Je meditace protikřesťanská?
Podobně jako zmíněný kněz se k tématu meditace staví celá řada lidí, zvláště křesťanů. V propagaci meditační praxe spatřují nebezpečné východní kulty, které pod rouškou uklidňování mysli nebo nějakého zdravotního prospěchu se nás snaží infiltrovat svým sektářským učením. Tito kritici poukazují na duchovní pozadí, které se za praktikováním meditace skrývá.
Meditace se v západním světě stala extrémně populární záležitostí, zdůrazňují se její blahodárné účinky, zvláště na zdraví, dosažení harmonie a jako obrana proti stresu. Přesto se zapomíná na ten hlavní, duchovní účel východní meditační tradice: hledání Nejvyšší Reality a – zvláště v tradici mahajánového buddhismu – sjednocení s Ní. Ostatní užitky chápe východní člověk jako pouhé vedlejší produkty tohoto duchovního hledání. Křesťan by to vyjádřil slovy Bible: „Hledejte Boží království a to ostatní vám bude přidáno.” Tvrdit buddhistovi, že meditace je dobrá jenom pro zdraví nebo jako prostředek proti stresu, je totéž jako přesvědčovat křesťana, že kostely byly budovány proto, aby se jednou staly cennými architektonickými památkami.
Meditace vždycky byla součástí širšího duchovního života. Jestliže je tedy meditace široce spjata s východními náboženskými tradicemi, znamená to, že je její praktikování nepřijatelné pro toho, kdo si chce uchránit hodnoty vycházející z židokřesťanské duchovní tradice, zejména víru v osobního Boha? Anebo přinejmenším, chce-li křesťan meditovat, má se snažit oddělit meditaci od její duchovní tradice a omezit ji na prostředek prospěšný zdraví? Anebo, což je poslední možnost, může se jí bez obav nechat inspirovat také na své vlastní duchovní cestě?
K nalezení správné odpovědi je třeba znát širší teologické aspekty, které nejlépe vysvitnou, srovnáme-li meditaci s jiným sloupem duchovního života, který na rozdíl od meditace křesťané k duchovnímu rozvoji vřele doporučují: modlitbou.
Jak už to bývá, ty nejcennější hodnoty bývají současně těmi nejprostšími. Tak i modlitbu by věřící člověk definoval velice jednoduše – jako rozhovor s Bohem. Podobně prostě lze definovat meditaci: je to koncentrace mysli. Je-li tedy meditace „pouze” soustřeďováním mysli, je možné ji oddělit od jejich východních kořenů a bez následků ji zasadit do křesťanské duchovní tradice?
Podle názoru autora článku existuje mimo dělení spiritualit na východní a západní (či teistické a neteistické) ještě jedno možné rozdělení: vzestupné a sestupné. V sestupné spiritualitě (směr shora dolů) je primární víra v metafyzické koncepty jako Bůh, idea morálky, doktrína následována lidskou snahou těchto ideálů dosáhnout.
Meditační praxe naopak více podporuje spiritualitu vzestupnou (zdola nahoru), která se ovšem stává stále populárnější i na křesťanské půdě a reprezentuje ji například moderní duchovní autor Anselm Grün. V buddhismu je zastoupena ještě výrazněji: Buddhista staví svou víru na svém osobním poznání a zkušenosti, ne na samotné víře nebo autoritě posvátných písem. Taková spiritualita vychází z naší bezprostřední zkušenosti, našich problémů, emocí, pocitů a cítění. Adept duchovní cesty rozvíjí svou bdělost vůči tomu, co cítí. K tomu pomáhá i meditace; učí vnímat každou emoci jako cennou informaci o stavu vlastní duše; každou bolest jako neocenitelnou informaci, že naše vnitřní já něco potřebuje, že je v nás něco nemocného. Spiritualita tak začíná z místa, které nejlépe známe, kde jsme doma.
Meditační praxe má své stupně. Na počátku této cesty stojí kultivace bdělosti či pozornosti. Jakmile meditující dostatečně rozvinul svou schopnost soustředit se, přichází do druhého stádia, kde se učí získat odstup od svých emocí, akceptovat a asimilovat každou zkušenost, která se objeví, zkrátka vděčně příjímat vše, co ho v životě potká.
Děkovné modlitby křesťanů nám tuto přijímající bdělost známou z meditační praxe mohou připomínat; oběma je společná vděčnost: ať už vůči životu samému nebo jeho Dárci. Sami křesťanští teologové zdůrazňují prioritu pedagogických cílů modlitby pro kultivaci našich postojů, jakými jsou vděčnost a uvědomování si závislosti na Bohu. Vysvětlují, že Bůh nepotřebuje naše modlitby, ale my se potřebujeme modlit, abychom si uvědomili, že vše přijímáme od Něj.
Na vrcholu meditační cesty – pokud v meditaci hledáme duchovní cíle – můžeme využít naší nové schopnosti pronikajícího vhledu k tomu, abychom rozjímali o tajemství Boha a jeho stvoření. Na samém konci čeká vrcholný cíl - přímé zakoušení Boha.
Modlitba má rovněž svá stadia a na jejím vrcholu stojí kontemplace. Pokud věřící směřuje k tomuto cíli, ústní modlitba je přípravným krokem, stejně jako po ní následující “modlitba ticha”, při níž modlitebník prodlévá před Bohem v tichosti, protože se již nedokáže modlit slovy - cítí se již přesycený všemi zbožními slovy a dalšími modlitebními pomůckami. Také mezi tímto ponořováním se do ticha a meditační praxí nacházíme paralelu více než zřetelnou.
A co je ve skutečnosti tím, co křesťané nazývají “kontemplací”? Z popisu významného církevního učitele sv. Augustina, který vysvětluje, že k sjednocení s Bohem dochází skrze kontemplaci, vysvítá, že nejvyšší duchovní zkušenosti křesťanských mystiků, a možná také všech ostatních duchovních učitelů, byly dosaženy ve chvílích hluboké meditace, byť je tento stav nazýván kontemplací nebo i jinak:
„Samotná kontemplace zahrnuje „rekolekci” a „introverzi”. Rekolekce je soustřeďování mysli, odehnání všech obrazů, myšlenek a smyslových vjemů.
Jakmile je mysl vyprázdněna ode všeho, co ji rozptyluje, může začít introverze. Introverze soustřeďuje mysl k její nejhlubší části na to, co je viděno jako poslední krok před tím, než duše nalezne Boha.”
Ukazuje se tak, že cílem nejvyšších stupňů meditace – a ve skutečnosti i celé meditační cesty – je prakticky totéž jako u vrcholné modlitby, jak ji popisují křesťanští mystici: dosažení Boha. Stačí zaměnit buddhistické výrazy jako „Konečná Realita” nebo „Nejvyšší Pravda” slovem „Bůh”. Přesto jsou zde i rozdíly: Modlitba reprezentuje spíše sestupnou spiritualitu a na rozdíl např. od buddhismu, který se považuje za neteistické náboženství, a tedy víru v existenci Boha nevyznává ani nepopírá, je od této víry naopak neoddělitelná. Lépe tak odpovídá přirozené lidské potřebě nacházet při svém vztahování se k absolutnu něco osobního, něco, co lze oslovit.
Přesto srovnáváme-li modlitbu a meditaci, docházíme k podobnému závěru, jako když porovnáváme učení různých náboženství: Zatímco na povrchu se zdají být nepřekonatelné rozdíly, čím hlouběji je poznáváme, tím více vnímáme jejich podobnost. Dostáváme se tak k odpovědi na výše položené otázky: Meditace se opravdu může stát důležitou pomůckou pro rozvoj duchovního života na všech úrovních také pro ty, kdo věří v jednoho osobního Boha.
Autor: Richard Gilík
Komentáře
V pohodě. Co bylo dříve slepice nebo vejce? Nikdo nepopírá,že se lidé před Kristem nemodlili a nemeditovali. Očekávali Mesiáše. Všechnz knihy bible o tom svědčí. Jinak trochu studia dějepisu Ti neuškodí ohledně počtu obětí např.nacismu a komunismu Opakování je matka moudrosti.
nepleťte si, prosím, meditaci s meditací.
"Meditace" je původně rozjímání, tak jak jej zná křesťnaství.
V poslední době se tento pojem začal používat i pro překlad východních pojmů jako Samádhi apod. Je však zcestné používat dobře zažitý místní pojem pro něco zcela odlišného, z dobrých pohnutek a důvodů. To dobré věci neprospěje. (Pokud by to nebylo z dobrých důvodů, o to hůře.)
Překlad z východních kultur je vůbec velmi problematický a často je mu věnována malá péče. Není pak divu, že i Dalajlama se při návštěvě Srdce Evropy podivoval našemu úprku na Východ, když tu máme dost dobrou tradici (nám) vlastní.
nepleťte...Dnes jsem se shodou okolností podíval na poslední diskuzní příspěvky, proto si dovolím na tento poslední reagovat a vyjádřit se k pojmu meditace.
Podle Wikipedie se meditací nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění za účelem zklidnění vědomí, anebo dosažení jeho změněného stavu.
Rozvinula se však nezávisle i v dalších náboženstvích, jako například v křesťanství (kde se se meditací mohou označit např. určité druhy modlitby).
Jinými slovy: Dnes si pod pojmem "meditace" čtenář - pokud vyloženě nevyrůstal v křesťanském prostředí - představí to, čím "meditaci" definuji na začátku - koncentraci mysli - a asociuje se mu spíše s východní než s křesťanskou tradicí. Souhlasím ale s Vaší myšlenkou, že by se měl západní člověk v prvé řadě seznámit s místní duchovní tradici, než se začne obracet k východním učením - také proto v článku cituji sv. Augustina.
Meditací je především
stav, kdy je mysl zbavená všech myšlenek
mentální otevření se „božskému“
soustředění mysli na jeden objekt (jako je dýchání nebo slovní mantra)
intuitivní vhled do náboženské doktríny (např. vipassaná v buddhismu)
Účel meditace je dosažení změněného stavu vědomí,meditace je součást východního náboženství.
I když se slovo meditace liší od modlitby přesto se zaměňuje a nesprávně používá v souvislosti s křesťanstvím.
Naopak Modlitba je přímý rozhovor s Bohem a obsahuje prosby,děkování,pokání,chvály.V novém zákoně je psáno- Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. Filipským 4,6
Není tam poučení meditujte,ani otevřete svou mysl.V modlitbě člověk otevírá ústa pro vyslyšení,ale i pro chvály k Bohu a ne svou mysl.
Proto mohu směle napsat,-ANO meditace je protikřesťanská!
citace " Souhlasím ale s Vaší myšlenkou, že by se měl západní člověk v prvé řadě seznámit s místní duchovní tradici, než se začne obracet k východním učením "
v tomhle případě nechápu proč jsou tu ještě ten plevel Křesťané a ne naše tradiční náboženství a víra (Germánská, Keltská, Slovanská, Řecká, Římská) Tohle patří k naším kořenům než ji násilím tvrdě a nemilosrdně potlačili.
A i když to není podložené i v Antice (filozofové) nebo Keltové (druidové) znali pojem meditace. Když člověk čte Platonovy texty o Sokratovy ta moudrost té doby je úchvatná.
Ježíš říkal,že činní vůli svého Otce ne svou nebo kohokoliv jiného. Slovo meditace je zdiskreditováno lidmi,kteří ani ve skutečnosti neví o co jde a připsali jeho význam koncentraci což je pozornost na jeden bod,dech,předmět jejiž výsledkem má být zastavení roztěkanosti myšlení,které tříští energii potřebnou k vhledu. Tato otázka je daleko subtilnější než se může na první pohled zdát.Možný vhled je ovlivněn vnitřními motivy,proto by nemělo být zpočátku zapomínáno nejprve na etické a mravní pozvednutí psychické základny člověka,která je u běžného člověka prostoupena sobectvím a mnohdy neúmyslnou krutostí vůči ostatním z nevědomosti vlivem špatného společenského vlivu. Není to věc která by měla být bez zájmu přehlížena a rozhodně by si s tím neměl zahrávat ten jenž nemá dobrý vtah k životu a ostatním.
V první řadě jsme všichni jenom lidé až potom to ostatní a podle toho bychom měli spolu navzájem mezi sebou žít. To,že to někdo nechce akceptovat nebo se na to dívá jinak,by nás nemělo znepokojovat,neboť co jiného má být v životě přijato když ne rozumné věci, a člověk byl tak stvořen aby byl rozumný a moudrý.
Přeji příjemný zbytek neděle.
citace...to že tady pohanství bylo dřív a byli jsme na to zvyklí neznaená, že je to správně!Navíc i některé církve stále uctívají pohanské svátky atd...viz slavení Vánoc atd....takže si nemáš na co stěžovat:)
Ale to jistě sama dobře víš.
Přeji hezký zbytek večera.
Když totiž začnete skutečně a poctivě meditovat, rozšíří se vaše vědomí, tedy zvýší se vaše přirozená moudrost. A potom taky začnete přicházet na to, jak jsou křesťanská dogmata hloupá a nepravdivá. A odtud už je přímá cesta k překonání a opuštění křesťanství.
A to si pochopitelně mnozí křesťanští potentáti nepřejí, a tak se staví proti meditacím.
"Kontemplace" je takovy zpusob traveni casu, pri kterem se neaplikuje zdravy rozum a neresi se prakticke zivotni problemy.
Diky tomu lze lidi odvadet od poznavani iracionality nabozenskych dogmat, a soustavne je drzet ve sparech nabozenskych konfabulaci, pohadek a pover.
A takový malý příklad z Jogy konkrétní, vhodný pro soušasné člobrdíky a člobrdice.
http://jenia.sweb.cz/sank.html
Sankalpa - využití spánku, repsektive posledních myšlenek před usnutím k řešení problémů. Tedy meditace o žádnaném v době před usnutím. Článek vyšel za vlády bolševiků takže tam nesmělo být nic o duchovních věcech, nedovolili by jej otisknout, ale v natickém řecku a egyptě se takové postupy využívaly i chrámovému léčení a prý s velkým účinkem. Jen místo formulace krátké věty jak je doporučené v článku je v řadě případů lepší obrazná představa žádaného.
http://www.getsemany.cz/node/2807
sv. Ignác byl určitě posedlý čertíkem Bertíkem. :-(
To je docela možné. Ale zatím jsem nikde nečetla že by byla zakázaná Bohem.
Jen existují různé druhy mediatcí. Co duchovní spolek, to vlastní osobitý způsob meditace, často velice odlišný od způsobů meditací jiných spolků.
Jinak meditují mahajanoví buddhisti, jinak hinajanoví buddhisti, jinak křesťanští mystici, jinak třeba ošovci, jinak muslimští sufiové........
V každém případě má ale mediatce jeden hlavní cíl. Zaujetí mysli požadovaným směrem.
Váš příspěvek a reakce na něj se mi moc líbí. Dík za vaše slova. Je v nich takové nějaké životní moudro a předkládá vlastní realitu života tak, jak všeobecně funguje. Sama uznávám meditaci a to jako určitý druh relaxace mysli. Mám s meditací tohoto druhu moc dobré zkušenosti a moc mi pomohla. Ovšem jsem také zastáncem toho že - "nic se nemá přehánět", nebo také jinak - "všeho moc škodí". Ještě jednou děkuji a přeji hezký den.
Ten člověk prošel kolem nápisu "zelenina" a je z něj odborník na odrůdy černého rybízu...
Dobrou noc a pevnou naději.
- Odpovědět
Pošli odkaz