Cipralex

lily, musíš vydržet a nechat prostor tomu léku zabrat, ani po dvou měsících cipralexu to není možné, někomu to zabere třeba až za půl roku, já mám také šílené úzkosti a stále to zkouším ted jdu s cipralexem až na 20 mg a to se léčím už 7 měsíců, nech Lily ten lék plně rozvinout a hlavně mu začni věřit, že Ti pomůže, vím že je to těžké ale zkus to, a navyš ten rivotril, jedině tak ten čas překonáš a nebo si nechej rivotril vyměnit za xanax SR, který také drží úzkosti celý den, třeba už ti rivotril tak nefunguje jak má, to se také někdy stává, jinak všem pěkný večer

Magdi: já bych snad vydržela, kdybych neměla přesvědčení, že mi ty léky nesednou a beznaděj a jaké by pro mne mohly být. To je to, co mě ničí a děsí. Bojím se, že se na mě bude doktorka zlobit, že jsem nenasadila stabilizátor nálady co mi dala, ale je mi tak zle, že představa, že by mi mohlo být hůř, prostě nemám odvahu a bojím se, že se na mě bude zlobit a nebude mě chtít dál léčit. Jsem špatný pacient, protože se po svých zkušenostech už bojím.

Moni: mně je ale jen hůř, a není to zas takový rozdíl, aby to dělalo takové peklo. Escitalopram a citalopram, nečekala jsem, že mi to spustí takové úzkosti. Spíš mám obavu, že nezabírají, je mi hodně nevolno a na to doktorka upozorňovala, že když by nesedly, že by mi bylo nevolno. Pravda je, že jsem se toho přechodu bála. Ale těžko by to způsobilo celodenní masivní úzkost.Já je zkoušela po tom, co mi je vysadili v léčebně a po několika dnech jsem se cítila stejně hrozně, teď teda asi ještě hůře. Když jsem přecházela ze Zoloftu na cipralex, tak se děla jen úleva a to jsem se taky bála.

Lily, vím že se bojíš, ale to vše ti způsobuje deprese. Je to mrcha, naše mozky pak uvažují úplně jinak. Ta masívní úzkost je hrozná, ale taky k tomu patří. Já jsem měla pocit, že mi někdo vysává svaly, Jako by mi někdo vyždímal sílu z celého těla, chodila jsem jen tak, že jsem se podpírala. Procházka byla nemyslitelná, jen jsem se dobelhala na nádražína vlak a pak z něho k doktorce. Naštěstí to je tam už asi 500m. Chodila jsem strašně pomalu, jindy mám tempo, že mi nikdo nestíhá. Ale zthle jsem prostě musela zvládnout, jinak jsem se bála vyjít před barák na zahradu, na hrudníku jsem měla pocit, že mi na něm někdo stojí. Tlak šílený. Po lécích to bylo ještě horší, ale řekla jsem si, že mi stejně nic jiného nezbývá. Byla jsem smířená s léčebnou, i když, moc se mi tam nechtělo, protože tam dělíá spousta lidí odtud. Už takle šla šuškanda co se mnou je. A já se chtěla vyhnout drbům, už kvůli malému, bylo by to pro něj ve škole asi hodně nepříjemné. Zažila jsem to u jedné holky na základce, jak trpěla když se její máma léčila. Nakonec se to začalo lepšit a teď už to je skoro jako dřív. Vydrž, taky se ti to povede.

Moni: mně je ale jen hůř, a není to zas takový rozdíl, aby to dělalo takové peklo. Escitalopram a citalopram, nečekala jsem, že mi to spustí takové úzkosti. Spíš mám obavu, že nezabírají, je mi hodně nevolno a na to doktorka upozorňovala, že když by nesedly, že by mi bylo nevolno. Pravda je, že jsem se toho přechodu bála. Ale těžko by to způsobilo celodenní masivní úzkost.Já je zkoušela po tom, co mi je vysadili v léčebně a po několika dnech jsem se cítila stejně hrozně, teď teda asi ještě hůře. Když jsem přecházela ze Zoloftu na cipralex, tak se děla jen úleva a to jsem se taky bála.

Lily ty ad ti určitě zaberou, bereš je zatím krátce, to chce víc času. Neboj se, zase bude líp!!!
Suzan ty jsi se tak trápila 3 roky? To klobouk dolů! Já jsem to přecházela půl roku a pak už jsem se cítila fakt jako blázen a byla jsem přesvědčená, že to nebude dlouho trvat a odvezou mě nebo něco šílenýho provedu. To byl nejvyšší čas začít s léčbou.

Magdi: jsem teď tak slabá, že nevím, jak se dostanu k doktorce ani vlakem, zkusily jsme s mamkou krátkou procházku, ale já nezvládám. Mamka se na mě nezlobí, teď jen málokdy, je jen zoufalá a zlobíme se vzájemně, když ona říká, že to přejde a já vím, že asi ne, protože je něco špatně v medikaci a snažím se jí vysvětlit, že je mi jen hůř a ona, že to mi bylo před tím taky a pak mi bylo lépe a já jí říkám, že jen tím, že jsem přešla na cipralex. Ničí mě, že nevím, co by mi mohlo pomoci. Nemám proč mít deprese, vůbec té hlavě nerozumím. Nerozuměla jsem tomu, že mi udělala ze dne na den zle ve chvíli, kdy ad měla naběhnout. Přechod na Cipralex ze Zoloftu proběhl dobře a teď na citalopram, kdy si je to podobné, je to peklo:-(

Ahoj, tak jsem se sem konečně dostala. Lily, snaž se něco jíst. Já jsem jedla třeba jen ohřatý párek bez rohlíku, abych do sebe něco dostala. Je mi líto, že se s tebou doma zlobí, myslím, že by tě měli spíš povzbuzovat. Moje mamka mi pořád nosila něco dobrého, sice jsem to nejedla, ale potěšilo mě to. Manžel mi vařil a vyloženě to do mě cpal, protože věděl, že to jinak nesním. No, bylo to něco. Dcera mi dělala všude doprovod, je už skoro dospělá, tak mi dělala venku ps. podporu. Můžu se tě Lily zeptat kde bydlíš? Nevím jestli jsi to sem už psala. Já třeba nechci chodit k doktorovi tady u nás, je tu drbárna. Tak dojíždím 30km. Když mi bylo zle, tak to byl celkem boj, ale vlakem jsem to celkem zvládala. Nejhorší bylo, když byly o prázdninách výluky, to mi bylo zle. Brrrrr. A to to mám na nádraží 1,5 km, ale nějak jsem se tam dostat musela.

Susan: jsi moc hodná, ale nemám možnost tam dojíždět. Ani svou nemám úplně v místě a nevím, jak se k ní dostanu, busem, ani vlakem to nezvládnu.

Susan. nevím, jak to...Aha, tak to jo. Je nás tady tolik, že si přesně nepamatuju kdo co má :)
Ještě jestli nechceš číslo na mojí psychiatričku, je to ale v Praze, ale je dobrá, myslim. U ní se neplatí nic, má smlouvy s pojišťovnami.
Já vážim normálně 50kg a když mi bylo hodně blbě, byla jsem na 45kg a taky jsem vypadala. To je prostě k nervům. Musíš se nutit jíst, jinak to nejde.

Susan. nevím, jak to myslíš plná prášků, měnila jsem z cipralexu, co jsem užívala 2 měsíce na ten citalopram teď a pak mám ten rivotril. Bohužel se po té změně ale cítím jen hůř. Ráno jsem se tu nadavovala a nemohla se zvednout z dřepu. Vypadám prý už hrozně pohuble, nevím, mám 50 kg. Cipralex mi nejdříve opravdu pomohl, ale ty úzkosti pak byly hrozné, tak jsem snížila a to neudrželo depresi, už opravdu nevím. Některým lidem prý zvyšuje úzkost, jinak na depresi mi zabral, ale těch 5 při stresu pak bylo prostě málo. Už fakt nemůžu, nevím, jak si pomoci.Jsem asi vážně slaboch a srab. Dříve mi to s úzkostma šla a bylo to taky hrozný, teď je to od září a jsem na tom zase strašně. Vzpomínám, jak mi bylo chvilku dobře a já byla tak šťastná, tak jsem si toho vážila. Ale jen jsem ochutnala a bylo pryč. Psycholožka má pravdu, ale já cítím, jak mi léky řící hlavu. Vidím, jak se měním od té změny.

Susan: Cimický stojí...No, byl to jen nápad. Já jsem měla taky pocity, že už nevim kudy kam, a pak jsem měla strach jestli už jsem se nezbláznila a jestli ještě dokážu vůbec rozeznat co je doopravdy a co ne. Ale věř, že je to jenom pocit v hlavě. Mluvila si se svým psychologem co by poradil?
Taky mě teda napadlo, že jsi plná prášků, teď se nechci dotknout něčeho, ale maj vůbec šanci zabrat? Nevim po jaký době jsi je měnila, ale skoro každý má buď když je začne brát nebo po zvýšení úzkosti, ale většinou se to po nějaké době uklidní a sama určitě dobře víš, že u ad trvá než zaznamenáš účinek.
A pak už me teda jenom napadá, se na sebe naštvat, aby si se prostě nějak nakopla. My ti tady radit můžeme, ale ve finále jsi to ty kdo přesně ví jak mu je a ty jsi ten jedinej člověk, který ti může pomoci. Věř si. Psycholožka mi jednou říkala, že by se člověk divil kolik je v něm síly, i když už si myslí, že to nejde!!!

Susan: Cimický stojí 1500kč denně to jen docházíš, v noci spím dobře, jen ráno jsem nešťastná, že je rano. Jinak mi je zle, nadavuju se, nemůžu moc jíst. Jsem někdo jiný, jsem i sama sobě tak vzdálená. Mamka už se na mě zlobí. Bojím se, že to mám vše z léků. Pokaždé se u nich něco objeví a proto mě nejde léčit:-( Přemýšlím, než jsem je teď znova začala brát, jak mě sestra prosila, ať je neberu, ale pak se tím vysazením v PL a slibech o terapii začala rozjíždět deprese a teď už nevím kudy kam. Kdyby to bylo jen o úzkostech i ty jsou hnusné a příšerné. Děkuju moc, chápu, že jsme na to krátcí bohužel i doktoři. Já nechci do léčebny.

Lily ... vždycky je naděje a vždycky se dá něco dělat. Nic netrvá věčně.
Napadlo mě, já vim, že jsi z KV, ale přijde mi hodně dobrej Cimický, www.modra-laguna.cz
Třeba je to blbej nápad, ale tak mě to napadlo.
A jak spíš v noci? A je ti aspoň malinko líp?

Nechci shazovat co říkáte, ale jsem taková slabá, bez síly se jít i projít. A není u nás kam jít k jiné lékařce, tahle je braná za dobrou, ostatní mají stop stavy. Někdy si říkám, zda mi ta ad nedělají jen hůř.

Dobré dopoledne,

tak jsem si ráno vzala 1mg Rivotrilu a odpoledne si vezmu zase, nebo 0,5 mg a pak večer.

Susan: s tou depresí je to opravdu těžký, u úkosti, jsem se uměla taky takhle nějak motivovat, zkoušela jsem snít, a různě se snažila se překonávat. Teď nemám sílu, ani víru. Opravdu mám pocit beznaděje, že pro mě není medikace a to jak divně na ni reaguji, to mě hodně deprimuje. Pokaždé jsem viděla, co mi co dělá s hlavou. Po Zoloftu jsem měla silné deprese, ze začátku úzkosti, pak menší, ale hlubší deprese a oploštělost tam tolik nebyla, po Cipralexu a přechodu ze Zoloftu na něj, jsem se po pár dnech cítila jak znovuzrozená, skoro se bojím, že to bylo tím, že jsem přestala brát ten Zoloft, než Cipralexem, nevím. prostě jsem to chvíli byla já pár dní a pak najednou ty silné úzkosti, které nešly zastavit. Po citalopramu, se kterým jsem měla dobrou zkušenost je mi jen hůř a hůř, silné úzkosti a uvěznění pocitů.

Taky mám před svými dny, tudíž dost špatná kombinace.

Bojím se, že není nic, co by mi mohlo pomoci a proto nemám víru a bez ní to nejde.

Je to taková autosugesce. Já vim, že to máš tou depkou hodně moc stížený, ale půjde to, uvidíš. Za kažký i pidikrůček se pochval.
A pokud je tvoje doktorka kráva, tak bež jinam, máš na to právo!

Ahoj všem, doufám, že je dneska líp, venku sluníčko, takže super.
Lily: jak je dneska? Jak spíš v noci?
Koukej začít něco brát jak píše Pete, aby se ti aspoň trochu ulevilo.
Já jsem to táhla bez AD 3 roky a do dneška nechápu, že jsem to vydržela a že občas to byly fakt hrůzy. Řekla bych, že jsem sem tam měla taky depku, i když né asi tak velkou. Taky mi dělalo dobře jenom ležet a být v klidu, aby na mě nikdo nemluvil a já nemusela odpovídat. Jenom ležet a čumět.
Lily, tobě nic není, je to jenom strach! Všichni to tady známe.
Pamatuju si, že jsem si dávala takový malý úkoly, řekla jsem si, že dne na den to asi všechno nepřejde, tak že musim začít po mylých krůčcích. První třeba bylo, že chci líp spát, tak jsem se soustředila, abych začala líp spát, pak třeba, že musim začít víc jíst, a takhle jsem pomalu pokračovala.
Lily, neřikej si, že něco musíš, ale, že ccheš, to je lepší. Řikej si, že to pomaloučku půjde, zkus naladit tu mysl, že je den ode dne líp a líp, prostě takový ty pozitivní formulky. Vymysli si je sama, aby ti vyhovovali.

..holky dobré ráno všem..a pěknou neděli..
Lily: no ten rivouš Ti v plné síle na tu tvoji megaúzkost zabere tak po týdnu..ale úlevu (výraznou) pocítíš tak po 2-3 dnech...takže ho ber!!!!!!!!!!!!!!

Dobré ráno. Lily Pete má pravdu, snaží se ti pomoct, aby se ti ulevilo, jako my všichni. Opravdu to s tím Rvotrilem zkus, třeba aspoň jeden den si to tak vem, zkus to a uvdíš, jestli se ti uleví. Jak jsi psala o těch ad, že je jich hrůza a přitom málo, protože jsou stejné.
Vem si, že Susan brala Eliceu, která ji nepomáhala a pak přešla na cipralex a pocítila úlevu a přitom se říká, že Elicea a cipr. je to samé. A vidíš, není. Kolik jsi těch ad zkusila? Jestli se můžu zeptat?
Leniku jak jsem tady psala o té čínské medicíně, užíváš to pořád?