Panická porucha

Ahoj,já mám také asi 2 roky problémy s panickými záchvaty.Vyloženě mě to chytá v autobuse.Kdysi jsem měl fyziologicky podloženou nemoc,která vyvolávala stálé pocity nucení na moč.Začala jsem se bát,že se v autobuse počůrám.Později mě nemoc vyléčili a mě tyto stavy přestaly.Jenže po narození dětí se mě to objevilo znovu a nyní spíš pouze na neurotickém podkladě.Když jsem sama psychicky zvládla to močení,tak jsem si vsugerovala,že se mi stane ta "druhá" věc.Bojuji s tím asi rok a teprve teď jsem zašla za psychoterapeutem.Doporučil mi co nejvíce jezdit autobusem-doslova vyhnat čerta ďáblem.Ode dneška jsem začala a raději budu asi znovu rodit nebo co.Na druhou stranu jsem dojela bez problémů/tedy nepos--jsem se/.Nyní budu jezdit každý den trasu 40 km/mám školení/ a uvidíme,jestli toho ?ábla zabiju.Hrozně mě to znepříjemňuje život,vždyť dříve jsem běžně jezdila na vejsšku až do Prahy.

Eleno, teď jsem si přečetla Tvůj příspěvek a nějak jsem z něho nepochopila co Ti vlastně pomohlo.Jestli si léky užívala anebo ne A co to bylo za terapii.Každá rada dobrá jak bojovataždý si pak musí najít ,to co mu nejvíce vyhovuje.Dík.

Pajko, takže ty teď nebereš antidepresiva?Já myslela ,že anxiron je antidepresivum.Takový pocity jak si popisovala jsem měla taky.Teď jsem ho týden nebrala a bylo mi lépe.Je zvláštní,že říkají ,že antidepresiva netlumí a není po nich ospalost,přitom to tak není.Jak si jinak užíváte veder?Nejlepší být někde u vody co?Mějte se Jana

Ahoj všichni. Držim palce ať je Vám lépe. Já mám tudle poruchu již od 24 let a teprve nyní po 40 se cítím o 90% lépe. Od začátku jsem se snazila vylécit u odborníků. A tvrdosijně jsem odmítala prásky. Zvládnu už skoro všechno, ale stále se bojím vlézt do letadla a lanovek. Zkusila jsem všechno: 1)psycholog- metoda autosugesce - výsledek nevalný 2)skupinová psychoterapie - po ní jsem se naprosto zhroutila 3)psychoanalýza - 3x týdně soukromá psychiatrička - je to velmi užitečná a zajímavá věc, ale ani po 4 letech pravidelných návštěv se můj stav nezlepšil. Zlom nastal až v okamžiku, kdy se mi dostala do rukou knížka Tajenky života MUDr. Jonáše a já se rozhodla vyzkoušet jeho celostní medicínu. Soucasně jsem si našla novou psychiatričku, také mi nutila SEROXAT, a říkala,že prakticky je nemožné se s toho jinak dostat, člověk potřebuje trochu sil aby zvolenou terapii zvládnul. Kombinací léčby celostní medicínou a psychyatrií - ataky mizely, přestala srdeční arytmie, knedlík v krku zmizel, přestali dýchací obtíže najednou jsem se cítila líp a líp. Zkuste to taky, bohužel to ale pojišťovny nehradí.Ahoj neztrácejte naději Elena

Jano, mě léky na bázi diazepamu nikdy netlumily, ale naopak jsem po nich prožívala něco jako příval energie a optimismu. Dalo by se říct, že lehkou euforii, nic nebyl problém. Od toho je asi i ten termín droga. Nikdy jsem to, co nazývá naše společnost drogami nebrala, nemám srovnání, ale asi tak nějak to bude. Roky jsem žila s výčitkami,že jsem "závislačka", ale doktor mi to vysvětlil jinak. Teď si hlídám určitou denní, spíš nižší dávku. Otupělá jsem se v životě cítila po antidepresivech, po třetím porodu se mi rozjela psychika do paniky (nebyla tehdy ještě známá jako diagnóza) a psychiatr mi předepsal antidepresiva. Užila jsem poloviční dávku a ještě byl doma manžel, (kdosi to tady tak praktikuje, že nový lék zkouší vždycky na víkend), doslova jsem odpadla, usnula jsem při věšení plínek a na druhý den jsem se cítila jako praštěná, zpomalená, sucho v ústech, velmi nepříjemné pocity. Okamžitě jsem je vysadila, byla bych nefunkční mamina. Zvládla jsem to i tak a dostala se z toho víceméně sama.Řekla bych, že každý jsme jiný typ a na stejný lék reagujeme různě, proto mnohým lidem, co sem píší, mění psychiatři léky. Je to v tomto oboru o to horší, že poměrně dlouho trvá, než se to projeví. Je bezva počasí a super voda! plavání vám vyplaví splíny a negativní pocity (dopoledne jsem si dala 1500 m) :)

Zdárek, tak tu máme dny tropických veder.Aspoň podle předpovědi.To zase bude.Pajko ,ty prášky co bereš,tak tě netlumí.Nepřipadáš si po nich jak práštěná pytlem.Můžeš normálně fungovat?Já jak beru rivotril,tak jsem taková nijaká.Beru přitom jen půl tabletky z 0,5mg.Ono to možná není těmi tabletkami,ale tou panikou.Nevím nedokážu to moc posoudit.Včera jsme předělávali celou zahradu,než-li jsem se do toho pustila tak jsem se musela hodně přemlouvat,ale pak to docela šlo.Ono jde o to aby jsme o všem moc nepřemýšleli,tím se hodně vyčerpáváme.Je fakt dobrý,že už je o této nemoci hodně literatury.Když mě to chytne tak se musím hodně uklidňovat,že to je panika a né něco horšího.....Je pravda,že máme potom všechno.Jak už tu bylo řečeno.Tak užívejte teplíčka.Ahojky Jana

Zdárek, tak tu máme dny tropických veder.Aspoň podle předpovědi.To zase bude.Pajko ,ty prášky co bereš,tak tě netlumí.Nepřipadáš si po nich jak práštěná pytlem.Můžeš normálně fungovat?Já jak beru rivotril,tak jsem taková nijaká.Beru přitom jen půl tabletky z 0,5mg.Ono to možná není těmi tabletkami,ale tou panikou.Nevím nedokážu to moc posoudit.Včera jsme předělávali celou zahradu,než-li jsem se do toho pustila tak jsem se musela hodně přemlouvat,ale pak to docela šlo.Ono jde o to aby jsme o všem moc nepřemýšleli,tím se hodně vyčerpáváme.Je fakt dobrý,že už je o této nemoci hodně literatury.Když mě to chytne tak se musím hodně uklidňovat,že to je panika a né něco horšího.....Je pravda,že máme potom všechno.Jak už tu bylo řečeno.Tak užívejte teplíčka.Ahojky Jana

Jano, já jsem ten seropram, který tu zná skoro každý, nikdy nebrala ani neznám. Celý život jsem se zaklidňovala dle potřeby diazepamem nebo lexaurinem. Teď už osm let beru prakticky denně a taky dle potřeby xanax nebo neurol, což je totéž, chemicky alprazolam = lék proti panickému záchvatu. V loňském roce jsem spadla to stavů, které jsem neznala a dostala jsem strach, že skončím v léčebně. Už mi ani léky nepomáhaly, brala jsem i 5 tablet 1mg neurolů denně a bylo mi i přesto zle, skoro pořád jsem se klepala strachy a všechno to klasické kolem... Psychiatr mi pak předepsal Anxiron, 3 tbl. denně, zabral až za 3 měsíce, po roce jsem to stáhla na 2 a uberu zase a k tomu neurol podle toho, jak mi je. Snažím se co nejmíň, ale pořád tak 2-3 mg. Minimálně mám záchvaty se vší hrůzou, ale úzkost se ve mně pěkně uhnízdila. Jako ty se cítím dobře mezi lidmi, které znám a kteří to o mně ví, taky se líp cítím večer a rána jsou mnohem horší. Snažím se absolvovat i situace, do kterých se mi nechce ( a že jich je!), to posiluje sebevědomí, naději i psychiku vůbec. Peru se se sebou a je mi líp. K psychiatrovi nechodím, jen mi píše léky. Odborná literatura mi taky pomohla zorientovat se. Je to problém, který má dnes opravdu hodně lidí, takže začínají vycházet knížky pro nemocné, i v televizi jsem už viděla nějaké docela dobré a povzbudivé dokumenty.

Ahoj lidi, tak jsem se zase po delší době dostal na net a koukám, jak už někdo napsal, je tady frmol, docela koukám. Co se týče těch negativních myšlenek, myslím, že je potřeba se jim bránit, respektive je nahradit nějakými pozitivními. Já vím lehko se to píše, ale hůře se to dělá. Nejhoší bylo pro mne období, kdy jsem nevěděl, co se se mnou děje. Mám radu. Je potřeba zjistit co nejvíce informací o tom, Co Vás trápí a pak se tomu dokážete lépe postavit. Prostě mít v tom co nejvíc jasno a v tom mě pomohl nejvíce Internet a i tahle rubrika. Jde to pomalu a chce to trpělivost. Taky jsem zjistil, že by mě mohl zlepšit život nějaký hezký vztah, protože jsem sám a to není dobrý. Proto jsem si dnes napsal inzeát v rubrice Seznamka-deprese, takže holky nejlépe z Prahy, můžete si ho přečíst a když tak se těším na odpověď. Ty rána jsou fakt hrozný, jak už tady taky padlo, ale já to už moc neřeším a najednou je všechno lepší. Takže se mějte co nejlíp, bojujte, držte se a snažte se myslet pozitivně. Tak zase někdy, Radek.

Ahojky všichni,tak je to pomalu týden co neberu seropram a bolest hlavy mě docela přestala.Asi na mě působily vedlejší účinky.Nevím co mi teď doktor poradí.Brala jsem ho skoro 3 měsíce.Tak uvidíme.Ivčo,jak píšeš o svém strachu ,tak to já mívám taky.Někdy se mi stává,že ať dělám co dělám tak jsem jeden velký strach.Hlavou se mi honí různé myšlenky,teď se mi určitě něco staně apod...Těžko se těch myšlenek zbavuji.Proto jsem raději ve společnosti,ale s lidmi,který velmi dobře znám.Takový trhy anebo velký houf lidí mi taky dobře nedělají.Není to vůbec jednoduché.Každý den si říkám bude líp.Každý má pocity různé mě např. je lépe večer.To se dokážu uvolnit,ale rána to jsou krize.Má to každý v sobě nějak zafixovaný.Pajko ty taky bereš seropram?Ty jsi ho snášela v pohodě.Za jakou dobu jsi začala pociťovat změny?Tak se mějte a pište......

Ahoj. Jsem moc rada ze po dlouhem patrani jsem konecne narazila na chat kde si muzu popovidat primo o mem problemu. Jsem v daleko v zahranici a tim je to pro me potesujici. Nejradsi bych zustala stale jen napojena na internet. Zrovna pred dvema dny jsem zjistila ze trpim asi take panickymi utoky strachu. Znala jsem tento stav jiz od detstvi. Najednou jsem zacala mit bezduvodny strach ze vseho ovsem to preslo velmi rychle behem treba 2 min. diky svym pozitivnim myslenkam a uklidnovanim. Obcas se objevovaly v dospelosti, ale v naucila jsem se je ovladat. Prichazely hlavne v noci kdyz ma clovek horsi tezsi myslenky pred usnutim. Tak jsem se to uklidnilo za nekolik minut az po dukladnem procisteni strev na zachode. pak to samo odeznelo diky memu jeste tehdy pritomnemu nadhledu a usla jsem a rano jsem jen kroutila hlavou jak a proc jsem se bala. Nikdy mi strach neprisel pres den nebo rano. Ted jsem ovsem pracovne v JP a po nekolikadennim oslavovani a parbach se stalo to co ted zazivam. Po prodelane kocovine jsem dostala nahle v noci opet strach a tak jsem si lehla a zacala myslet na neco krasneho i kdyz je to tezke. Usla jsem ale probudil me telefon a jak jsem se probudila citila jsem ze strach je tu porad ale zmenil se je trvaly a neni tak silne panicky je to spise pocit ktery se ve me usadil a jako by udelal caru pres mou osobnost. Nyni trva jiz treti den a ja nemohu nic snist jenom piju a obcas snim treba jen kousek bananu. Nevim co to je a chci byt zase v pohode. Obas mam sekundove zablesky pohody ale hned je tam to neco co se ve mne usidlilo. Nejsem to ja kde je moje sila a nadhled? neni. Nic s tim nedokazu delat. Jen se modlim a cekam na zazrak. Za par dni odjizdim protze takhel tady byt nemuzu je to vycerpavajici. No to jsem ale napsala dlouhej dopis. Ted jen aby mi nekdo neco napsal je mi fakt do place. Ze by nejaka silna deprese? Nevim bojim se. Tak papa lidicky a drzte se

Už vím,Sergej to byl, kdo psal o těch penězích. Takoví rýžovači peněz jsou v každém oboru lidské činnosti. Dám příklad: dělám v oboru vzduchotechnika. Když poradím zákazníkovi cestu, která je nejvýhodnější pro mne a pro něj nejnákladnější, podfouknu v konečném efektu hlavně sebe. Znehodnotím si jméno, urazím klienta tím, že ho podceňuju, že je tak hloupý a na nic nepřijde a přinese mi to jenom krátkodobý efekt. Už se ke mně nikdy nevrátí a bude varovat i ostatní potencionální zákazníky. I ten doktor si svým přístupem vylepšuje anebo kazí jméno a odráží se to i na jeho klientele, tudíž na finančním efektu. A v téhle době si bohudíky můžeme rozhodnout u koho se necháme nebo nenecháme léčit, když už je to nutné. Nejlépe jsou na tom ti, kteří to dokáží bez cizí pomoci, včetně tebe, ale taky ti to určitě vzalo nějaký čas, než se ti to podařilo. A druhá věc je, že zdravotní pojištění si každý z nás platí, jestli k doktorovi jde anebo nejde. Stát a pojišťovny si vezmou své v každém případě. Takže je to celé hlavně o tom, dokázat se dostat sám svou cestou ke zdraví a nezávislosti na doktorech a lécích a to je strašně těžké. Pro mě aspoň ano. Je tu snad někdo, komu se to líbí užívat si záchvatů, léků, doktorů?

Tady je opět správný cvrkot. Člověk se tu dva dny neobjeví a ztrácí kontakt :)LINDO: Paranoidní lidé si svoji nemoc a odchylku do nenormálního chování neuvědomují, proto si určitě zdravá. Znám víc takových lidí, kteří mají psychózu v rodině a mají z toho celoživotní trauma "očekávání". Zkus se dostat na myšlenkovou platformu. že co má být má být a nezabývej se tím, co nejspíš vůbec nenastane. SONIA HUDEC: Ty asi žiješ v zahraničí. Myslím, že tam je termín lék a droga=látka vzbuzující závislost. Je to tak nějak? (O alkoholu tu taky byla okrajově řeč. Povoluje napětí, komusi pomohly 2 panáky whisky, Sergej medituje a pozoruje se u sklenky vínka, alkohol pomáhá, ale v kombinaci s léky je dost vražedný pro játra, většinou zesiluje jejich účinek - nebezpečí předávkování a zvláště ženy ohrožuje v tom, že přejde v alkoholismus. Existují celé studie o tom, kolik alkoholiků jsou vlastně neléčení, respektive samoléčitelé panikáři, kterým by odborná a profesionálně vedená pomoc pomohla ...)Pak by bylo dobré, kdybys nám víc napsala, jak se k psychickým problémům bez předsudků staví západní společnost a jestli je to i tam "byznys" pro experty.K tomu názoru na rýžování peněz na nemocných: Ono to tak není, respektive je na celém světě. I ten doktor musí z něčeho žít a představte si, co denně musí absolvovat za plejádu nářků a bolů a nezbláznit se z toho. Přitom efekt není okamžitě, často nikdy patrný jako třeba u chirurga. V medicíně, kdyby ji šli lidi studovat jen pro finanční efekt, jsou lukrativnější obory než psychiatrie. Možná máš špatnou zkušenost. Pro pekaře jsem taky čárka, když denně přijdu pro chléb a rohlíky, není třeba pokračovat dál. Prostě, alespoň v začátku potřebuje člověk odbornou pomoc a nasměrování. Pak je to otázka přístupu a vůle s tím něco dělat. Hezky to tu napsal Marty, než spáchat sebevraždu, to si ten lék raději vezmu. Já taky, Marty.Tak se všichni mějte hezky :)

Vazeni pratele,mam podobne problemy jako vy a v podstate vim, co je jejich pocatecni pricinou. To me ale v prubehu nasledujicich let nepripada jako velka vyhoda a take si nemyslim, ze kdybych mel vsechny duchovni veci v uplnem poradku pred tim, nez jsem mel ten zdanlive neskodny uraz, nikdy bych se nedostal tam, kde se potacim uz nekolik let. Mam na celou vec uz pomerne propracovany nazor a rad se s vami podelim o sve zavery. Kdyz jsem se poprve smiril s tim, ze celkovy chronicky stres a utoky depresi jsou produktem me mysli, vyhledal jsem pomoc psychiatra. Vysledkem bylo preleceni SEROPRAMEM, coz je udajne nenavikove antidepresivum. Nedalo by se primo rici, ze to vyresilo muj problem, ale clovek se citi alespon lepe, ze se sebou zacal neco delat. Po nejakem case se mi zdalo, ze je mi lepe a s antidepresivami jsem skoncil. Ale za cas se stavy uzkosti a trvaleho napeti dostavili znovu, vzdy je neco neprijemneho vyvolalo. Samozrejmne me napadlo co kazdeho v teto situaci, jak tohle jednou skonci? A pak jsem si uvedomil, ze na to jdu od zacatku priliz pasivne a to je ta zasadni chyba. Clovek se musi vzdy snazit kontrolovat beh veci kolem (a tim spise uvnitr) neho, prinejmensim mu alespon rozumet. To je take zaroven prvnim krokem k celkovemu zlepseni. Porozumnet problemu. Dalsi krok je snazit se dostat co nejvic veci kolem deprese pod kontrolu. Nechat se vlacet a nicit navykovymi leky (pokud stavu nejsou absolutne akutni) je cesta do slepe ulicky, proroze v ni nehrajete ani tu nejmensi roli... K depresim je dle meho nazoru treba pristupovat aktivne, a to v mnoha uhlech pohledu. Vsechno samozrejme zavisi na stupni postizeni, ale pokud jste schopni cist a psat do tohoto chatu, neni to s vami zase tak spatne. Zacnete zdravou zivotospravou. Pravidelne alespon 4x denne jezte a vybirejte zdrave potraviny. Sportujte jak nejlepe umite a co nejcasteji to pujde. Vseobecne jsou dobre mensi zateze na delsi cas, plavani, beh apod. Velice dobre jsou kolektivni sporty, pokud vam prinaseji poteseni. A ted prijde to nejdulezitejsi: Naucte se kontrolovat svoje telo pomoci vychodnich relaxacnich technik. Jsou to osvedcene a tisici lety proverene metody, jak vylepsit a UDRZET (!) psychickou vyrovnanost, se kterou uzce souvisi fyzicke zdravi. Nastesti jsou dnes i unas snadno dostupne kursy Tai - chi nebo Yogy. Je dobre si z vychodni filosofie odnes jen opravdu to, co potrebujete a nenechat se priliz vtahnout do hloubky. Jsme preci jen Evropane a spousta veci je pro nas cizi a neaplikovatelna do nasich zivotnich scenaru. Ale ja verim na vypilovane techniky o prochazeni energii telem a o problemech pri zablokovani nektere z cest. Ale to uz necham na Vas, jak to vidite Vy. Ale pokud se vam podari prekonat ostych a stanete se Panem sebe sama, budete mit cely zbytek zivota pokoj a nebudete zavisli. Ja jsem na zacatku tehle dlouhe cesty a Vam vsem drzim palce pri zdolavani te Vasi. Good luck and take it easy.

Ahoj Sergeji a ostatní, já jsem zažila 3 psychiatry, kteří fungují jako normální lékaři v nemocnicích nebo na obvodech, po jednom sezení kdy už byl ze mě můj pan doktor nervózní, že mi žádné léky nepomáhají (a to se léčím již dva roky) mi řekl ksakru ženská taky si musíte nějak pomoct sama (a to jsem chodila i na psychoterapii, jógu co víc?). Tak jsem si řekla, že tudy cesta nevede a našla jsem si soukromou psychiatričku, která je zároveň i psychoterapeutkou, je soukromá, tudíž jí platím, ale je to znát, věnuje se mi, vše si o mě z hodiny na hodinu pamatuje, není to skoro vůbec o lécích, provozuje kong.beh.terapii a relaxační masáže, chodím k ní 3 měsíce a pokrok je znát. V tomhle je to smutné v tomto státě, když si člověk zaplatí nějaký nadstandart tak snad má i naději na vyléčení. Pokud má na to ty peníze, což je většinou problém.

Ahoj,tak jsem si přečetla nové odkazy.Docela by mě zajímalo Sonio,co jsi dostala za léky a co myslíš tou drogou.Sergeji máš v něčem pravdu s těmi body,ale když si člověk nedokáže pomoci sám snaží hledat jinde.Jestli je to správná cesta to nikdo neví,ale přide mi,že to mnohým pomáhá.Hezkou dobrou noc Jana.

Drazi kamaradi, preju hezky vecer, resp. noc, a chci vam napsat posledni vzkaz. Predem dekuji Lence za precteni a blahoprani, nejsem tak silna osobnost, jak si myslis, Lenko, jenom beru veci takove, jake jsou. Kdyz musim zvladat nejakou udalost, tak je to pro mne jenom udalost, nic vic. Kdyz musim nastupovat do tramvaje, tak musim do tramvaje. To je cela filozofie. Nic nepridavem, ani neubiram skutecnosti. Chci vam vsem jenom napsat, drazi pratele, moji mili, aby se vase nemoc nestala soucasti vasi totoznosti, kterou se snazite branit - zaroven se svou nemoci. To, cemu rikate "nemoc", nema nic spolecneho s tim, cim opravdu jste. A chci vam jeste napsat, ze psychiatri a psychologove zivi ve vas myslenku "nemoci", predepisujou vam leky a delaji z toho problem oni sami, aby ste k nim chodili co nejcasteji, a aby meli z vas body, ktere jim pojistovna zaplati. Vy jste pro ne jenom carka, bod k proplaceni. Nemaji zajem vas lecit, jenom udrzovat v nemoci, protoze vy jste jejich zivitele. Vy zijete v iluzi, jak vas dobre leci, jak se o vas staraji. NE, neleci vas, ani se o vas nestaraji. Je im to jedno. Je to jejich profese. Hlavne potrebuji mit z vas penize. Mili pratele, preji vam hezke leto a brzy nashledanou. Sergej.

Ahoj lidicky,procitam tu vase zazitky s panickymi zachvaty a vidim, ze jsem v tom nebyla jenom ja. Poprve mi to zaclo v roce 1996 a to po navsteve zubare. Presto, ze ordinace je pres ulici, nebyla jsem schopna prejit ulici a vubec jsem nevedela, co se se mnou delo. Nemohla jsem dychat, hrozne jsem se trasla a myslela jsem si, ze je to muj konec. Asi za pul hodiny to preslo. Nevenovala jsem tomu pozornost, ale ono se to vratilo. Chytlo me to na ceste do prace, v praci, doma kazdou chvili. Jednou jsem taky nespala cely tyden. Nemohla jsem zavrit oci, bala jsem se, ze je uz neotevru. Ani autobusem jsem nemohla jet, dusila jsem se ve vnitr. Musela jsem ven stuj co stuj. Ani si uz nevzpominam, kolikrat jsem byla na pohotovosti, kde mi vzdycky rekli, ze mam alergii. Alergii na co? Tu uz jsem pak mela na dokrory. Ale nevzdala jsem to. Sama jsem si pomoci neumela, a tak jsem zautocila na sveho family doctor. Poslal me na vsechna mozna vysetreni, ktera existuji a pak mi rekl, ze jsem v depresi. V depresi a z ceho? To jsem si myslela ja! Ale ono se toho v obycejne zivote semele a jeden v tom lita, ani nevi jak. Myslenky se honi hlavou jako, ze ho nikdo uz nepotrebuje, boji se, ze se neco stane a tak podobne. Nakonec se ocitne v takove situaci, ze uz nevi kudy kam. A to se stalo i mne. Doktor mi pomohl. Predepsal mi leky a drogu. Leky jsem brala asi 4 mesice a drogu jenom v pripade, ze jsem citila, ze na mne ten zachvat jde. Pomohlo mi to. Zacala jsem hodne chodit ven na prochazky, plavat a porad neco delat, abych se odpoutala od myslenek. Dneska jsem zase zdrava. Proto si myslim, pokud mate podobne problemy, nelecte je jenom sami. Kdyz nepomuze jeden doktor, pomuze druhy.Take to nechce alkohol. O tom se tu nikdo nezminil. Ale at uz je to jak chce, preji vsem brzke uzdraveni a nevzdavejte to. Deprese se da vylecit!

Ahoj Lindo,Jistě že se asi každý potýkáme s těmito problémy. Já mám(v krizi) vadu na srdci, nádor na mozku a asi za 3 minuty umřu.(Berte to jako vtip).Ale vážně, osobně a kór jestli jsi prodělala vyšetření, je toto určitě součástí nemoci, je to taková sebekontrola svého těla, kterou jindy ani nevnímáme. V této nemoci Vás píchne v boku a už je to slepáček. Zabolí hlava a máme tu nádorek. Znám to znám, ale pokud na začátku Paniky, jste prodělali kompletní vyšetření a to vřele doporučuji, jelikož někdy to opravdu nemusí být panikou(bolesti) a jste zdraví, tak si ostatní nemoci přiřazuješ sama a tvůj mozek. Snaž se moc nekontrolovat. Mně to celkem zabralo. Ahojky a neberte se tak vážně. O to v této nemoci jde.

Lindo,netuším sice jestli máš správně určenou diagnózu, ale z vlastní zkušenosti vím, že když mě je zle tak taky začnu přemýšlet nad tím, jestli mám opravdu JENOM PP nebo jestli nemám něco horšího, že se třeba lékaři mohli splést, že si ZBYTEČNĚ léčím nervy, že prostě je URČITĚ všchno jinak a samozřejmě daleko vážnější :)Nevím jestli jsem tě uklidnila, někdo ti napíše určitě odbornější výklad, jenom jsi mi připomněla sama sebe (ty moje úvahy).