Myslet rychle a úsporně
Před pár lety tento experiment zkoušela skupina vědců z Iowské univerzity a zjistili, že většina z nás začne poté, co otočíme asi padesát karet, tušit, o co jde. Nevíme, proč dáváme přednost modrým hromádkám, ale už jsme si celkem jistí, že se vyplácejí víc. Po zhruba osmdesáti kartách většina z nás hru prokoukne a jsme schopni přesně vysvětlit, proč jsou první dvě hromádky velmi špatná volba. Zatím je vše srozumitelné. Získáme určité zkušenosti. Promyslíme je. Vytvoříme si teorii. A nakonec si dáme dohromady dvě a dvě. Tak probíhá učení.
Ale vědci z Iowy udělali ještě něco jiného, a tady začíná jejich experiment být velmi zvláštní. Napojili každého hráče na přístroj, který jim měřil aktivitu potních žláz v dlaních. Ty stejně jako většina potních žláz reagují vedle teploty také na stres - proto máme lepkavé ruce, když jsme nervózní. Vědci zjistili, že u hráčů se začala projevovat stresová reakce na červené hromádky po desáté kartě - o čtyřicet karet dřív, než dokázali říct, že mají tušení, co s těmito dvěma hromádkami nehraje.
Důležitější bylo, že právě ve chvíli, kdy se jim začaly potit dlaně, se začalo měnit i jejich chování. Začali dávat přednost modrým kartám a z červených hromádek si jich brali čím dál tím méně. Hráči zkrátka prokoukli hru dříve, než si uvědomili, že ji prokoukli. Začali provádět nezbytné korekce dávno předtím, než si plně uvědomili, jaké korekce by měli provést.
Iowský pokus je samozřejmě právě jen pokus - jednoduchá karetní hra s pár zkoumanými subjekty a detektorem stresu. Ale je to velice výmluvná ilustrace toho, jak pracuje naše myšlení. Byla to situace, kde šlo o hodně, věci se velmi rychle pohybovaly a účastníci museli v krátkém čase porozumět velkému množství nových a matoucích informací. Co nám iowský experiment říká? Že v takových chvílích náš mozek používá k pochopení situace dvě velmi odlišné strategie. Tu první známe nejlépe. Je to vědomá strategie. Přemýšlíme o tom, co jsme zjistili, a nakonec připadneme na správnou odpověď. Tato strategie je logická a směřuje ke konečnému cíli. Ale než se k němu dostaneme, musíme otočit osmdesát karet. Je pomalá a vyžaduje mnoho informací. Je tu ale druhá strategie. Pracuje mnohem rychleji. Naskočí už při desáté kartě a je velmi chytrá, protože zjistí problém s červenými kartami skoro okamžitě. Má ale tu nevýhodu, že funguje - přinejmenším zpočátku - zcela pod hladinou vědomí. Posílá sdělení různými podivně nepřímými kanály jako třeba potními žlázami v dlaních. Je to systém, v němž náš mozek dochází k závěrům, aniž by nám hned sdělil, že dochází k závěrům.
Zdroj: Malcolm Gladwell - Mžik - Jak myslet bez přemýšlení - nakladatelství DoKořán
Komentáře
Kdyby to tak bylo, byli by jsme úplně všichni stejní a to by byla nuda viď?
- Odpovědět
Pošli odkaz