Psychoterapie - potřebujeme jí?
Psychoterapie - léčba duše - je stručně řečeno způsob, kterým může "odborník na duši" (psychiatr či psycholog) pomoci s problémy člověku, který za ním přijde. Každý kdo chce terapii provádět, musí mít speciální vzdělání, výcvik a praxi - to vše by mělo zaručit nám všem kvalitní odbornou pomoc. Dnes existuje celá řada nabídek péče o naši duši - od různých výtvarných, tanečních či relaxačních technik až třeba po jógu. Psychoterapie mezi ně jistě patří, je více méně spojena s péčí lékařskou a sama má mnoho podob.
Kdy můžeme být psychoterapie pro nás užitečná:
1. jsme-li v krizi a chceme si nechat poradit od odborníka,
2. trpíme-li nějakými duševními příznaky jako např. depresemi, úzkostmi, fobiemi a nespokojíme-li se pouze s pojídáním prášků,
3. trpíme-li nějakou neurózou nebo psychosomatickým onemocněním jako např. mentální anorexií či bulímií,
4. chceme-li se lépe poznat a svobodněji se pak v životě rozhodovat či naučit se změnit některé věci ve svém životě, které se nám opakovaně nedaří,
5. potřebujeme-li podporu při závažném duševním či tělesném onemocnění
Tento výčet jistě není kompletní, ovšem naznačuje velice široké uplatnění psychoterapie v životě moderního člověka. I v Čechách už nastal čas, kdy se lidé za návštěvu psychologa či psychiatra přestávají stydět a v některých vrstvách se to naopak stává módou.
Jaké jsou formy a směry psychoterapie? Formou rozumíme způsob, jakým terapie probíhá. Buď můžete jít na sezení s terapeutem z očí do očí - celou hodinu se věnuje jen vám, nikdo další není přítomen. To má své velké výhody - o některých věcech se těžko mluví i ve dvou, natož pak s více lidmi. Další výhodou je to, když víte, že terapeut se věnuje v tuto chvíli pouze vám a nikomu jinému. Má to i své nevýhody - je to dražší (pokud musíte terapii platit) a dostane se vám názoru či pohledu na věc pouze od jednoho člověka.
Jiné tomu je ve skupinové terapii - počáteční rozpaky sdílet své problémy s více lidmi se časem rozplynou a vy můžete ve skupině již známých tváří získat velkou oporu, porozumění, názory a zkušenosti
více lidí, můžete také získat nové sociální dovednosti - například se naučit lépe se prosadit v kolektivu. Směrů - tedy škol - je v psychoterapii poměrně dost a rozhodně se nedá říci, který je lepší či horší. Spíše záleží na druhu problému a na vaší osobnosti (co je vám bližší). K jednotlivým směrům a k jejich praktickému užití bych rád něco napsal podrobněji v příštích článcích, zde se ještě zmíním krátce o tom, kam za psychoterapií.
Můžete se ptát, kolikrát na takové psychoterapeutické sezení půjdete? I to je různé, záleží na typu problému a také na počtu sezení do týdne (měsíce). Při krizové intervenci navštívíte terapeute třeba jen jednou, při krátkodobé terapii možná desetkrát. Dlouhodobá terapie může trvat i několik měsíců až let, vždy záleží na vás, zda máte pocit, že ještě potřebujete na terapii chodit.
Pro děti i dospělé existuje několik klinik či psychoterapeutických pracovišť, kam je možné se o pomoc obrátit. Já osobně znám Prahu, takže vyjmenuji alespoň některá zařízení:
1. RIAPS Praha - http://www.cesop.cz/bodyinfo/bodyinfo10.html
2. Dětská psychiatrická klinika FN Motol
3. Rodinné centrum při DPK FN Motol - http://www.rodinnaterapie.cz/kontakt.htm
4. Psychoterapeutický stacionář ESET - Hekrova 805, Praha 4
5. ONDŘEJOV - http://www.cmail.cz/centrum.hermes/spas-pst.htm
a další, více informací viz internetové vyhledávače či telefonní seznam.
Všechna tato zařízení mají smlouvy se zdravotními pojišťovnami, psychoterapie je tak částečně nebo úplně hrazená. Po celé republice existuje mnoho terapeutů s vlastní praxí, kteří nabízejí kvalitní individuální i skupinovou péči. Vždy je třeba se na začátku domluvit, jestli má ten který terapeut smlouvu s vaší pojišťovnou, kolik sezení budete mít (zdarma", kolik vás to prostě bude stát.
Rád bych další články o psychoterapii psal také podle vašeho zájmu - pište, ptejte se, kritizujte. Psychoterapie je především tvořivý proces, nechť i články o ní jsou takovým tvořivým procesem mé spolupráce s vámi.
Jan Kulhánek
Komentáře
Pro předchozí komentář: Na ceně se musíte dohodnout s daným terapeutem. Moje zkušenost je taková, že první setkání je zdarma, přičemž se dohodnou další podmínky. Cenu prvního setkání vám sdělí terapeut, když si s ním budete domlouvat schůzku. Jinak myslím můžete počítat při nehrazené terapii kolem 400 korun za setkání.
Zajímaly by mě různé typy výcviků psychoterapeutů. Terapeutka, ke které chodím já, se mi zmínila, že jen některé směry jsou u nás uznávané, a že její výcvik (prý nějakého východního typu) mezi ně nepatří.
Děkuju za inspiraci s výcviky, napíšu o nich v dohledné době.
K ceně za terapeutické sezení u psychologa či psychiatra: pokud má terapeut smlouvu s vaší pojišťovnou, nemusíte za pár sezení obvykle platit nic. Domluva je velmi individuální, záleží na typu terapie, počtu sezení, na konkrétním psychoterapeutovi - částka za hodinové sezení se může pohybovat od 300 Kč po ??. Terapeut může také přihlídnout k vaší finanční situaci, opravdeu je třeba se domluvit.
To se pak řeší tak, že si terapii částečně hradíte sami. Cena jedné hodiny psychoterapie se pohybuje přibližně mezi 300 až xxxx kč, záleží na věhlasu terapeuta :-) Podle mého názoru je možné se vejít do 500,- pokud nejde o psychoanalýzu.
psychoterapeuticke pece pojistovnou. Presto v tom stale jasno nemam - dochazim jiz
rok na psychoterapii (1x tydne), a to bezplatne. Existuje vice lekaru s vlastni praxi, kteri maji
takoveto "normy" ci je to vyjimka? Je to zavisle na zdravotnich pojistovnach, zda
zahrnou psychoterapeutickou peci do pojistovnou zcela hrazenych sluzeb? Jedna se mj.
prece i o prevenci zdravi, nejen o nadstandartni peci a o byznys (tak se mi totiz
bohuzel uvadene ceny jevi). Predem dekuji za zodpovezeni.
Kdo si nemůže dovolit za psychoterapii něco platit, může se obrátit na nějaké státní či soukromé terapeutické zařízení, které má s jeho pojišťovnou smlouvu. Péče se mu může dostat také velmi dobré, ale obvykle si nemůže vybírat terapeuta a ne všude mu nabídnou docházení jednou týdně. To platí obecně, jsou i světlé výjimky - naštěstí.
Chceme vědět, jak ovlivňovat ovlivnitelné a nad neovlivnitelné se povznášet a umět rozlišit a poznat tyto dvě kategorie. Proto pište co nejvíce a všechno.
Potřebujeme to. Jsme z toho nemocní a je nejvyšší čas uvědomit si, že nemáme jen tělo. Na něm se bohužel projeví až ten nedostatek znalostí sebe sama. Potřebujeme pomoc.
Předem díky.
Když si to necháš naspat od své lékařky, ale k psychiatrovi, tak ten ti může doporučit psychologa a ten je na pojišťovnu. Pokud by tě to zajímalo, tak je docela dobrá soukromá psychosomatická klinika na Praze 6. Je to třetí stanice z Hradčanské, jemnuje se Hládkov a na rohu je ta vila, ve které to je. Jinak se to dá sehnat na Internetu, na www.psychosomatika.cz a tam jsou i tel čísla a něco o nich.
Chodím tam na skupinovou terapii a je to dobré. Vřele tu kliniku doporučuji, opravdu se zabývají celým člověkem a pomohli mi se žaludkem.
Jinak se ale nemusíš vůbec bát jít k psychiatrovi, chodí tam spousta lidí, mladých i starších, není to žádná hanba, každý občas potřebuje trochu pomoct a mám dojem, že spousta lidí, co tam nejdou by tam ale potřebovala. Tak něco zkus ahoj Hans.
Ahoj, já chodila na...Ahoj, Berenice Chodím taky do dynamické psychoterapie a hodně si to chválím. Dost mě to nutí se zamyslet nad sebou, nad tím, jak mě vidí ostatní, a nad tím, co mi přináší moje chování. Někdy je to nepříjemné se o sobě něco dozvědět.
Chodím taky do dynamické psychoterapie a hodně si to chválím. Dost mě to nutí se zamyslet nad sebou, nad tím, jak mě vidí ostatní, a nad tím, co mi přináší moje chování. Někdy je to nepříjemné se o sobě něco dozvědět.
přesně tak, pod to bych se mohla podepsat. ty jsi psychoterapií prošla? Zdá se, že o ní víš dost.
moc toho nevím, něco jsem načetla, potom chodila na psychoterapii rogersovského směru a nyní začínám s psychoanalytickou psychoterapií, jak píši výše. Co Ty?
moc toho...Já chodím dva roky na dynamickou psychoterapii PA typu. Jsem velmi spokojena. I když jsem teprve snad v půli cestě, už teď jsem toho v terapii prožila tolik, že mi to změnilo značně pohled na svět a na sebe. Měla jsem štěstí na psychoterapeuta. :)
Přenos a protipřenos já tedy od lidí cizích nepotřebuji. Nekritizuji tě,ale chci jen pomoci, zamysli se. Přenos je také to, co psychoterapeut za peníze vám jako ty dělá...Bez nich ani ránu, bez něj se nikam neposuneš-NESMYSL !! Pohled na svět, na blízké i na sebe, dokáže člověk nejlépe sam ,vybavený základními znalostmi a snahou...Nechci kritizovat-to opravdu v takovéto debatě ani náhodou. Mně vadí a štbe doslova,jak si mnozí ubližují a přitom je cíl kousek..Stačí poslouchat sám sebe.
Jsou situace v životě, kdy si člověk nedokáže poradit sám. Zkouší to hodně dlouho, věř tomu, že málokdo letí při prvním problému za psychologem pro nálepku "duševně nemocného".
Nevím, jak to měla Berenika, ale já jsem došla do stadia, kdy bych bez odborné pomoci vlastně umřela. Už jsem neměla sílu jít dál, žít vůbec. Můžu bez nadsázky říct, že psychoterapie mi v jedné životní fázi doslova zachránila život.
To je mi jedno, že nemohu být hrdá na to, jak jsem to "zvládla sama". Jsou situace a stavy, kdy to člověk sám nezvládne, a není to ostuda, požádat o pomoc.
Jinak, v psychoterapii to chodí tak, že stejně nikdo nic za Tebe neudělá, vše si ve svém životě musíš změnit sám. Ale tam máš možnost nahlédnout na své jednání zvenčí, a vidět, co děláme za opakované chyby v komunikaci se sebou a okolím.
Jestli Ty to zvládneš bez pomoci, seš prostě silnej, dobrej.
Ale každý to máme jinak, tak to zkus tak brát. Není to o penězích, já v terapii neplatím nic.
Možná jsi jen neprošel tím, co ti, kteří psychoterapeuta vyhledali, proto se do toho nedokážeš tak vžít.
Nejprve pro "Já" - abych to uvedla na správnou míru, tak bych nejprve řekla, že jsem se již asi zamyslela hodně, neboť již nejsem nejmladší (tedy ani nejstarší) a mám nějaké životní zkušenosti. Na druhé straně pracuji v jednom z oborů společenských věd a trochu jsem se tedy mohla obeznámit s myšlením lidí a hlavně s literaturou k tematu. Takže není to o tom, že bych nenačetla, nepochopila a nezamyslela se.
Onen kontakt s druhým je mimo jiné velice obohacující jak intelektuálně, tak osobně a hlavně svým způsobem koriguje náš subjektivní pohled na svět a vztahy. Často ten druhý může lépe upozornit na to, čeho my sami si na sobě nevšimneme či co může být nějak patologické. Přičemž nestačí rozhovor s kamarádkou - i ten je zajímavý, samozřejmě, ale terapeut je školen tak, aby uměl správně naslouchat, vytvořit přijímající a bezpečné prostředí (nektritizuje Tě, nezdrbne Tě, nerozčílí se...), má srovnání ze své praxe, dokáže proniknout skrytými významy... Je to jedinečné setkání, zvláště, jeli terapeut dobrý.
Pro Pampelišku - souhlasím s Tebou. Také jsem zprvu měla problémy, které jsem potřebovala řešit s někým už proto, abych oddělila eventuální bludy od "reality". Nyní mě k tomu pudí i intelektuální zájem. Také jsem se hodně posunula a mnoho se o sobě dozvěděla. V rogersovské psychoterapii jsem pro sebe udělala asi téměř maximum, nevím, zda bych se posunula ještě dále. Nyní v psychoanalytické jsem teprve na začátku, ale zdá se mi velice účinná, asi pro mě daleko lepší než rogersovská, každé sezení přináší výsledky, nový objev, je tvůrčí...
Já rovněž neplatím.... (Mám jinak od lékaře diagnostikované "podezření" na BAP).
Nebo jestli nechceš psát podrobnosti veřejně, uvítám třeba mail, kde si můžem vyměňovat zkušenosti.
Můj je:
[email protected]
Děkuji.
...Přesně tak, nechlastat!Já si svoje vypila, kocovin zažila, tisíckrát si říkala, že už nikdy!Když jsem málem umřela díky alkoholu, šla jsem do léčebny, nyní chodím na AA, a nepiju ani Ň víc než 5 let, je mně dobře.Závislá na alkoholu budu ovšem do smrti.
- Odpovědět
Pošli odkaz