Panická porucha

CaukyOhledne te hormonalni antikoncepce : Ja ji taky brala a v tele jsem cejtila, ze mi to nedela dobre. Taky jsem mela deprese a furt jsem brecela. Treba jsem ani nevedela proc, proste jsem najednou zacala. Kdyz mi pak propukla panicka porucha, tak jeden doktor rikal, ze to casto zacina prave tim, ze najednou tele jakoby cele zapne, hoka zacne brecet a pak to zas ustane. No kazdopadne jsem ji prestala okamzite brat. Ja osobne bych ji uz nikdy nevzala. To, ze ma vliv na psychiku je podle me na 100% a zvlast u tyhle nemoci bych ji nebrala. Ja si myslim, ze u me byla antikoncepce posledni kapka k propuknuti p. poruchy. Ahoj

Ahoj nevím, jestli atikoncepce podporuje paniku, ale já při ní měla deprese a to je i v příbalovém letáky, všechno jsou to hormony a asi to dohromady není v pořádku, ale každopádně se zeptejte doktora.

Jaké máte zkušennosti s hormonální antikoncepcí, já jsem ji teď po dlouhé době začala brát. A zdá se mi, že se můj zdravotní stav zhoršil. Jsem úzkostná skoro celý den. Má hormonální antikoncepce vliv na ataky panické poruchy? Děkuji za každou odezvu.

Moc děkuji za odpovědi.Můj muž má dvě dost závažná onemocnění,ale rok bojoval s doktorama,sami jsme si museli najít léčbu v Praze a pak teprve mu dali částečný ID,ale mezitím mu stačili ještě pěkně rozhodit psychiku.Musel povinně k psychoušovi a tam mu nasadili masívní léčbu,prý aby mu ty choroby tak nevadily.Nechtěla bych tu vypisovat,jak mu radili a co všechno mu říkali.Jedno je jasný.Psychiatr mu jednoznačně přihoršil.Sami jsme hledali z toho cestu.Jsou dny,kdy je mu moc špatně a nemůže pracovat,ale zase když je mu jakž takž,tak pracuje doma,má malou dílnu,a ta práce a zákazníci mu pomáhají nejvíce.Také samozřejmě klid doma a dobré zázemí.Je to těžké proti tomu bojovat,ale jak říkám,jednou je to lepší,pak zase bezmoc a tak pořád dokola.Mám pro něj velké pochopení,je to čestný člověk a každý máme něco.

Ahoj lidi!Když mi bylo 18,tragicky zemřela má nejlepší kamarádka.Asi po 10 dnech to se mnou seklo,kolaps a následně se vytvořila panická úzkost.Ty záchvaty byly fakt šílený,nejhorší bylo,že jsem nevěděla oč jde.Myslela jsem si,že umřu,že se zblázním,že to,co vidím třeba neexistuje atd.Fakt psycho.Nikdo mi neporadil a já myslela,že chyba je ve mně a nevěděla,že se to dá zastavit.Nakonec jsem strávila měsíc a půl v nemocnici v Bohnicích a tam se z toho pomalu dostávala.Seroxat jsem samozřejmě brala taky.Teď je mi 22 a můžu říct,že jsem ok.Naprosto.Myslela jsem si,že se z toho nikdy nedostanu,že se asi zcvoknu a jsem úplně v pohodě.Asi jde o to,uvědomit si,že tento problém nepotkal jen nás,že i ostatní lidé se s ním potýkají nebo potýkali a kouknout se na vše objektivním pohledem,tedy co nejvíce se o to snažit.Nevyhýbat se krizovým situacím,protože pak člověk padá do zakletého kruhu.Mně nejvíce pomáhalo zhluboka a soustředěně tu situaci,kdy vznikla panika rozdejchávat a taky vědomě se odpoutat od "panických" myšlenek.Něco jako násilná meditace:o)Jednou,když už jsem vážně myslela,že mi přeskočí,protože všechny myšlenky byly nesnesitelné,ptala jsem se jedné sestry na co mam myslet???A ona řekla:Mysli třeba na červenou kytku,na nic jiného.A já zavřela oči a myslela jen na tu kytku,jak roste a kvete a ostatní myšlenky si nepřipustila.Když něco zvládnete,jde to potom líp a líp a co teprve ta euforie,když se to podaří:o)Jinak,co se začít dělat jógu?Tyto cvičení,ajk tělesná,tak duševní jsou velmi očisťující...A ještě jedna věc:I když je prý Seroxat nenávykový,tak mě po jeho vysazení bylo dost špatně(pomalé vidění a náladovost,vzteklost),trvalo mi asi půl roku,než jsem s tím po menších a menších dávkách skončila.Poslední slovo,po tomhle předlouhém příspěvku:Jelikož si moc dobře pamatuju,jak to bylo nepříjemné a těžké,přeji všem,co s tímto problémem nyní válčí,aby byli co nejdříve ok:o)))Mějte se krásně a zkuste po brát jako výzvu,můžete napsat na mail:o)

Pro Evu. Ten Dogmatil jsem taky užívala.V letáčku píší ,že to může ovlivnit hormonální funkce.Tak jest-li to není tím.Já jsem byla po něm hodně utlumená.Tak jsem ho nebrala.Ten seropram mu jinak pomáhá?

Ahojky,jsem ráda ,že jsem tuto rubriku našla.Já s tím bojuji 2 roky.Nyní jsou to 2 měsíce co beru Seropram a rivotril na uklidnění.Zatím žádné zlepšení moc nepocituji.Kdo má nějaké zkušenosti s těmito léky dejte vědět.Soňo řekla bych ,že Citalec je stejný jako Seropram ,jenže od jiýhiö výrobce.Jak Ti je,když píšeš ,že ti je hůř než-li předtím.Dávám si stejné otázky jestli prášky je to správné řešení.Jinak pejsek je bezva.Taky jsem si pořídila.Mějte se a pište.

Evo, rozhozená štítná žláza dokáže pěkně cvičit s nervama a tak jestli tvému muži neudělali dostatečná vyšetření a začali mu léčit psychiku, tak mu mohlo nejspíš víc ublížit, že mu neléčili to, co měli. To ti řekne každý dobrý endokrinolog, ale ptej se odborníků. Pro VŠECHNY, kdo užíváte dlouhodobě léky: Vydupejte si u svých doktorů rozbory krve aspoň 2 x do roka, čím detailnější, tím líp! Ty chemické tabletky dokáží své. Jezte hodně potravin, které regenerují játra, šetřete ledviny atd...

Srdečně zdravím včechny panikáře a mám na vás jeden dotaz.Můj manžel trpí také jako vy panikou a dostal na to od lékaře Seropram a Dogmatil.Po pár měsících užívání ho začala bolet prsa,měl v nich zatvrdliny a musel léky okamžitě vysadit.V krvi mu našli hormon Prolaktin 40,5(norma je 2,5-17)a endokrinoložka mu řekla,že má z toho pěkně rozhozenou štítnou žlázu.Máte s tím někdo také takovou zkušenost?Děkuji za odpověd´.

Moji milí "panikáři",takže - vzhůru do víkendu! Kruci - stejně jsem nevydržela a po obědě (opět jsem byla - hurá) jako zákusek :) jsem si dala LEXAURIN. A je mi fajn. Těším se domů, zítra na štěně, příští týden mám s ním "mateřskou", taky se těším. No prostě jsem celá NATĚŠENÁ. Asi u začátku léčby těmi hlavními tbl musí být fakt nějaký uklidňovák. Ještě kdyby to TĚŠENÍ SE bylo bez chemie, tak by to bylo úplně super. Ale však u nás všech jednou bude, no ne? Marty, Pajko, Radku, Diano a vůbec všichni - ať vám je fajn a už se těším na další "terapie" s vámi!Ahóóóóóó´j!

Zkusím to dnes stručně:Páteř: krční především(dokáže dobře rozjet migrenu i žalud.nevolnost) i bederní. Cvičte si sestavy. Super je vleže a správně dýchat a jóga. Natrénujte si jednoduché odblokovávací fígle, kterými si neublížíte a mají prakticky okamžitý efekt.Jídlo: V akutní fázi to fakt nejde. Nuťte se přiměřeně a jakmile vám povolí napětí okamžitě využijte klidu a v pohodě a s radostí se najezte (nepřehánějte). Obvykle se daří dostat do sebe aspoň lehce stravitelné věci (já jsem jedla různé cereální tyčinky, ovoce, bylinkové čaje apod, šlo to s cukry, naslouchala jsem svému tělu, na co má chuť a dopřála jsem mu to "potěšení". Teplounké mléko s medem jde a je to i lék)Víkendy:Nenaučila jsem se zatím mít je ráda. Tohle mi prostě moc nejde. V létě je to snad lepší. Asi se v nás trochu kloubí workoholismus, přebytky energie s neschopností umět si radostně odpočinout. Jako bychom před sebou prchali, ale kam může člověk před sebou utéct? Řekla bych, že naše nemoc je filosoficky a psychologicky o našem vztahu k životu a k sobě samému. A biologicky - chemicky nám pomáhají správné léky.Já mám prakticky celý život fáze, kdy je mi líp a hůř, ale to, co jsem prožila za poslední rok a půl, to jsem předtím neznala a fakt jsem se bála, že špatně skončím. Od února do července ve dne v noci záchvaty, byla jsem úplně na dně, ale nepřestala jsem chodit do práce a pak se to najednou začalo výrazně lepšit, nejsem pořád úplně fit, ale je to k radostnému žití. Spoustu činností už zase dokážu "bez dopomocí". Vím, že zase může být rázem hůř, ale o to víc si vychutnávám každý hezký okamžik a řekla bych, že je to určitá forma prevence. A hlavně jsem připravená, počítám s tím, že to zase může nastat i v té síle, ale myslím si, že už mě to takovým způsobem nezaskočí. Snad i tady platí, že štěstí přeje připraveným...P.S. Já fakt neumím být stručná. Sorry :)

Máš to díky starostem které si připouštíš. Když je klid dostává člověk i chuť. Pokud ne má jenom hlad.Abych řekl pravdu na tohle si moc nepamatuji, ale to bude tím jak moc jsem byl vyplašenej, že nějáká chuť k jídlu byla úplně mimo. Ale jak začneš vychutnávat ty maličkosti (radosti)začneš i vychutnávat jídlo a i ostatní věci , jen je třeba se na ně prostě těšit.

Marty,s tím jídlem máš pravdu, včera jak jsem psala, že jsem šla na oběd... opravdu mě to udělalo lépe na žaludku. Ale musím se do toho jídla nutit. Absolutně jsem bez chuti. Nevím čím to je, jestli práškama nebo prostě TÍM, fakt nevím. Jak to vidíš ty, měl si chuť k jídlu?

Ahoj Berdo,jednoznačně je ospalost z těch přášků a trvá to zhruba těch 21 dnů. Plus já žádné další příznaky neměl. Jenom jsem byl ospalý a unavený. Nejdřív jsem bral 1 denně aby si tělo zvyklo a po týdnu 1 ráno a 1 večer.(Dnes po 1/2 roce mám 4 kapky(Seropramu, to je chuť Brrrr) na noc, asi můj největší problém budím se v noci a špatně se mi potom už usíná)Soňo,proč se netěšíš. Dny jako každé jiné. Na tobě to nic nemění. Naopak je možno jít za svou zábavou , uvolnit se(kromě mně já budu sedět u PC a dělat(spravuji jeden lékařský server)). Děti, dnes starší přišel z první třídy a menší (4) je dle doktory cituji "hyperaktivní", takže si to určitě dokážeš představit. Ale hlavně oba jsou zdravý a veselý. Že by byl doma chvilku klid, tak to až tak 22 hodin. Někdo tu psal že se raduje z úplných maličkostí, také jsem toto prožíval, nevím proč, ale rozhodně to nebylo a není, jelikož se snažím to dále udržovat, nic špatného.Myslím opravdu maličkosti, na které si normální člověk ani nevzpomene. ale za to může jen ten náš dnešní fofr.Diana:to je přesně asi můj současný stav vcelku se cítím dobře, leč občas mám pocit aby se mi to nevrátilo a nebo jestli se to nevrací. Možná jedno doporučení pro všechny, nezapomeňte dobře jíst a pohybovat se, zjistil jsem to na sobě, stačí celý den nejíst a začne Vám být opravdu špatně(z hladu) a už to jede.čau Marty

Berdo,me kdyz je zle tak me krcni pater vylozene zatuhne a pak to tak 2-3 dny rozhybavam, a navic nervy jsou "vyborne" i na bederni pater. To me rekl doktor, neni to z moje hlavy. A u me to tak fakt funguje.Citis se po tom Seropramu (krome toho ze si ospala) hure nebo lepe nez kdyz si ho zacla brat? Vedlejsi ucinky apod...Ahoj Sona

Cauky lidi.Tak beru tejden Seropram a jsem po nem desne ospala. myslite, ze to odezni ? Taky jsem se chtela zeptat, jestli mate nekdo problemy s krcni pateri. Taky me furt boli hlala. Myslim si, ze maly vztyh mezi krcni pateri a touto nemoci tu bude.Dnes mi je docekla dobre a tak se raduju. Ve stredu jedu na dovolenou na Sumavu, tak se uz tesim.Mejte se vsichni fajn.Ahij Berda

Ahojte všichni v pátek!To je zajímavé - většina lidí je rádo, že je pátek, ale konkrétně já ani ne - protože přes víkend je mi vždycky blbě. Ale třeba tento víkend bude jiný! BUde nás o jednoho více (štěně!).Já už snad tomu začnu věřit, že se z TOHO člověk někdy dostane! Diano,jak probíhá taková skupinová terapie? Opravdu ti to pomohlo?Marty, vidím, že jsme na tom podobně - 2 děti, rodina..., nevím jak máš staré děti, ale ty moje jsou v těžké pubertě, takže je to někdy zajímavé... :) Fakt je ten, že občas se mi i kvůli nich špatně spalo, áááále teď se snažím to brát s humorem. Uvidím jak dalece mě to půjde a vydrží...Dneska jsem vynechala ráno Lexaurin, snažím se snažím, zatím to jde, ale kdybych nebyla v práci, tak jsem na nervy daleko více. V úterý to bude 14 dní co beru 1x denně ten CITALEC. Aspoň vidíte jaký jsem plašák. Ještě to není ani 2 týdny a já už si myslím, že už to musí zabírat... áááách jo!

Tak to jsem tady asi jediná, kdo skupinovou terapii zažil:) Byla to zajímavá zkušenost a nejcennější pro mě je, že jsem s lidmi ze skupiny stále v kontaktu, vídáme se a cítím od nich úžasnou podporu. Tito lidé budou mít vždy pochopení pro mé problémy, i když jsem mezi nima byla jediná "panikářka".Už jsem to tady několikrát psala, ale stejně bych Vás chtěla ještě jednou povzbudit - já už jsem se z této nemoci jednou dostala (velmi rychle) a 10 let jsem měla naprostý klid. Takže to jde! Nedoporučuji ale spoléhat jen na léky. Chce to hlavně změnit myšlení a postoje. Přesně jak píše Marty - zvolnit, něco vypustit, naučit se relaxovat, snažit si dělat radost a nedělat si ze všeho těžkou hlavu.Bohužel, nikdo Vám nezaručí, že se nemoc nevrátí, protože, když se člověk jednou naučí bát, tak už to nikdy nezapomene.Tak se to taky vrátilo mně - nové zaměstnání, s tím spojená spousta stresů a snaha obstát, do toho téměř žádná podpora od partnera a pár dalších problémů - a bylo to zpět.Takže jsem zase skoro na začátku. Ale vůbec nepochybuji, že bych se z toho nedostala.A Vám všem držím palce!

Ahoj všichni! Píšete fakt pěkně, některý poznatky myslím pomůžou i mne. Já se sem ale nedostanu tak často jako Vy ostatní, ale to snad nevadí. Taky mne to připadá jako taková malá skupinová terapie i když jsem nikdy na žádný nebyl. Dnes se cítím trochu líp a raduju se z toho, doufám, že to vydrží. Chci povzbudit všechny, co TO zatím nemohohou překonat, mě se to taky zatím daří jenom částečně. Ale věřte, tak před třemi roky jsem nemohl jet autobusem nebo metrem, autem jsem to zvládal jen tak tak, ale kdybych ho neměl, vůbec nevím, jak bych se dopravoval. Dneska jsem často taky nervozní, ale ne vždy a dokonce už i celkem bez problémů zvládám firemní auto v Pražské zácpě. Někdy je mě naprosto mizerně, ale nikdy jsem nemusel zajet ke kraji a přerušit jízdu jako dříve. Vždy dojedu bez přerušení. Když to na mě jde, říkám si, že je to blbost a že je to bezpečný a není se čeho bát a tak se nedostanu do stavu, kdy bych to nemohl dojet. Já vím, je to těžký a pro mne taky bylo, ale fakt to pomáhá. A taky nikam nepospíchám, TO mě změnilo a všem radím, nikam se nehoňte a nedávejte si mnoho úkolů. Snažte se něco dělat, ale v pohodě a bez stresů, mě to dost pomohlo. Pokud něco ten den nestihnete, nechte to na další, nelámejte to přes koleno. To platí i o cestování autem. Jezdím v pohodě, no jen ať si jedou ti pospíchači, co jezdí po praze kilo a blikají na Vás, když náhodou jedete v levém pruhu předpisovou rychlostí. Tak je vždy pustím, dokonce jsem jednoho takového viděl na další křižovatce vybouranýho. Myslím, že je to zbytečný a v té chvíli jsem byl rád, že jsem jinej. Tak se mějte všichni moc hezky nebo alespoň co nejlépe a zase někdy,Ahoj, Radek.

Přesně stejný pocit jsem získal i já jako má Pajka. Taková malá skupinová terapie(já tam teda také nikdy nebyl) ale nejhorší bylo že jsme neměl s kým se podělit o ty starosti a strasti a mít možnost rady. Možná z mých textů to zní že jsem dost v pohodě , ale takovéto články a povídání mně jenom pomohlo do dorazit. Je to příjemný pocit říci jenom jedno slovoTO a všichni zde chápou jak člověku je a co prožívá. Vysvětlovat to neznámému je dost vyčerpávající. Omlouvám se že sem tolik píšu, ale mám chuť psát a podělit se o své pocity.p.s. Což takle mít svůj On-line chat?lze to zřídit!