Mentální anorexie a bulimie ohrožuje život mladých dívek
Mentální anorexie je charakterizována omezováním příjmu potravy až po jeho úplného odmítání. Smrtelně končí hladovění po 50 až 70 dnech.
"Okolí si často ani nevšimne, že dívka zhubne za měsíc třeba o deset kilogramů. V mnohých případech jsou matky lékařky, a přesto nepoznají, že jejich dcery mají problémy," řekla ČTK Miroslava Navrátilová z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Brně-Bohunicích.
Poruchy příjmu potravy bývají přirovnávány k návykům typu alkoholismu či toxikomanie.
Významný pro vznik poruch potravy je podle Navrátilové vliv rodiny. "Nemocné, které většinou nepocházejí z chudých, ale ze sociálně vyšších vrstev a mají středoškolské či vysokoškolské vzdělání, se tím, že nejí, snaží upozornit na své problémy, na to, že si jich rodiče nevšímají".
Při bohunické psychiatrické klinice funguje specializovaná jednotka pro léčbu a klinickou výživu nejtěžších případů mentální anorexie s metabolickým rozvratem, vznikajícím úplným vyhladověním. Práci s rodinou se lékaři věnují v rámci Společnosti přátel a rodičů dětí s poruchami příjmu potravy.
Mentální anorexie může postihnout i muže, ovšem výskyt nemoci je u nich dvanáctkrát nižší než u dívek a žen.
Zdroj: ČTK
Komentáře
Především neříkej, že jsi prohrála válku s bulimií. Nejsi na konci. Já jsem bulimií nikdy netrpěla, já jsem trpěla anroexií. Už skoro tři roky chodím na psychoterapii a beru antidepresiva. A přežívám, psychoterapie mi velmi pomohla. Nevím, jak dalece jsi došla s psychteraputem nebo psychiatrem. Nevím ani, proč jsi přestala. Mohlo to mít spoustu důvodů. Nevím, zda jsi z PRahy, ale v Praze existuje Středisko psychoteraputických služeb Břehová, kde je spousta dobrých odborníků a oni by TI mohli pomoci. Já osobně Ti radím nevzdávat to. Proč si myslíš, ze jsi tlustá? 60 kg na 165 cm není moc. Říkáš, že nechceš celé to martýrium podstoupit znovu a já Tě chápu. Ale myslím si, že to stojí za to zatnout zuby. Ty sama za to stojíš. Držím palce. A když si budeš chtít popovídat, napiš. Snad TI má odpověď aspoň trochu pomůže. Kačka
Dnes jsem narazila na zyhle stránky.Jsem anorektička asi 6 let.Je to fakt začarovaný kruh.Ale vím,že dál to nejde.Není možné žít na dva rohlíky,dva trojuhelníky syra a zeleninovy salát nebo pomeranč a k tomu ujít 30 kilometru.bát se si sednout,pořád se jen bát a spěchat.Kdo se ke mně přidá a skončí s tím.Sakra,život je jen jeden,nikdo nám víc nedá,tak proč si to neužít.Ted jsem sice v bahně,ale doufám,že na tu horu z toho bahna vylezu.Čao I.
Dnes jsem narazila na zyhle stránky.Jsem anorektička asi 6 let.Je to fakt začarovaný kruh.Ale vím,že dál to nejde.Není možné žít na dva rohlíky,dva trojuhelníky syra a zeleninovy salát nebo pomeranč a k tomu ujít 30 kilometru.bát se si sednout,pořád se jen bát a spěchat.Kdo se ke mně přidá a skončí s tím.Sakra,život je jen jeden,nikdo nám víc nedá,tak proč si to neužít.Ted jsem sice v bahně,ale doufám,že na tu horu z toho bahna vylezu.Čao I.
Myslím,že v tvém případě stačí jen přemoct svou lenost a né se neustále vymlouvat,začni sportovat a uvidíš,že všechno bude OK. a ještě si najdeš spoustu nových kamarádů a dostaneš smysl života a né jen to co děláš tzn. neustále se pozoruješ. Věř mi pomáhá to.
Myslím,že v tvém případě stačí jen přemoct svou lenost a né se neustále vymlouvat,začni sportovat a uvidíš,že všechno bude OK. a ještě si najdeš spoustu nových kamarádů a dostaneš smysl života a né jen to co děláš tzn. neustále se pozoruješ. Věř mi pomáhá to.
Ja se trapim proto, ze pritelkyne je ted na rok v anglii a ja se uz mesic trapim tim, ze jsem ji nepomohl.
Začalo to jednoduše:rozešla jsem se s přítelem. Hlavně proto, že mu příliš začala vadit má vzrůstající váha. Vždycky jsem měla záviděníhodnou postavu, měla jsem i možnost modeligu apod., každpopádně prvním rokem na vysoké onen dravý pohyb skončil a rodiče (zní to sice hloupě, ale je to fakt) mě nemohli hlídat. Nenávoděla jsem se. Chtěla jsem zhubnout za každou cenu. Naučila jsem se nejíst celý den, ale večer jsem dostala nezřízený hload a žrala a žrala....a dál to znáte. Po čtyřech měsícíh neúspěšných pokusů zhubnout, jsem toho měla plné zuby. 'Rekla jsem si, že se z toho musím dostat, kristepane koneckonců to studuju, tak nebudu blbnout. Jenže to nebylo tak snadné, jak jsem si představovala...Později na jeden můj úlet přišli naši.Poslali mě k psychiatrovi. Popravdě, v ničem mi nepomohl. Vyslechl můj problém, chtěl znát můj názor, v podstatě mi nic nového neřekl a chodím k němu jen na kontroly, kdy jen řeknu "Všechno dobrý" a odpovědí jako z automatu je "Za měsíc na kontrolu..."
Dneska už je to pasé, zažila jsem si své, nerada na to vzpomínám. Ale bohužel, přechod od bulimie ka anorexii je velmi snadný...Říkala jsem si, dobrá, chci získat noveého přítele, zhubnu, než se s ním setkám porpvé...Tak jsem nejedla. Nic, za celý den mlíko, káva, čaj, maximálně jablko.Neměla jsem hlad. A když jsem se nejdela, bylo mi strašně zle, ale nezvracela jsem. Jen jsem měla rychlejší metabolismus. Ted se toho nemůžu zbavit. Vím, že nejsem tlustá, ale vím, že začnu-li normálně jíst, projeví se u mě jojo-efekt.A já už nechci přibrat, takhle jsem jako předtím, vyhivuje mi nynější váha nadmíru dobře. Jenže jak z toho ven? Tak prostě nejím zas. Nemám za celý den hlad, snad jen večer nějaké to jabko či suchou housku zbaštím. A doma....jím z donucení. Protože naši mě příliš hlídají. Ale stejně se vždy najde nestřežená chvíle, jak se rychle a bezbolesteně zbavit nechtěné stravy...
Mohu si zato sama, vím. Bojovat s tím můžu taky jen já. Ale kde a jak začít....potřebuji čas. Potřebuji větší vůli. Potřebuji...hlavně najít sma sebe.
Jana
dnes jsem nalezla Vaše stránky a napadlo mě, že jste ti praví, koho požádat o pomoc. Už čtyři roky mám kamarádku, která je anorektička. To však bohužel není její jediný problém. Má velké psychické problémy a nemoci. Trpí sociální fóbií, je paranoidní a depresivní, užívá nepřiměřené množství léků a možná i drogy. Nevím, možná je to s touto chorobou spjato vždy. Důležité je, že nyní se rozhodla s tím něco udělat. Jenže neví co a jak. Ví, že už nechce znovu do té léčebny v Praze. Tam nebyla spokojená. Proto Vás prosím, jestli máte někdo kontakt nebo tip na nějakou jinou léčebnu, lépe komunitního typu, dejte mi prosím vědět. Myslím, že je za potřebí zasáhnout a pomoct dokavad ten člověk o to stojí. Děkuju předem za pomoc.
S pozdravem Marie
P.S. Držím palce všem, kdo se rozhodnou s touto chorobou bojovat a obdivuju všechny, kdo to dokáže.
Předem díky
Míša
chtěla bych si alespoň dopisovat nbo se i seznamit a
občas pokecat s někým, kdo má podobné problémy jako já.
Před rokem jsem se léčila(byla hospitalizována)
s MA,2 měsíce po příchodu z nemocnice jsem ještě jedla normálně,ale pak jsem to všechno zvrtlo na druhou
stranu.Začala jsem se přejídat a zvracet-nejdřív to byly jablka,pak celozrné pečivo a dneska končím čokoládami,šlehačkovými dorty...je to čím dál horší.Za
poslední rok jsem nikdy nevydržela dýl jak 10dnů bez zvraceni,teď zvracím i několikrát denně.Jednou za čas
se mi vždycky povede se z tohodle hronýho kolotoče na
pár dnů vyšvihnout,přísahám si,že už nikdy nebudu zvracet,přejídat se...ale nějak to nejde,mám odřený krk,lámou se mi nehty,jsem nervózní...Jsem přihlášená k psychiatrovi,ale čekací doba je dlouhá...
Pokud se někdo pokoušíte léčit,nejde vám to...a chtěli
byste si popovídat určitě napište!
poraďte mi !!
Napiš mi prsím tě na E-mail.Potřebuju si s někým pohovořit.Myslím, že máš bulimii a i kdyby ne nejsi zdravá stejně jako já.Kolik ti je?Kolik vážíš a měříš?
Vylecila jsem svou dceru z anorexie.Trvalo to 8 dlouhych mesicu.Ale kdyz vidim,jak se trapi mnozi i nekolik let,je to jen pouhych par mesicu velmi tezkeho a intenzivniho zapasu o zivot me milovane dcery.
Vysledek vsak stoji zato.Svuj pribeh jsem popsala v Magazinu PRAVA 11.rijna,letosniho roku.
Dostala jsem dar - porozumet teto vazne nemoci a umet nad ni zvitezit.Obraci se na me mnoho zoufalych rodicu i nemocnych.Vetsinou uz po marnych pokusech v nemocnicich a lecebnach.Bohuzel,jsem jejich posledni nadeje.
Zrovna resim jeden velmi nalehavy pripad,v kterem uz jde opravdu o zivot.
Pokud je na tom nekdo take az tak zle a ma zajem vedet,co pro nej mohu udelat,at mi napise.
A vubec,at mi napise kazdy,kdo potrebuje poradit a pomoci.
Nekdo tady doporucuje knihu
chtěla bych si alespoň dopisovat nbo se i seznamit a
občas pokecat s někým, kdo má podobné problémy jako já.
Před rokem jsem se léčila(byla hospitalizována)
s MA,2 měsíce po příchodu z nemocnice jsem ještě jedla normálně,ale pak jsem to všechno zvrtlo na druhou
stranu.Začala jsem se přejídat a zvracet-nejdřív to byly jablka,pak celozrné pečivo a dneska končím čokoládami,šlehačkovými dorty...je to čím dál horší.Za
poslední rok jsem nikdy nevydržela dýl jak 10dnů bez zvraceni,teď zvracím i několikrát denně.Jednou za čas
se mi vždycky povede se z tohodle hronýho kolotoče na
pár dnů vyšvihnout,přísahám si,že už nikdy nebudu zvracet,přejídat se...ale nějak to nejde,mám odřený krk,lámou se mi nehty,jsem nervózní...Jsem přihlášená k psychiatrovi,ale čekací doba je dlouhá...
Pokud se někdo pokoušíte léčit,nejde vám to...a chtěli
byste si popovídat určitě napište!
Pak jsem začala zdravě jíst a cvičit.Začala jsem se zajímat o zdraví životní styl.Zhubla jsem až na donedávna 40 kg.Začínám mít zdravější přístup k jídlu.Předtím jsem do pusy ani nevzala smažené filé nebo chleba s másle, ale ted· už jo.Stále však mám pocit, že nejsem zcela zdravá.Nevím měla jsem bulumii nebo anorexii.Nemám dva roky menstruaci a tak beru hormony.Doktorka mi nařídila, abych přibrala a tak vážím 42 kg.Snažím se už víc netloustnout.Hodně sportuji, ale zároven· docela jím.Ani málo ani hodně.Mám tedy při výšce 156 cm 42 kg.Asi nejsem anorektička s takovou váhou nebo jo?Nevyvíjí se mi prsa a ani nerostu, ale jáchci.Co má dělat.Chci normálně žít, nemyslet jen na to co si zítra dám k snídani a k večeři.Pomocte mi někdo!Prosím!Chci znát váš názor.
Chci aby to skončilo.
Potřebuju si promluvit s někým, kdo má MB nebo MA.
Své přátele a kamarády tím už nemůžu zatěžovat.Trvá to příliš dlouho a já se stydím za to, že jsem prohrála válku.Válku s bulimií.Nezvládla jsem to.A zase jsem na tom začátku, jako tehdy.Ale tentokrát si nedovedu představit, že bych tu cestu měla podstoupit znovu...
Jan Kulhánek
Díky moc David
Soňa
- Odpovědět
Pošli odkaz