Cipralex

Tak to je fakt,na něco [email protected] je můj mail.

Už jsem ho sem ale jednou dávala, myslela jsem nakonec, že nemáš zájem.

To je jedno psala bych si s oběma,byla bych ráda,jestli to nevadí

Lado, jsou tady dvě Šárky, já to nejsem....do jména si píše ta paní nebo holčina Šárí.

... z toho sa pribera....podla mna :)

Bolo to premna najtazsie zivotne obdobie ta depresia... nikdy sa jej uz nechcem dozit..ale clovek nikdy nevie... uz aspon viem ze sa z nej da kedykolvek dostat ale ma to iste pravidla ktore treba dodrziavat...ja som si vela citala o tom..co na to zabera... aj ked sa ti zda ze nic lebo si bez nalady a nic sa ti nechce... odstupom casu to zhodnotis ze to bolo dobre co si pre seba spravil... napiste mi kludne kto ma aky problem, skusim aspon cez pismenka vam pomoct lebo pred rokom tak pomohlo zopar ludi mne... nakolko som bola za velkou mlakou a depresiu som prekonala tam..pomohli mi hlavne pismenka od ludi ktori su tu za co sa im chcem velmi pekne púodakovat... :) drzte sa, majte sa..a piste... viem ako vam je...rada pomozem :) no nie je to choroba na cely zivot :) je to iba "dlhsia chripka mozgu" :P

Tak ahojte všetci, noví aj starí užívatelia Cipralexu.Tak som tu opäť po mesiaci, prečítala som si ako vždy všetky príspevky. Tí, ktorí užívate Cipralex krátko, neprestávajte aj keď máte pocit, že nezaberá. On zaberá ale postupne... cca 3-4 týždne... kým začnete popciťovať pocit úľavy, ktorý sa bude ešte striedať aj s horšími dňami... ale každým dňom a týždňom bude pribúdať tých lepšich. Tí,ktorí ste písali, že cipralex beriete už dlhšie ale stále máte výkyvy... netreba to prestat brat kym nie ste minimlane 3 mesiace v pohode bez znamok depresie, melancholie, naladovosti a podobne. Ja som na cipralexe rok aj mesiac. presne.... presla som si silnou depresiou so vsetkym co k tomu patri... cele dni cierne mylsinky, pocity samovrazdy, beznadeje, sklucenosti, vracala som, nejedla, hnackovala, triasla sa, nevedela som dychat. smiat sa, zit... nic... nebolo dobre ani ked som bola sama ani ked som bola s niekym... pomohlo mi toto forum, cipralex a to ze som sa snazila vzdy nieco robit aj ked sa mi nechcelo.. prechadzky s niekym mi pomahali... teraz je to uz dva mesiace ,odkedy nepocitujem nic nic, uz ani nemam problem s dychanim, ktorý som mala asi este pol roka po tom co mi uz inak bolo dobre... etraz uzani to... cvicila som dychanie do brucha,chodila som na biofeedback... pomohlo... potom som kvolinovejpraci uz na to nemala cas, ale uz mi to ani netreba... cipralex este beriem a este asi 2 mesoace brat budem..ked mi uz bude ok... zacnem ho vysadzovat tak aby som do leta uz bola bez neho... co sa na mne zmenilo?? inak vnimam svet, nie som taka emocionalna ako som bola predtym, citim sa vyrovnanejsia, pribrala som iba 2 kila... ale to kvoli tomu ze som bola dlhsie doma bez prace a vtedy clovek priberie... no pri mojich 56 kilach som to ani nejako nepozorovala a uz sa popri praci dostavam do formy :) cloveknepriberie pokial sa zdravo stravuje.. nie z cipralexu sa pribera ale z toho ze clovek je kludny, vyrovnany a viac mu chuti... viac oddychuje lebo mu to nakazal lekar,...

Tak to je fakt,na něco to zapomínání je dobré,to bych také potřebovala,hlavně bych potřebovala,abych zapoměla jen to ,kdy mi to začalo a mněla bych klid,hi hi,Šári pošleš mi tzen email?

Ahoj tak mé odpoledne včera...Lado, já ti asi neporadím, ono to má každý jinak. Ale "ranní pesima" jsou jedním z typických příznaků deprese. To je pravda.
u mě je to různý. Hlavně teď už nemám vyloženě depresi, a zjistila jsem, že jsem spoustu těch nepříjemných projevů vytěsnila. Vzpomenu si na ně až když je popisuje někdo jiný, že to znám...K něčemu je tohle zapomínání dobrý. Člověk se tolik netrápí tím co bylo.

Lado, to že občas pociťuješ zlepšení to je super!!! Vypadá to, že AD zabraly? To víš, rána bývají pro depkaře skoro vždycky nejhorší, tak to je.

Amálko, Pampeliško díky, jo, snažím se to převádět na zdravý jídlo, mít doma zeleninu a tak...

Šári,
do práce zatím...Amálko, chodím normálně do práce.

Ahoj tak mé odpoledne včera bylo docela v poho sem tam myšlenky,ale šlo,to,ale dnes ráno opět myšlenky strach,úzkost a hlavně,když vím,že něco nebo někam musím jít něco vyřídit,tak mám z toho paniku a bojím se ty rána a dopoledne jsou pro mne hrozné,jak to že potom to je lepší?Stává se mi,že mám i chvilkové návaly horka.Myslela jsem,že mi léky pomůžou na úzkost a na strach,ale to musím i já chtít,je to tak?Jo Šári psala jsem ti email a nevím jestli ti dorazil,napsala by jsi mi ho ještě jedenou jestli jsem ho opsala dobře?Jo a jinak když mi bylo 12 let tak jsem byla silná máma mi říkala,že nejsem,když se podívám ted na fotky tak fakt měla mamka pravdu,nebyla jsem tlustá,alůe já si to myslela,tak jsem začala hubnout,nechodila jsem na obědy svačiny vyhazovala a šíleně jsem zhubla,ale na konec se to nějak zpravilo,nezvracela jsem to ne,ale bylo to taky takové na pováženou,pak jsem měla i problémy s menzes,takže tahle nemoc je taky zlá,vím o čem píšete,nebo aspoň si to dokáži dost představit,Holky musíme to zvládnout,jo a poradte mi holky,ju?Jestli ty rána jsou i u vás takové a jak je mám zvládat,co a jak proti tomu děláte,aby jste na to nemysleli,díky,zatím pa

Pampeliško,
tak to asi...Amálko,
moje podpora okolí? Co se dalo, tajila jsem. Některé věci vím jen já a můj tehdejší terapeut. Muž byl ze mě nešťastný a neměl jistotu co kde provedu, kde zůstanu ležet zfetlá nebo podřezaná. V takové nejistotě nechtěl žít, a nedivím se. Ale překonali jsme to. Hlavně díky tomu, že viděl, že se fakt snažím léčit. Jen deprese, ty nechápal nikdy a jeho poznámky
"už zase ležíš? to zas nebude nic uděláno, že?"
mě velmi bolely. Jakoby se z něj v těch chvílích stávala bezcitná bytost, co mě má jen na práci v domě. Když jsem ani do práce nechodila, stěžoval si, že se málo snažím něco si najít. Ale zkuste si jít na přijímací pohovor v depresi! I kdybych se tam doplazila, tak mě nikdo nemůže chtít vzít, jak mě uvidí. No prostě on to má se mnou těžké a já u něj moc podporu v takových chvílích necítím.
Co mi pomohlo hodně, to byla komunikace. Mluvit o tom. I třeba takhle jako teď, v diskuzi. A pak samozřejmě v terapii. To byla dobrá škola

Pampeliško, ale třeba máš...Šárko,
já se viděla i v anorexii docela reálně, mně se ta vychrtlost líbila. Blbě se to píše, ale šlo hlavně o pocit ze sebe. Navenek jsem věděla, že jsem vychrtlá a že to není hezké. Nyní taky nemám pokřivené vidění, protože váha ukazuje jasně, oblečení taky musím nosit větší. Mám teď asi o dvě kila víc než před PPP, a jde to pořád nahoru. protože mám vlastně neustále hlad.

Co se tvé malé dcerky týče, taky bych byla opatrná s tím, co říkám, spíš bych jí vysvětlila, že to není zdravé, než že bude tlustá. Ale dost možná tomu nejde zabránit ani napomoci a stane se co stát se má.
Měla jsem podobný problém se synem, když mu bylo taky tolik, tchyně mu furt říkala, jak je baculatý, apod. Ona je taky dost posedlá svou vychrtlostí, ale v jejích 80 letech už je to fakt děsivé. Mně se nelíbilo, že kluka takhle stresuje, protože začal odmítat jíst a zajímal se, z čeho se tloustne, apod. On je od narození čokoholik. Naštěstí se to vyřešilo samo, začal dělat intenzivně sport (je hyperaktivní a vždy nějaký sport musel dělat, jinak s ním nešlo vydržet).Takže nyní je v těžké pubertě, ale všechna odpoledne tráví na fotbalových hřištích, a je v tom docela dobrej, což ho ještě motivuje. Jeho tělo se krásně vytvarovalo, je samý sval a šlacha, po faldíku ani památky.

Šári,
do práce zatím nechodím, mám ID, ale uvažuji, že bych si nějakou na zkrácený úvazek našla, nebo zatím chráněnou, protože ID nebudu mít napořád. A jak to máš ty, jsi na mateřské, v ID, nebo chodíš do práce?

Šári,
já nevím, čím anorexie vším může být způsobená, ale vztah s matkou jsem špatný neměla, to spíš s otcem, který mi v pubertě říkal, že jsem tlustá, tak jsem si jednoho dne řekla, že mu dokáží, že tlustá nebudu napořád a povedlo se tehdy shodit asi 12 kg během cca 4 měsíců.
Jinak s tvojí dcerou, já chápu, že máš strach, aby nebyla tlustá a aby se pak třeba také nedostala do anorexie, ale když ji budeš upozornovat, že moc jí, tak z toho třeba pak začne mít výčitky a aby to pak třeba nezačala chodit zvracet, já bych jí nechala být, ale snažila bych se, aby třeba byla schovaná většina sladkostí, aby jedla zdravé věci a ne se přejídala něčím nezdravým. Jinak je ted asi ve vývinu a energii potřebuje.

Amálko a chodíš do práce? Nebo máš invalidní? Snad nejsem moc drzá když se takhle ptám.

Pampeliško,
tak to asi hubenoučká pořád budeš, ono i mít 10 kg navrch je po anorexii málo. Já měla nejmín 44 kg a ikdyž jsem pak měla 54 kg, tak mi každý říkal, jak jsem hubená. Bohužel ted mám už daleko víc a jsem z toho zoufalá.
Okolí se staví různě, většina kamarádů se na mě vykašlala, protože je asi nebavilo za mnou pořád chodit do PL, navíc jsem byla najednou jiná, divná, neměli se mnou nic společného, já žila světem léčeben a oni tím venkovním a školním. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou je chápu. Rodina moje problémy také nikdy pořádně nepochopila, zejména otec ne a ani emá cenu mu to vysvětlovat. Ani za mnou moc nechodil na návštěvy. Mamka se nějak snažila, našla jsem u ní v ložnici i knížku o sebepoškozování, ale nakolik to pochopila, nevím. Takže mi zůstali hlavně kamarádi z léčebny, ikdyž jak jsme ted už nějaký čas doma, tak mi přijde, že už se jim také trochu oddaluji, takže jsem vlastně ve výsledku uplně sama. A jak to máš ty? Jak tebe bere a chápe okolí? Máš nějakou podporu?

Holky, musím se vám svěřit, mám 11ti letou dceru, vždycky měla ráda jídlo, ale v poslední době mám pocit, že by pořád jedla a kynula, teď je akorát, tak jí říkám ať to nepřehání apod, já vím, že to není asi dobře, ale když jí nechám jíst tak jak chce tak bude tlustá a pak z toho nešťastná. Co si o tom myslíte? Poraďte.

Pampeliško, ale třeba máš pokřivený vnímání svého těla. Mám kamarádku, krásnou, štíhlou a Ona si pořád myslí, že je tlustá a NENÍIIII, nikdo jí to nevymluví, ale do anorexie naštěstí nikdy nespadla.

Holky, říká se, že anorexie je vlastně často způsobená špatným vztahem s matkou, je to pravda????

Pampeliško, jakou máš velikost oblečení.

Pampeliško,
v tom, co...Já jsem pubertou prošla bez potíží s jídlem, mě to chytlo až na staré kolena, ale byla to spíš jen jedna z reakcí na ten stres.
Venlafaxinu beru různě, podle potřeby. Nyní jsem na 150 mg.
Jak se k tvým problémům staví okolí?
Nejvíc mě štve, že mě spousta lidí bere pořád jako hubenou, oni si nevšimli, že mám během dvou let 10 kilo navrch a mají mě furt za podvyživenou, i když už dávno nejsem. Mají takové ty poznámky, jaké zná každý hubený člověk, ale mě to pěkně štve, protože navíc vím, že nemají pravdu. Váha i oblečení mluví jasně.