné bušení srdce, žádná dýchavičnost, bolesti kloubů a svalů apod.! Dogmatil mě zase uklidnil žaludek, mám opět chuť k jídlu - hurááá! Ale - nechci to zakřiknout, protože jak asi všichni tady ví - zpátky je to raz dva. To mám zkušenost z minulého týdne s našim jezevčíčkem Tondou. 3 dny to vypadalo, že ho budeme muset nechat utratit - apatický, kňučel bolestí, nehýbal se, nežral, no prostě stačilo se mě na něho podívat a už jsem brečela (tak, že to nešlo zastavit). Zjistili mu zánět svalu (někde se přetáh - prý), po injekcích a antibiotikách se ze dne na den spravil. No ať to zkrátím - Pro mě to byly 3 dny neskutečného stresu, vysedávání na veterině v těch vedrech, nevyspání, breku a strachu. Neměla jsem ale žádné "panické problémy". A když ta hrůza přešla - až pak mě začlo být "panikářsky" blbě, prostě až jsem se zklidněla. Řešila jsem to Lexaurinem. Teď je to OK. Tím jsem chtěla říct, že se cítím sice fajn, ale opravdu - zpátky je to HNED. Jo a co se týče nějaké terapie - vřele doporučuju pejska, ale ty už ho máš, že? takže to doporučuju panikářům nepejskařům. Jak se cítíš ty? A uklidním tě - změny počasí snážím taky špatně. Nervozita, napětí atd... njo prostě KLASIKA!Zatím ahoj Jano a všichni!A pište, pište, nějak to tady vázne :o)

Nazdárek, tak jak se všichni máte po těch vedrech.Dneska u nás prší a prší.Nemám ráda takové změny.To jsem taková nabit¨á nervozitou.Tak co Soňo,jak si zvýkáš na změnu léků.Zabírají Ti?A co pejsek?Zatím Ahoj Jana

trpím těmito potížemi již 5 let /od svých 30 let/,je to boj ale martin to ve svém desateru vystihl úplně dokonale. Když se nad tím vlastně zamyslím tak se tak vlastně minimálně poslední dva roky chovám.

Lucye,asi sis prehodila "rubriky". O bulimii je to nekde jinde. Nicmene drzim ti palce.

Jak tak čtu ty vaše řádky,tak se mi konečně rosvítilo!Mam bulimii a nechápu,jak to,že lidi,který mi chtěj ve skutečnosti pomoct,mě vůbec nemůžou pochopit.A já teď nemam ani šajn,co to píšete za blbosti......jenom vim,jaký to je,když jíte a jíte a tečou vám slzy a je vám špatně a stejně jíte dál......napište mi o tom,prosím (a spíš o pocitech),Dik.

Ahoj Pajko nejsem si přesně jistá co mi pomohlo, ještě před rokem jsem byla troska, měla jsem všechny ty potíže co o nich všichni píšou a dojít třeba jen 50 m do obchodu byl nadlidský výkon. Smrt mne doprovázela na každém kroku a teď po 17 letech domácího nuceného vězení už zase jezdím metrem a klidně se procházim po městě.Žádné psychofarmaka jsem neužívala, nemám k nim důvěru. Zkus sehnat knížku Josef Jonáš Tajenky života. V této knize jsem pochopila, že lidské tělo je chemická továrna kde vše souvisí se vším. Řekla jsem si, že jejich alternativní metodu léčení lidského těla vyzkouším, že nemám co ztratit navíc je léčba založena na uvedení organismu do rovnováhy a právě jeho nerovnováha vede k onemocnění, někdo dostane cukrovku, jiný rakovinu, jiný trpí úzkostnou poruchou. U každého je příčina jiná a i jiná léčba, není to žádné placebo, léčba se skládala z diety, homeopatických léků a byliných výtažků. Zlepšování bylo hrozně pomalé.Musela jsem změnit zcela stravovací zvyklosti. U mě osobně zjistili zamoření organismu plísněmi a ty vylučují toxiny a ty zamořují organismus a někteří citlivější jedinci pak onemocní. Což přesně hrálo s jednou věcí: asi ve 23 letech jsem těžce omemocněla a brala jsem několik druhů antibiotik po sobě, zdánlivě jsem se vyléčila, ale cítila jsem se hrozně mizerně,pořád se mi motala hlava a začalo se mi dělat blbě a pak se to všechno rozjelo naplno a zřejmě od té doby se ty plísně ve mě zahnízdily. Zlepšování bylo hrozně pomalé a dlouhodobé zpočátku jsem léčbě ani moc nevěřila ale výsledky mě přesvědčily, že to má smysl. No a jak jsem se začala cítit lépe, tak jsem se odrazila ode dna a povzbuzována mojí psycholožkou jsem se začala vystavovat různým situacím, kterých jsem se bála, a když mi v nich špatně nebylo tak jsem si začala věřit, snadné to nebylo, stále jsem se bála,že přijde nezvládnutelný atak, několikrát také přišel. Jenže tohle všehno jsem taky dříve zkoušela ty expozice v metru, jenže mi bylo přitom tak blbě, že jsem se jen ve své nemoci utvrdila a trvalo třeba celý měsíc než jsem sebrala odvahu to znovu zkusit. Také mi psychiatrička naučila jak správně dýchat, jak odvrátit pozornost jinam a také se mnou znovu probírala mé problémy životní a hlavně z dětství. Nemyslím si, že za všechno mohly jen ty plíšně u každého je to souhra mnoha okolností, nikdy v životě jsem nebrala drogy, ani nepila moc alkohol.Také jsem měla dost komlikované vztahy a rodiči a někde v dětství to asi všechno začíná. Moje lékařka říká, že neuróza je nějaký problém v životě, ukrytý v našem podvědomí. Snad po těch všech letech terapií jsem si mnoho věcí přerovnala v hlavě, získala jsem určitý nadhled nad všemy svými problémy, že si dneska z mnohých dělám legraci. Ale co to bylo, co přesně mi pomohlo to říci nedovedu. V současnosti si chodím jednou měsíčně pokecat k psychiatričce a jednou za čtvrt roku jdu na kontrolu do Institutu Celostní mediciny, kde mi dávají různé kapky a homeopatika (sídlí v Praze 1 Na Florenci 19), držím protiplísňovou dietu, a dále každý den šlapu na rotopedu dokud se nezpotím,je to dobrý na správný prokrvení mozku a správnou funkci střev, neflámuji a s alkoholem to nikdy nepřeháním tj. max 1 desetistupňové pivo nebo 2 dl vína, když někam jdu.No a cítím se dobře, ale ještě to není 100%, taky se bojím aby se to nevrátilo, ale já už jsem jinde, ani si nepamatuji kdy jsem měla poslední atak,je to tak před 4 měsíci a dřív to bylo i několikrát za den, a myšlenky na smrt samy zmizely, prostě klesla hladina úzkosti v mém organismu. To je všechno. Myslím Pajko, že chceš-li se vyléčit musíš bojovat na několika frontách zároveň, jen práškama se z toho nedostaneš, musíš si najít nějakou chápavou psychiatričku, která bude dělat svojí práci s láskou v srdci a touhou pomoci svým pacientům a ta tě povede, bude tě povzbuzovat. Normální lidé ti pomoci nemohou,neboť tomu nerozumí. Tyto stránky mě zaujaly, jsem sama ze sebe překvapená, že jsem našla odvahu tohle všechno napsat. Jestli to někomu pomůže tak to mělo smysl. Myslím, že tradiční lékařská věda bude muset jednou přehodnotit své současné závěry a vrátit se mnoho tisíc let zpátky a učit se znovu od našich předků ve staré Číně a Indii. Protože mám pocit, že mnohé chronické problémy dnešní medicína léčit neumí a neléčí nemoci u kořene jejich vzniku a to asi není správné.Člověka je potřeba léčit jako celek. Slyšela jsem, že pomáhá také cvičení Taj-či, chci to vyzkoušet. Tak ahoj Pajko, nesmíš to vzdát, musíš stále hledat a zkoušet všechny možnosti až se to jednou podaří. Držím palce měj se fajn. Elena

Tomáši,plně souhlasím s Pajkou,mám uplně stejný problém.Řeším ho tak jak popisuje Pajka.Někdy to jde líp jindy hůře,ale nepropadám skepsi.Je pravda,že se nenechávám odradit. Ikdyž mám pocity,že už neudělám ani krok,snažím se v tom vydržet,i přes silnou myšlenku útěku. Většinou to vyřeším odvedením pozornosti byt jen třeba blbým bobmonem nebo žvejakčkou. Vetšinou to tak u mě zabere.A když něco překonám tak se odměním.Prostě udělám sám sobě nějakou radost(něco si koupím,záleží taky na velikosti úspěchu.)Ale hlavně si neříkám,že když to nezvládnu jednou,tak už mi to nikdy nepůjde- TO JE BLBOST.Vím,že se to hezky radí,ale já ty pocity mám dnes a denně.Chce to hodně trpělivosti. Co se týkám uzavřených prostor to už jsem překonal. Začal jsem se tomu vystavovat v různých supermarketech nejdříve 1h pak 2h a ted už mi to nevadí.Držím palce,mějte se Libor

Eleno, mě by taky zajímalo, co Ti pomohlo. Nemůžeš nám napsat, co nejvíc informací. Já nejsem z Prahy. Jsem z opačného konce republiky, ale jsem ochotna udělat cokoliv, abych se zbavila té mé "kámošky", která mě provází 35 let. A taky vím, že člověk si nejvíc musí pomoci sám, ale ta navigace je určitě důležitá, že?

Jano, Anxiron je anxiolytikum proti úzkosti a chorobnému strachu, dokonce jednou z jeho indikací je sucho v ústech. Nezpůsobuje ospalost, svalovou slabost ani poruchy duševních schopností, nezvyšuje dokonce tlumivé účinky alkoholu a je určen k léčbě akutních a chronických úzkostných stavů...Tomáši, co kdybys to zkusil sám. Dej si dílčí cíle: první den k zastávce, další postůj a neodjeď, pak jednu stanici atd. Uvidíš, že ti to půjde, získáš sebevědomí a ztratíš strach, psychicky se otužíš. Řekni si třeba, že jezdit MHD = být zdravý, udělej si z toho program a radost, něco jako když se člověk cokoliv nového učí. :)

Ahoj všichni,Já mám problém cestování MHD,uzavřený prostory atd.Co se týká ůzkostí tak velmi rapidně mi pomohl ANAFRANIL.Bydlím na Praze 4 krči,a chtěl bych se zeptat zda-li někdo by nebyl ochoten se mnou zkoušet autobusy.Jsem na rok v invalid.důchodu,mám spoustu času ,ale odvahu se do toho pustit je nulová.Jinak ještě postřeh ,který ovlivnuje paniku (uzkost) a to je řízené dýchání,mohu vřele doporučit každémuTím ,že nikam nejezdím,tak nemám v podstatě šanci se seznámit s ženskejma.To mě hrozně trápí,protože samota můj stav akorát zhoršuje....ale to je asi do jiné rubriky.Mějte se moc hezky a držím palečky.