Panická porucha

Pajko, Tvá slova jsou moc povzbuzující, díky. Pro J. i Martina ještě jednou: NEMOC JE LÉČITELNÁ!!! Já sama už jsem nad ní jednou zvítězila během jednoho roku a skoro 10 let jsem měla naprostý klid. Už jsem si pomalu ani nedokázala vybavit, jak mi při těch úzkostných stavem bylo. Teď se bohužel nemoc vrátila, ale budu zase bojovat a vím, že se z toho zase dostanu. A Vy taky!Ještě pro J. - jen na hypnózu bych se nespoléhala. Taky jsem měla tendenci hledat nejjednodušší řešení, ale tohle je opravdu boj a dřina. Pokud máš pocit, že Ti nepomáhají léky ani terapie, musíš si uvědomit, že tohle je opravdu běh na dlouhou trať a chce to hodně trpělivosti. A nevyhovující terapeut jde také změnit. Přeji hezký víkend.

Holky, co se rozcházíte s úlevou: Jak je vidět, mají na naši nemoc vliv i vnější okolnosti, což je pozitivní zjištění. Spoustu věcí ve svém životě můžeme ovlivnit. Nemůžeme moc ovlivnit chemii mozku, ale partnery např., ano.Pro J.: Jaká omezení máš na mysli? Jestli taková, která můžeš změnit, po kousíčkách, tak to nebude tak beznadějné. Myslím, že na tomto chatu Ti defiluje celá plejáda vítězů nad touto nemocí, tzn. těch, co se nějak snaží nad ní vítězit a denně vstanou ráno z postele a jdou se s ní poprat. Nečekej, že budeš někdy úplně bez strachu, když jsi úzkostný typ. Od citlivého člověka taky nečekáš, že z něj bude od zítřka cynik a naopak. inklinovat k tomu budeme všichni asi stále. A to si piš, že je to choroba duše, taky je popisována jako psychická porucha. Zkus se taky informovat na metodu ONE BRAIN. Zdravím všechny a přeju víkend bez záchvatů.

Mily spolutrpitele,jen takove povzdychnuti: ..mam dojem, ze to neni nemoc tela, ale duse.Obdobi brani pilulek ma za sebou - bez uspechu. To stejne mohu rict i o terapii.Je tady vubec nekdo, kdo se s panickou poruchou popral a vzitezil?Nejsem pesimista - zivot mam rada a snazim se ho uzivat. Jen ta hromada omezeni - veci, ktere delat nemuzu - je nejak k neprelezeni.Chci vas poprosit - vyzkousel nekdo uspesne regresivni hypnozu? Mela by pomahat pri fobiich ruzneho druhu.Diky a hodne sily do dalsich dni.J.

Ahoj Ivčo,jsme na tom podobně. Taky se teď rozcházím s přítelem, se kterým jsem byla 2,5 roku a o kterém jsem si dlouho myslela, že je to ten pravý partner pro založení rodiny. Jenže jsem se v tom vztahu taky cítila strašně nespokojená, protože přítel nesnáší jakékoliv projevy emocí a vůbec nechtěl slyšet o nějakých mých problémech. Snažila jsem se ovládat a před ním se tvářit, že jsem v pohodě, protože mi na tom vztahu moc záleželo. Dlouhodobě to ale nejde, pořád se jen ovládat a přetvařovat, a vše to vyústilo v návrat paniky po 9 letech.Terapeutka tento vztah od začátku neviděla jako perspektivní, prý potřebuji někoho, kdo nemá problémy s vlastními emocemi. Bohužel můj přítel v mnoha směrech splňoval můj ideál, takže to rozhodování bylo strašně složité. Poté, co jsem před 14 dny navrhla rozchod, se mi na chvíli ulevilo, ale teď pořád brečím a plácám se v pěkné depresi, kterou ještě zhoršují problémy v práci.Ta situace je tak nesnesitelná, že se dnes asi pokusím přítele kontaktovat a ještě si s ním promluvit a celé to nějak uzavřít. Ta poslední výměna názorů a rozchod totiž proběhly po mailu, což mi přijde strašně neosobní.Takže Ivčo, měj se hezky. Držím palce! Snad se z toho nějak vyhrabeme!!!

Tak vás všechny zdravím, včera jsem se rozešla po 6 a půl roce s přítelem se kterým jsme se měli v říjnu brát a mě se docela ulevilo. I když jsem si dost pobrečela. Třeba mě přejde i panika. Já jsem byla v tom vztahu tak nespokojená a všechny problémy se zhoršily, když jsme spolu začali bydlet. Třeba bude líp.

Tak jsem tu zas,beru Efectin uz skoro 14dni a trpim nespavosti a hroznou bolesti hlavy a oci.Nemate nekdo zkusenost s timto lekem?Jsem uz fakt nestastna,lekar rikal,ze lek zabira do 14dni.Ze bych se citila lip,se neda rict.Mam malou dceru,musim byt uz kvuli ni FIT,ale jaksi to porad nejde...

Martine, rádo se stalo. Bylo by dobré, kdybys napsal víc o svých potížích. Co cítíš při záchvatu? A při jaké práci se tak přemáháš. Můžeš mi napsat i na můj mail, jestli máš zábrany. Když to tady člověk čte, vidí, jak všichni trpíme, ale rveme se s tím a ulehčujeme si to vzájemně. Možná ty léky nejsou pro Tebe to pravé, i když neurol je lék popisovaný jako typický pro tuto diagnózu. Jestli Tvoje hlavní potíž je tlak v hlavě, asi bys měl mít pořádné neurologické vyšetření, i to by Tě uklidnilo. Měj se fajn :-)

Moc děkuju za odpověď, potěšila mě. Na CT jsem se ptal hned při první návštěvě, lékař ale tvrdil, že to není nutné, protože podle všech příznaků jde o paniku. Když o tom přemýšlím, myslím, že o to vyšetření požádám. Zrovna včera mě to přepadlo takovou silou, že jsem nevěděl jak to vydržím. A navíc v práci, kde jsem teprve dva týdny a nikdo nic neví. Snažím se tomu bránit, ale včera to fakt nešlo.

Martine,kadý může mít svůj specifický příznak jaksi navíc. Ale nechal sis pro jistotu udělat EEG případně CT mozku anebo vůbec základní neurologické vyšetření. Jsi mladý a vyléčíš se. Medicína a Ty s tím dokážete zabojovat. Já s tou mrškou žiju 35 let a mám dojem, že to bylo a je pořád i přesto krásný.

Zdravím Vas,jsem moc rád, že nejsem sám, kdo má podobné problémy. Panickou poruchu mi lékař diagnostikoval před měsícem. Tomu ale předcházela hospitalizace na interním oddělení, návštěva očního lékaře, odběry vzorků krve na borélie,sono srdce atd., atd. První velký záchvat jsem měl v listopadu 2001, od té doby se to ještě asi třikrát opakovalo. Dost často, skoro denně mám stavy, které jsou nepříjemné, tlak v hlavě, ne bolest, ale tlak, který cítím až do obličeje (obličej mi tuhne). Tenhle příznak nikdo nikde nepopisuje, a rád bych věděl, jestli se někdo setkal s něčím podobným. Beru Neurol a Citalac, ale po měsíci nějaké výrazné zlepšení nepozoruju. Je mi 31 a nechci se smířit s tím, žeby mě panika dělala společnost třeba 10 let.Martin.

Seropram se bere 1 x denně, kdykoliv v průbehu dne, nezávisle na jídle. Já ho beru 40 mg. ráno. Příští týden jsem domluven s lékařem. že přistoupíme ke snížení dávky na 30 mg.

Ahoj vsichni,opravdu s tim magnesiem nase nemoc souvisi.Mam jiz skoro rok tetanii,coz je nedostatek magnes.A tato tetanie muze vystupnovat az do takovych stavu, jako je uzkost,strach-panicka porucha.Rikal mi to i muj psychiatr,takze magnesium v tabl.vrele doporucuji.Chci se jeste zeptat,ten Seropram se bere kollikrat denne?A taky dik Tomasi za odpoved.Ahojky

Naše nemoc je léčitelná, tomu věřím, za čas se to spraví.

Naďo,něco na tom bude. Když jsem poprvé absolvovala interní vyšetření, kvůli panické poruše, zjistili mi téměř nulovou hladinu hořčíku v krvi.Při stresu je totiž spotřeba hořčíku větší. Od té doby ho užívám prakticky nepřetržitě. Je to však je potravinový doplněk a naše problémy nevyřeší. Ty mají původ úplně někde jinde...

Ahoj lidi!!Včera jsem byla v lékárně pro Seroxat a ještě jsem řekla lékárnici zda nemá nějaký vitamín na oslabené nervy a ona mi doporučila toto:MAGNE B6:Je to Magnesium a vitamin B6. Na letáčku píší: Nedostatek hořčíku má vliv i na psychický stav: působí zvýšenou citlivost a podrážděnost nebo naopak únavu a ospalost. Vitamín B6 se účastní mnoha procesů látkové přeměny.Magne B6 lze rovněž použít k léčbě záchvatů úzkosti spojených se zrychleným dýcháním, které vede ke vzniku křečí. No to byl jen úryvek, ale alespoň něco jak zas trošku potlačit tu naší pitomou nemoc.Lék je francouzký a stojí okolo 106 Kč. Ale prý jde i předepsat na recept a z části hradí pojišťovna (asi okolo 30 Kč). Prosím Vás přečtěte si,ale také kontraindikace.Jinak si lze koupit zvlášť magnezium a zvlášť hořčík - což vyjde asi levněji, ale takhle to máte pěkně v jedné pilulce. Takže přeji všem krásný den a jen úsměv na rtech. Čau všem.

Katarina Pavlovicova, velmi ma potesil tvoj mail, si zo Slovenska? Ja tiez beriem Seroxat uz vyse roka, a tiez som neverila...obcas mi je blbe..ale neda sa to zrovnat, ja som prezila len asi 4, 5 atakov za 8 rokov, ale hrozne vela uzkosti a strachu. Napisem Ti viac, manzel chce so mnou kecat....hura niekto zo Slovenska!

Všechny vás zdravím. Jsem šťastná, že jsem objevila tento chat, konečně si mohu přečíst, kolika lidem ovlivňuje tato nemoc život. Je mi 48 a žiju s příznaky panické poruchy od svých 13-ti let. Samozřejmě, že v té době ta choroba neměla ani vědecké jméno. Díky tomu, tedy z nevědomosti, jsem si dovolila mít tři zdravé, chytré, krásné a dnes už dospělé děti a život to zařídil tak, že jsem je vychovala sama. Teď se modlím, aby zůstaly zdravé a nepodědily tu příšeru po mně. Těhotenství byla jedinými obdobími v mém dospělém životě, kdy jsem se cítila výborně byla prakticky bez potíží a tedy šťastná(je to jeden z příznaků-hormony vykonají své...). Diagnózu jsem si vlastně stanovila sama po prvním přečteném článku o této nemoci v tisku. Celý dospělý život užívám diazepam, lexaurin apod. a teď pár let neurol (xanax) nepravidelně podle potřeby a s výčitkami, že jsem neurotická závislačka. Před více než rokem se mé potíže vystupňovaly do podoby opakovaných a frekventovaných záchvatů (několikrát denně), vyhledala jsem psychiatra i psychologa a bojuju. Užívám pravidelně léky Anxiron - je fakt dobrý, např.neotupuje a Neurol. Učím se záchvaty překonávat. Lék vždycky za nějakou dobu pomůže. Čím kratší dobu ho užíváte a čím rychleji nemoc podchytíte, tím větší máte šanci na uzdravení nebo alespoň život bez léků (já bohužel ne). Pravidelné dýchání, masáž kůže, voda studená i horká, pochopení mých blízkých, trpělivost překonat ty šíleně nepříjemné pocity, že umírám, blázním a třeba se vymknutá ze sebekontroly ze zoufalství zabiju. Snažím se nevyhýbat "nepříjemným situacím", jejich absolvování mi dodává sebedůvěru. Loni počátkem léta jsem už byla úplně na dně a můj partner mě zachránil tím, že se mnou bez diskutování a přípravy odjel do lázní Jeseník. Je tam strašně milý personál, jsou zvyklí na lidi s psychickými problémy, bylo to po všech stránkách úžasné. Prožila jsem si i tam pěkně "horké" chvilky včetně zachvátů, ale pouhých 14 dní mělo opravdu velký efekt. Vřele doporučuju. Vím, že se už nikdy neuzdravím, ale miluju život a snažím se aktivně žít. Z titulu svého povolání jsem v každodenním kontaktu s lidmi, často na důležitých jednáních i v zahraničí. Činnost a řešení problémů i pomoc druhým je to, co mě drží nad vodou. Čím víc o této nemoci vím, tím je život s ní snazší.Držím nám všem pěsti. Naše nemoc je historicky moc mladá, aby se o ní vědělo dost. Na zázraky moc nevěřím, ale jsem přesvědčena, že medicína z poznání časem najde účinnější prostředky pro nás a všem nám to moc přeju. I když my to musíme přežít právě nyní...

Ahoj vsichni, chtela bych vam dodat odvahu, taky jsem trpela zachvaty uzkosti, je to asi 2,5 roku, zacala jsem chodit na terapii, ze zacatku jsem take mela napsane prasky, ale protoze mam prilis hrdou az zpupnou povahu (a navic jsem se bala navyku), zase jsem je prestala brat. Postupem casu mi doslo, ze jde jenom o to, ten cas zachvatu prezit, at uz jakkoliv, ze mi to nezustane naporad a kdyz to prislo, nechala jsem se tim prevalcovat, soustredila jsem se jenom na to, abych prezila tu chvili, nemyslela jsem, co okoli, nebo co moje plany na ten den etc. No a jak jsem se s tim smirila, ubylo hodne strachu ze strachu - uzkosti z toho, ze dostanu zachvat, no a brala jsem to vic s klidem. Taky jsem mela stesti na skvelou pani doktorku, ktera mi vysvetlila, ze za to nemuzu, ze to neni nic spatneho, a uvolnila me. Dneska uz na terapii nechodim, jenom kdyz je krize - nemoc, zkousky, volam a jdu na konzultaci. Neberu zadne prasky a vlastne si ani nevzpominam, kdy jsem mela paniku naposledy. Moc vam vsem drzim palce, abyste to zvladli, hlavne si to nemejte za zle, neberte to jako selhani, mejte radi sami sebe a davejte si na sebe pozor v kritickych situacich, kdyz jste treby nemocni, unaveni, ve stresu!

Než zabral Seropram tak jsem měl dost nepříjemné vedlejší účinky, ale cca po měsíci to již bylo všechno v pořádku. Co to je panická ataka nevím už 9 měsíců. Jsem absolutně bez deprese, mám chuť do života, zrovna teď pořádám rybářské závody kde bude 150 účastníků. Dá to dost práce a starostí ale jsem absolutně v pohodě. V práci přecházím na lepší ale zodpovědnější práci a i toto mě nechává absolutně v pohodě. Léky pomalu snižuji a věřím, že i do budoucna bude vše OK.

JA som mala panicke poruchy.Bolo to pred rokom a pol, teraz mam 26 rokov, a doma sme mali velke rodinne problemy.moje zachvaty travli v konecnom stadiu niekolko hodin, a ja som si tiez myslela, ze urcite zomieram, prave preto som isla k psychiatricke, ktora mi okrem psychoterapie nasadila aj liecbu liekmi.Tato porucha sa da velmi lahko liecit, ale treba nepolavit a vydrzat, pretoze ucinok liekov sa prejavi tak o 2 tyzdne, ale velmi viditelne.Viem to na sebe, ked mi vtedy niekto povedal, ze mam vydrzat, plakala som, ze uz ani neviem, co to slovo znamena,musela som prerusit skolu a pol roka som nerobila nic ine ako chodila na niekolkohodinove prechadzky s mamou a myslela si, ze uz nema zmysel zit a, ze uz nevladzem a ze mi uz nikdy neude lepsie.Dnes este stale beriem lieky, v nizsich davkach, panicka porucha sa mi neobjavila uz rok, nasla som si pracu a vsetko je takmer prec.Som vsak stale poctiva v brani liekov, pretoze som sama studovala prirodne vedy a viem, nakolko je to dolezite.A vyrovnat sa s tym neda!Velmi by som Vam chcela pomoct svojou radou, pretoze som si toho fakt dost rezila a preto jedine co Vam mozem poradit, je aby ste travli u obvodneho lekara na tom aby Vas poslal k psychiatrovi!Dnes je to velmi bezna choroba, 100%liecitelna, ale tieto lieky smu predpisat len psychiatri...tiez som sa bala, ale myslim, ze to bolo najlepsie rozhodnutie, pretoze v neliecenej forme sa to moze casom zhorsovat.A nebojte sa, urcite to prejde a raz sa na tom budetde smiat...hovorim Vam to, co mne povedala psychiatricka pri prvej navsteve a mala pravdu.dnes sa smeje a bola by som rada keby ste sa o rok smiali aj vy